Fašizmus, definice KSB

Fašizmus a davo-elitarizmus podle KSB
Organizačně-politická podstata fašismu jako takového spočívá nezávisle na tom, jak ho nazýváme, za jakými idejemi se kryje, a jakými způsoby realizuje svou moc ve společnosti – v aktivní podpoře davu „malých lidiček“ – na základě jejich vlastního ideového přesvědčení nebo bezideového instinktivně-zvířecího chování – systému zneužívání moci „elitářskou“ oligarchií, který:
• prezentuje nespravedlnost/nepravověrnost jako jakoby tu správnou „spravedlnost/pravověrnost“, a na tomto základě deformuje světonázor (vnímání a chápání světa) lidí a vší mocí, jež je mu podřízena, kultivuje ve společnosti nespravedlnost/nepravověrnost a brání tak lidem, aby se stávali lidmi – nositeli nevratně stabilního lidského typu struktury psychiky;
• pod různými záminkami vší mocí, jež je mu podřízena, potlačuje všechny a každého, kdo pochybuje o spravedlnosti/pravověrnosti samotného systému a jím uplatňované politice, a potlačuje i všechny, kteří v tomto směru třeba jen vzbudí podezření.
Dav je podle definice V. G. Belinského: „Sešlost lidí, kteří žijí podle tradic a přebírají názory autorit“, tj. dav je množství jedinců, kteří nežijí podle svědomí. A není důležité, zda vládnoucí oligarchie vystupuje veřejně a obřadně se nad společností povyšuje; nebo se povyšuje nehlasně a veřejně se tváří pokorně a vůči davu, kterému říká národ, úslužně; nebo zda jedná skrytě a společnost přesvědčuje prostřednictvím své periférie o tom, že vlastně vůbec neexistuje a co „neexistuje“ přece také nemůže vykazovat žádnou činnost, takže vlastně život ve společnosti probíhá jen tak jakoby „sám o sobě“, a vůbec ne cílevědomě podle scénářů konceptuálně mocných kurátorů oligarchie.