Otázka - Odpověď V.V. Pjakina 04.10.2021

Fond konceptuálních technologií
uvádí
Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I. a II.
si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den.
Zdravím naše vážené diváky,
posluchače a kolegy ve studiu.
Dnes je 04.10.2021.
Před 64mi lety byla v SSSR vypuštěna první umělá družice…
Ano, velmi významné datum, které tehdy postavilo celý svět před tu skutečnost,
že SSSR a jeho sociální systém
jsou ve světě první
a vyhrály v tom sporu socialismu a komunismu, jaký systém…
- Kapitalismu. - Oj, omlouvám se,
socialismu a kapitalismu.
Jaký systém je lepší,
jaký odpovídá zájmu lidí.
Protože to, co je v souladu
se zájmy lidí, to se rozvíjí.
Vždyť si to vezměte, rok 1957,
dvanáct let po tak krvavé válce,
ve které jsme přišli
o 28 miliónů našich obyvatel…
Šlo o totální genocidu! O naši likvidaci.
Stát byl poničen až k Volze.
A najednou takový
vědecký průlom. A proč?
Protože jsme měli nejlepší systém vzdělávání, nejlepší ekonomický systém a nejlepší systém sociálních vztahů.
A když nám říkají, že socialismus prohrál
v závodech s kapitalismem,
tak je to proto, že trockisté, kteří
nastoupili po Stalinovi a bolševicích,
udělali všechno pro to, aby náš stát byl v té studené válce poražen.
A když se v roce 1970 rozhodovalo o tom, jaká měna se stane světovou, zda to bude rubl nebo dolar,
tak naše partajní sovětská nomenklatura, ti zrádci, udělali všechno pro to, aby zdroji byly zajištěny výslovně USA.
A vůbec po celou tu dobu
vedení studené války
SSSR vlastními zdroji zásoboval svého globálního protivníka, aby mohl dále vést válku proti SSSR.
A mezitím uvnitř našeho státu dělali všechno pro to,
aby diskreditovali socialismus a komunismus.
Takže jsme skutečně neprohráli proto, že bychom opravdu v něčem byli horší, naopak jsme byli úplně ve všem lepší.
A to se každým dnem stává očividnějším,
že se jednalo o globální zradu!
Jednalo se o zradu celé partajní sovětské nomenklatury,
byla to zrada Komunistické strany Sovětského svazu!
Jejímž následovníkem je v tomto ohledu v plné míře Komunistická strana Ruské federace,
která zostuzuje a diskredituje
ideje socialismu a komunismu.
Jak bojují nepřátelé s dobrými idejemi?
Toto pole obsazují organizacemi
s nějakými souzvučnými názvy.
Aby zdiskreditovali bolševismus, byla zformována
ta ohavná Limonova Nacionálně-bolševická strana.
Byla speciálně financovaná, aby to vše diskreditovala, aby se to nevrátilo.
Lidé to překonali, oni si pamatují,
co pro stát udělali bolševici a co trockisté.
A to dnešní datum, to je obrovské vítězství právě těch bolševiků, velké vítězství ruského národa.
A bolševici jsou nedílnou součástí ruského národa,
neboť bez bolševismu nemůže existovat ani ruský národ.
To byl takový úvod na počest toho výročí
a teď už přejdeme k otázkám.
V první otázce vás, Valeriji Viktoroviči, prosí
okomentovat finskou schůzku z 22. září, velitelů,
velitele generálního štábu ruských
ozbrojených sil Valerije Gerasimova
a předsedy sboru velitelů
ozbrojených sil USA Marka Milleye,
kde mělo být, jak uvedli v Ria Novosti, probíráno
snižování rizik vzniku incidentu při vojenských aktivitách.
Skutečně, ty otázky snižování rizik v průběhu vojenských aktivit mezi USA a Ruskem, bylo nutné probrat.
USA jsou teď neustále vzrůstající hrozbou,
vojenskou hrozbou pro celý svět.
V USA vzrůstají destruktivní procesy, které
mohou ovlivnit všechny probíhající procesy.
Když bylo připravováno zhroucení SSSR,
tak všichni na úrovni politiky neberoucí v potaz tu globální, tedy na úrovni vnější politiky, říkali:
„Co to povídáte? Vždyť je to jaderný stát,
stát kontrolující třetinu světové ekonomiky,
jehož lodě plují po celém světě. Vždyť do toho stačí jen trochu strčit a posype se všechno…“
Ale v důsledku zrady to bylo provedeno
tak, že všechno opatrně přiškrtili.
A dnes vyvstává otázka. Jak to udělat, aby se
při přeformátovávání USA svět nezačal hroutit?
Cožpak jsme neviděli ten útěk USA, a to ani nemluvím
o NATO, přestože tohle všechno je třeba zohledňovat,
z toho Afghánistánu?
To je jako přes kopírák ten způsob,
jakým SSSR odcházel z východní Evropy.
Jen si vzpomeňte.
Nechali tam úplně všechno,
jen odvezli vojska a to takříkajíc na holé pole, do zcela nepřipravených regionů.
Přibližně to samé se teď děje se Spojenými státy. Utíkají z celého světa.
A ať už je to dobře či špatně,
tak za přítomnosti USA v nějakém tom bodu světa existovala určitá předvídatelnost.
Pokud odtud USA odejdou, znamená to,
že jedno řízení odejde a jiné ho nenahradí,
což vytvoří zónu nestability,
zónu nepředvídatelnosti.
A to znamená, že se to v této
zóně může jakkoliv zvrtnout.
A proto je nutné všem těmto vojenským
a ekonomickým rizikům předejít.
Moc USA se opírá o osm set základen
v různých státech světa.
V celém světě je to asi osm set základen.
A když odcházejí vojáci, tak vznikají rizika a v první řadě ta vojenská.
Takže ty otázky musí řešit především dva velitelé generálních štábů.
Neboť ta hodnost Milleye je vlastně velitel generálního štábu.
Ale je tu jedna nuance,
a to celkem závažná.
Milley se v poslední době dost často objevuje v médiích a najednou…
A v jaké souvislosti v nich figuruje?
Že kdysi z vlastní inciativy
zatelefonoval do Číny
a řekl, že pokud prezident Trump,
tramtaratatatatá…
Trump není pitomec,
aby vydal rozkaz o válce s Čínou.
Ale pokud by podle té oficiální verze vydal rozkaz bombardovat Čínu:
„Já ten rozkaz nesplním a budu vás varovat,
aby mezi námi nedošlo k válce.“
To ale vyvolává otázku.
Z hlediska jakéhokoliv,
prostě jakéhokoliv státu,
ať už jde o historický, nebo projektově zkonstruovaný,
jen není-li to absolutní failed state typu Ukrajiny...
Ve státě, který je alespoň v něčem státem,
by takové jednání, jehož se dopustil Milley,
znamenalo jen jedno jediné,
velezradu!
A ono se nic neděje,
jako by se nic nestalo.
Zamyslel se vůbec někdo, proč k této události vůbec došlo? Proč se v tisku tato informace objevila?
Jen si to vezměte.
Vzrůstá v USA nestabilita?
Právě jsme o tom mluvili.
Je nutné ty procesy hasit? Je to nutné.
Je potřebný nějaký odpovědný člověk, se kterým
je možné jednat a on dohodnuté dokáže realizovat?
Který má reálnou moc v armádě? V ozbrojených silách? Který může reálně přesunovat vojska?
Takový člověk tu je, a je jím Milley.
Je nutné toho člověka uvést
do politické arény? Je.
A jak to uděláte? Jednoduchým krokem.
Americké oficiální prostředí přebývá
v protitrumpovské hysterii,
takže pokud Milley udělal
něco proti Trumpovi, je to vítáno.
Ale co bylo ve skutečnosti ukázáno?
Co nikdo neuviděl? Ukázáno bylo to…
U nás někteří rádi operují s tím deep state, hlubinný stát, že? Tak tady ho máte, ten deep state.
A co je to ten deep state? Můžete uvést nějaké parametry toho vašeho deep state?
Jak může deep state používat
státní mechanismy tak,
že oficiální stát nic nevidí
a na výstupu, prosím…
Ten ‘a‘ s‘uka (mem), ó bože, no, oficiálně AUKUS, to nové spojenectví.
Jak to? Ani jeden oficiální
státní činitel ve třech státech,
ve Velké Británii, Austrálii a Spojených státech, o tom nic nevěděl.
Dokud to nebylo realizováno.
A ukázalo se, že všechny
procesy jsou připraveny.
Ani zmínka o tom nikde neunikla, proto na to francouzská rozvědka ani při vší své snaze nemohla přijít. A proč?
Neboť jaké procesy sledovala?
Ona snad ví, jak funguje
ten deep state? Globální elita?
Ne, neví to nikdo.
Jednou věcí je dělat chytrého: deep state, deep state a jinou věcí je skutečně reálně prakticky řídit stát.
Vždyť si to vezměte, pro Macrona
to znamená skutečnou katastrofu.
On se střetl s tímto nadnárodním řízením, narazil
na to, že mechanismy se mu nepodřizují.
Najednou ho připravili o kontrakt
na ponorky za 60 (66) miliard,
za 6 miliard kontrakt na stíhačky, ze všech stran je v pasti, neví, kam by se vrtnul.
A jak to mohl předvídat?
Jestliže v analytice úplně chybí takové pojmy jako ideologická a konceptuální moc a globální politika,
tak žádné analýzy více méně relevantní
pro státní řízení není nikdo schopen.
A všechny ty analytické školy to prostě vidět nechtějí. Ty mají své chytré slovíčko.
Mohu ho také pronést?
GEOPOLITIKA…
Také chci vypadat tak moudře, jako ti, co sedí v tom pískovišti, kam je posadili dospělí strýčkové.
Takže v té osobě Milleye vidíme,
jak na povrch vyplaval právě ten deep state,
to nadnárodní řízení, které
přebírá řízení a minimalizuje…
Nu, řídí různá rizika.
A je tu globální hráč, ale není to Čína.
S tou Čínou je to vůbec takové…
To výslovně Rusko
je tím globálním hráčem.
Jen Rusko je schopné zcela zničit USA
a vůbec jakýkoliv jiný stát ve světě.
Ozbrojené síly v Rusku jsou v dostatečném stavu,
aby odrazily jakoukoliv agresi a způsobily nenapravitelné…
Jak bych to řekl, škody protivníkovi...
Každá škoda vždy zabolí.
Nepřijatelnou škodu, takovou, že se každý takový protivník potom zhroutí.
V Rusku je to fakticky taková tradice.
My víme, že každých sto let se celá Evropa shromáždí
a vyrazí do Ruska, aby dostala pořádně po čuni.
A Rusko jde potom udělat
v Evropě pořádek.
Určitou dobu tam žijí jako lidé, a potom znovu začínají provádět špinavosti.
Takže těch otázek, které musí řešit USA a Rusko
ve vojenské oblasti, je velice mnoho.
A jednou z klíčových
otázek je Afghánistán.
Není to náhoda, že po této schůzce Milleye
a Gerasimova byla do médií vypuštěna informace,
podle které by USA
chtěly docílit toho,
aby jim Rusko poskytlo své kapacity,
své základny v Kyrgyzstánu…
Oj, omlouvám se v Tádžikistánu,
nu ano a v Kyrgyzstánu,
aby odtud mohly operativně jednat
ve vztahu k Afghánistánu.
Nu, zaprvé jsme už nejednou vysvětlovali,
že jen ten pletichář Lukašenko může považovat sýr v pasti na myši za bezplatný dárek.
My dobře víme, co znamená vstup vojsk NATO,
i kdyby mělo jít jen o jejich evakuaci,
do nějakých regionů a příchod běženců.
A my přece máme ještě jeden velice závažný
a aktuální problém s USA. Je jím Sýrie.
USA jsou v Sýrii přítomny
zcela nezákonně
a jejich základny jsou už zcela
nepokrytě základnami bojovníků ISIL.
Tedy to, o čem my jsme neustále mluvili,
že ISIL je nepravidelnou armádou USA,
už nyní nevyvolává u nikoho žádné pochyby, vůbec žádné pochyby,
neboť ti bojovníci ISIL působí
výslovně ze základen USA.
Dělají odtud výpady, zase ustupují,
nabírají tam sil, a potom znovu útočí.
Takže nám také může dojít trpělivost.
Musí to oni řešit? Musí ten problém řešit.
A skutečně, když zaznělo to téma Afghánistánu a Tádžikistánu a ono nemohlo nezaznít,
přestože naše ministerstvo zahraničí to popřelo
a řeklo, že žádná jednání o tomto tématu se nekonala,
že v tomto ohledu trváme na svém.
Ano, my trváme, ale to neznamená, že by se oni nepokoušeli tuto otázku řešit.
Ať už to byli globalisté nebo státní elita, oni si
v podstatě potřebují udržet kontrolu nad regionem.
A o ten region oni reálně přicházejí,
on reálně přechází pod kontrolu Ruska.
Zcela nedávno, v září,
někde okolo dvacátého
Ahmad Masúd a další
opoziční lídři...
Ano, 24. září… Kdo se
toho účastnil kromě Masúda?
Prostě konala se schůzka s prezidentem Tádžikistánu Emómalí Rahmónem, o které neinformovali.
Dvacátého čtvrtého o ní informovali,
takže se sešli dvacátého třetího.
Neboť potom řekli:
„Včera jsme se setkali…“
A Baradar z Tálibánu fakticky
hned poté prohlásil,
že Tádžikistán se aktivně vměšuje do záležitostí Afghánistánu.
Rahmón řekl, že 40% obyvatel Afghánistánu jsou tam Tádžikové, což je samozřejmě přehnané, to přehnal,
čímž ovšem dal najevo určité
své zájmy, s oporou na určité okolnosti.
A oč jde?
Afghánistán jako stát neexistuje.
Vyhlásili, že si vzali za základ ústavu
z roku 1964, ještě od Záhir Šáha,
kromě těch ustanovení,
která protiřečí šaríe.
To znamená, že se něco
nějak pokouší vybudovat.
Jenže se jim to nedaří,
protože to území obývají
národy, které jsou nyní ve stádiu
rozkladu rodového zřízení
a jsou maximálně schopny dosáhnout úrovně 14. století,
a to 14. století na úrovni východu, ne Evropy.
Různí hráči se tam
pokoušejí uchytit.
Turecko opět prohlásilo,
že odmítá řídit to kábulské letiště.
Já už ani nevím pokolikáté už Turecko prohlašuje, že odmítá to letiště řídit.
Tak zaprvé ho o to nikdo nikdy nežádal,
nikdo ho o to nikdy nežádal!
Ale Turecko se pokouší tam
za každou cenu vlézt,
a alespoň nějak
tam projevit svou přítomnost.
A neustále jen slyšíme: "Tálibové se s Turky nedohodli, Tálibové se s Turky nedohodli."
A Turecko pravidelně prohlašuje: „Odmítáme, odmítáme…“ Vždyť vás tam nikdo nezval.
Vás se chtěli zbavit v první řadě,
hned po Američanech a řekli vám:
„Turci, vy jste po Američanech
druzí zcela nežádoucí!
Rychle si posbírejte svých
pět švestek a padejte!“
Takže Turecko má malou šanci
udržet se v Afghánistánu.
I když určitá část bojovníků je skutečně
na Turecko orientovaná
a skutečně prosazuje
proturecké zájmy.
Říkají nám, že tam vstupuje Čína,
neboť Čína je taková mocná, taková…
Expanze Číny na západ skončila…
Myslím, že v roce 781 (751)
bitvou u řeky Talas.
Nyní je to v oblasti města Taraz,
ano, bývalý Džambul.
Opravte mne, jestli jsem
ten rok netrefil.
Takže už v osmém století Čína
vyčerpala své civilizační možnosti.
Čína má skutečně velmi
mnoho obyvatel, pro ně ztráta…
751 rok, trochu jsem se spletl.
Oni si mohou dovolit klidně přijít
jako v tom osmém století,
v důsledku povstání severních vojenských velitelů, o 36 miliónů obyvatel.
Najednou tu nejsou
a nic se neděje, jede se dál.
Oni kompenzují lidskými ztrátami chyby svého řízení odedávna, dělají to celá staletí.
Přečtěte si na toto
téma verše Du Fu (Tu Fu).
Víte, problém není v tom,
kolik máte obyvatel,
ale s jakou ideou jdete do světa a jaké zdroje potřebujete, abyste tuto ideu prosazovali.
Čína nabízí fakticky ideu
tavicího kotle,
a proto musí potlačovat to obyvatelstvo, které do sebe pohltila.
Rusko šlo jinou cestou.
Všechny národy do něj vstupovaly i se svou kulturou, připojily se ke společné státnosti
a jejich lidé v ní mohli dosáhnout
i těch největších výšin,
aniž by přišli o svou kulturní identitu, ale to bylo možné jen v Rusku. Zatímco Čína...
Proto také Rusko se svým
nepočetným obyvatelstvem
dokázalo sjednotit území v rozměru 1/6
planety pod krátkým názvem Rus.
Jak to řekl polní maršál von Münnich?
"Ruský stát řídí sám Bůh, jinak není možné vysvětlit, že stále ještě existuje.“
Právě proto. Přišel jeden člověk,
přinesl sebou ruskou ideu,
okolo něho se shromáždili lidé různých
národností a začali žít jinak, v jiné státnosti.
On jim přinesl jinou státnost,
ale kultura těm národům zůstala vlastní.
V Číně to tak nebylo, a právě proto už v osmém století narazila na strop svých možností.
Dále postoupit nedokázala,
než k té řece Talas.
Do Afghánistánu už dojít nedokázala,
prostě nedokázala a nedojde.
A tady Čína hraje roli takového
tréninkového partnera.
Zatímco hlavní partner řeší úkol,
jak pod sebe včlenit Afghánistán,
dokud nezíská tu potřebnou
sílu a moc, aby to udělal.
A kdo je tím hlavním partnerem? My ho všichni známe, prostě o něm jen všichni mlčí.
A on, zatímco všichni vyvolávají rozruch,
pěkně potichoučku pracuje.
A to je Írán, Írán!
Afghánistán má podle globálních plánů přejít k Íránu a Čína tomu má napomoci, tomu přechodu Afghánistánu k Íránu.
A sílu, aby pod sebe vzala
Afghánistán, Čína nemá.
Čína má velmi velké problémy v Africe.
Tam to nezvládá, už to tam reálně nezvládá.
Čína se bez pomoci Ruska centrem koncentrace globální politiky stát nedokáže, ani náhodou.
Jestliže se tedy Rusko nějak postaví
na zadní, znamená to pro Čínu konec.
A oni si to velmi dobře uvědomují.
I přes to všechno, že je k nim přesouvána veškerá světová elita, a tak dále, odborníci, kterým tam staví celá města.
Jsou připraveni přijmout jich 250 miliónů,
těch vysoce kvalifikovaných.
Ti se spojí s těmi třemi sty milióny Číňanů speciálně připravených v kulturním programu,
už nejednou jsem o tom vykládal, o té revoluci
Rudých gard, politice jednoho dítěte, Hongkongu,
jak tímto způsobem přenastavili veškerou kulturu,
jak vytvořili novou kulturu u těch tří set miliónů.
A teď si představte, že k této už v plné míře evropeizované spřízněné kultuře,
bude doplněno ještě 250 miliónů těch odborníků a bude hotovo.
A to zbylé čínské obyvatelstvo
v provinciích nikoho nezajímá.
To je to, oč tu jde.
A když se vrátíme k té schůzce Milleye
s Gerasimovem, tak je důležité poukázat na to,
že vidíme, jak pracuje hlubinný stát,
a popravdě řečeno nadnárodní řízení.
My přece vidíme, jak ono pracuje!
Jak řídí, jak vše vytváří…
Je hodně lidí, kteří tohle chápou?
Vždyť to řízení je vidět jako na dlani.
Novináři, ti samozřejmě nic nevidí.
O nějaké události informují o jiné ne.
A ve výsledku příprava například takového
AUKUS proběhla tak, že o tom nikdo nevěděl.
Dokonce ani rozvědky.
Musíte přece v řízení
sledovat ty parametry,
které reálně odpovídají řízení a ne takové,
které jste si sami navymýšleli.
Můžete v tom svém pískovišti geopolitiky sedět
jak dlouho chcete a stejně nikdy ničemu neporozumíte.
Nepochopíte, v čem spočívá podstata schůzky Milleye s Gerasimovem.
A já jsem to vyložil jen
v hlavních opěrných bodech.
To je vše.
Další otázka je od několika
uživatelů spojená do jedné.
Prosí vás okomentovat krizi
probíhající ve Velké Británii.
Co je to za divadélko
s tím benzínem?
Jestliže jste si nadělali do kalhot, tak tiše napravte situaci, proč to předvádíte celému světu?
Nebo je to znemožňování těch „brexnutých“?
Mlhavý Albion se sype?
O žádné divadélko vůbec nejde.
Je to to, o čem neustále mluvím, už ani nevím kolik let, o té přestavbě celého světa
a také o tom, že společnost
spotřeby je u konce.
To, co nyní na příkladu
brexitu ukázali Velké Británii,
to jen potrestali ty nedovtipy,
kteří byli úplně vedle.
Bylo zapotřebí pozdržet brexit
a oni přesto šli a hlasovali:
"Nu tak si to teď vyžerte.
Chtěli jste brexit, tak tady ho máte."
Takže co se děje?
Pod rouškou informačního
humbuku okolo koronaviru,
pod rouškou toho koronaběsnění reálně
probíhá přeformátování světové ekonomiky.
Reálně probíhá.
Jenže lidi nemůžete zapnout/vypnout.
Nemůže být člověk jeden den prosperujícím hipsterem
a zítra klesnout na úroveň, kdy půjde čistit ulice.
Je třeba tomu člověku vyměnit kulturní program, je nutné ho k tomu přimět.
A my přece dobře víme, že západní společnost byla vychovávána tak,
aby se jí nedostávalo životně důležitých znalostí, dovedností a návyků.
Vzdělávací systém
jim tohle neposkytoval.
Všichni chtěli být „managery“ v těch, no,
jak se tomu říká, v těch obchodních centrech.
Ano, všichni jsou to
makléři, prodejci.
Všichni jsou tak pokrokoví, chvilku pracují, ale hned je to unaví, takže si potřebují odpočinout.
A kdo má čistit ulice, péci chleba,
vozit potraviny do obchodů…?
Nu, přeci plebs.
A západní svět už dávno žije z toho, že pracovní sílu, reálnou pracovní sílu dováží.
Vždyť ve Velké Británii nemají problém jen
s benzínem, nejen s ním, ale také s potravinami.
Police v obchodech jsou prázdné.
A proč? Proč především?
Protože jim chybí více
než sto tisíc řidičů.
Britské ministerstvo obrany samozřejmě prohlásilo:
„My vás zachráníme! Poskytneme vám 200 řidičů!“
Aby se ta situace vyřešila, potřebují jich přinejmenším sto tisíc,
aby britská ekonomika mohla
fungovat v dřívějším režimu.
Nejde jen o cisterny,
ale o všechny typy náklaďáků.
Sto tisíc! Prostě nejsou.
Dříve to řešili příchozí.
Teď už tam nejsou. A to už vůbec nemluvím
o uklízení nějakých kanceláří.
A další reálný problém.
Ve Velké Británii chybí také více než 10 000 řezníků. Odborníků pro dobytčí jatka.
A co to znamená pro dané odvětví?
V současné době už musí být více než 150 000 prasat urychleně poraženo.
Jen prasat!
A to nemluvím o krávách, drůbeži
a tak dále, jen o prasatech.
Co to znamená, když to zvíře neporazíte včas a maso neodejde ke zpracovateli?
Nejen to, že spotřebitel nenajde dané zboží
na polici, znamená to porušení celého řetězce.
To prase musíte vypěstovat, potom jde na porážku a mezitím vám dorůstají další prasata.
To je potravinový řetězec.
A tento řetězec teď začíná selhávat,
což může vést k opravdu velkému kolapsu,
kdy budou ta prasata v rámci záchrany výroby porážet prostě tak a maso se bude kazit.
Uvědomujete si, co je to za svinstvo?
Jen tak to vyhodit.
Zvířata vypěstovaná na maso jednoduše přijdou vniveč, budou zabita a maso vyhozeno.
A to vyvolává otázku, nač se potom snažit zachránit tu výrobu?
Pěstovat je nebude
mít kdo, spotřebovat…
A kdo je tím spotřebitelem?
Britové sedí doma bez práce.
Velké množství jich sedí doma bez práce. Žijí z úvěrů a tak podobně, ale pracovat se jim nechce.
Samozřejmě, že se tam najdou farmáři, mluvím o převážné většině,
těm se nechce jít pracovat,
jednoduše se jim nechce.
Ale i kdyby najednou chtěli. Dovedete si to představit?
Dnes jim tam chybí sto tisíc řidičů velkých náklaďáků.
Ale z osobního vozu si jen tak
do náklaďáku přesednout nemůžete.
Musíte napřed absolvovat autoškolu, získat
praktické zkušenosti, získat potřebné návyky.
Takže ten problém spočívá v tom, že ať už se jim to ve Velké Británii líbí či ne,
tak tam dochází ke splasknutí ekonomiky, přičemž takovým způsobem, že jim všem dávají najevo:
„Vy jste chtěli brexit? Tak tady
ho máte se vším všudy!“
Ale já opakuji, že ta věc je regulovaná a probíhá v celém světě.
Připravují k tomu všechny a na Velké Británii si teď jen trénují metodiku!
Takže takto vypadá ta situace.
A ještě jedna otázka.
V minulém pořadu jste dost podrobně mluvil
o uplynulých volbách, přesto lidé pokládají otázky.
Je tu další otázka od Igora,
který se ptá.
Píše nám na webu, že velmi mnoho lidí hlasovalo
za stranu Spravedlivé Rusko – Vlastenci za pravdu
a ve velké míře byla tato volba podložená osobnostmi Michejeva a Starikova.
A i když já ho nemusím,
tak také Prilepina.
Ano, i Prilepina, kteří zastupovali
tento spolek stran.
Strana se do Dumy dostala a tyto osobnosti byly vyšoupnuty, což není nic udivujícího.
Nemohl byste více
charakterizovat tuto situaci?
Jen si to vezměte. Mají ve zvyku…
Právě jsem o tom mluvil, že různé protiruské síly a vůbec obecně,
když chtějí provést špinavost, tak vezmou nějaký pěkný název, takový, co má pozitivní reputaci.
Takže tu máme stranu Spravedlivé Rusko. Každý je přece pro to, aby Rusko bylo spravedlivé.
Za pravdu! Nikdo přece
není proti pravdě.
A kde je tam ta spravedlivost a pravda?
V každém případě je to tak, že tou lokomotivou,
která dotáhla tuto stranu do Státní dumy,
byli skutečně tito tři lidé,
tedy Prilepin, Starikov a Michejev.
To je vše, ostatní se vezli,
jen tito tři lidé přinesli spoustu hlasů.
A tady vzniká otázka.
Já jsem minule…
V minulém pořadu Otázka-Odpověď jsem mluvil o tom, že to často bývá tak,
že pro tu stranu někdo zapracuje, a potom mu poklepou na rameno a řeknou:
„Díky za odvedenou ideovou práci, už můžeš jít, my si tam teď dosadíme svého člověka.“
Někoho z klanově-korporativní
skupiny, který dal peníze.
My teď budeme řešit své věci, a to, že ty sis usmyslel,
že hájíš jakousi pravdu a spravedlnost, je jen tvůj problém.
Vždyť čím se fakticky proslavila ta strana Spravedlivé Rusko?
Že vždy vyšachovala ty, kteří jí pomohli dostat se do Stání dumy. Vždy.
Ještě se nestalo, aby se zachovala čestně
k lidem, kteří jí v dobré víře pomohli.
Tuto stranu přece zastupuje Mironov a to vyvolává otázky k soudruhovi Mironovi a dalším.
Takže tu máme tuto klanově-korporativní skupinu, která vždy každého podtrhla.
A to vyvolává další otázku. Cožpak to Michejev, Starikov a Prilepin nevěděli?
Že se dali do holportu
s podrazáky? Věděli!
Tak za jakou jsou pravdu?
Za jakou spravedlnost to agitovali?
Zač vlastně agitovali?
Sami se nechali napálit
nebo voličům cynicky lhali?
To je otázka, na kterou
si lidé musí odpovědět sami.
Mohu jen trochu napovědět.
Když je člověk jednou
klanově-korporativně začleněn,
tak fakticky už nemá volbu, zda se něčeho bude či nebude účastnit.
Řekli mu: „Jdi a pracuj!“
A on to udělal.
Pokud by to neudělal, tak ho přidusí
v celé sféře jeho činnosti. A hotovo!
Vyloučí ho z klanu a přeběhnout
do jiného je velice složité.
V tomto ohledu je velice přínosné přečíst si knihu
od Chazina a Ščeglova - Schody do nebe.
Tam jsou tyto vztahy velmi dobře
a podrobně popsány.
To byly všechny otázky.
Nu, u nás je to fakticky vždycky
o jednom a tom samém.
Mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý,
ale proto, že jejich podstata nezapadá
do okruhu známých nám pojmů.
K těm událostem dochází před našima očima
a my je buď vidíme nebo nevidíme.
Buď jsou pro nás důležité nebo nejsou.
A jsou-li důležité, tak v jaké míře?
Nemýlíme se v jejich důležitosti? A to, co považujeme za nedůležité, je skutečně nedůležité?
Nebo je to naopak důležité?
To všechno dokážete rozpoznat,
pokud vy sami, vy osobně
budete mít znalosti o řízení složitých
sociálních supersystémů.
Pokud vy osobně budete konceptuálně mocní a s využitím těchto znalostí
dokážete v každém okamžiku, v každé vteřině bránit zájmy své i své rodiny.
Proto studujte práce vnitřního prediktoru SSSR zveřejněné do června 2018.
A informace bezprostředně o tomto silném manévru, kterým prochází společnost,
najdete v sérii O světě křivých zrcadel publikovaných Fondem konceptuálních technologií.
Studujte tyto práce. Stávejte se konceptuálně mocnými. Braňte zájmy své i své rodiny.
Přeji vám mírové nebe nad hlavou
a štěstí. Do příštích setkání.
Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz