O čem se mlčí - Renata Školoudová

Stanislav Novotný se ptá Renaty Školoudové, proč úzká skupina tzv. odborníků a masmédia vytváří strach a nenávist ve společnosti

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Dobrý den, Vážení diváci! Bezmála dva roky řádí kolem dokola pandemie strachu z onemocnění covid-19. Strach je systematicky šířen médii i politiky. Neadekvátní opatření ničí ekonomiku a tím i sociální jistoty obrovského množství lidí, rozdělují společnost, přátele i rodiny.
Vnášejí do společnosti neklid, nedůvěru i nenávist. Místo věcné starosti o komplexní zdraví obyvatelstva nabízí politika a takzvaní "odborníci"
pouze očkování a represi vůči všem, kdo tento univerzální prostředek v boji s nemocí za svůj nepřijímají. Prokazatelné nepravdy o účincích a smyslu vakcinace, očkovací povinnost, stejně jako zjevná finanční motivace řady propagátorů očkování na klidu lidu také rozhodně nepřidají. Není však záměrně šířený a zesilovaný strach z covidu větším problémem než nemoc sama? Na to se zeptám zkušené lékařky, infektoložky Renaty Školoudové. Nejsou náhodou politici a velká část novinářů spíše spolupracovníky celého slavného koronaviru?

Renata Školoudová (lékařka, infektoložka)

Ano, rozhodně si myslím, že jsou nejenom spolupracovníky, ale i katalyzátory toho strašení, aby ten strach, pokud možno se šířil co nejrychleji a byl co nejsilnější. To je rozhodně můj dojem z médií i z politiky všech zemí, dá se říct.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Co s tím? To znamená, že bychom se měli soustředit na léčbu, na pozitivní přístup k lidem. Asi bychom neměli dělat to, co třeba dělají Lékaři bez hranic, když chtějí poděkovat těm, kdo je obdarují nějakým finančním obnosem. Dávají mu injekci jako znamení doby, injekci plnou červené barvy, tedy krve. To snad znamená, že se mám už potom upisovat krví?

Renata Školoudová (lékařka, infektoložka)

To je hezké znamení doby, jak jsi řekl, protože to k tomu patří, k tomu strachu a k tomu strašení. Poněvadž víme, že většina lidí, když vidí injekční stříkačku i bez krve, natožpak s krví, tak samozřejmě hladina jejich strachu stoupne. Dá se to i změřit pulzovou frekvencí, říká se taky něco o syndromu bílého pláště, tak to je zrovna doklad toho, že to patří k dnešní době, injekční stříkačka.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Lidem je různě vyhrožováno, jsou ponižováni, jsou děleni na kategorie, očkovaní, neočkovaní. Co s tím? Co byste teď vzkázala všem lidem, kteří takto rozdělují společnost? Kteří nejsou schopni akcentovat to, že je tady především nějaká primární péče a že k člověku se má přistupovat jako k někomu, koho máme rádi a koho chceme opravdu vyléčit, komu jenom něco nevnucujeme.

Renata Školoudová (lékařka, infektoložka)

Úplně nejradši bych vzkázala všem lidem, že je potřeba udělat osvětu úplně opačného typu. To znamená lidi strachu zbavovat, a to se děje málo, poněvadž politici spolupracují většinou s těmi lékaři, kteří se sami buď bojí doopravdy anebo mají touhu po moci nad pacientem, což je taky touha, která je dosti nemocná. A co je potřeba vzkázat, je rozhodně to, že existuje určitá přiměřená zdravá míra strachu, a to je náš vrozený pud sebezáchovy, který nás vede k obezřetnosti. To znamená k tomu, abychom žili správně a tedy zdravě, eventuálně. Anebo s nemocemi, ale v pohodě. Protože člověk může být nemocný, ale nemusí být z toho ustrašený a smutný. Norma je pud sebezáchovy a odchylky od té normy mohou být negativní, tzn. že někdo nemá strach přiměřený, ale nepřiměřeně malý a někdo zase má právě strach větší, tzn. nepřiměřeně velký. To teď tady žijeme, v tom nepřiměřeně velikém strachu.

Je potřeba, aby lidé věděli, že pokud se chtějí opravdu uzdravovat, případně očkovat nebo neočkovat, tak by měli mít ten strach skutečně v míře pudu sebezáchovy, poněvadž očkování samo o sobě je snahou naučit imunitní systém rozpoznat nepřítele. Když se imunitní systém třese strachy jako ten člověk sám, poněvadž bílé krvinky, červené, koneckonců náš celý imunitní systém, naše osobní armáda, policie, kontrarozvědka, rozvědka se třese úplně stejně jako my sami. Jestliže se tento systém takto otřásá strachy, těžko může být očkování plně účinné, protože rozpoznávat nepřítele může imunitní systém, když je obezřetný, nikoliv, když vystrašený k útěku. Strach přináší několik reakcí, jednak agresivitu, které jsme teď taky všichni svědkové, jednak úzkostnost.
Všechny duševní choroby bují na podkladě strachu, úzkostné neurózy, dezinfekční, vydezinfikuje celý svět. Lidé mohou ještě být také tím strachem úplně ochrnutí, takže nejsou schopní se rozhodnout pro nic, ani pro očkování ani pro neočkování, ani pro nic, jít k doktorovi, nejít k doktorovi... A zároveň ještě upadají do různých závislostí, protože, jak léčíme my, lidi strach? Alkoholem, kouřením, přejídáním se, zkrátka neřestmi. Čili ráda bych všechny lidi nabádala k lepšímu klidu, k určitému duševnímu pokoji, poněvadž poznaného nepřítele už máme, virus je poznaný. Na začátku ještě nebyl poznaný, teď je a my víme, jak se proti němu dá bojovat, jak se dá léčit a vyléčit.

Základní obava, která byla kdysi z nepoznaného nepřítele, je už nyní definitivně pryč, protože nepřítel je poznaný. Je potřeba, aby se lékaři ujali své funkce a léčili, přijímali své pacienty, dávali jim dveře otevřené dokořán a chovali se k nim jako lékaři. Prostě dělali své stavovské povinnosti tak, jak se k tomu uvázali už na lékařské fakultě a lidi spíše strachu zbavovali. Poněvadž, když je zbaví strachu a nechají jen ten přiměřený, obezřetný, tak bude vyhráno.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Mocní tohoto světa chtějí rozdělovat a panovat, ale my bychom z tohoto místa mohli poprosit diváky, aby si uvědomili, že se nemusí prolhané moci bát, že se nemusí bát ani těch agresivních médií. Že by si spíše měli podat ruku a tím udělat pro to zdraví své i svých bližních daleko více.

Renata Školoudová (lékařka, infektoložka)

Docela určitě. Nejprve je potřeba snížit hladinu strachu, poněvadž to je podstatné pro to, jak jsem řekla, aby imunitní systém za nás mohl vůbec bojovat. A druhá věc je znásobit výrobu hormonů štěstí v člověku, která se vyrábí různými způsoby. Nabídla bych ještě pár rad, jak se to dá udělat. Říká se: rozdýcháš to, rozchodíš. Takže první, co je potřeba, rozdýchat se a rozchodit se. Potom je nutno, aby lidé k sobě našli znovu cestu a nebáli se jeden druhého, byli obezřetní, ale nikoliv podezíraví, a aby spolu komunikovali s radostí. Jestliže někomu chybí radost, což je možné, tak může zabloudit nebo spíš konečně trefit do svojí banky radosti, a tu máme každý při sobě. To je banka našich krásných životních zážitků a stačí se do ní jenom na chviličku nastěhovat, trošičku nasát a úsměvem, který díky téhle bance radosti vzniká v srdci, nikoliv na ústech. I když i úsměv vynucený léčí člověka, tohle je úsměv zevnitř a ten okamžitě skrze hormonální systém povzbudí náš mozek a zároveň teda i tu naši armádu, policii, rozvědku a kontrarozvědku k činu. Takže cesta rozhodně vede cesta k umenšení strachu a k tomu, aby člověk se stal znovu člověkem a zjistil, že je hospodářem svého času, že jeho čas mu žádný politik ani žádný jiný strašák nevrátí, že čas, který promrháme strachem, tak už jsme jej ztratili.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Moc děkuju za krásný závěr a za rozhovor. S Vámi, milí diváci, se těším na další setkání u pokračování cyklu O čem se mlčí.