Otázka – Odpověď V.V. Pjakina 27.12.2021

Skupina na FB - V.V.Pjakin-Podporovatele

Show more

Fond konceptuálních technologií

uvádí

Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I., II. a III.

si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky,

posluchače a kolegy ve studiu.

Dnes je 27.12.2021.

23. prosince se konala již tradiční,

v pořadí sedmnáctá

Velká tisková konference Vladimira Putina, která nemá ve světě obdobu…

Vladimira Vladimiroviče…

A já opět odpovím, že to čtu

z webu www.kremlin.ru

Je špatné, že dokonce i na takovém webu používají místo ruské západní tradici v oslovování člověka.

Jak může být gosudar jen Vladimirem?

Bez plného oslovení?

Já to chápu v případě například

Zelenského, u toho je to normální.

Je to Vladimir Vladimirovič

Putin, gosudar!

V souvislosti s tou tiskovkou jsme dostali velmi mnoho otázek a prosí vás i o její celkový komentář.

Pokaždé, když má Putin Velkou tiskovou konferenci,

nebo mu otázky pokládají obyvatelé našeho státu,

tak se pokaždé dostáváme k tomu, co je to

ve své podstatě za akci z hlediska řízení.

Správně jste poznamenal, že nikde

ve světě to nemá svou obdobu,

aby hlava státu takto přímo

předstupovala před auditorium

a byly jí pokládány jakékoliv otázky

bez jakékoliv předběžné přípravy.

Jakou otázku chceš, takovou polož

a dostaneš okamžitě přímou odpověď

na úrovni té informační základny,

jakou disponuje hlava státu.

Otázky pro Bidena jsou přesně předurčeny

a odpovědi na ně předpřipraveny.

Zbývá pak už jen říci: „Tak teď číslo šest nebo

třeba číslo tři. Můžete položit svou otázku.“

A pak už jen ten statista, ten herec vstane a položí

otázku, na kterou je čtena odpověď takříkajíc z listu.

Takže co to má být?

Proč Putin takto bezprecedentně komunikuje

s obyvatelstvem i s hromadnými sdělovacími prostředky?

To znamená, že Putin má nějaký svůj cíl!

Nikdo přece nedělá nic bez nějakého účelu.

Co jsou to informace? A co je to řízení?

Řízení je šíření informací!

Protože řízení je proces informační.

A šíření informací, to je řízení!

Kdo u nás šíří informace?

Dělají to média! A díky tomuto šíření informací jsou média vnímána jako jakási čtvrtá velmoc.

A když tyto nástroje šíří informace,

měly by zohledňovat otázky příslušného regionu,

život toho regionu, kde daná média působí.

Takže by měla vědět, jak kvalitně se státní politika v tom či onom regionu realizuje.

Jak hromadné sdělovací

prostředky v daném regionu,

v tom či onom regionu, pracují

na jednotné společné státní cíle.

A to vyvolává otázku, nakolik kvalitní je

to novinářské společenství, ten novinářský sbor.

Teď trochu odbočím. Náš pořad se jmenuje Otázka-Odpověď.

Zdálo by se, že nepotřebujeme nic víc než si sami něco sestavit,

nahrát to a dát to na internet a my, kdo ví proč, chceme, aby nám lidé psali otázky

a ty určují potom směr naší práce,

když na ně odpovídáme.

Ať už špatně či dobře,

tak přesně tak to probíhá.

V čem je podstata?

Podstata spočívá v tom, že nebude-li

probíhat tento živý dialog s objektem řízení…

Mám na mysli, že to my šíříme své informace,

takže jsme fakticky subjektem řízení.

A společnost, která poslouchá naše

informace, je objektem našeho řízení.

To platí pro každý informační zdroj, pro každý!

Také pro každého státního činitele.

V této míře je ta situace

nyní právě taková.

A pokud nevíte, čím žije obyvatelstvo, jaká je úroveň porozumění otázkám řízení u obyvatelstva,

tak budete formovat jen jakousi

svou uzavřenou partičku,

která může pojmout jednoho, druhého, třetího, ale

nakonec se prostě zformuje určité připravené prostředí,

které se stane vaším cílovým

auditoriem, ke kterému budete hovořit,

kam budete směřovat své informace.

A jaký je náš cíl? Jak vznikají ty otázky?

Lidé žijí v prostředí jiných lidí, se kterými

komunikují, se kterými tyto otázky probírají,

takže výsledný informační stav určité referenční skupiny se pak projeví v pokládané otázce.

A pro nás je zase důležité,

aby nás lidé poslouchali.

Čím více lidí vstřebá tyto informace, tím více jich bude informačně uvědomělých

a dokážou bránit zájmy své i své rodiny na základě znalostí řízení složitých sociálních supersystémů.

To je náš cíl.

Nejde o to, aby se tu prezentoval jakýsi Pjakin, ale o to, aby se každý člověk,

který tyto informace bude vstřebávat,

stal sám samostatným a dokázal řídit,

aby se stal v řízení konceptuálně mocným.

Putin má při řízení státu stejný úkol, musí vědět, jaký je informační stav společnosti,

jaký stav prezentují hromadné sdělovací prostředky formující informační pole pro danou společnost,

v jehož rámci společnost žije.

Putina se často ptají: „Vám někdo připravil jakési informace. Někdo vám něco nahlásil a něco ne.“

Což vyvolává otázku: „To ale znamená,

že ho tímto způsobem řídí!“

Takže aby nějaké klanově-korporativní skupiny, které

ho obklopily svými lidmi, nemohly řídit Putina a ním i stát,

potřebuje Putin přímé, živé spojení s lidmi.

Nyní, po uplynutí dvaceti let, kdy se Putin fakticky nachází ve vedení státu.

Mám na mysli i dobu, kdy byl

premiérem, nejen prezidentem.

A vůbec, to západní slovo prezident,

co je to za označení?

P-rezident. Čí rezident?

Cožpak Gorbačov nemohl vymyslet předsedu nebo gosudara? Slovo gosudar skutečně nemohl,

protože: „Těžká je ta carská čapka

a mnozí ji neunesou…“

Proto také mnozí tak nesnáší, když nazýváte člověka konceptuálně mocného v řízení,

samostatného v řízení gosudarem.

Je to ruské slovo označující člověka řídícího stát/gosudarstvo.

A v podstatě, jak už jsem nejednou říkal,

tak v té poslední epoše počínaje Ivanem Hrozným,

ať už třetím či čtvrtým, se dají ti gosudaři spočítat na prstech jedné ruky:

Petr I., Mikuláš I., částečně

Alexandr III. a Stalin.

To je vše, dalším je až Putin.

Tím slovem se rozumí, že daný člověk má nějaké znalosti, návyky a dovednosti v řízení státu.

Ovšem cary nazývali gosudarem všechny.

Jak se jmenuje ta kniha od Machiavelliho

o řízení státu? Gosudar!

Takže pro Putina je kriticky

důležité vědět, jak se věci mají.

Nyní, po uplynutí dvaceti let, kdy se situace ve státě více méně stabilizovala a někde i zlepšila…

Nu, už se dá s lidmi mluvit

o něčem pozitivním.

Ale jen si vzpomeňte, jak náš stát vypadal v letech po roce 2000, kdy byl zcela rozvrácený!

Kdy byl plně ovládán ze strany

nadnárodního řízení,

jak z úrovně nadnárodního řízení,

tak i z úrovně jednotlivých cizích států.

Vždyť když nastoupil Putin, Rusko jako stát

prakticky neexistovalo. Jednoduše neexistovalo.

A pro mnohé z rossionské „elity“, kteří zradili zájmy Ruska, to bylo přesně to, čeho se snažili dosáhnout.

Jako ti vlastizrádci, třeba bývalý ministr zahraničí Kozyrev:

„Vy nám řekněte, jaké my máme mít státní zájmy!

Vy nám řekněte, co máme

dělat a my to zařídíme.“

A cíleně likvidovali všechny kompetence tak těžce vydobyté lidmi za SSSR, ruským národem.

Likvidovalo se všechno, co bylo vysoce

technologické, aby Západ neměl žádnou konkurenci.

A teď už jen lžou, že ta sovětská výroba nebyla konkurenceschopná. Skutečně?

A proč po ní byla ze zahraničí tedy taková

poptávka? Když nebyla konkurenceschopná?

Problém byl jen v tom, že se zcela účelově

snižovala nomenklatura kvalitního zboží,

účelově se snižovala nomenklatura běžného spotřebního zboží, aby vznikal jeho deficit!

Aby mohli neustále poukazovat:

„To tam za hranicemi všechno mají!“

A už tehdy, kdy tu neexistoval žádný stát,

Putin předstoupil před lidi, nepolekal se.

Potřeboval poctivý rozhovor, žádná rádoby hlášení. Potřeboval vědět, co si myslí lidé!

Co lidé cítí, jaká je skutečná

situace, jak lidé žijí.

Ať to filtrovali jak chtěli, ať tam posílali kolik chtěli svých nastrčených lidí,

tak ani ti nastrčení lidé se jednoduše nemohli příliš kriticky odchýlit od situace v daném regionu, jednoduše to nešlo.

Vždyť tam sami žili. Ano, něco si přidali, něco

přikrášlili, ale stejně to poskytlo celkový obrázek.

A to nás vede k otázce.

Máme tu celostátní politiku, máme tu regionální úřady,

a zatímco situace s celostátními médii je více méně jasná…

Peskov se neustále snaží dát slovo novinářům

ze stálého prezidentského týmu.

Já se ptám: A proč?

Vždyť tito novináři mohou Putinovi kdykoliv položit

otázku pro své médium v běžném pracovním režimu,

proto je to přece jeho stálý novinářský tým.

Oni s ním přece pracují neustále.

A tato tiskovka je určena všem médiím!

Je to fakticky jediná šance, jak mohou regionální média položit prezidentovi významnou otázku!

Jenže co pozorujeme,

když se díváme na tu tiskovku?

Dokážou ta regionální média udržet celostátní laťku, podporují svou prací celostátní úkoly?

Jaká je kvalita těch novinářů

pracujících v regionech?

Jak rozumí informacím,

a jak s nimi pracují?

A to vede k tomu, že aby úroveň

té tiskovky byla dostatečně vysoká,

nezbývá než využívat ta prověřená média, která jsou schopná položit otázku příslušné úrovně,

která však bude celostátního dosahu.

A kde jsou regionální otázky stejné kvality? Alespoň takové kvality?

Mnohé otázky byly problémové.

Například ta otázka Gamova: „Ustavte ve státě fašistický režim, my vás podpoříme!“

To Gamov, vlasovec to podpoří! Ale my jsme následovníci vítězů a fašismus tu neprojde!

Takže zbytečně doufá, že se u nás povede pod záštitou zahraničního okupanta ustavit fašismus!

Jak se o to snaží všichni vakcinátoři!

Díváte se na ta regionální média a nevycházíte

z údivu: „Přijedete na výročí našeho města?“

„Uděláte to? Uděláte ono?“

Navíc lidé nejsou připraveni, a když sami pokládají skutečně závažné otázky,

tak se ukazuje, že na dané téma

vlastně nejsou řádně připraveni!

Buď poctivě odpoví, že nyní nejsou schopni k této věci nic konkrétního dodat...

Tak to mi promiňte, vždyť jste tam jeli s tím, že máte tuto otázku připravenou?! Tak proč o tom nic nevíte?

Když jste sami to téma nanesli?

Jiní v tom okamžitě plavali, nebo se pokoušeli nějakým způsobem manévrovat.

Viděli jste, jak se Putin pokoušel něco

dozvědět? Vybíral ty nejostřejší otázky.

„Dejte slovo tomu, dejte slovo tamtomu…“

Odpracoval si tam čtyři hodiny! Těžké práce.

On chtěl uslyšet... Sám vybíral ty nejbolavější otázky:

„Teď vybereme tohle a potom tamto…“

Možná neměl nic lepšího na práci?

Viděli jste, jak pro něj bylo těžké vžít se do toho režimu Otázka-Odpověď?! Do té tiskovky?

Jak byly jeho první odpovědi těžkopádné?

Kolik toho zůstávalo nevyřčeno?

Jak se stále skákalo z jednoho fragmentu tématu na jiný, vzájemně nesouvisející?

Potom to teprve vše spojoval,

dával dohromady.

Ale jak těžce se mu pracovalo!

Přesto pracoval! On se to musí dozvědět.

On přece řídí stát a musí přesně vědět,

jak bude jeho řídící působení na společnost

a stát prezentováno v regionálních médiích.

A jaká je odpověď?

Nejsou připraveni, prezentují velmi nízkou odbornou kvalitu. A proč je taková?

Protože pro všechny regiony, kde je taková nízká kvalita hromadných sdělovacích prostředků,

je výhodné pracovat s lidmi ochočenými, kteří budou říkat to, co je zapotřebí, kteří se nevyznají v řízení,

nejsou schopni samostatně pracovat

s informacemi, takové lidi potřebují.

A co tedy vidíme?

Že právě ti, kteří se účastní

toho vakcinátorského „boomu“,

mají ta nejméně profesionální regionální média.

Oni nepotřebují, nechtějí slyšet, co si myslí lidé.

A lidé jejich informace ignorují, protože ta regionální média obsluhují zájmy mocenské klanově-korporativní skupiny.

Vůbec se nezajímají o život lidí, dokonce ani když mluví o problémech obyčejných lidí.

Ukazuje se, že zvládnout tuto práci ti lidé nejsou schopni, nejsou schopni téma osvětlit.

Takže dojmy jsou tíživé.

Víte, když ze všech stran slyšíte:

„Proč je všechno tak špatné?“

Protože všude se projevuje neprofesionalita!

Ta neprofesionalita v hromadných sdělovacích prostředcích je prostě kolosální.

Projevuje se to na každé Putinově tiskové konferenci, na každé!

Kdyby vytáhli… Není ani nutné

ty celostátní úkoly.

Několik takových otázek položili lidé ze stálého prezidentského novinářského týmu,

z předních médií a hotovo.

Zbytek už byl jen na regionech. Putin se to tak snaží dělat, jenže oni na to nemají, jednoduše na to nemají.

A proto je nutné vybrat toho a tamtoho, aby alespoň zjistil, jaká bude úroveň jejich otázek.

A že snad půjde o otázky, které hýbou všemi lidmi.

Za svůj region přece ti novináři musí odpovídat!

Přece musí žít životem svého regionu!

A ono se ukazuje, že ne.

Všechno je strašně povrchní. Všechno probíhá jen tak letmo, prostě něco plácnout

a nikde žádná hloubka.

Cožpak takto se předkládají témata?

Tak taková je ta situace.

Jenže Putin nemá jinou možnost.

Pokud chce pozvedávat svůj stát,

pokud chce obnovovat jeho suverenitu,

tak potřebuje pořádat takové rozsáhlé tiskové konference,

které není schopen pořádat žádný západní lídr.

U nás v Rusku se o to pokusil

Dmitrij Anatoljevič Medvěděv.

Bylo tam pět připravených novinářů s připravenými otázkami a předpřipravené odpovědi.

To byl ten jeho pokus dělat ramena.

Ostatní toho prostě vůbec nejsou schopni, pokládat otázky…

Tedy přesněji pracovat v tom režimu jako Putin, aby jim byly pokládány otázky, na které nebyli předem připraveni.

A jak Putinovi ty otázky pokládají?

Tvrdě! Přímo na hraně urážky, ve stylu:

„Koukej se ospravedlňovat!“

A jak to zvládá Putin? „To vy se musíte

ospravedlnit, když takto pokládáte otázku!“

Tak taková je ta situace.

Gosudar opět otestoval systém

a výsledky tohoto testu budou

zohledněny v jeho dalším řízení státu.

Tady je mimochodem doplněk

k té otázce o Velké tiskové konferenci.

Na té tiskovce Petr Kozlov z ruské služby BBC položil otázku,

ze které odcituji jeden odstavec podle přepisu

z oficiálního webu ruského prezidenta:

„Dovolte otázku k dějinám. Vy sám

o nich často mluvíte, znáte je,

takže si určitě vzpomínáte, že pokaždé, když byla moc v Rusku zkoncentrována do jedněch rukou

a chyběla reálná opozice a ono bylo ve fázi aktivní a ostré konfrontace se Západem,

vyvolalo to vždy nakonec odvetnou reakci

a pro náš stát to znamenalo řadu válek a revolucí.

Nezdá se vám, že vy tím, že máte v rukou plnou moc ve státě, vytváříte možná základ

pro rozpoutání podobných válek a revolucí?“

Valeriji Viktoroviči,

jak to okomentujete?

Ta otázka jde přímo na kořen věci.

A jak se tak v posledních dnech dívám,

tak to nenašlo žádnou patřičnou odezvu,

ani ve vlasteneckém prostředí.

Vždyť co bylo fakticky řečeno?

Zaprvé, máme tu neměnnost státní moci

a aktivní konfrontaci se Západem.

Dva sčítance.

Co je to neměnnost státní moci?

To znamená stabilitu v procesech řízení.

Mnohé procesy ve státě se nevejdou do jednoho ba ani dvou prezidentských volebních období.

Je nutné je realizovat v průběhu delšího časového období,

proto bylo tak stabilní řízení v podobě monarchie.

Kdy měl každý monarcha možnost

za určité časové období svého panování

zformovat určité procesy řízení

a dosahovat tak výsledků,

neboť se jednalo o dlouhodobé cykly.

A v rámci jedné rodiny navíc to řízení probíhalo v určité návaznosti.

A proto nás dnes přesvědčují, že potřebujeme monarchu. A dokonce už nám ho i našli.

Gošku Hohenzollernů, toho přerostlíka.

Co tím sledují? Jde o překrucování.

Stabilitu moci v návaznosti pokolení je možné

zajistit i jiným způsobem, bez dědičné monarchie,

která se už v konkrétních dějinných

epochách navíc zkompromitovala.

Už jsem tady říkal ve své odpovědi na první otázku, že těch gosudarů za poslední…

Vezměme si třeba období Romanovců,

šlo čistě o jednu rodinu, že?

To období je vnímáno tak, že Petr I. byl velkým imperátorem, Mikuláš I. dostal přízvisko Obušek,

samozřejmě, že Alexandr I. byl carem

požehnaným, Alexandr II. zase osvoboditelem,

Alexandr III. mírotvůrcem,

no a Mikuláš II. carem krvavým.

Takto vešli do dějin. A co vidíme?

Vidíme tu návaznost v řízení.

Po Petrovi I. přišel ženský věk, který div to impérium nepohřbil. A proč Kateřinu II. nenazývám gosudarkou?

Protože měla sice dost rozumu při výběru svého favorita,

ale tím gosudarem byl ve skutečnosti kníže Potěmkin.

To právě jemu za všechno vděčí to báječné kateřinské období,

to on a nikdo jiný se postaral

o všechny výdobytky Ruska.

Dále, Alexandr I.

Proč se nechal zatáhnout do toho dobrodružství s Bonapartem?

Vždyť ho varovali. Michail

Illarionovič Kutuzov mu říkal:

„Co to děláš? To přece není

v našem zájmu, ale v zájmu Anglie.

Proč bychom se do toho

měli nechat zatáhnout?“

Po něm nastoupil Mikuláš I. a jakou mu dalo práci Rusko z toho zase vytáhnout.

Ovšem plody jeho práce zase sklízeli až jeho syn a vnuk, Alexandr II. a Alexandr III.

Takže i v tom Mikuláš I.,

kterému nadávají Obušek…

Vždyť to byl talentovaný státní činitel, který reálně zajistil takovou budoucí prosperitu Ruska,

že vystačila až k Mikuláši II.

Nebýt jeho základů zformovaných ve vzdělávacím systému, v systému státního řízení,

v systému průmyslového rozvoje…

To on zadal všechny

parametry rozvoje státu,

které využívali s určitými odchylkami

všichni následující carové.

Takže dokonce ani v jedné rodině to následnictví jako takové vlastně neprobíhalo.

A proč bychom tedy měli sázet na něco,

na nástroj, který je jednoznačně nefunkční?

A ještě nám chtějí vnutit toho přerostlíka.

Ano, jednou Michaila Fjodoroviče jmenovali carem.

To je vůbec zajímavá historka,

jak byl jmenován carem.

Co na sebe přitahuje pozornost?

Kolik atentátů bylo provedeno proti

Alexandrovi II.? Proti Alexandrovi III.?

A proč právě proti nim?

Protože činnost Mikuláše I.

začala přinášet své ovoce,

a navíc jak Alexandr II., tak i Alexandr III. realizovali i svá řídící opatření,

a to včetně takových, jako třeba Alexandr II.,

která byla pro Rusko nevýhodná.

Například v případě Aljašky, Kalifornie,

Britské Kolumbie, Oregonu, Washingtonu,

- Havaje

- Havaje, ano…

Ten doslova spláchnul celou

ruskou Ameriku.

A když tohle všechno udělal,

stal se samozřejmě nepotřebným,

bylo třeba ho zlikvidovat,

a tak to udělali.

Máme o tom práci, třetí knihu ze série O světě křivých zrcadel o válce.

Tam je to dost podrobně

všechno probráno.

Takže je zbytečné obnovovat monarchii,

je nutné zajistit něco jiného,

státní politiku v návaznosti pokolení přes systém státního řízení, jak ho formuje Putin.

Přičemž na Západě vidí problém pouze v osobě Putina, že kdyby se ho na začátku zbavili,

tak by nedošlo na to dvacetileté obnovování Ruska.

Ještě v roce 2007 si z něj nic nedělali.

Když tenkrát vystoupil v roce 2007 na Mnichovské konferenci, tak v Los Angeles Times napsali,

že je to veš, která zařvala, že je směšné na to brát ohled,

když celá ruská „elita“ jsou jejich lidé, podpindosníci:

„Těm, když poručíme skákat,

tak se budou ptát, jak vysoko!“

Takže ta návaznost v řízení

je velice důležitá.

Destruktivní působení těch demokratických volebních procedur není tak vidět na malých státech,

na malých subjektech, protože ty nemají žádné dalekosáhlé programy rozvoje státu, jen místního rozsahu.

Ale dokonce i v tomto případě… Jakýkoliv místní

vedoucí pracovník, guvernér se s touto věcí střetl.

Nastoupí nějaký dobrý guvernér, který začne

s programem obnovy ekonomiky daného regionu,

spustí jeden podnik, druhý,

má rozpracováno těch věcí víc.

A najednou bum, máme tu volby, a nastoupí člověk, který to zase všechno prošustruje.

V našem Altajském kraji jsme tu například měli Alexandra Alexandroviče Surikova.

Náš kraj byl ve velice špatném stavu,

ta doba byla velice těžká.

Dalo mu prostě nepředstavitelnou práci postavit tento kraj zase na nohy.

A díky „demokratickým“ volebním procedurám,

s využitím špinavých technologií,

třeba s využitím dvojníka a tak dále, tu volby vyhrál herec Michail Jevdokimov a ten kraj doslova prochlastal.

Všechno, co kopějku ke kopějce střádal Surikov

na rozvoj regionu, vyhodil za PR-projekty.

Všechno, co dával dohromady a pozvedl Surikov,

tak všechny ty podniky pozavíral a rozprodal.

„Nač by nám byly?“ snažil se mi dokázat jeden z Jevdokimových poradců.

„Proč bychom se vůbec měli

zabývat zemědělstvím?

Vždyť si všechno koupíme ze zahraničí!“ Já mu říkám:

„Až skončí výprodej všeho toho „šrotu“,

strojů, se kterými ty podniky pracovaly,

které vy prodáváte za cenu „šrotu“!

Tak za co si to potom budete kupovat?

To zaprvé. Zadruhé, náš kraj je zemědělský,

většina našich obyvatel

žije na venkově.

A ono nestačí, že je připravujete o práci,

vy je tak připravujete i o potraviny!“

„Á, to všechno je nedemokratické…“

Takže stabilita v návaznosti pokolení je pro nadnárodní řízení,

pro subjekt řízení, který chce ten či onen stát

připravit o suverenitu, tím úhelným kamenem!

A proto samozřejmě představitel BBC prohlásil:

„To, že v Rusku máte stabilní řízení, je pro nás problém!

Že jste schopni realizovat

rozsáhlé projekty!

Stavět ledoborce, rozvíjet severní oblasti, stavět na nohy regiony.“

To jsou tak rozsáhlé projekty, že trvají nejedno

desetiletí! Ani jedno volební období na to nestačí!

A to druhé, co řekl: „Vy jste nyní

v konfrontaci se Západem!

A pokud čelíte Západu, znamená to,

že u vás budou revoluce a války.“

Což jsme už zažili.

Odkud k nám přišla revoluce?

Byli to snad bolševici, kdo zorganizoval

revoluci, svrhl cara a vnesl chaos do státu?

Kdo začal likvidovat stát?

Vůbec ne!

Tu Únorovou revoluci řídili dva velvyslanci.

James Buchanan velvyslanec Velké Británie

a Georges Paléologue velvyslanec Francie.

To byl fakticky štáb té Únorové revoluce.

A válka? Jen si to vezměte, jakmile se Sovětský svaz

začal stavět na nohy, tak se okamžitě rozpoutala válka.

Třetí říše, to byla sjednocená Evropa,

celé její souhrnné mobilizační rezervy,

ekonomický potenciál, to všechno bylo

postaveno proti nám, aby nás zlikvidovali.

A jak to dělali? 27 miliónů lidí zahynulo!

Zabíjeli civilisty, zabíjeli ženy, děti i staré lidi.

Likvidovali všechny s jasným cílem očistit ta území

od Rusů. Ta válka byla totálně likvidační!

Měli nás zcela zlikvidovat!

A tak ten korespondent BBC poctivě říká,

že je-li v Rusku řízení stabilní v návaznosti pokolení

vedené v jeho zájmu, neodpovídá to zájmům Západu:

„A proto čekejte nepříjemnosti

v podobě revolucí a válek.

A vy, Vladimire Vladimiroviči, máte na výběr, stát se podpindosníkem, podřídit se Západu, abyste sám přežil,

nebo čelit všem těmto problémům vyvolávaným

v Rusku, na které se bude útočit.“

O tom byla ta otázka!

Zcela jednoznačně.

Ale Putin už na to odpověděl,

když na jedné z minulých tiskovek řekl:

„Rusko beze mne přežije,

to já bez Ruska nepřežiji!“

Tato jeho odpověď

znamenala přesně tohle.

A oni mu nabízejí, aby se vzdal: „Jdeš proti Západu a obnovuješ suverenitu Ruska…“

Protože jakékoliv stabilní řízení

v návaznosti pokolení

zajišťuje rozvoj subjektu,

a to i když se tomu pokoušejí bránit.

Jako se o to pokoušel Alexandr I.,

Alexandr II. i Alexandr III.

Nestáli o to, aby se stát nějak zvlášť rozvíjel a on se navzdory tomu rozvíjel.

Tak taková je ta situace.

Takže šlo jen o další návrh Putinovi, aby zaprodal stát:

„Začni se před námi plazit po břiše směr Západ.“

Další otázka je od Andreje z Irkutsku.

Valeriji Viktoroviči, USA nedávno ústy svého bývalého velvyslance v Rusku McFaula

odpověděly na požadavky Ruska ohledně bezpečnostních záruk předložených USA a NATO 17. prosince.

Ve zkratce, McFaul kategoricky

odmítl požadavky Ruska,

aby se NATO dále nerozšiřovalo a ze své strany

předložil Rusku prokazatelně nepřijatelné požadavky,

a jmenovitě vrácení Krymu Ukrajině.

Co myslíte, dokážou strany najít kompromis,

nebo ta situace uvázne ve vzájemném sevření - klinči

a Rusko se, jak slíbilo, bude nuceno uchýlit pro zajištění své bezpečnosti

k vojenským a vojensko-technickým opatřením?

A jak tato opatření podle vás mohou vypadat? Jak vypadá ta situace?

Žádný klinč tu v zásadě být nemůže,

jestliže si vezmeme krajní situaci,

ke konfrontaci

jako takové dojít nemůže.

Putin na té tiskovce řekl: „To vy nám musíte dát záruky!

Ne my vám, ale vy nám musíte dát záruky.“

Právní, písemně a tak dále.

To ovšem vyvolává otázku,

vždyť Západ nikdy své slovo nedrží

a je jedno, zda je to zapsáno na papíře nebo šlo

o ústní dohodu jako v případě s Gorbačovem:

„Ani o palec se neposuneme

dále na východ,

dokonce ani území východního Německa nevyužijeme pro infrastrukturu NATO.“

To určitě! Dostáli svému slovu? Ne.

A proč? Západ nikdy, mimochodem stejně jako Východ, neplní své závazky,

není-li k tomu donucen silou partnera, toho, s kým danou smlouvu uzavřel a vůči kterému má své závazky.

O tom mimochodem mluvil japonský zástupce

při uzavírání Portsmouthské mírové smlouvy.

Když se mu pokoušeli připomenout

uzavřené smlouvy a tak dále,

tak jim na to odpověděl: Válka škrtá všechny smlouvy a z toho budeme vycházet.“

Byl to drzý návrh. Japonsko

se nacházelo na hraně katastrofy

a žádné důvody pro uzavření toho míru nebyly,

jenže zednář Witte a bezpáteřní Mikuláš II. se rozhodli,

že je nutné se vzdát, přestože Rusko Japonsko v té době již porazilo.

Prostě se rozhodli, že Rusko se vzdá. Stejný manévr se pokusili zopakovat v 1. světové válce ve vztahu k Německu,

kdy to fakticky již mlelo z posledního

a nemohlo bojovat na dvou frontách.

Jenže bylo nutné, aby Rusko

jako státní subjekt zmizelo

a všechny výhody plynoucí z výsledků této války měly připadnout těm takzvaným „spojencům“ z Trojdohody.

Takže Západ kategoricky nepřijme,

že Rusko může mít nějaké své zájmy,

zónu nějakých svých zájmů, jak o tom mluvil Stoltenberg, a jak o tom teď mluví McFaul.

A o čem mluví? Oni si prostě za těch třicet let zvykli, že stát řídí podpindosnická „elita“,

která plní všechny rozmary přicházející

v podobě požadavků ze Západu.

Jen se podívejte, jak je u nás vyvolávána ta vakcinátorská hysterie.

A oni se dívají na tuto „elitu“ a vidí, že jde

o zrádce Ruska, kteří udělají cokoliv,

aby ho zlikvidovali a zasloužili

si pochvalu ze Západu.

Stačí jim poklepat uznale po zádech

a můžete jim prodávat vzduch.

To je to, nač ze Západu sází.

A proto také říkají: „Ne, my se s Ruskem domlouvat nebudeme. Rusko nemá nárok na to či ono…“

A o čem mluvil Rjabkov?

Náměstek ministra zahraničí, který řekl: „Ta smlouva

s USA a dohoda s NATO není jídelní lístek,

abyste si z něj něco vybírali!“

A potom tu myšlenku ještě posílil, když řekl:

„USA mají ještě dloužek, dluží nám…“

- Největší - Největší dloužek,

já to doslovně neodcituji.

- Já to tedy raději přečtu.

- Přečtěte.

„Největším dloužkem USA je naučit se brát Rusko jako partnera,

se kterým je možné a potřebné vést dialog se vzájemnou úctou,

domlouvat se na základě vyvážení zájmů

místo vnucování jakýchsi svých jednostranných schémat nebo dávání ultimát.“

No a oni s námi nechtějí vést takový partnerský dialog, protože vidí,

jak je veškerá ta rossionská „elita“

podpindosnická, jak zaprodává zájmy státu.

A v tomto ohledu je velice důležitá ta smlouva s USA, ta dohoda s NATO,

které zveřejnilo ruské ministerstvo zahraničí.

V čem je jejich podstata?

Vůbec se nejedná o žádné ultimátum.

Přestože, jak už jsem říkal, je to jako ultimátum vnímáno.

Je to vyjádření postoje, ze kterého se nedá couvnout.

A celá ta otázka…

Teď se dohadují, zda to podepíší či ne, zda nám to ruce rozvazuje nebo svazuje. O tom to přece vůbec není.

O to vůbec nejde! Je jasné, že veřejná diplomacie je pro ně nepřijatelná.

Oni jsou připraveni jednat v kuloárech,

kde můžou kšeftovat a tak dále.

A co začala vykřikovat veškerá

ta podpindosnická "elita"?

„To je jen vznesení jakýchsi požadavků,“ jako jeden z pomocníků Kozyreva, který vystupoval u Solovjova.

„To je jen soubor požadavků a s čím budou Američané souhlasit, to tam zůstane.

No a my budeme muset přijmout všechny

podmínky, které nám zase vnutí Američané.

Jedná se o normální dialog.“

No to snad ne.

A to je představitel určitých klanově-korporativních skupin tady v Rusku, které tu všechno řídí.

A v čem je tedy ta podstata?

Když to nepodepíší…

A oni to nemohou podepsat,

tu dohodu nebo tu smlouvu.

Protože potom by s námi museli nastolit partnerské vztahy a k tomu teď není připraveno…

Vždyť se podívejte, veškeré prostředí.

Jak oni rozehrávají tu kartu rusofobie?

Oni neustále měli za to, že Rusko je slabé, že z něj vždy mohou udělat obětního beránka všech svých hříchů:

„Budeme ho bít, bít a bít a my se budeme mít dobře,

budeme využívat jeho zdroje a navíc vypadat jako frajeři!“

Co neustále rozviřují?

Že Rusko za všechno může.

Takže jejich vyjednávací proces je pokusem spustit zdlouhavá vyjednávání,

která by vedla k tomu, že Rusko nic neudělá

a oni ho zatím dohoní tam, kde zaostávají.

Oni teď potřebují protahovat čas a také se potřebují dostat k ruským zdrojům.

Myslí si, že nás zaměstnají vyjednáváními,

a proto NATO říká: „Jsme připraveni si promluvit.“

Ano? Napřed jste všechny naše lidi vyhnali a teď si chcete promluvit? A na jaké platformě?

V jakém zastoupení? Je na nic

házet slova jen tak do větru.

Nebo USA, to už znělo vážněji:

„Ne, my jsme připraveni jednat a tak dále…“

Teď vešlo ve známost, že je už v lednu v plánu další jednání Bidena a Putina.

Ještě tento týden se nevědělo,

že to má být v lednu.

Mluvilo se o tom, že si chce promluvit ještě před Novým rokem. To bylo zdůrazňováno,

že Biden si chce promluvit

ještě před Novým rokem.

Co znamenalo to přání, promluvit si

ještě před Novým rokem? Podívejte,

jedna z verzí, a rovnou řeknu, že ta je jen dokladem

nepochopení státního i nadnárodního řízení...

Jedna z verzí toho, jak byl Putin jmenován Jelcinovým nástupcem, spočívá v tom,

že v USA mají určité cykly politického života,

a že od 24. prosince,

od Štědrého dne do 2. ledna,

tedy do druhého dne po začátku nového roku, mají úplnou politickou přestávku,

že v té době se nikdo

nezabývá žádnou politikou.

A tak prý byla tato přestávka

v politickém životě USA využita,

aby dokázali udělat z Putina Jelcinova nástupce,

čímž se jim prý povedlo USA obelstít.

Ve skutečnosti to tak nebylo.

Ještě jednou zopakuji,

že Putin byl jmenován Jelcinovým

nástupcem proto, aby byl zastřelen

a zároveň tak byl odepsán Sobčakův klan. Až se Rusko zhroutí.

Protože už všichni měli za to,

že Rusko se musí zhroutit,

a tak potřebovali najít obětního beránka,

kterého by mohli strčit do čela státu,

aby byl zastřelen jako Ceausescu

a Rusko si potom rozdělili

na státečky bez suverenity.

Vzpomínáte na ta Jelcinova slova? „Berte si tolik suverenity, kolik jen chcete!“

Takže ať nás nepřesvědčují, že Putina jmenovali jako budovatele státu.

Ano, jmenovali ho proto, aby byl jako takový zastřelen, s tímto cílem.

Aby si to neodnesla klanově-korporativní skupina zvaná Rodina,

ale petrohradská klanově-korporativní

skupina, která s ní soupeřila.

Vzpomínáte? Na Jelcinovu Rodinu

a Sobčakův Klan?

Takže to tak nebylo, ale jako legenda to existuje a má to i určité krytí.

Skutečně tam od 24. prosince

do 2. ledna mají mrtvou sezónu.

Všeho nechají a zabývají se

výlučně "osobními" věcmi.

Musí předvádět domáckost Ameriky,

jak sami dodržují zavedené tradice…

To je pro ně velice důležité,

zásadně důležité!

Státní řízení v USA nikdy neměla

v rukou výlučně státní elita USA,

vždy to byla záležitost globální elity,

která nikdy svou činnost nepřerušovala.

Ale ty státní instituce, které mají

vánoční prázdniny, nepracovaly.

Nepracoval ani prezident.

A teď si představte, jak moc v úzkých musí být americký prezident, stát USA,

že si chtěl Biden promluvit s Putinem právě přes tyto vánoční prázdniny, v mrtvém období,

v mrtvé sezóně.

Pro ně hraje roli už každý den.

On potřeboval zjistit… „Promluvili jsme si,

podnikli určité kroky, změnilo to situaci či ne?“

Jde o frekvenci odečítání

parametrů z přístrojů,

kdy je nutné sledovat aktuální stav, co když stav přístrojů ukáže, že už to lze podniknout, že můžou začít?

To je to, co se děje.

Jenže stále začít nemůžou.

Prý: „Když oni ty smlouvy nepodepíší, tak nám to dá právo jednat, jak budeme chtít.“

Ne, tak to vůbec není.

Co znamená ta smlouva a dohoda?

Je to vytyčení pozice.

Byla ohlášena pozice, na jejímž základě teď bude postavena veškerá činnost státního systému Ruska.

To je on, ten základ!

Jakákoliv mezinárodní smlouva, ať už bude uzavřena

s kýmkoliv, bude vycházet z tohoto základu.

Jakákoliv, s USA nebo s někým jiným,

právě z tohoto základu.

Chápete? Ne náhodou byly vyznačeny dva směry,

USA a NATO, mezistátní svazky a konkrétní stát.

To je to, oč jde.

Rusko ohlásilo svou pozici, na jejímž základě teď budou řešeny všechny mezinárodní otázky.

Jakékoliv!

Ani jeden ruský státní činitel z toho teď

nemůže ustoupit. To je to důležité.

Nejde o to, že by nám to rozvázalo ruce

v jakémsi jednotlivém přístupu,

jedná se o celostátní, systémový přístup.

To znamená, že je tím zcela

konkrétně převezli.

Nyní každý státní činitel,

jestliže se pokusí vybočit,

nevyřešit nějaký problém s Francií, Německem, Indií, Francií či Čínou, prostě s kýmkoliv...

Prostě musí vycházet z této pozice.

Čína řekla: „To je v pořádku,

my s tím souhlasíme!“

Jestliže to vyhovuje Číně, tak kdo by se ve světě ještě mohl ozvat?

Je-li tu takový potenciál?

Dva státy, Rusko – vědecko-technická základna celého lidstva a Čína – výrobní základna celého lidstva.

To bychom se na to podívali. Proto také taková hysterie, kvůli tomu zveřejnění.

„Odmítněte to, to je přece pro Rusko.

My vás takto nepřijmeme, budete-li hájit ruské zájmy. Vy jděte tam a vy zase onam…“

V tom je celý ten problém.

A když teď probíhá zvyšování tlaku,

vybičování celé té situace,

tak sázejí na to, že vnitřní zrádci,

ti vakcinátoři, podpindosníci,

což je fakticky jedno a to samé, že provedou státní převrat a rozpoutají občanskou válku.

A co se u nás dělo tento týden?

Ať se podíváte, kam chcete,

na silový sektor – samá zatčení,

Vysoká škola… - samá zatčení,

regionální úředníci – samá zatčení.

Ta odpověď byla uštědřena preventivně.

Pozice byla ohlášena, a tak začala jejich čistka.

A provádět ji je velmi snadné, protože jsou to všechno korupčníci, všichni jsou to zločinci.

Dokonce… Ale oni si mysleli,

že mohou krást donekonečna,

že stát bude slabý, až už nakonec nebude žádný, stejně jako na Ukrajině.

Oni sní o tom,

aby nám tu zařídili Ukrajinu.

Pro ně je ta občanská válka, kdy je možné krást

a nestarat se o obyvatelstvo, jednoduše sen!

Pro všechnu tu podpindosnickou „elitu“.

A ti západní činitelé, takoví jako McFaul nebo Stoltenberg, to jsou jen mluvící hlavy.

Ti zastupují klanově-korporativní skupiny,

na které zase pracují určité „think tanky“

a ty vidí stav těchto našich „elit“, vidí, co dělá Golikova, Nabiullina, Popova, Muraško, Siluanov…

Vždyť kolik jich tu je a oni vidí,

v jakém stavu jsou „elity“,

ale vidí i něco jiného, že Putin se opírá o lid.

A dvě hlavní silová ministerstva, ministerstvo zahraničí a ministerstvo obrany

jsou Putinovi plně podřízena.

Tak si jen něco zkuste. A to by se jim teď velice nevyplatilo, jednoduše by si to odskákali.

A tak spustili další hrátky: „Pojďme Ukrajinu rozdělit na zóny odpovědnosti…“ Ano?

Někdo přijde k vám domů a řekne: „Pojďme tvůj pokoj rozdělit na zóny odpovědnosti.“

Promiňte, to je náš jeden velký stát. My sami si rozhodneme, jak to tady u nás bude vypadat.

Nestrkejte nám sem nos, se svými bratry si to do pořádku dáme sami.

To my tady s nimi budeme žít,

jsou to naši lidé.

Takže pokud tu vzniklo nějaké nedorozumění,

tak si ho vyřídíme sami, po vzájemné dohodě,

v běžném režimu.

Takže sem nelezte a netahejte sem válku.

Ale USA potřebují válku, za každou cenu,

když na Ukrajině rozpoutají válku…

Už nejednou jsem říkal, od roku 2014, že tak hodlají přenést válku do Ruska a Evropy.

Jenže se jim to nepovede!

Už se jim to nepovede!

Ten vlak už jim ujel. Jenže oni to stále chtějí.

Proto také pracují na rozpoutání války

na Ukrajině. Potřebují ji tam vyvolat.

A pokud bychom Ukrajinu rozdělili,

tak by to znamenalo jen jedno,

že by zůstala zachována ta banderovská líheň, která by krví zalila především tu zbylou část Ukrajiny,

nezačleněnou do Ruska i celé Rusko.

Oni už teď do celého Ruska

vysílají teroristy.

Myslíte, že když se Ukrajina

rozdělí, tak to bude lepší?

Jen si vzpomeňte,

jak to skončilo po dělení Polska.

Prohráli jsme informační válku a přestože

Polákům uvnitř ruského impéria bylo nejlépe,

tak když jsme prohráli tu studenou, informační válku,

tak jsme v nich získali absolutní protivníky Ruska.

Tomu se říká pro dobrotu na žebrotu.

Teď se pokoušejí o to samé,

chtějí rozdělit Ukrajinu,

kde budou vychovávat lidi nenávidějící Rusy a štvát je proti nim, aby zabíjeli.

Oni potřebují za každou cenu zachovat tu banderovskou líheň.

Každý, kdo jen pípne, že máme přenechat třeba

i jen centimetr území bývalého Sovětského svazu,

nejen Ukrajiny, ale celého bývalého SSSR,

nějakému zahraničnímu řízení…

Gruzii, nebo si s někým rozdělit

Ázerbájdžán, nebo něco jiného…

Tak je to nepřítel Ruska,

který přímo prohlašuje,

že je na straně Páté říše bojující proti Rusku

v touze ho zničit i s jeho obyvatelstvem.

Ani centimetr! Nikdo nesmí ani pípnout, že se někde něco bude dělit a přenechávat cizímu řízení.

Tohle je náš dům a my si to tu do pořádku dáme sami! A s tím není dobré pospíchat.

Je třeba pracovat v klidu.

Každý ten stát bez suverenity na území SSSR si musí vyčerpat svůj potenciál,

aby nikoho ani nenapadlo: „Nenechali nás vybudovat si náš národní stát a začlenili nás k sobě násilně.“

Ne, na to se vám nechytíme,

už jsme vás prohlédli skrz naskrz.

Víme, jak tyto procesy musí vyhořet samy

a nehodláme přikládat pod oheň,

aby to zase přineslo neštěstí ruskému státu.

Ne, ty národy se musí rozhodnout samy,

zda chtějí tu „samostijnosť“ bez suverenity.

Pokud ano, ať si ji užijí do sytosti.

Už toho přece fakticky dosáhly.

Ovšem dokud žijí ze zdrojů

Ruska, tak je to jedna věc.

Jako když Rusko neustále krmí Turecko,

aby to mohlo bojovat proti němu. Skvělé ne?

Takto to nadnárodní řízení vymyslelo.

Takže Západ Rusku nepřizná právo na suverenitu a nějakou jeho zájmovou zónu.

Jen síla Ruska k tomu může ten Západ donutit.

A v dané situaci nemám na mysli ani tak vojenskou sílu,

přestože je to nezbytný segment, základ, bez kterého…

Kdybychom neměli silnou armádu, tak by tu provedli vojensko-policejní akci a hotovo.

Co by zmohlo neozbrojené obyvatelstvo

při střetu s agresorem?

Stejně jako když poslali karatele... Pustili zločince

z vězení a zformovali z nich kárné batalióny.

To mluvím o Ukrajině. A vrhli je proti neozbrojenému obyvatelstvu.

A kolik krve stálo tento útok odvrátit a jaké neštěstí to doposud přináší Ukrajině, celé Ukrajině!

Obzvláště to ovšem pociťuje Donbas. Je nutné pochopit podstatu Minských dohod!

Minské dohody jsou od počátku…

Já prostě nevím, jak někdo může…

Stále se nacházejí lidé, kteří jsou proti Minským dohodám.

Nedokážou si je prostě přečíst s ohledem

na jejich podstatu z hlediska řízení.

Je to rozsudek pro jakoukoliv

kyjevskou bandu, pro jakoukoliv.

Absolutní čistka banderovců a fašistů

na Ukrajině, to jsou Minské dohody.

Proto se tak snaží,

abychom se jich vzdali my sami.

Znovu opakuji, že pro nás je to

jen další mezinárodní dokument,

na jehož základě můžeme řešit problémy nejen na Ukrajině, ale v celém světě.

Je to také určitý přístup.

A oni nás nutí se jich vzdát.

To je to, oč se snaží všechny podpindosnické „elity“ v Rusku, ale my ne, ani gosudar.

A ten určil parametry, jak jednat,

proto ta podpindosnická cháska tak vřeští.

Proto také vsadili na to, že všechna ta vakcinátorská opatření povedou ke státnímu převratu a občanské válce.

Snaží se to tím tlakem vyvolat. Ustavení fašismu už je pro ně až druhořadé.

Teď urychleně potřebují občanskou

válku, jinak se USA zhroutí.

Oni chtějí, aby neštěstí přišlo sem do Ruska a tady umíraly děti, hlavně aby tam páníčkovi bylo dobře.

Šojgu ohlásil, že na Donbasu se připravují žoldáci

ze soukromé americké vojenské společnosti.

Ano, připravují tam válku.

Jenže je nutné pochopit tu jednoduchou věc,

že pokud nedáme najevo slabost,

nebudou-li si jisti tím, že se státní převrat

v Rusku uskuteční, tak tu válku nezačnou.

NEZAČNOU!

Všechno, co dělají, je navázáno na to, že v Rusku musí proběhnout státní převrat a Putin musí být svržen,

potom budou ochotni s tím začít.

Ve smyslu: „My začneme na Ukrajině

a vy v Moskvě svrhněte Putina,

to vyvolá občanskou válku

na celém území Ruska.

A potom do Ruska vtrhnou naše vojensko-policejní síly, které zajistí přísun zdrojů na Západ.“

To kvůli tomu v první řadě zvyšují

ten tlak na Ukrajině.

Ani jedna agrese proti Rusku nebyla úspěšná,

z jednoho jednoduchého důvodu,

že národ tu „elitu“, v jejíž podporu

agresor doufal, vždy svrhl.

Napoleon doufal, že ho podpoří ruští bojaři,

kteří byli v opozici k dynastii Romanovců,

a proto také šel na Moskvu.

Ukázalo se, že ne.

A ve výsledku byly blokovány i pronapoleonovské zájmy v petrohradské skupině.

Hitler doufal, že to vojensko-fašistické spiknutí nebylo v Rudé armádě zcela potlačeno

a ono tomu tak skutečně bylo.

To také vysvětluje ty porážky

v letech 1941-42.

Ale i s nimi si to nakonec vyřídili

a v roce 1945 jsme vstoupili do Berlína.

To znamená, že vždy agresor přichází s tím, že doufá

v pomoc vnitřních zrádců a vždy narazí na odpor lidu.

A oni tohle nedokážou pochopit.

Myslí si, že je to tu jako na Západě.

V okupované Francii bylo partizánské hnutí odporu Maquis, nepříliš početné.

A co u nás? V Bělorusku? A na Ukrajině?

Cožpak se to dá srovnat? Nedá.

Na Západě se vždy panstvo mezi sebou domluví a ostatním je to jedno.

Kdy na Západě začaly kariéry takových slavných umělců jako Édith Piaf, Jean Marais, ten, no…

To není důležité, bylo jich mnoho,

Fernandel, Louis de Funes…

Všichni byli populární už v té okupované Francii,

všichni spolupracovali s okupačním režimem.

Pro ně v tom nebyl rozdíl

a žádného odboje se neúčastnili.

Je taková komedie Velký flám (La Grande Vadrouille)

s Louisem de Funesem v hlavní roli.

Fakticky je celý ten francouzský

odboj popsán v tomto filmu.

Porovnejte to s tím, jak to vypadalo u nás,

jak my jsme bojovali s agresorem.

Takže oni tohle nechápou.

Myslí si, že proběhne zrada „elit“, že bude úspěšná, a potom do toho půjdou i oni.

Nedáme-li najevo slabost,

tak žádná válka nebude.

A jestliže budou přesvědčeni, že rossionská podpindosnická „elita“ dokáže provést státní převrat,

tak do toho půjdou.

Ale já znovu zopakuji, že jim to nevyjde,

že jim to stejně nevyjde!

Jen přiblíží svůj vlastní konec, pokud se do toho hazardního podniku pustí.

Mimochodem, dozvěděli jsme se, že i velvyslanec USA Sullivan a Stoltenberg vyjádřili ochotu k jednání.

Už jsem o tom mluvil, ano.

Schůzku jsou ochotni provést v příštím roce, ale Stoltenberg to komentoval,

že NATO na kompromis

s Ruskem nepřistoupí.

S ohledem na Ukrajinu, ano. Oni nechtějí přistoupit na žádné kompromisy.

Ale my to od nich ani nečekáme.

My jsme ohlásili svou pozici! Nesázejte na tu „elitu“,

která nám tu navrhuje, abychom se vzdali.

Ano, my víme, že se pravidelně objevují v televizi

a navrhují: „Vzdejme se, vzdejme se!“

„Přece si nemůžeme dovolit urážet NATO,“

vykládá představitelka NATO.

„Musíme přece splnit

všechny jejich podmínky.

Vzdejme se Černomořské flotily, Baltské flotily.

Musíme se jich vzdát, vždyť to je NATO!“

To byly pro dnešek všechny otázky.

Tak už mi nezbývá než se rozloučit a připomenout vám,

že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto,

že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu známých nám pojmů.

Abyste efektivně dokázali bránit, každý den,

každou vteřinu zájmy své i své rodiny,

musíte vědět, jak jsou řízeny

složité sociální supersystémy.

Musíte se stát konceptuálně mocnými.

Znalosti o řízení složitých

sociálních supersystémů,

jsou vyloženy v pracích vnitřního prediktoru SSSR zveřejněných do června roku 2018

a v pracích publikovaných Fondem konceptuálních technologií ze série O světě křivých zrcadel,

které popisují nezbytný teoretický základ

pro pochopení procesů probíhajících právě teď.

A je tam uvedeno i východisko. Jde fakticky o práce Západ a SSSR, Stát, Válka a Bolševismus,

který je východiskem z dnešní

katastrofální situace.

Proto studujte tyto práce.

Buďte konceptuálně mocnými.

Braňte zájmy své i své rodiny.

Pamatujte na to, že není možná dát jeden univerzální recept, jak jednat za těch či oněch okolností.

Vy sami musíte mít ty znalosti, které vám umožní vyznat se v dané situaci a rozhodnout se, jak jednat.

Jakékoliv obecné doporučení

vás může jen poplést a rozhodit.

Protože vy jste v jednom informačním stavu a člověk,

který by vám dal obecnou radu zase v úplně jiném.

A to může vést jen k selhání.

Proto sami studujte práce vnitřního prediktoru SSSR, buďte konceptuálně mocní.

Braňte zájmy své i své rodiny. Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí. Do příštích setkání.

Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na

www.leva-net.webnode.cz, https://www.vodaspb.ru/ nebo můžete zakoupit v knižní podobě

na KSBPRESS.cz

Show less