Hledání ztraceného času - Dvě vzpomínky na jaro 1945

Unikátní filmové záběry z kamery Eduarda Ingriše, pořízené v dramatických dnech konce druhé světové války v Praze (1999). Připravili K. Čáslavský a P. Vantuch.
Než se podíváte na dokument, položte si tyto otázky.
1. Proč profesionální filmaři "náhodně" nenafilmovali na konci války americké bombardování?
2.Proč hořelo mnoho průmyslových podniků, kde se zbraně nevyráběly, natož na konci války? Jak se spletla Praha a s kým? I počasí je vidět, že se nikdo splést nemohl!
3.Dále si všimněte, že nikde se nestřílelo, lidé pokojně chodili, pak pokojně odklízeli masakry po létajících pevnostích z americké armády. Žádní nacisti, žádné boje s nacisty.
4.Praha byla do té doby ušetřena, strašné boje byly na severu Moravy, na severu a ve středním Slovensku, později Polsko, pohraničí.
5.Proč, proč Prahu masakrovala americká armáda na konci války? Proč ty děti, ženy, ale i muži - civilisté, museli zemřít?
6.A hlavně, proč masakrovala průmyslové podniky a nikoliv tanky a nacisty?
7.Kde jsou ti slavní osvoboditelé americké armády? Všude se mává, zatčení nacisté v klidu odcházejí. Jak to, že slavíme konec války 8.května, když na Václavské náměstí padaly letecké pumy a až 9. května zavládl klid příjezdem Rudé armády?
8.A zajímavost: jak krásně byli za války oblečeni obyčejní lidé.
Na mnohé vám odpoví, mnohé vám objasní poslední dokument, který směla Česká televize bez "správného výkladu" natočit, či spíše zpracovat a zveřejnit. Dnes je tam napsáno, že tyto díly nearchivovali. (Alespoň jsme to nedohledali v oficiální databázi)