Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 23.08.2021

Fond konceptuálních technologií

Show more

uvádí

Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I. a II.

si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky,

posluchače a kolegy ve studiu.

Dnes je 23.08.2021.

A začneme takovým zvláštním

komentářem – žádostí.

Soudruzi, vraťte prosím

formát pořadu Otázka-Odpověď,

kde Valerij Viktorovič sám volí téma,

protože to, nač se lidé ptají, je banální

a zcela jasné těm, kteří si přečetli alespoň pár knížek KSB. Je zapotřebí jít hlouběji.

Valeriji Viktoroviči,

co k tomu můžete říci?

Ano, takových otázek přichází dost.

Musíme však upozornit na formát našeho pořadu, který se nazývá Otázka-Odpověď.

Já bych bezesporu měl

pokaždé co říci, ale to je má volba

a problém je v tom, že my potřebujeme pracovat s posluchači,

s tím, co lidi zajímá a s tím, jakou oni mají úroveň chápání probíhajících procesů řízení.

My svou prací ve formátu

Otázka-Odpověď předvádíme,

jak jsou vypracovávány řídící technologie na základě metodologie.

To je náš úkol. A co se týká těch,

kteří si přečetli alespoň dvě knihy

a pro které je vše jednoduché,

tak ti stojí před další etapou.

Pro ně by tento pořad jako takový už vůbec neměl být zajímavý, protože všechny potřebné informace,

informace potřebné pro sebe osobně,

pro svůj život získávají v jeho průběhu.

Neboť Bůh je pohan a mluví s každým jazykem jeho životních okolností.

A lidé vždy tyto informace obdrží.

To už je věcí daného člověka, zda „uslyší“ to,

co říkají v televizi, když vchází do pokoje nebo ne.

Nebo třeba v rádiu, kde naladil nějakou stanici. O čem se baví lidé.

V každém případě se k němu

nějaké informace dostávají.

A my mluvíme o tom, že metodologicky zdatný člověk tyto informace využije velice efektivně

a pracujeme na tom, abychom předvedli,

že Koncepce sociální bezpečnosti

je mocným metodologickým nástrojem, na jehož základě je možné porozumět všem řídícím technologiím.

A přicházející otázky jsou právě

o tom, jak porozumět té či oné věci.

To znamená, že ve společnosti je taková poptávka

a na tuto poptávku musíme samozřejmě reagovat.

A co se týká té okolnosti, abych já volil téma, tak to se tak či onak vždy děje.

Vždy se pravidelně najde nějaké

téma, kterým začínáme.

A v daném případě, s využitím této otázky,

si o jednom takovém tématu můžeme promluvit.

Ale opět to nebude téma, které by tu už

nefigurovalo, o kterém bychom už nemluvili.

Vždyť proč je nějaké téma probíráno

v dalším a dalším pořadu?

Protože čím plněji bude daný proces popsán,

čím přesněji ho lidé budou chápat,

tím přesněji budou moci jednat ve vzniklé situaci v zájmu svém, své rodiny i vlasti.

Ten proces je nutné popisovat

v jeho dynamice, v jeho vývoji.

A pokud to děláme, jestliže nám lidé porozumí,

tak je to dobře. Ale tvrdit, my už o tom řekli vše…

Vždyť zatím se všechno změnilo,

okolnosti se změnily.

A takových situací je velice mnoho, kdy proces,

který začal v jednu dobu, končí už za jiné doby.

V našem minulém pořadu jsme mluvili

o Overtonových oknech ve vztahu ke sportu.

Dnes můžeme v tom rozhovoru

pokračovat. Jen si to vezměte.

SSSR - přestavba.

Začínali heslem - Více socialismu, více iniciativy mas a končili heslem - Budujeme kapitalismus.

Za pět let změnili směřování

celé společnosti.

A jak to bylo ve světě s homosexualitou a dalšími sexuálními zvrácenostmi?

Dříve to bylo zcela zakázáno. Někde za to byl dokonce v Evropě, v USA, v některých státech trest smrti.

A dnes je to hlavní proud, sklánět hlavu před LGBT.

Pokud to neuděláte, neuděláte ani kariéru.

To znamená, že to bylo všechno obráceno vzhůru nohama, a to za života jednoho pokolení.

To samé platí pro hnutí BLM a další.

A jak se tohle všechno děje?

Mluvili jsme o potřebě toho, aby sportovci byli občany svého státu! Aby byli vlastenci.

Nejsou-li občany svého státu, nejsou-li vlastenci, tak je tady nikdo nedrží.

Ať si jdou do jakéhokoliv státu. Jeďte tam, trénujte tam, dostávejte od něj všechny ty odměny za vyhrané soutěže.

Ale jste-li v Rusku, nemáte právo

soutěžit bez státní vlajky.

A vyvstala tu otázka, do jaké míry jsou ochotni podřídit se západnímu řízení, nadnárodnímu řízení,

které Rusku odmítá přiznat suverenitu a právo na svou státní politiku, a to jak vnější, tak dokonce i vnitřní.

Tento týden jsme se dozvěděli… Minulý týden jsme mluvili o Lasickenové a Šubenkovovi.

Tento týden jsme se dozvěděli, že Lasickenové a Sidorové nedali vízum do USA.

Prostě jim ho nevydali. Změnili se okolnosti a vízum jim nedali.

Pro ně je to katastrofa,

jednoduše katastrofa.

A to vyvolává otázku, na jaká ještě ponížení jsou ochotné přistoupit,

aby zaprodaly svůj stát, svou vlast,

jen aby si vydělaly další dolary.

Vždyť měly možnost získat vízum.

A problémem jen bylo, kolik je toho takříkajíc shnilého ve státě dánském, na ministerstvu obrany,

kde určití generálové musí dohlížet na to,

aby armádní důstojníci byli ruskými vlastenci.

A jestliže Šubenkov nebo Lasickenova nejsou vlastenci, tak co dělají v armádě?

Koho chtějí bránit?

Dnes je možné získat vízum,

aby občan státu, Ruska dostal vízum,

musí si zažádat na velvyslanectví USA v cizím státě.

I když je tento takzvaný stát

bývalou republikou SSSR.

Rozdělili velké Rusko, rozčlenili ho na Ukrajinu, Kazachstán a tak dále.

Takže je nutné jít na dané velvyslanectví tam, nebo třeba

ve státě Izrael, to je jedno, prostě aby to bylo v zahraničí.

A ještě lepší je pro každého sportovce,

který si přeje dostat vízum do USA,

aby dostal povolení k pobytu v nějakém jiném státě mimo Rusko.

To znamená, vzpomínáte? My jsme mluvili o tom,

že nám upírají právo dokonce i na koloniální vlajku

a říkají nám: „Nejste nic jiného

než území, jen teritorium…“

A tady máte důkaz. Na tomto území,

kde žije necivilizovaný, nevzdělaný národ,

není zapotřebí zřizovat ani žádná

velvyslanectví a konzuláty,

neboť všichni, kteří to potřebují, si zajedou

do nejbližšího střediska civilizace,

kde je velvyslanectví, konzulát

a tam to vízum dostanou.

Je to plivanec na Rusko? Je. Zcela konkrétní,

Rusku odmítají právo na existenci státu.

Nechcete-li zde vykonávat konzulární funkce,

tak to znamená přerušení diplomatických styků.

Ale vy tu ty konzuláty máte, že? Tak nač je tu vlastně máte?

Máte tady dohlížitele provádějící dohled nad domorodci?

A aby takový obyčejný domorodec

nemohl navštívit kolébku civilizace...

To místo, kde vychází slunce, Washington, USA,

stát, který je mladší než naše Velké divadlo?!

Rusko má tisícileté dějiny, trvající několik tisíciletí.

Takové to je porovnání, a tohle oni zařídili.

Mohli bychom nad tím mávnout rukou, že se jedná o nějaké osobní záležitosti a tak dále.

Ale 19. srpna, tedy v den, kdy byl před třiceti lety zřízen Státní výbor pro výjimečný stav (GKČP),

tedy v den výročí byla v Moskvě zahájena mezinárodní soutěž, mistrovství světa v plážovém fotbalu.

Co to má být? Koho to zajímá? Co na tom?

Pomyslíte si, je to jen plážový fotbal, a co?

A když se na tu událost podíváte

pozorněji, tak co uvidíte?

Ruský tým má zakázáno soutěžit se státní

symbolikou. Zakázán je erb, hymna a vlajka!

Ještě jednou, abyste

porozuměli tomu, co se děje!

Na území ruského státu,

Ruské federace jakási nestátní,

ve smyslu, že to není ruská státní struktura, organizuje akci,

kde je ruským občanům a ruskému státu zakázáno použít státní symboliku!

Na území našeho státu našemu státu ukázali,

že nemá právo na státní suverenitu.

Jedná se o nesvébytné území. Takže nějaká nadnárodní vnější strana rozhodla,

že na to nemáme právo

a naši úředníci to odkývali.

Stále blíže a blíže se dostáváme

k tomu, že přistupujeme…

Tedy ne my, ale výslovně "elita" a ta různorodá LGBT partička,

ti přistupují na podmínky,

za kterých Rusko není státem.

Že nám jakákoliv vnější organizace může nařizovat na našem vlastním území,

jaká budou pravidla použití

ruské hymny, erbu a vlajky!

Přímo na našem vlastním území

nám toto právo upírají!

Za takových podmínek jim měli říci: „Jděte k čertu! Běžte si tedy soutěžit, kde chcete!

Na našem území rozhoduje ruský stát! Tady vždy budeme mít svou vlajku, hymnu i erb!

A žádný zmetek nám nebude

nařizovat, co a jak máme dělat!“

A jak se k tomu postavili

naši sportovci?

Kapitán týmu Škarin: „To nic není. Já nevidím žádný problém v tom, abychom soutěžili bez vlajky a hymny!

Přece jsme viděli, jak to pěkně probíhalo na olympiádě.

To jen ze začátku se nám to moc nelíbilo, že nemáme svou hymnu.

Teď už je to úplně v pohodě!“

Jak to přesně řekl?

„Potom jsem to poslouchal, jednou dvakrát… Už jsme si zvykli!“

Zvykli si! Tak takto fungují

Overtonova okna!

Zvykají nás na to, že na území Ruska nemáme právo používat své vlastní státní symboly!

A pokud nám tohle někdo upírá, ať už je to kdokoliv,

ze zahraničí, tak jsme jen území, nejsme státem!

Myslíte, že si to ti úředníci organizující mistrovství světa neuvědomují?

Velmi dobře si to uvědomují! Jenže oni Rusko nenávidí. Nenávidí Rusko a ruský národ!

A proto na to s radostí kývli. A sportovci?

No, ti si zvykli! „Že nebude znít hymna?

Nebudeme mít erb? Rusko nám stejně zaplatí peníze za to,

že jsme soutěžili! I když nevyhrajeme, stejně nám zaplatí.

To je to, oč tu jde.

My přicházíme o svůj stát a já stále poslouchám:

„Co pořád máte s tou vlajkou? Co máte s tou hymnou?

Toho už máme plné zuby, povězte nám

něco nového!“ My přicházíme o svůj stát!

Tohle je fronta studené války a buď zde své pozice udržíme, nebo je neudržíme.

A potom, to mi promiňte,

nás prostě zase rozdělí jako území.

Už jednou jsme takto dopadli,

když nám místo naší státní

vlajky v srpnu roku 1991 vnutili,

jednoduše vnutili místo státní vlajky tu vlasovskou vlajku, kterou jim přisoudil Hitler!

Ukázali nám tak, kde je

naše místo! Že jsme kolonie.

A teď nám upírají dokonce i tohle právo:

„Vy si ještě i jako kolonie vyskakujete?

Tak už nebudete vůbec ničím!“ Oni si na dresech nechali udělat nápis: „Naši chlapci!“

A čí jsou ti chlapci?

Dali to tam místo erbu!

Čí tedy jsou? Ti „naši“? Jsou ruští?

Jsou to vlasovci, hitlerovci, stejně jako

ti úředníci, kteří to všechno zorganizovali.

Kdyby alespoň kapitán řekl,

že ho bolí srdce kvůli Rusku,

ale okolnosti jsou takové, že ho do toho tlačí,

a tak mu nezbývá než se s tím smířit.

Ale on přece říká, že všechno je v pohodě,

že není problém soutěžit bez vlajky a hymny.

„To je v pohodě! My už si na to zvykli!“

Zvykli jste si? Tak si jděte vyžádat penízky od těch, pod jejichž vlajkou soutěžíte!“

A toho úředníka, který za těchto podmínek dovolil pořádat toto mistrovství světa, je třeba soudit za vlastizradu!

Všechny ty, kteří to organizovali.

Takto se realizují ta Overtonova okna.

A vás už prý to nudí.

Takže zvolit otázku, to není problém, ale je zapotřebí

mluvit o tom, co lidi znepokojuje, v první řadě.

Samozřejmě, že na některé

věci je třeba poukazovat.

Mistrovství světa sice zní vznešeně,

ale jde o plážový fotbal, koho to zajímá?

Přitom se jedná o událost

globálního významu!

Na území Ruska vnější organizace zakázala

používat erb, vlajku a hymnu. Jsme jen území.

Jednoduše nám dali najevo, že jsme

domorodci bez práv, co mají poslouchat!

A našlo se velké množství lidí, kterých je sice

v porovnání s počtem obyvatelstva jen nepatrně,

když to porovnáme, přesto je jich velmi mnoho, kteří to vesele komentovali:

„Vždyť co je na tom?“

Vystupuje novinář, takový bodrý debil na státním televizním kanále RTR a říká: „A co je na tom, když nám zakázali…“

U nás v našem státě! „…použít náš erb, vlajku a hymnu?! Soutěžit nám přece nezakázali, a to je přece to hlavní!“

Jakže to řekla Zacharova? Že na státní symbolice nezáleží, důležitější že jsou olympijské hry?

Já si teď nepamatuji, jak to přesně řekla.

A to je výsledek, tohle je výsledek!

Že status není důležitý, ano. „Status není důležitý. Hlavní je síla ducha našich sportovců a ve světě to vědí.“

Ano, to je jako v tom vtipu, kde muž vypráví přátelům, že jeho žena před ním včera celý den klečela.

„Nepovídej a co přitom říkala?“ „Vylez zpod té postele ty mizerný zbabělče!“

Status není přece důležitý. Ona před ním přece klečela a říkala: „Vylez…“

Spadla klec i pro Lasickenovou. Doskákala

v přímém i přeneseném smyslu.

Ti už nám mohou být ukradení,

my musíme zachraňovat náš stát!

Vždyť nás vedou k občanské

válce a likvidaci státu.

Všude a zcela otevřeně, chtějí nás připravit dokonce i o to postavení kolonie.

Vždyť nám zakazují dokonce

i tu vlasovskou trikolóru,

protože i pod ní ještě něco děláme

pro obnovu naší suverenity.

Vždyť nám upírají právo na existenci vlastního státu, stojíme na vodě.

Tohle je první upozornění, které se tu ohlásilo tím plážovým fotbalem.

Cožpak USA mají tak obrovský problém vydávat víza na území Ruska?

Co je to za podmínky, které nám dali, že můžeme

dostávat víza do USA, ale jen na území jiných států?

„A ještě snadnější to bude, budete-li

v těchto státech mít povolení k pobytu.

Nemusí jít o občanství, stačí povolení k pobytu,

prosím, potom s tím nebude žádný problém.

Prostě se obraťte na naše diplomatické zastoupení v jiném státě a hotovo.

Proč bychom měli mít diplomatické zastoupení tady mezi domorodci?

A ti, kteří se mají za civilizované,

půjdou tam, podat si žádost.“

Možná by bylo dobré si vzpomenout,

že taková pravidla nám diktuje stát,

který je mladší než naše Velké divadlo?

Že máme velké, tisícileté dějiny a stát,

který tu byl vytvořen pro všechny národy.

U nás, na území Ruska nebyl

zlikvidován ani jeden národ.

Všechny národy dostaly

možnost rozvíjet svou kulturu

a jejich představitelé mohli zaujmout

i ty nejvyšší státní funkce.

Kde jinde ve světě bylo něco takového možné? V tom tavicím kotli?

Který je na Západě? Tak kde jsou ti indiáni Severní Ameriky?

Státní symbolika má svůj význam!

Říká se, jak loď nazvete,

tak také bude plout.

Dokud nebyla rudá vlajka sňata, celý svět se zamýšlel:

„Co když je to jen taková chvilková slabost?

SSSR se vrátí

a všechno bude jinak…?“

Ale jakmile vyvěsili koloniální vlajku, tak se sem vrhnul kde kdo, drancovat nás, všichni to tu plenili.

A pro někoho ta svatá devadesátá léta znamenala smrt,

obyvatelstvo na ruském území masově vymíralo.

Lidé umírali hladem a zimou, umírali

ve zločineckých šarvátkách.

Čubajsovi se podařilo dosáhnout

prakticky toho samého co Hitler.

I když na to nebyl sám.

Všichni ti strůjci přestavby!

Reformátoři!

Přejdeme k další otázce,

která zní velmi jednoduše.

Valeriji Viktoroviči, co se

to děje v tom Afghánistánu?

V Afghánistánu?

Podíváme-li se na události,

které teď tak najednou proběhly,

tak v nich vypozorujeme srážku americké státní elity a globální světové elity.

To znamená, že americké státní elitě nedovolili udělat to, co chtěla.

A konkrétně zcela destabilizovat region, vyvolat vlnu běženců,

která by smetla středoasijské republiky SSSR, bývalého SSSR

a vyvolala občanskou válku

na území Ruska.

Bylo toto nebezpečí zlikvidováno?

Ne, ani náhodou.

V této studené válce stejně jako v té obyčejné vždy probíhají akce a protiakce.

A záleží, kdo je v nich jak úspěšný.

Stejně jako ve sportu, všude.

Myslíte si snad, že když se vám něco

povede, tak hned máte výhru v kapse?

Ne, takto to nechodí. Jednoduše nechodí.

Řekněme, že v nějakém zápase položíte pěkným chvatem soupeře na lopatky, ale to je sport.

A v reálném boji, i když ho položíte na lopatky, tak to neznamená, že nenajde způsob, jak vám to vrátit

a ve výsledku je najednou

z vaší očekáváné výhry porážka.

A možná přitom

dokonce přijdete o život.

Ale vezměme to pěkně popořádku.

Takže, když Biden ohlásil, že budou stahovat americká vojska z Afghánistánu,

tak se všichni začali plánovitě připravovat

a uvažovat o datu, ke kterému je to stažení možné.

Mezi možnými daty toho stažení

zaznělo 11. září tohoto roku.

Tedy přesně dvacet let od té události,

která se pro Američany stala záminkou

pro vybombardování Afghánistánu

a zavedení tam amerického

okupačního režimu.

Když do Afghánistánu vstoupil SSSR, tak se tam budovaly závody, domy, hydroelektrárny.

Všechno se tam budovalo, silnice se stavěly.

Zatímco Američané všechno jen bombardovali.

Seděli na svých základnách a jen bombardovali, bombardovali a bombardovali.

Byli schopni vybíjet celé svatby, a potom ty civilisty prostě označit za teroristy a bylo vymalováno.

Takže jen zabíjeli. Kdo si tedy myslíte, že mohl Američanům pomáhat v tomto jejich díle?

Jen reální kolaboranti, kteří necítí žádné vazby ke svému národu.

To znamená, že se jedná

o vlastizrádce.

Zatímco za SSSR tam byla alternativní státnost,

tak za Američanů tam ta situace byla zcela jiná.

SSSR stáhnul svá vojska z Afghánistánu, když byl jako stát přibližně ve stejném krizovém stavu,

byl nemocný kvůli řídící nezpůsobilosti elit, stejně jako teď USA.

Jenže když SSSR odešel, zanechával za sebou

v Afghánistánu plně akceschopný stát,

který teď západní analytici, a dokonce…

Objevuje se to na stránkách tisku,

například v The Sunday Times,

kde bylo třeba naplno řečeno, že stát řízený Nadžíbulláhem po odchodu SSSR

byl tím nejlepším v celých dějinách afghánského národa, tím nejzpůsobilejším.

Tento stát byl schopný bojovat proti různým teroristům, které jsme, jak píše stejný novinář, sponzorovali.

Dělali jsme všechno možné,

aby vyhráli. A kdy dokázali vyhrát?

Až ve chvíli, kdy se Rusko samo ocitlo

v americké okupaci, v plné americké okupaci,

kdy tady u nás všechno přímo začalo

řídit americké velvyslanectví.

Američané zakázali, aby byly

Nadžíbulláhovi prodávány nejen zbraně,

ale dokonce i pohonné hmoty.

Pohonné hmoty!

To vyřadilo z boje jeho tanky,

obrněnce, auta, letadla, všechno!

A až tehdy po zuby ozbrojení teroristé dokázali

kvůli nebojeschopnosti afghánské armády vyhrát,

až tehdy se jim to povedlo.

Nebýt té americké okupace Ruska,

tak by jejich plně funkční stát

adekvátně přistupující k afghánskému mnohonárod-

nostnímu lidu mohl docela dobře fungovat.

To dnes přiznávají dokonce i všichni západní analytici. A proč?

Protože je s čím porovnávat.

A jak to vypadá teď, když svá vojska stahují Američané?

Kteří na rozdíl od SSSR v Afghánistánu nic nebudovali?

Když SSSR odcházel, vyprovázeli ho květinami,

doprovázely to slavnostní akce, to rozloučení.

A Američané? Ti utíkají. Oni neustále bombardovali, ničili a zabíjeli.

A pomáhali jim v tom ti, kteří cítili svou náklonost k „civilizaci“,

k té americké.

Přesně jako když různí ti vlasovci a banderovci utíkali za zadním vojem,

v patách ustupujících hitlerovských vojsk z Ruska,

ze Sovětského svazu, tak úplně stejně utíkají všichni,

kteří spolupracovali s okupanty Afghánistánu,

kteří v Afghánistánu nic nebudovali

a vyznačovali se patologickou zbabělostí…

Dnes na šuravi (sovětské lidi) vzpomínají v dobrém, neboť už to mají s čím porovnat.

Šuravi přišli a budovali,

pomáhali a bojovali čestně.

Tihle jen druhé potlačují svou technickou převahou a navíc zabíjejí civilisty.

A boji s reálným protivníkem se vyhýbají.

A tak někteří z těch lidí vzali do zaječích.

Takže k tomu 11. září.

Všechny rozvědky světa...

Borrell, Biden si stěžují: „Rozvědky to nezvládly!

Tohle nikdo nemohl předvídat.“ Skutečně?

Tohle už jsme někde slyšeli! Vzpomínáte, jak se zhroutil SSSR?

Ani jedna z amerických tajných služeb

to nepředvídala, a to jich tam mají sedmnáct!

Takže by si snad měly někde něčeho všimnout, aby na to mohly reagovat. Ale nevšimly si toho.

A proč to tak je? Děje se to tehdy, kdy řízení

probíhá na vyšší řídící úrovni, než je ta státní.

Takže...

...státní řízení je strukturní,

je rychlé, operativní.

A když budujete bezstrukturní řízení

tak je pomalejší, ale účinnější a způsobilejší.

Dokud se americká státní elita

připravovala stáhnout vojska tak,

aby Tálibán se vším všudy vyvolal hrůzu mezi veškerým afghánským obyvatelstvem,

aby vyvolal masový úprk lidí

před těmi zvířaty...

Jen si vzpomeňte, co prováděl ISIL.

Úplně stejně organizoval masové popravy,

aby vyděsil obyvatelstvo

a lidé před nimi masově utíkali na všechny strany, kam je oči povedou.

Tálibán tím také začal a najednou to vše ustalo

a následoval vítězný pochod Tálibánu.

Takto Tálibán bez boje obsazoval města,

klíčové body a všichni brali nohy na ramena.

Stát se najednou z ničeho nic

stal neakceschopným.

Stát byl odpojen.

A myslíte, že Ismail Chán, Lev z Herátu

se s Tálibánem dohodl jen tak z ničeho nic?

Nebo tam byl nějaký prostředník,

který mu zaručil, že nebude zastřelen?

Bezesporu tam musel být prostředník. Cožpak se

důstojníci afghánské armády bez boje vzdávali jen tak?

Vždyť se mohli bránit. Jenže něco bránit můžete, jen pokud máte co. Když tu je státní systém.

A když žádné rozkazy nedostanete, tak vyvstane otázka: „Co vlastně máme dělat?“

Manévrujte na tom místě, na kterém právě jste,

se svou úrovní chápání. A oni manévrovali.

Ve výsledku se ukázalo,

že v dané chvíli…

Tedy přesněji, že Tálibán velmi rychle obsadil celý Afghánistán.

Takže někteří museli rychle

utéci, velmi urychleně.

A ten nejsilnější stát na světě, USA,

se najednou obrátily na Tálibán

a požádaly ho, aby nevstupoval do Kábulu,

dokud se Američané neevakuují.

Co to má být? Nejste vy ve válce?

A pokud utíkáte před útokem,

tak jak můžete svého nepřítele žádat:

„Počkej ještě chvilku, neútoč,

dokud nestačíme utéci?!“

A pokud utíkáte... Nu, když

se dobývaly pevnosti, města,

tak byla určitá dohoda mezi obléhajícími

a obleženými ohledně podmínek,

kdy jedni tu pevnost opustí a druzí ji obsadí.

Což ovšem znamená dohodu!

A co Tálibán odpověděl

Američanům? Dal jim lhůtu.

Ano, necháme na pokoji americké i další vojáky zahraničního kontingentu v Afghánistánu do 11. září!

Opět to datum. 11. září jim plánovali předat Kábul a teď Američanům řekli, že do 11. září je nechají na pokoji.

To znamená, že se stalo něco takového,

co narušilo celý ten harmonogram.

Vždyť opět šla řeč o 11. září.

A co se tedy stalo?

Bylo zapotřebí zabránit té vlně, která by se rozběhla ze strachu před Tálibánem.

Byla zcela potlačena? Ne, nebyla.

A viděli jsme velice pozoruhodné záběry

afghánských utečenců na kábulském letišti.

Byly to strašné záběry.

Lidé utíkají.

A neutíkají jen kolaboranti, ale i ti,

které vyděsili zvěrstva Tálibánu.

Utíkají a v přímém smyslu

se chytají letadla.

Viděli jsme je, jak se chytali letadla, jeho křídel,

jeho podvozku… A to vyvolává otázku.

To jsou to takoví debilové?

Takovou mají úroveň vzdělání?

Vůbec ne. Fakticky je tohle běžná úroveň i při porovnání

s občany USA a dokonce i občany Ruska.

Máme tu přece světovou fabriku snů, propagandis-

tickou společnost pod jménem Hollywood,

která pro všechny produkuje různé filmy,

na kterých jsou vychovávána celá pokolení.

A navíc je vzdělání všude likvidováno,

jako u nás tou takzvanou školskou

reformou podle amerického standardu.

A tam už pomalu ruší požadavek na to umět číst, psát

a počítat, protože to uráží barevné obyvatelstvo.

A není jednoduší to barevné obyvatelstvo naučit číst,

psát a počítat? Proč všechny své lidi degradujete?

U nás také probíhá degradace celkové úrovně vzdělání, plnou parou.

Navíc už do našeho školství zavedli kastové dělení, kdo bude elitou a kdo dobytkem,

lidé získávají znalosti jen v určitých oblastech a nic jiného neznají díky souboru svých předmětů.

V sovětské době tu bylo

všeobecné polytechnické vzdělání,

až potom následovalo odborné vyšší

vzdělání nebo středoškolské technické.

Byla tu ta všeobecná úroveň,

aby si lidé mohli vybrat jakýkoliv směr…

Tak zaprvé, jak se dítě může

rozhodnout, co bude dělat?

Napřed je nutné ho rozvíjet. Dnes ho zajímá jedno, zítra něco jiného a pozítří něco dalšího.

Více méně uvědomělou volbu může dítě učinit ve věku 17-18 let,

když dokončí školu a získá

všeobecný soubor znalostí.

A u nás tento všeobecný soubor prudce snížili a teď navíc dětem říkají: "Vyber si předměty, které se budeš učit."

V Americe se to už projevilo

totální degradací vzdělání.

A na základě čeho ti lidé tedy usuzují?

Máte různé ty filmy jako Mission: Impossible,

kde se Tom Cruise, ten herec chytí letadla, letí a nic se mu nestane.

Všichni viděli, jak se ho chytil

nahoře a letěl, takže se to dá.

Další film - Pátý element, tam se člověk chytil

podvozku vesmírné lodě a letěl až do vesmíru.

Tak proč by nebylo možné sednout si

na podvozek letadla a někam doletět?

A tak nám ukázali, jak si sedli

na ten podvozek letadla

a ještě se přitom natáčeli a posílali ty záběry:

„Vidíte, jak jsem se sem šťastně dostal?

I když jsem se nedostal do letadla, tak jsem to vyřešil a poletím tady na tom podvozku.“

Jenže podvozek se zatahuje a kdy?

Když je letadlo už mimo startovací dráhu

a tehdy z něj začali ti lidé také padat.

Ukázali nám tři, jenže jich spadlo daleko více. Ti se pádem zabili.

A ti nejchytřejší si řekli, že se schovají uvnitř,

u podvozku. Tak se tam schovali.

A na cílovém letišti potom Američané z těch průlezů podvozku vyškrabovali zbytky lidí.

Byl mezi nimi i jeden ze slavných afghánských

fotbalistů, který byl tak „chytrý“, že se tam dostal.

Měl štěstí, byl uvnitř, ale že ho to tam prostě rozmačkalo… Koho to zajímá?

To je úroveň vzdělání a ta hollywoodská propaganda,

která při této všeobecné vzdělanostní úrovni

neumožňuje adekvátně

reagovat na různé situace.

Ale ten problém je jinde. A co ti američtí letci, co ti jsou zač?

Američané mají pod kontrolou letiště,

obsadili ho zvláštními vojenským silami.

Co je zač ten velitel

kontingentu na tom letišti?

Já i odpovím, jsou to vojenští

zločinci, se vším všudy.

Tak zaprvé, na každém letišti musí být zajištěno, aby dopravní prostředek

mohl vzlétat i přistávat bez překážek na dráze.

Potom to dopadá tak, že přiletěla dvě letadla německá, dvě česká, chvíli kroužila,

mezi tím davem přistát nemohla, tak zase odlétla a normálně přistála v Taškentu.

Takže americký vojenský kontingent

byl na letišti povinen zajistit,

aby na dráze nebylo nic!

Aby tam nebyli lidé.

Aby bylo možné v klidu vzlétat i přistávat. Udělali to? Potom ano.

Ale kdy? Až po té spoustě tragédií, kdy se objevily všude ty pozoruhodné záběry.

Takže to mohli udělat i dříve, ne? Dále.

A jak si mohl pilot, který zcela spolehlivě ví…

Oni ho přece informují, jsou povinni ho informovat, že je jeho letadlo oblepeno lidmi, dovolit vzlétnout?

Nemluvě o tom, že vzlétal přes dav lidí,

kteří okolo toho letadla běželi.

Neměl právo se hnout z místa, dokud by všechny ty lidi neodvedli, odevšad.

Dokud by je neodstranili z křídel, podvozku, odevšad!

Až by je odvedli, až potom by měl právo vzlétnout.

A proč tedy ti Američané vzlétli?

Vždyť co je jim do těch domorodců!

To přece nejsou žádní lidé!

A jak utíkali? Ta podoba se Saigonem

z roku 1975 je absolutní.

Jak se tam tehdy cpali do letadel,

tady to bylo úplně stejné.

Dokonce i ty schůdky

jsou skoro stejné.

To znamená, že někdo zcela cílevědomě tuto situaci zorganizoval!

Ale neudělal to v tom stylu,

že by tam ty lidi posílal,

ale že nezajistil řízení, že tam nebyla zajištěna bezpečnost startovacích a přistávacích drah.

Tu zajistili až potom, kdy byly

ty potřebné záběry natočeny.

Mohli to udělat hned

na začátku, ale neudělali to.

Bylo zapotřebí ukázat celému

světu, co jsou zač USA,

jak se chovají ke svým spojencům,

a jak je budou podrážet.

Ty záběry jsou více než vypovídající.

Máme tu takového opozičníka, Bykova,

který vystupoval na Echu Moskvy

a říkal, že celá ta ruská

opozice je na tom stejně,

že je ve stejné situaci, jako ti afghánští běženci utíkající před Tálibánem.

Protože kdo je tou hlavní masou

utíkající s Američany?

Ti, kteří podporovali jejich politiku genocidu

ve vztahu k afghánskému národu.

Celá ta naše opozice

je prozápadní a Bykov říkal:

„Je dobré být opozičníkem se zahraničním pasem v kapse,

ale i tak je třeba vzít včas roha, abyste se neocitli…“

Už teď přemýšlí, že je nutné

z Ruska včas vzít roha,

aby se neocitl ve stejné situaci jako

ti Afghánci, kteří se chytali kol letadla.

On si velmi dobře uvědomuje, že pracuje proti lidem, proti státu, že se podílel na genocidě,

pracoval na genocidě lidí a chtěl by, aby

ta genocida devadesátek dál pokračovala.

On jen chce včas utéci se svými pány.

Oni všechno velmi dobře chápou!

A dále to bylo tak, že zatímco dříve existovaly metodické instrukce vylučující Rusko

z účasti v tomto procesu,

na té situaci v Afghánistánu...

A přitom ten Afghánistán pro nás znamená bezprostřední nebezpečí. Je to pro nás bezprostřední nebezpečí.

Pokud se tam ta situace stane nekontrolovatelnou,

pokud tam vrch vezmou teroristé,

tak s tím budeme mít problémy nejen na vzdálených přístupech, které už jsou vlastně blízké,

neboť se jedná o republiky bývalého

SSSR, ale i přímo v Rusku.

Říkali nám: „S teroristy se nevyjednává!“

Američané s nimi vyjednávají.

Angličané s nimi vyjednávají, stejně jako Francouzi… Všichni s nimi jednají!

A nám tady vykládají,

že Rusko to dělat nesmí!

Nám to zatrhli, zcela jednoduše nám to natvrdo zatrhli, převezli nás, když…

Ať už přepnete na jakýkoliv televizní kanál, tak všude slyšíte: „Organizace zakázaná v Rusku,

organizace zakázaná v Rusku…“

Ta věc už došla tak daleko, že už i příjmení doplňují textem: organizace zakázaná v Rusku.

Kdo to takto nafouknul?

Když už by se zdálo, že se situace změnila...

Je přece jasné, že tam existuje jakési politické křídlo, které tam začne budovat stát,

ať už bude mít jakoukoliv podobu.

A je tam vojensko-teroristické křídlo, které je možné zkrotit jen prostřednictvím dialogu s tím politickým křídlem.

Takže všichni v Afghánistánu bojují

za své zájmy a nám to má být zakázáno!

A teď metodička vydala nové instrukce: „Proč byste se měli Tálibánu bát? Vždyť to jsou taková neviňátka!“

Oni tak pěkně mluví: „Jak můžete nevěřit Tálibánu?“ Jak? Velice jednoduše.

A jak ten Tálibán drží své slovo?

Slíbili, že ženy z televize odstraňovat nebudou.

Jeden z lídrů dokonce poskytnul takové ženě v televizi rozhovor.

Slíbili všeobecnou

amnestii pro všechny,

že budou loajální a budou se dobře chovat ke všem občanům.

A co vidíme v praxi?

Vidíme, že tato je snaha

více méně přítomna tam,

kde má nějakou váhu právě ta politická,

vyšší politická složka Tálibánu.

Čím více se to blíží k polním velitelům,

tím více je tam nesrovnalostí.

Žena si odmítla obléknout hidžáb

a oni ji na místě zabili.

Jednotka se po dohodě

vzdala Tálibánu bez boje.

A jakmile byli odzbrojeni, tak tyto důstojníky hrdí tálibánští bojovníci svázali a veřejně je zastřelili.

A přitom se vzdali po dohodě s nimi, a takto splnili své slovo, že je nezabijí, ihned je postříleli.

Takže mnohým těmto radikálům je vřele ukradené,

co tam naslibuje nejvyšší moc, tedy jejich velení:

„Tady, na místě o všem

rozhoduji já!“ Ale to není stát.

To je ozbrojená sebranka, kde jsou různé bandy a každá z nich rozhoduje sama.

V armádě dáte rozkaz a ten musí být přesně splněn. Excesy nesmí být připouštěny.

A pokud k němu dojde, je nutné exemplárně potrestat toho, kdo rozkaz porušil,

aby se řízení nevymklo zpod kontroly,

aby se situace nevymkla zpod kontroly.

A zatím to vypadá tak, že polní velitelé jednoduše odmítají plnit příkazy vyššího velení

a to není schopné je umravnit.

A co to znamená pro samotný Tálibán?

Ta věc se má tak, že když jsme mluvili o výhledech vítězství Tálibánu ve válce proti státní armádě na šesté prioritě,

tak jsem tehdy řekl, že ta otázka vůbec nesmí být položena tímto způsobem z toho jednoduchého důvodu,

že jak jedni, tak i ti druzí jsou

produktem Američanů.

I jedni i ti druzí byli připraveni Američany.

A mimochodem USA najednou z ničeho nic začaly mluvit o potrestání Pákistánu. A za co?

Ukazuje se, že americký stát zcela účelově vyčleňovalo

pro Pákistán peníze, za které ten potom vydržoval Tálibán.

Cvičil bojovníky, zajišťoval

jim týly, zásobování a tak dále.

Takže fakticky za to, že armáda utíká z Kábulu, může Pákistán,

kterému dávali peníze, aby zásoboval Tálibán a on to také dělal!

Ve výsledku se Tálibán proměnil v sílu.

Takže takto se může ptát jen člověk,

který se vůbec nevyzná v globální politice.

Takže jaká je ta situace?

Jak vládní vojska, tak i ozbrojené jednotky Tálibánu zásobovaly a cvičily jedny a ty samé struktury.

Instruktoři byli vysíláni jak k Tálibánu,

tak i k vládním strukturám Afghánistánu.

Porovnávat je početně je také zbytečné, ten počet více než 300 tisíc vojáků vládní armády je pouze papírový.

Velmi mnoho lidí vstoupilo do armády jen proto, aby si vydělali.

Další část lidí, část jednotek existovala jen papírově, aby tak získali financování.

Takže jsou fakticky ty armády

Tálibánu a vlády porovnatelné.

Nu, možná že jde o dvojnásobek, Tálibán je početně odhadován na 65-70 tisíc

a vládní armáda na 120-150 tisíc.

Ale v žádném případě tři sta tisíc.

Tedy to, co je reálně armádou, zdůrazňuji!

Těch, co vstoupili do armády kvůli živobytí je velké množství, ale není možné je považovat za vojáky.

A ti, kteří jsou do určité míry vycvičení,

nějakou dobu už sloužili,

tak to se pohybuje v těchto mezích, těch

120 až 150 tisíc reálně, ale určitě ne 300 tisíc.

Ta porážka Afghánské armády je způsobená tím,

že v určitém okamžiku vymizelo státní řízení.

Potom armáda, která není

pod jednotným státním velením…

A Afghánistán je absolutně projektově

zkonstruovaný stát, absolutně!

Je tam mnoho plemen.

Má velice zajímavé dějiny ještě z dob Alexandra Makedonského, kdy se začal budovat stát.

A proč jsou právě Tádžikové a Uzbeci fakticky páteří afghánské státnosti

a jak se to váže na Velkou

hedvábnou stezku,

to všechno jsou rozsáhlé a velice zajímavé dějiny, ale to teď není tématem.

Ten stát je poskládán z různých plemen,

které tam tvoří kompaktní enklávy,

takže když armáda přijde o jednotné státní velení, tak se okamžitě orientuje na to,

aby se vrátila domů, ke svým lidem, kde se bude bránit Tálibánu, jehož základ tvoří Paštunové.

A jak to potom dopadá? Ta situace

v Afghánistánu je teď taková,

že připomíná situaci na Donbasu v roce 2014.

Když se podíváte na reálné rozmístění všech jednotek a útvarů, které jsou v Afghánistánu,

a porovnáte to se situací na Donbasu,

tak uvidíte ementál s velkým počtem děr.

Pamatujete? Na Donbasu bylo řečeno:

„Nechte tu těžké zbraně a můžete bez boje opustit území Donbasu, Luhanské a Doněcké republiky.

„My tady nebudeme nechávat těžké zbraně!“ „Nu dobrá,

tak si je vezměte, ale táhněte! Hlavně už táhněte!“

Hlavní v tom zmatku bylo... Někomu se zdá,

že přišli zbytečně o tohle území, o tamto,

ale reálně tenkrát bylo

těžké udržet i tohle území.

Bylo zapotřebí, aby všechny ty kárné

batalióny a jednotky ukrajinské armády

odešly z území Luhanské a Doněcké republiky,

za jakýchkoliv podmínek, jen aby se stáhly.

Pokud by se ti vojáci, až by se trochu vzpamatovali z bojů, porozhlédli,

tak by už jen na základě vlastní iniciativy,

aniž by chápali, co se děje,

ale už jen díky svému početnímu

stavu roznesli celý týl

a neumožnili by zformování Luhanské ani Doněcké republiky.

Proto bylo nutné je rychle

z území těch republik odstranit.

Teď v Afghánistánu dochází

ke stejné situaci,

kdy se Tálibán zdánlivě zmocnil celého státu, ale jen tenkou vrstvou,

někde jen čárkovaně, zmocnil se některých

opěrných bodů, klíčových výšin, někde města.

Ale nemá dost sil, aby udržel

pod kontrolou celý stát.

A pokud teď, kdy je jejich moc ještě vratká

a nebylo obnoveno státní řízení…

Až to státní řízení obnoví, proto také chtějí přebrat všechny úředníky.

A ti úředníci si to také uvědomují:

„My jim teď pomůžeme obnovit stát

a až se upevní, tak budou moci efektivně bojovat proti všem silám, které by jim čelily.“

I Tálibán si to uvědomuje, stejně jako vnější řízení, jak tohle všechno probíhá.

Jejich úkolem je, aby Tálibán

vypadal jako neviňátko.

Aby ty kontingenty afghánské vládní armády rozptýlené po celém státě,

které se chtějí přesouvat ke svým lidem,

postupovaly bez boje a nerozvracely týl.

Aby to všechno proběhlo

v klidu a nic…

Ale polní velitelé to nechápou, oni jsou teď opojeni tím, jací jsou frajeři,

že dokázali zkrušit stát, zmocnit se Kábulu,

a že teď mohou všechny postřílet…

A jaký je výsledek? Už dostali první varování z provincie Baghlán.

A to je třeba urovnat diplomatickou cestou,

protože pokud teď s těmito jednotkami nebudou vedena jednání a ony zahájí bojové akce proti Tálibánu,

tak se Tálibán zhroutí.

Velmi rychle… A jak pompézně vstoupili do Kábulu,

tak stejně pompézně odtud budou utíkat.

Oni teď potřebují za každou cenu stihnout spustit práci státu.

A jak mohou spustit práci státu, když ti úředníci, kteří řídili města a vesnice,

ve své většině utekli a sedí teď na letišti?

Napřed začal Tálibán blokovat přesun všech Afghánců na letiště,

a bylo jim řečeno: „Pánové, takto jsme se nedohodli, bude to jinak.“

Takže řekli: „My to všem povolíme,

ale budeme filtrovat co a jak!

A na určitou dobu pozastavujeme lety.“

Ale co se ukázalo

ještě dříve, než to udělali?

Všichni jsme viděli, jak letadlo s kapacitou

150 cestujících vezlo více než 800 lidí, 820-870 lidí.

Všechno bylo přeplněné,

ta letadla byla oblepena lidmi.

A co reálně v té době probíhalo?

V té době Američané konstatovali, že fakticky všechna letadla létají poloprázdná, v tom lepším případě,

že nejsou vytížena.

Když poslalo letadlo Německo, tak odváželo sedm lidí,

protože ostatní nestihli dovézt na letiště a 22 tun piva.

To je přece důležitější než vyvést afghánské běžence…

Rakousko úplně odmítlo přijímat běžence.

Ale ještě hůře se ke své ochrance

zachovala Velká Británie.

Jejich velvyslanectví chránilo více než sto lidí a oni jim řekli: „Všichni jste volní…

Víza? Jaká víza? Nu, to nám promiňte,

musíte se obrátit k těm, kteří vás najímali.“

A to byla zprostředkovatelská společnost.

To samé udělala Austrálie.

Více než sto lidem řekli:

„My vás přece nenajímali,

a že jste byli naší ochrankou?

To je váš problém…

Že jste chránili naše velvyslanectví,

to je váš problém, to se nás netýká.“

A Američané se vyznamenali ještě více. Ti všechny pasy Afghánců, které byly na jejich velvyslanectví, spálili.

Uvědomujete si, kolik lidí tak okamžitě přišlo

o dokumenty a možnost opustit stát?

Takže velmi dobře vidíme, že ze strany evropských a vůbec západních států není žádná ochota někoho vyvážet.

Protože by v první řadě vyvezly lidi, kteří jsou v určité míře profesionály ve státním řízení současné úrovně.

Tedy ty lidi, které nyní potřebuje Tálibán,

aby obnovil funkci státu. Vždyť Tálibové…

Všichni jste viděli, jak se zmocnili

rezidence maršála Dóstuma.

Jsou to lidé, kteří sedí na křeslech, na divanech

se zkříženými nohami. Nesedají normálně.

Používají jen malé stolečky na jídlo.

Takže ta technologická kultura, kdy potřebují stůl, pracovní stůl, aby mohli organizovat výrobní činnost,

je jim tak vzdálená jako do Moskvy pěšky,

na Měsíc pěšky, omlouvám se.

Potřebují ještě několik století, aby se v národě zformovaly potřebné kulturní moduly,

aby na základě své národní

kultury vybudovali stát.

Vždyť si to vezměte, byly odvysílány záběry,

jak se zmocnili Zábavního parku.

A Tálibové, dospělí strýčkové, kterým bylo 40-50 let,

se s takovou dětskou radostí vozili na kolotočích,

na elektrických autíčkách a vesele skákali na trampolíně,

že bylo jejich velení nuceno ten Zábavní park spálit.

Ale ne proto, že by se tam šejtán

zmocňoval srdcí živých,

ale proto, že se tam zmocňoval srdcí samotných bojovníků Tálibánu,

ve kterých se probouzelo cosi dětského a to by také mohlo nabořit zvyklosti, které jsou jim vtloukány do hlav.

Někde hned zakázali hudbu, do televize nepustili ženy, to všechno plyne odtud.

Jinak by totiž celá tato masa, která by ochutnala plody vysoce technologické civilizace…

Vždyť jak to vypadá v Afghánistánu?

V Afghánistánu jen 30%

obyvatelstva má možnost,

mělo možnost používat elektrickou

energii. 30% obyvatelstva!

To je kolosálně málo.

Je to stát bez průmyslu,

bez jakéhokoliv průmyslu.

Tento stát je možné vybudovat

jen jako konstrukt pro určitý projekt.

A vzniká otázka, pro koho je ten projekt? Afghánistán

je velice bohatý na přírodní zdroje, které se zatím netěží.

Ahmadínežád, bývalý prezident Íránu prohlásil,

že Tálibán je to největší nebezpečí pro region

a obzvláště pro Írán: „Dokonce i uvnitř Íránu jsou skupiny podporující Táliby.

To, co se dnes děje v Afghánistánu,

není ničím jiným než pastí vytvořenou USA

pro rozpoutání války mezi státy regionu.“

Ano, pokud to posuzujeme z hlediska americké státní elity, tak to tak je.

Ale ve skutečnosti je to, co se teď bude dít v Afghánistánu,

otázkou velké politiky a toho, kdo koho přetlačí.

A co se týče toho manévru zformování Tálibánu,

který nedokáže kontrolovat celý Afghánistán,

tak se tam tak či onak opět rozpoutá…

To, že se Pandžšír nevzdal Tálibánu a formuje se tam odpor, je jen začátek určitých procesů.

Vše se tam tak či onak vrátí ke státu rozdělenému mezi plemena. Takže teď prudce…

Ty národy, které tam žijí, obzvláště Paštunové,

jsou ve fázi rozkladu rodového zřízení.

Takže jakýkoliv stát na vyšší

úrovni, který tam vstoupí,

tam dokáže vybudovat stát už více méně způsobilý

pro současný svět, ale s ohledem na své cíle.

Sovětský stát tam budoval

ten nejlepší stát, jaký kdy měli.

Ale vzhledem k tomu, že Sovětský svaz sám už byl nemocný a i ten stát, který byl v Afghánistánu budován,

byl od začátku nemocný, ale měl šanci se uzdravit, kdyby se SSSR nezhroutil

a Rusko nebylo strukturně, výslovně

strukturně okupováno ze strany USA.

Kdy američtí poradci rozhodovali o všem,

kdy si jakýsi úředník z amerického velvyslanectví k sobě na kobereček povolával ministra,

peskoval ho jako malého kluka

a nařizoval mu, co má dělat.

USA zakázali dodávat pohonné hmoty

Nadžíbulláhovi a bylo, stát se zhroutil.

Takže komu teď bude ten

Afghánistán reálně podřízen?

My víme, že Írán je stále pod sankcemi

a proč je stále pod těmi sankcemi?

Já jsem nejednou vyprávěl o evropském

islámském chalífátu, jak má být zformován.

V krátkosti to připomenu.

Máme tu zlý ISIL, který měl smést státy:

Sýrii, Turecko… Turecko jako poslední.

Napřed Evropu a Turecko by bylo opěrným bodem, odkud by ISIL konal své vpády. A nakonec i samotné Turecko.

Státy by byly smeteny a zformovány nové národy s novými jazyky v nových státech,

a potom by za ISIL přišel hodný Írán

a nastolil ten „správný“ islám.

Takto měl být zformován evropský islámský chalífát a nastolena zóna dominance Íránu.

Ale vzhledem k tomu, že Írán se už

na první etapě moc nepředvedl

a v první řadě prokázaly svou

nezpůsobilost jeho řídící struktury,

když nedokázal sám porazit Irák, bylo zapotřebí vytvořit tomu státu podmínky,

za kterých nebude

moci provádět vnější expanzi.

Potřeboval zvyšovat svou

zdrojovou stabilitu

a zařídit to tak, aby se regiony samy podřizovaly íránské zóně vlivu. USA převálcovaly Irák.

A kdo z toho všeho nakonec těží? Přece Írán.

Prý v boji proti Íránu USA rozdrtily Irák a ukazuje se, že plody vítězství bude užívat Írán.

Írán vstoupil do Sýrie, kde měl porazit ISIL.

Jenže tomu se vzepřela americká státní elita a nenahrávala mu, jak bylo v plánu, neboť chtěla hrát vlastní hry.

V důsledku toho si opět Írán s ISIL nedokázal

poradit. Takže se do toho muselo vložit Rusko.

Ale Rusko hraje na základě úplně jiných pravidel,

takže ve výsledku byl ISIL zlikvidován,

ten prostředek určený k likvidaci Evropy!

Tu likvidaci Evropy pomocí ISIL

museli předtím pozdržet,

protože Rusko se také nezhroutilo

podle plánu tak, jak mělo

a nenechalo se rozčlenit na větší

počet státečků bez suverenity.

Takže Rusko přišlo do Sýrie,

zatočilo s Islámským státem,

nedovolilo zlikvidovat Izrael

a vzniknul tam zase status quo.

Írán tohle všechno nedokázal,

ale potenciál na expanzi má.

A k tomu, aby ten svůj expanzní

potenciál nemohl plně realizovat,

slouží ty sankce, které ho

určitým způsobem omezují.

Přitom je však nutné neustále zvyšovat jeho zdrojovou stabilitu.

K tomu Írán potřebuje dobrý zdroj přírodních surovin a tím je právě Afghánistán.

Proto byla také z Íránu do Afghánistánu vybudována cesta, která byla zprovozněna zcela nedávno.

A jak to, že za těch podmínek, kdy všichni chápali, že se ta vláda zhroutí

a nastoupí Tálibán, a proto

nerealizovali své projekty…

Je snad Írán takový hloupý, že on naopak projekt té nové cesty realizoval?

A co ta vláda, se kterou se nedalo normálně jednat a něco vyřešit, protože o všem rozhodovali Američané,

ona sama nemohla nic rozhodnout.

A najednou se zrealizoval projekt

té železnice do Herátu.

Přitom je Írán přesvědčen, že ta železnice bude fungovat a dokonce ji budou prodlužovat,

že jim v tom Tálibán nezabrání.

Takže je třeba mít na zřeteli tu okolnost,

že Afghánistán s jeho rodovým zřízením je přírodní surovinová základna, která má zajišťovat stabilitu Íránu.

To je to, oč jde.

Nu a Rusko nesmí v žádném případě zůstat

stranou při řešení té situace v Afghánistánu.

Nebudeme-li ten problém řešit…

Když jsme začali svírat ISIL v Sýrii, jali se Američané ISILovce zachraňovat a kam je přesunovali?

Do Afghánistánu. Oni přesunuli…

Hned na samém začátku takto přesunuli minimálně

tři tisíce bojovníků, jen bojovníků a navíc i jejich rodiny.

Nyní je to tak, že na sever Afghánistánu bylo přesunuto minimálně 30 tisíc bojovníků včetně jejich rodin.

To jsou ISILovci.

Pro nás jak Tálibán, tak i ISIL

znamenají stejné nebezpečí.

Ale zatímco Tálibán za celou tu dobu těch dvaceti let existoval jaksi zprostředkovaně,

neboť potřeboval mít také politické křídlo,

se kterým by se dalo jednat

a mohla by tak být tlumena teroristická expanze jeho vojenského křídla…

Oni tam teď v Afghánistánu

mají problémů až nad hlavu.

Tak s ISIL vůbec není jak se dohodnout,

jednoduše to není možné.

Je to absolutně teroristická organizace.

A co se týče toho, že Tálibán

je organizací zakázanou v Rusku,

tak v tomto ohledu s naším státem vyběhli. Mělo to být řešeno zcela jinak s vědomím, jakou hru s námi chtějí hrát.

Jenže Sergej Viktorovič Lavrov

nás z toho sám nevytáhne.

Tak přibližně taková je

ta situace v Afghánistánu.

Ano, a tak trochu jsme

mluvili o rozvědkách.

Proč to ty rozvědky nepředpověděly?

Protože sledovaly státní procesy a nadnárodní úroveň, úroveň globální politiky ty rozvědky už nevidí.

A stejně jako nerozpoznaly hroucení SSSR, neboť

to bylo všechno organizováno na zcela jiné úrovni,

tak také nerozpoznaly pád toho proamerického režimu v Afghánistánu.

Prostě nesledovaly ty správné parametry.

Je třeba znát pět druhů sociální moci,

pět druhů sociální idiocie, tři druhy politiky.

Je toho třeba chápat hodně. Je třeba mít ty znalosti,

které jsou vyloženy v Koncepci sociální bezpečnosti.

Pokud si tyto znalosti osvojíte, budete konceptuálně mocní a vyznáte se ve všech procesech.

A rozvědky vše řeší každá na své úrovni.

Jedním z problémů USA je ta skutečnost,

že tam působí sedmnáct různých rozvědek.

To znamená, že se musí určitým způsobem mezi sebou koordinovat…

Jeden něco uvidí a druhý už ne… To znamená kaleidoskop a bylo to tak zařízeno předem,

aby se USA jako stát nedokázaly

zformovat ve skutečný, samostatný stát.

Rozvědka musí být jen jedna.

Dá se říci, že dvě: armádní a politická.

Kontrarozvědky úplně stejně. Ale ne více.

Už i ty dvě znamenají určitý problém.

Fakticky by měla být jen jedna.

Proto to tam funguje jako u sedmi chův,

které nedokážou uhlídat jedno dítě.

Nu a další otázka. Jak jste už zmínil, tak před třiceti lety se v Moskvě odehrávaly události,

které známe pod zkratkou GKČP

a v souvislosti s tím tu je otázka.

Valeriji Viktoroviči, co se tenkrát skutečně odehrávalo v Moskvě v těchto dnech před třiceti lety?

Co se dělo, pokud to vezmeme faktologicky,

tak toho už bylo vyloženo velmi mnoho.

Dodatečně bylo natočeno mnoho filmů, které vysílají v televizi.

Takže faktologie je známa

v té či oné míře dostatečně.

Ale jak je to obsahově?

Konceptuálně?

Nikdo vůbec nechápe, co se vlastně stalo.

A stalo se to, co nyní slyšíme jako pojem v souvislosti

s koronavirem, šlo o transformační událost.

Zřízení GKČP bylo tou transformační událostí.

V čem spočívá podstata té události?

Byla tu řídicí elita SSSR.

Byl tu jednotný stát, který v sobě

spojoval množství subjektů federace.

Co bylo zapotřebí udělat pro rozvrácení SSSR? Mohla ho rozvrátit ta elita?

I kdyby to velmi chtěla udělat,

tak by to ze dne na den nedokázala,

protože setrvačně

byly procesy nastaveny tak,

že všechny státní struktury setrvačně pracovaly na udržení stability státu.

Ať už si to ti, kteří plánovali likvidaci státu, přáli či ne. Takto to fungovalo.

Bylo tedy zapotřebí tyto procesy zastavit a spustit nové. Zřízením GKČP se tento úkol řešil.

Ten Státní výbor pro výjimečný stav zorganizoval ještě sám Gorbačov.

Celý ten proces ty tři dny probíhal

za plného Gorbačovova vědomí,

ten jen v posledním okamžiku

nechal své lidi ve štychu.

Vybrali tam lidi takříkajíc poněkud omezené, kteří nechápali procesy řízení.

Vždyť proč D. T. Jazov potom prohlašoval:

„Oj, Michaile Sergejeviči promiň mi, hlupákovi starému.“

Co prosíš Michaila Sergejeviče?

Jednal jsi podle zákona nebo ne?

Generál Varennikov měl za to, že jedná podle zákona a řekl: „Strčte si tu svou amnestii někam…“

Šel s tím k soudu a ten ho plně ospravedlnil.

S ohledem na literu zákona jednal absolutně správně.

Proč na to všichni ostatní přistoupili?

Kvůli kšeftíkům mezi klany.

A Jazov prosil: „Já jsem vsadil na špatné,

teď vyletím a to bude můj konec…“

Jen nepochopil, že už musí prosit Borise Nikolajeviče Jelcina, že už je jiná situace,

že je to jinak, že GKČP je tou transformační událostí, která má vést k rozkladu SSSR,

fakticky spustit formování státností, samostatných státností jednotlivých republik SSSR.

Že už byl spuštěn rozpad,

aby republiky mohly prohlásit: „My se nechceme potopit společně s celým SSSR.

My se samy dohodly s Američany

a samy se z toho dostaneme.“

Ale já opakuji, že stejně jako to rozvědky neuviděly

v Afghánistánu, tak stejně to neuviděly v tomto případě,

že SSSR je připraven ke zhroucení

a jak to všechno rychle probíhá.

Mimochodem, teď je to období… Stažení vojsk z Afghánistánu, já už jsem říkal,

že k tomu došlo proto, že SSSR byl už tehdy nemocný a „elita“ snila o tom, že Sovětský svaz rozloží.

Ale to stahování amerických vojsk z Afghánistánu probíhá za přesně stejných podmínek v USA,

kdy se jednotlivé americké státy chtějí

osamostatnit, aby už je neřídil Státní department,

aby mohly hospodařit samostatně.

Co umožnilo zřízení GKČP?

Okamžitě přímo na místech v regionech měnit ty, kteří si mysleli,

že GKČP bude obnovovat stát a projevili se svou snahou o budování státu.

Co potom udělal Jelcin?

Svým příkazem odvolal všechny řídící pracovníky, kteří měli zájem na zachování státu

a dosazoval tam často kdo ví koho,

jen aby měl zájem na tom,

aby SSSR jako jednotný stát

přestal existovat.

A bylo to provedeno najednou.

Nebýt toho rádoby puče…

Ta dívka, která tam pokládala otázky,

kdo jí je napověděl? Že se jedná o puč?

A co ten odpor, ten snad vzniknul jen tak?

Všude všechno řídili důstojníci KGB,

všichni byli ve spojení s vysílačkami.

Všechno to bylo naplánováno. Kdyby chtěli, tak by pár čet i beze zbraní rozehnalo celou tu sebranku,

která tam tak hrdinně

visela na tancích.

Bylo velmi dobře řečeno v jednom

z těch filmů, myslím, že na NTV,

že ten televizní obrázek, který vysílali:

„Podívejte se, k jakým tu dochází událostem!“

Byl absolutně lživý. V reálu vše

probíhalo úplně jinak.

Ale samostatně vybrané záběry, dobře sestřihané samozřejmě pěkně ukazovaly to „lidové povstání“.

Nemluvě o tom, jak zorganizovali

to odstraňování památníku Dzeržinskému…

Ten dav prý přímo nemohli udržet! Oni měli problém ho vůbec nashromáždit! Měli s tím problém.

Ze všech sil se je snažili

natěsnat, jen aby byl obrázek…

Stroje byly dávno připraveny

a dav se shromáždit nedařilo.

Nakonec ta vodka

a narkotika své dílo odvedly.

Mimochodem jen v jednom z těch filmů o tom pověděli,

že všem těmto „demokratickým protestujícím“

rozdávali vodku a cigarety s narkotiky.

Proč o tom mlčí? Nebo to snad

nikdo neví, nebo co?

Stejně jako to, že to všechno vysílačkami koordinovali důstojníci KGB, všechny ty protestní akce?

Všichni všechno vědí!

A televizních kamer to natáčelo celé moře,

teď by jen stačilo to všechno vytáhnout na světlo!

Takže se jednalo o transformační událost, která měla převést proces rozkladu státu na novou kvalitu.

Kvůli tomu se potřebovali zbavit jedněch lidí a utlumit jedny řídící procesy

a dosadit nové lidi

a spustit jiné řídící procesy.

A jaké dosadili lidi a spustili procesy?

To jste viděli v devadesátých létech!

Dnes je opět prováděn pokus

provést státní převrat, aby nás…

Ale to už by nebyly devadesátky,

bylo by to daleko horší,

protože ty devadesátky jsme absolvovali

na zdrojové základně SSSR, která byla silná.

Nyní je Rusko hodně vyčerpáno

nehledě na obnovovací procesy.

Všichni ti podpindosníci, kteří tenkrát smetli stát, nestojí ani o současný stát.

Oni potřebují pomoci přežít svému páníčkovi, neboť pokud se nezhroutí Rusko, tak se zhroutí USA.

A já opakuji, Bykov velmi dobře ví, že jim to nevyjde,

aby se Rusko zhroutilo a Američané je nechají ve štychu.

Proto by se všichni, kteří se účastní protistátního spiknutí proti Putinovi, měli nad tím zamyslet.

Už teď by o tom měli přemýšlet, aby se neocitli

v postavení těch afghánských běženců.

Veškerá ta ruská, rossionská opozice jsou přece stejní kolaboranti, vlasovci, hitlerovci.

A jak tamti utíkali v patách hitlerovské armády,

tak i tito přemýšlejí o tom, jak včas vzít roha z Ruska.

Oni přece velmi dobře vědí, že pracují proti lidem, že pracují na svého páníčka.

Jenže páníček je už nepotřebuje,

jsou pro něj jen spotřebním materiálem.

V Saigonu v roce 1975 to USA předvedly i v dalších místech to předvedly, a nyní i v tom Afghánistánu.

Jenže víte, tyto podpindosníky život nic neučí, oni si pořád myslí: „To je něco jiného.

Já jsem něco víc…“

A přitom, když utíkají do Londýna, tak jim tam zabavují majetek, peníze, strkají je do vězení,

oni sami tam „páchají sebevraždy“

a stejně tam neustále lezou.

„Je jasné, že na toho druhého nebylo spolehnutí,

ale mne má páníček rád, mně se to stát nemůže.“

Ale může, o tom žádná. Všechny je hodí přes palubu,

protože se bude muset nějak dohodnout s Ruskem.

A proto také on sám veškerý ten spotřební materiál

po sobě uklidí, už jen proto, aby zbytečně nežvanili.

Tak taková je ta situace.

To byly všechny otázky.

Tak už mi nezbývá než se vrátit na začátek našeho rozhovoru a připomenout vám,

že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý,

ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu

známých nám pojmů. Musíme rozšiřovat své znalosti!

neboť zatímco dříve, aby z vás mohl být občan schopný ubránit svá práva, stačilo umět číst, psát a počítat,

tak dnes už musíte vědět, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy.

Takové znalosti jsou

vyloženy jen v jednom zdroji,

v pracích vnitřního prediktoru SSSR

zveřejněných do roku 2018.

A současný manévr, co se děje, co je to stát a co není stát, jak je vedena válka,

jak se připravovala 1. světová válka, tedy přesněji,

jak byla připravována světová válka 20. století

a jaké je východisko z té krizové situace,

je popsáno v pracích publikovaných již Fondem konceptuálních technologií v sérii o Světě křivých zrcadel.

Čtěte je, stávejte se konceptuálně mocnými, vyznejte se

ve všech těch procesech, braňte zájmy své i své rodiny.

Buďte šťastní, přeji

vám mírové nebe nad hlavou.

Na shledanou, do příštích setkání.

Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na

www.leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě

na KSBPRESS.cz

Show less