Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 21.06.2021

Z obsahu:
00:00:00 Nejzajímavější otázka na Putinově tiskové konferenci v Ženevě
00:57:57 Přírodní katastrofy v Rusku. Co dělá Rusko špatně?

Fond konceptuálních technologií
uvádí
Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I. a II.
si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den.
Zdravím naše vážené diváky,
posluchače a kolegy ve studiu.
Dnes je 21.06.2021.
Samozřejmě, že nejpopulárnější otázkou byla schůzka Putina s Bidenem v Ženevě.
A sama otázka zní následovně.
Na Putinově tiskové konferenci v Ženevě úroveň otázek, které mu byly pokládány, ukázala,
jak mizerně novináři rozumí nejen stávající politické situaci ve světě, ale i cílům toho setkání.
Avšak podle mého názoru, píše Alexandr z DLR,
byla tou nejzajímavější poslední otázka
novinářky z Rádia Kanada
o dotazu jejího dítěte,
která Putinovi umožnila co nejjednodušeji
vysvětlit nutnost a důležitost této schůzky.
- Je to tak?
- Je to tak i není.
Tato otázka samozřejmě Putinovi umožnila odhalit nutnost této schůzky, ale nešlo o odhalení smyslu toho setkání.
A tady je nutné zmínit tu věc, že neporozumění podstatě smyslu setkání Putina s Bidenem,
není vlastní jen novinářům,
ale i politologům.
Napřed začali hodnotit, kdo vyhrál, zda jeden nebo druhý, nebo kdo z nich prohrál.
Potom začali mluvit o tom, že nelze hodnotit, kdo vyhrál a kdo prohrál, že oba, jak Putin tak i Biden vyhráli.
Jenže všechny tyto úvahy jsou liché,
pokud chápeme smysl toho setkání.
Úvahy o tom, zda Biden prohrál
nebo vyhrál, jsou založeny na tom,
že Putinovi tak byla poskytnuta
tribuna, a to je prý prohra.
A v čem spočívá ta prohra, jestliže tak byla Putinovi poskytnuta tribuna? Co tím vycítili?
Ono je to tak, že v Západní civilizaci se obecně projevuje efekt opičí pracky,
kdy je získaný prospěch fakticky znehodnocen vyvolanou o hodně větší škodou.
A tu škodu, kterou to vyvolalo, uviděli mnozí,
zatímco získaný prospěch zatím nevidí žádný.
A v tomto ohledu je třeba
se podívat, co se vlastně stalo.
Jaké cíle mělo Rusko, jaké cíle měly USA a čeho vlastně bylo dosaženo.
Tak především je třeba poznamenat, že jak americká strana, tak i Rusko svých cílů…
Ten úkol vytyčený jak americkou stranou, tak
i Ruskem, Putinem, který mělo to setkání vyřešit,
byl splněn, to je bez diskuze.
Ale mluvit o tom, kdo vyhrál, nebo zda vyhráli oba,
znamená absolutní neporozumění smyslu toho setkání.
My o tom teď budeme mluvit,
ale dříve, než si o tom promluvíme,
musíme potvrdit absolutně rozumnou a odůvodněnou obavu všech lidí, kteří se báli,
že ruský gosudar může být zavražděn v důsledku atentátu nebo jinak zabit, tam na Západě.
Odvrácení přinejmenším jednoho
takového atentátu proti Putinovi
se stala svědkem, nu, můžeme
říci, že celá planeta Země.
Celý problém spočívá jen v tom,
zda si to ti lidé uvědomili nebo ne.
Byl natočen takový
film Teherán 43.
V tomto filmu se vypráví o některých pokusech hitlerovské rozvědky zorganizovat atentát proti lídrům Velké trojky.
Jeden z takových pokusů této rozvědky zabít lídry, nebo alespoň jednoho z nich, Stalina,
byl plánován v průběhu tiskovky,
když předstoupí před novináře.
Zkoušeli to různě, ale nakonec došli
k závěru, že to takto nepůjde.
Ano, pokud je to setkání zajištěno běžným způsobem
za bezpečnostních podmínek na úrovni hlav států,
je ta varianta pokusit se o atentát
na lídra na tiskovce nemožná.
Ovšem jinak to vypadá, pokud vyvoláte v průběhu té tiskovky nebo při její přípravě určitý zmatek.
A teď si povšimněte, jak americká
bezpečnostní služba organizovala tiskovku,
tedy příchod novinářů před začátkem
toho setkání Putina s Bidenem.
Vždy byli podle všech pravidel
napřed rozmístěni novináři,
takže ten zmatek byl urovnán, bezpečnostní služba každého prověřila,
a až potom, až potom probíhal obvyklý rituál příchodu lídrů k novinářům, usednutí do křesel u stolku,
pronesení standardních uvítacích frází před započetím skutečné práce, až potom ti lídři přicházeli.
A co se tam stalo nyní?
Napřed vstoupil Putin a Biden, a potom americká bezpečnostní služba,
která to měla na starosti, začala pouštět novináře, vznikla tak ohromná mela, chaos,
v jehož průběhu se na tu akci probojovávali
ti američtí novináři, kteří neměli propustku.
To znamená, že tam
vstupovali mimo protokol.
A dokud trval celý ten zmatek,
prezidenti seděli a čekali.
To znamenalo skvělou možnost provést atentát proti Putinovi.
To ale neznamená, že by měl střílet
přímo někdo z novinářů, to ne.
Ti tam byli jen na odpoutání
pozornosti, na vyvolání toho zmatku.
Přítomnost těch novinářů, kteří neměli
příslušnou propustku výslovně na tuto akci,
na natočení začátku toho
setkání, nač byla potřebná?
Aby se mohli odvolat na tu dezorganizaci,
že tenhle tu být neměl a přece prošel,
protože ho tam pustil někdo
z ochranky, proto to tak dopadlo.
Veškerý ten zmatek byl potřebný k tomu, aby ho někdo využil, vystřelil a schoval se v tom davu.
Jenže k tomu nedošlo.
Práce bezpečnostních služeb tady, stejně jako tehdy v Teheránu v roce 1943,
byla na výši a gosudar
byl dobře ochráněn.
Ovšem ta skutečnost, že ten zmatek
americká bezpečnostní služba vyvolala
kvůli vytvoření podmínek pro atentát na Putina,
nevyvolává vůbec žádné pochybnosti.
Nikdo neporuší ten roky odzkoušený bezpečnostní protokol jen tak pro nic za nic.
Nikdo to na koleni
nebude najednou měnit.
Vždyť bylo všechno uděláno přesně tak, aby tam ten zmatek vzniknul, aby tam byli lidé navíc, bez povolení,
jejichž přítomnost by potom, až by to tam vše
uzavřeli, vysvětlila špatnou práci některých lidí,
kterým tam tímto způsobem
proniknul jakýsi terorista.
Ale naše bezpečnostní služba
realizaci tohoto plánu neumožnila.
Prakticky všichni lidé to viděli.
Otázkou je, zda porozuměli tomu,
co vidí, to už je jiná věc.
Je proto nutné si uvědomovat, že šlo
o pokus provést atentát proti Putinovi,
jenže hlavní vykonavatel tam chyběl.
Všichni jednali podle plánu, všichni tam vykřikovali, snažili se tam proniknout,
vyvolali chaos, ale sám atentátník tam chyběl a hotovo, to je fakt.
To setkání Putina s Bidenem se nepodobá
schůzce Velké trojky v Teheránu v roce 1943
jen tím nepodařeným atentátem na ruského lídra,
ale i smyslem samotného toho setkání.
Ve skutečnosti se opravdu jednalo o setkání analogické schůzce v Teheránu 1943.
V čem spočíval smysl toho
setkání v Teheránu?
Běžela světová válka.
Jak to, že ty státy, které Hitlera fakticky vypěstovaly a měly se tedy v podstatě stát jeho spojenci, jeho týlem,
se najednou ocitly na jedné lodi se SSSR,
jehož měl Hitler fakticky za úkol zlikvidovat?
Vůbec nepochopily,
jak je Stalin vlastně převezl.
Navíc už byl aktivován Lend Lease Act, už začala přicházet pomoc.
A tak (pro Západ) vyvstala otázka: „S jakým partnerem máme vlastně co do činění?
Co jsme nepochopili s ohledem na sovětský stát?
Co jsme neodhadli v sovětském lídrovi?
Abychom vůbec věděli jak dál, potřebujeme se setkat, potřebujeme si promluvit.“
Teď mluvím samozřejmě z pohledu Západu.
„Jak máme postupovat dál?“
Po Stalingradské bitvě začalo být jasné, že s Třetí říší je konec!
To právě proto král Jiří VI. daroval
Stalingradu meč, symbol rozlišení:
„My jsme pochopili, co jste zač, ale teď se musíme dohodnout, co dál. Jak bude použit tento náš meč!“
A právě kvůli tomu, aby si ujasnili
parametry kroků sovětského státu,
který se očividně, fakticky
najednou stal subjektem globalizace
a začal uplatňovat svou globální politiku…
Nu, takto pro globální i státní elitu, pro buržousty,
státní elity Západu vyvstala otázka: „Co budeme dělat?
Jak za těchto podmínek budeme manévrovat?
Jaký bude výsledek, pokud budeme pomáhat SSSR?
A k čemu povede, pokud mu nepomůžeme?“
Potřebovali si ujasnit základní věci.
Potřebovali pochopit,
jak vidí budoucnost SSSR,
a jak tato budoucnost zapadá do toho,
jak budoucnost vidí Velká Británie, USA,
ten takzvaný celý „západní
demokratický svět“.
Proto se potřebovali setkat se Stalinem.
Takže se setkali. A i když Stalin jezdil velice málo,
do Teheránu a Berlína, do Teheránu v roce 1943 a Berlína v roce 1945 jel, protože to bylo zásadně důležité.
Ano, my jsme mohli oddalovat
to setkání Putina s Bidenem, mohli.
Každý den, o který bychom to oddálili, to setkání, by pracoval proti USA a na upevnění státní suverenity SSSR.
Stejně jako v roce 1943,
pokud by to Stalin oddaloval...
Ve výsledku se však mohla zformovat zcela jiná
politická situace, která by pro Rusko nebyla výhodná.
Jenže pokud se v důsledku vyváženosti vnitřních a vnějších událostí situace vyvíjí tak,
že to setkání je zapotřebí provést, nu, že si to naši partneři prostě přejí, tak je zapotřebí na to přistoupit.
Takto to bylo v roce 1943
i v roce 2001 (2021).
Ano, nepovedlo se to setkání o něco víc oddálit, bylo tedy nutné ho provést.
Ano, v roce 2021
a co jsem řekl? - 2001.
Omlouvám se, to jsem se přeřekl.
Mimochodem, to se mi stává dost často.
Jestliže je to setkání potřebné, je nutné na něj přistoupit,
pořádně si vše vzájemně ujasnit potřebují všichni.
Aby dosáhla svého a mohla
Rusku diktovat svou vůli
americká strana, americké státní elity vyburcovaly všechnu tu podpindosnickou pakáž uvnitř Ruska.
Jen se podívejte, co se začíná dít okolo toho takzvaného koronaviru, jaká začala hysterie.
Podívejte se i na ostatní směry. Každý ten podpindosnický zmetek začal vyvolávat napětí tam, kam dosáhne.
Potřebovali maximálně oslabit Putina, jeho pozice, aby byl takříkajíc povolnější, aby více dbal na to, co říkají USA.
Samo to setkání, které
zamýšleli provést Američané,
mělo proběhnout v té podobě, v jaké probíhalo
setkání švýcarského prezidenta s prezidentem USA.
Podle jejich plánu měl Putin čekat
na Bidena, než se milostpán uráčí vstoupit.
A teď významné upozornění
pro všechny chápající.
Jen si povšimněte, švýcarský prezident najednou nečekaně, z vlastní iniciativy
a fakticky s porušením protokolu prohlásil,
že je připraven setkat se s Putinem.
Toto setkání bylo zorganizováno a on tak vyplnil tu mezeru mezi Bidenem a Putinem.
To on stál a čekal na Bidena.
Domácí příprava americkému týmu nevyšla.
A ve výsledku to opět velmi poškodilo vztahy USA s evropskými státy.
Americká strana předvedla
svůj skutečný vztah k Evropě.
Biden přece před tím setkáním svolal NATO, všechny sjednocoval, domlouval se, v něčem ustupoval.
Evropa má málo plynu, a tak musí používat nezměrné množství uhlí:
„Tak si mějte ten Severní proud 2.
Všechno je OK, však se dohodneme!“
A najednou taková demonstrace.
Prezident státu, a ne ledajakého, ale Švýcarska.
Vždyť na Švýcarsko se i Hitler bál zaútočit.
A najednou prezidenta takového státu nutí stát
na slunci a čekat, až se milostpán uráčí.
Tohle je ukazatel síly pro tupce, že se milostpán uráčil. Druzí přemýšlejí o důsledcích.
A ty důsledky budou
pro USA velice, velice nemilé.
Takové urážky nikdo neodpouští.
Takže tu schůzku plánovali provést právě takto, aby Rusku ukázali, kde je jeho místo.
Potom by podpindosníci tady v Rusku, různí ti Sobjaninové, Kotjakovové a další pakáž,
která teď trvá na zavedení
povinného očkování.
To je zajímavé, že?
O vakcinaci mluví lidé, kteří se vyznamenali při provádění genocidy ruského národa v devadesátkách,
podíleli se na reálné genocidě,
nebo jsou to zástupci stejných klanů,
pokud se té genocidy díky
věku ještě neúčastnili oni sami.
Jsou to představitelé těch klanů,
které tu genocidu prováděly.
A najednou…
Vždyť oni dávají najevo, že je jim fakticky jedno, zda očkování bude nebo ne,
pro ně je důležité zlomit lidi,
psychicky je zlomit.
To právě kvůli tomu Sojbanin vykládá:
„Nám je to vlastně jedno. Ta vakcína nefunguje,
lidé se po ní opět nakazili, ale my je přesto budeme nutit se očkovat! Přičemž NUTIT!“
A kde na to bereš právo? Ty tu zavádíš fašismus!
Vždyť ty tu zřizuješ fašistický koncentrák!
To samé Kotjakov a další,
kteří se o to zasazují.
Ono je to tak, že si myslí,
že tak oslabují Putinovy pozice
a neuvědomují si, že svými činy vytvářejí
podmínky pro vlastní čistku, svou vlastní čistku.
Protože řízení složitých sociálních systémů se provádí jinak, jinak!
Kdyby to všechno bylo tak jednoduché, pro Američany, tak by se s Putinem nepotřebovali setkávat.
Jenže oni si potřebovali něco vyjasnit.
Co mají dělat s Ruskem, které se najednou znovu stalo subjektem globální politiky.
A povšimli jste si, jak americký
tisk útočil na Bidena?
Vůbec si neuvědomovali,
oč se jedná.
Kolikrát byla Putinovi položena otázka
o předvídatelnosti chování Ruska?
Vždyť co to setkání řešilo za úkol? Právě tu předvídatelnost chování Ruska.
A v jakém smyslu?
To zůstalo úplně mimo
jakoukoliv pozornost.
Připomeňme si, jak svého času představitelka USA v OSN Samantha Powerová
řvala na Vitalije Ivanoviče Čurkina:
„Vy jste stát, který prohrál.
Tak co si to dovolujete, chovat se na světové aréně jako nějaký suverénní stát?“
Pro Američany je tohle
velká, velká otázka.
Současná politická elita
vyrostla v podmínkách,
kdy se na jedno lusknutí
prstů z Washingtonu
tady všichni podpindosníci stavěli do pozoru, padali
na kolena, líbali jim zadek, olizovali kde co a říkali:
„Pane, my uděláme cokoliv. Zlikvidujeme celý ruský národ, všechny zdroje ti zajistíme a tak dále...
Všechno jen pro tebe!“
A oni pořád vidí, že těchto podpindosníků je tu u nás obrovské množství
a všichni jsou usazeni v systému řízení, takže by se zdálo, že když něco přikazují USA,
všechno by mělo být
v souladu s jejich rozkazem.
Jenže USA něco rozkážou, zdálo by se, že to podpindosníci
v Rusku přesně splní, ale dopadá to úplně jinak!
Zdálo by se, že Putina už zablokovali tak,
že se nemůže ani hnout,
svázali mu ruce i nohy různými penzijními reformami, teď tím koronavirem a tak dále
a on stejně vždy provede manévr a situace podpindosníků se stále jen zhoršuje.
Rusko získává státní suverenitu.
Rusko už získalo, znovu získalo status subjektu globální politiky.
Už nejsme objektem, který okrádali všichni, co měli ruce a nohy.
Získali jsme subjektnost. Jak se to stalo? Proč?
V USA nějak nedokážou nic naplánovat.
Naplánují jedno a Rusko se chová jinak,
nepředvídatelně. Chová se nepředvídatelně.
Mají všechny ty podpindosníky, jak ty, které vydržují
v zahraničí, tak i ty, kteří sedí tady ve vládě,
nejen v těch organizacích typu
Navalného. Tak proč se to nedaří?
Proč když Rusko… Vždyť všechno tak propočetli a ono se to nedaří.
Jako například ten Navalnyj.
Jaká je tohle předvídatelnost?
Když v devadesátkách člověk dostal pověření,
takříkajíc "knížecí jarlyk" z Washingtonu,
tak si tu mohl dělat, co chtěl
a nebyl trestně postižitelný.
A najednou z ničeho nic Navalného,
o kterém řekli, že je to jejich hoch,
takže měl být nedotknutelný a bum, oni ho
odsoudili, přičemž za konkrétní trestnou činnost.
„Můžeš vyvádět, co chceš, nikdo se tě nedotkne.“
A on byl poprvé odsouzen za konkrétní činy.
„Nu, dobrá nevyváděj. Sedět nepůjdeš!“
A také nešel (dostal podmínku).
Bum bác a byl odsouzen podruhé. „Nic se neděje.
Do vězení stejně nepůjdeš!“ A zase podmínka.
A najednou ho potřetí strčili do vězení,
tak co je tady předvídatelného?
„Oni si dovolují trestat toho, kdo je pod naší ochranou.
V devadesátkách to bylo něco nepřípustného.
Stejně jako v prvním desetiletí 21. století a najednou si dovolí trestat toho, kdo je pod naší ochranou?
Jak je to možné? Jak to, že si něco takového dovolí?
A proč jim to vychází? Kdo je poslouchá?
Proč jsme jednou přijeli k soudu
a zaparkovali, kde nás napadlo,
a když jsme přijeli podruhé, tak nám řekli, abychom si hledali parkoviště?
Proč se nám to nedaří?“ Pro ně je
to nepředvídatelné. Oni tomu nerozumí.
Neustále to musí klapat, jakmile něco
rozkážou, v Rusku to musí všichni plnit.
A tak se zrodila myšlenka… Biden…
Co je třeba zmínit?
On má samozřejmě ohromné
množství problémů.
Už jenom ta jeho účast v předvolební kampani,
tam těch jeho přehmatů bylo plno, ale s čím souvisely?
Ono to souvisí, řekněme to takto, s jeho věkem.
Stařeček není v tak dobré fyzické kondici.
Mám na mysli, v jaké by mohl být.
Ne v tom ohledu, že se proběhl, a vy řeknete,
že nemá dobrou fyzičku.
Ta předvolební kampaň, obzvláště s ohledem na americké standardy, vyžaduje vynaložení mnoha sil.
I když sedíte v bunkru, stejně to vyžaduje mnoho sil,
a tím spíše, že tu je ta koronavirová hysterie, a tak dále.
A člověk, který může v obyčejné situaci uvažovat zcela rozumně,
všechno si v klidu promýšlet, když ho nikdo nehoní, se tak dopouští chyb.
Plete si ženu se sestrou. Prostě se otočí na druhou stranu, a myslí že je to ona… Je v napětí.
Tak to je. Ale když ho osvobodíte z tohoto shonu, tak je z něho rázem zcela rozumně uvažující státní činitel.
A takoví dnes v americké elitě fakticky žádní nezbyli.
Třeba Kissinger, kolik že už je mu to let? 98?
A stále pracuje, důležité je jasně myslet a ty podmínky, za kterých tyto jeho myšlenky budeme poslouchat,
to už je jiná věc.
Takže ten problém je v tom, že americká politická kultura nedovoluje uslyšet například právě Bidena.
A kvůli svému fyzickému stavu,
už jen kvůli tomuto fyzickému stavu
není schopen vést aktivní politickou činnost tím způsobem, aby všechny stavěl do pozoru.
Proč o tom mluvím?
V roce 2011 přijel Biden
do Ruska a řekl Putinovi:
„Hele, ty nýmande, ty teď uvolníš místo našemu chlapci, Dimonovi, to na něho jsme vsadili.
Rozhodli jsme se, že prezidentem uděláme jeho.“
A bum, Putin do těch voleb šel a vyhrál.
A žádné Bolotné náměstí organizované
z USA s tím nic nezmohlo,
přestože tam Raškin, skalní
podpindosník, přitáhl i lidi za KPRF.
Rozběhli se tam všichni,
i lidé ze Spravedlivého Ruska.
Mimochodem Spravedlivé Rusko opět hrozí:
„My uděláme majdan…“ Ten, jak se jmenuje…
No ten… Ó Bože, ten grafoman, ten spisovatel prohlášený za nového ruského génia. Prilepin!
Vyhrožuje majdanem.
A to je celá odpověď na to,
proč byl uveden do politiky.
Chce vyvolat sociální výbuch,
chce vyvolat majdan.
Biden tedy tenkrát už s Putinem jednal
a získal díky tomu nějaké zkušenosti.
Už spolu určitou situaci zažili,
přičemž nepředvídatelnou situaci!
A ať už ty zkušenosti byly jakékoliv, obzvláště ty negativní, je to výhoda do budoucna.
Má-li Biden takové zkušenosti, tak při novém jednání
s Putinem, tentokrát už za jiných okolností,
může vyrozumět, kde se
ukrývá to "vojenské tajemství"…
Jako v té Gajdarově pohádce, v čem spočívá,
porozumět té ruské nevypočitatelnosti, aby si ujasnil…
Co jim nahání takový strach
na tom nevypočitatelném Rusku?
Byl to superstát číslo jedna, kterého se báli.
Jak podepisovali smlouvu Brežněv a Nixon?
Nixon neustále nahlížel Brežněvovi pod ruku.
Jak ten napsal písmeno ve svém podpisu, on také.
Napsal Brežněv, napsal i Nixon.
Báli se, skutečně se báli SSSR.
USA byl stát, který s ním nic
nedokázal udělat, vůbec nic.
A najednou se v tom státě
dostala k řízení skupina,
která se rozběhla na Západ a křičela:
„Vezměte nás mezi buržousty jako své otroky.
Když z nás své otroky uděláte, my vám
na stříbrném tácu přineseme celé to Rusko
se vším jeho bohatstvím i lidmi!“
Odpověděli: „Ti lidé jsou nám k ničemu.“
„Tak my je zlikvidujeme, páníčku,
jen si nás vezmi k sobě
jako své otroky.“
A hlava jedné z takových
mocných skupin,
která sní o tom a prostě si nedokáže představit život bez otročení Američanům, je Vološin.
Na něj to všechno sedí.
Děripaska je to samé a mnozí další.
Ten výčet by byl dlouhý.
Ale tuto skupinu teď fakticky symbolizuje Vološin,
ty, kteří nedokážou žít bez podřízenosti Američanům.
Pro ně nemá život jinak smysl, pro co by potom žili? Komu by sloužili?
Jiný páníček tu není:
„To je AMERIKA, naše všechno!“
A Američané nevycházeli z údivu,
raz dva a vše bylo jinak,
byla tu supervelmoc a najednou se ti lidé z ničeho nic sami vzdali své subjektnosti,
své velikosti, své moci, aby se proměnili v žebráky, aby se mohli plazit po břiše, tak kde je tady jaká předvídatelnost?
Zkuste najít alespoň jednoho amerického miliardáře nebo nějakého podnikavého člověka,
který by se sám vzdal svého bytostného já?
A v Rusku/SSSR se najednou ocitla celá taková partajní nomenklatura, ta „elita“,
která sama svůj stát rozvrátila jen kvůli tomu jednomu vroucímu přání stát se americkými otroky, vroucímu!
To vroucí přání ji přímo spalovalo.
To bylo také nepředvídatelné, ovšem z hlediska
Američanů šlo tenkrát o žádoucí nepředvídatelnost.
Sami se jim podřídili a Američané si to tu v devadesátkách řídili, jak chtěli. Přišel Putin, jedna odchylka, druhá, třetí…
A najednou tu byla jedna
nepředvídatelnost za druhou.
A dokonce i v době, kdy tu dosadili
do prezidentské funkce svého hocha Dimona…
Ptají se, proč není
na Saakašviliho vydán zatykač?
A jak by ho mohli vydat, když by Saakašvili okamžitě potopil svého kumpána,
svého spoluviníka v tom zločinu,
vždyť by prásknul Dimona.
Toho p-rezidenta USA v Rusku,
Dmitrije Anatoljeviče Medvěděva.
Okamžitě by ho prásknul,
jednoduše raz dva,
protože kdyby sám nedostal jasné
záruky od Medvěděva,
že žádná odpověď od Ruska nebude následovat,
a nechají je v klidu zlikvidovat celou Jižní Osetii,
tak by na ni Saakašvili nikdy nezaútočil.
A najednou se tu objevil Putin
a odpověď následovala!
Zase se jim zdálo, že to mají plně pod kontrolou, všechno jištěné.
A Sarkozy potom plakal a prosil Putina:
„Počkej ještě alespoň jeden den!
Vždyť si jen premiér a za Rusko teď odpovídá Medvěděv. Ty budeš z obliga. Tak proč?“
Jenže jim to nevyšlo. To všechno stále narůstalo,
narůstalo. A první, co Putin…
Napřed nad tím vždy jen mávli rukou.
Jeden telefonát, druhý.
Rusko se pomalu začalo stavět na nohy,
získávat postupně více suverenity.
Rusko prostě sbíralo síly. Jak se říká: oni si mysleli,
že stojíme na kolenou, a my si jen vázali tkaničku na botě.
A najednou jim v roce 2007 Putin
na Mnichovské konferenci řekl:
„Pánové, tohle postavení nás neuspokojuje, když si hrajete na pány světa. My máme svůj pohled na svět.“
A jaká následovala od Američanů odpověď? Veš, která zařvala!
Tak jaká může být u Ruska předvídatelnost v jejich očích?
„Jakási veš si dovolila zařvat. Vždyť ji zašlápneme!“
A povedlo se jim to? Nepovedlo
a bylo toho jen víc.
Zdálo by se, že když se zbaví Putina, vždyť v roce 2007-2008 už nebude prezidentem, jen premiérem.
Stejně jim to nevyšlo. A takto to je pořád dokola, stále se jim něco nedaří.
A oni tedy potřebují jako doušek vzduchu nějakou tu předvídatelnost.
To právě proto pokládali takové otázky, že je potřebná předvídatelnost a Rusko je nepředvídatelné.
Putin na to: „My že jsme nepředvídatelní?
My jsme předvídatelní,
my se chováme v souladu,
ruský stát, Rusko se chová v souladu s tím,
jaký na něj okolní prostředí vyvíjí tlak.
Ale v tom je právě ten problém,
že veškerá západní elita,
americká státní elita, odmítá Rusku přiznat samotné právo na existenci státu.
My máme být jen územím, které je možné drancovat. Oni Putina nepochopili:
„Jaká je to předvídatelnost?
Rusko, že je najednou státem?
My vás přece, obzvláště v devadesátkách,
drancovali, jak se nám chtělo.
A teď se nám najednou vzpěčujete?
Dovolujete si uplatňovat samostatnou politiku?“
To je všechno ve stylu, že to, co má chytrý
v hlavě, má hlupák, banderovec na jazyku.
Oni přece reálně staví svou politiku
na tom, že zítra někdo na Rusko zatlačí,
že ty klany u řízení Rusko zaprodají
a Rusko se promění ve stejnou třetiřadou,
desetiřadou surovinovou kolonii jako je Ukrajina.
A žádná suverenita nebude, o všem bude rozhodovat americký velvyslanec, jako tomu bylo za Jelcina.
Ale ani za toho Jelcina
tomu tak úplně nebylo.
Dokonce i Jelcin si činil nárok
na určitou samostatnost
a nepřijímal diktát jako takový
ze strany amerického velvyslance.
Chtěl dostávat pokyny přímo
od amerického prezidenta,
od žádného velvyslance,
v souladu se svým postavením.
A podívejte se na ukrajinské prezidenty počínaje tím prvním, kdo to byl? Kučma nebo Kravčuk?
Ti přece všichni beze všeho poslouchali pokyny velvyslance.
Pro ně je americký velvyslanec ztělesněním Boha a je jedno, kdo to právě je.
A proto teď mají Američané
problém, jak se zorientovat.
Jak by měli porozumět tomu, co si počít
s Ruskem, jakou od něj čekat reakci.
Vždyť by se zdálo, že mají
u nás všude dosazeny své lidi.
Dimon má pěknou funkci
i všichni ti ostatní.
Dokonce i ruskou ekonomiku mají fakticky pod svou kontrolou:
„My jsme přece vyvedli veškeré řízení vaší ekonomiky do zahraničí.
A můžeme vám zařídit havárii jako na Sajano-Šušenské hydroelektrárně, kdy si vzpomeneme.
Jak dokážete manévrovat tak,
že se tomu vyhnete
a naše postavení je čím dál tím horší, a to vaše čím dál tím lepší? Jak dokážete takto manévrovat?
Jak tomu máme rozumět?
Proč naši podpindosníci nezvládají úkol řídit Rusko jako kolonii, jako surovinové území?
Proč se z Ruska formuje supervelmoc?“
Rusko se fakticky stalo subjektem globální politiky, získává stále více a více suverenity.
„Provedli jste změny v ústavě a na jejich základě si dovolujete fakticky libovolně manévrovat!
A pokud se dokážete osvobodit
od podpindosníků, bude z vás stát!“
Ne v tom smyslu, že už státem jsme. Ale nemůžeme být subjektem globální politiky, aniž bychom nebyli státem.
Mám na mysli v podobě státního útvaru.
Protože globální prediktor je subjektem globální politiky, i když řídí bezstrukturně.
Zatímco Putin a Rusko jsou zosobněni státem.
Ale v každém případě ten stát, který uplatňuje…
Ta státnost, která uplatňuje globální politiku,
nemůže být nezosobněna státem.
Proto jsou takto zosobněny
USA i Velká Británie.
I Čína je takto zosobněna, stejně jako Írán,
tedy centra koncentrace řízení.
Fakticky je to podmínkou funkčnosti
davo-„elitářské“ společnosti,
zákonitostí řízení davo-„elitářské“ společnosti.
A ta skutečnost, že to všechno řídí globální prediktor, a že je reálným subjektem,
neznamená, že se v současné chvíli může obejít bez nástrojů v podobě států.
Snaží se, aby to tak být nemuselo, ale to je ještě velmi vzdálená budoucnost.
Zatím období existence národních států neskončilo,
takže bez státu řídit globální politiku není možné.
Právě proto byli nuceni po rozkladu SSSR předat jeho řízení nástroji v podobě státu USA.
Přečtěte si práci… Fakticky
je nutné si přečíst všechny čtyři:
Západ a SSSR, jak ve skutečnosti probíhala studená válka, Stát, Válka a Bolševismus,
kde je východisko z této noční můry.
Ale to, co je očividné pro jedny klany v USA,
už není tak jasné jiným americkým klanům.
Ty si myslí, že stačí zatelefonovat podpindosníkům do Ruska a ti udělají vše, co bude potřeba.
Biden to prostě jen neumí, asi podle nich neumí používat telefon, či co.
Tak ty začaly pracovat na tom, aby to setkání zmařily. Čeho se bály? Bály se publicity.
Že Putin celému světu oznámí, že reálně zveřejní
tu skutečnost, že Rusko je subjektem globální politiky.
Oni si to uvědomovali, právě proto se to pokoušeli zmařit,
to právě proto se pokusili o atentát proti Putinovi.
Vůbec si neuvědomují, že kdyby se jim ten atentát proti němu zdařil, tak by se v první řadě zhroutily samy USA.
V první řadě!
Ale oni si to neuvědomují.
Právě proto jsou naštvaní na Bidena: „Tys tam šel a my potřebujeme nějaký dokument,
podle kterého bude Putin tvůj poskok.“
Už se jim nepovedlo předvést
celému světu, jak Putin čeká.
Putin by tak jako tak tímto způsobem na Bidena nečekal, protože strana, která to organizovala, byl Biden.
A Putin přijel a setkal se… I kdyby se
nesetkal s tím prezidentem, tak by stejně
buď musel být už v budově
nebo přijet až po Bidenovi.
To znamená, že už na této úrovni
nejsou dost profesionální.
To znamená, že je převezli, se vším všudy.
A kde je převezli? Ve Švýcarsku,
které je centrem koncentrace
řízení, důležitým centrem.
A to natolik, že i Hitler dal od něj ruce pryč:
„Ty necháme na pokoji, jinak je Třetí říši konec…“
Zatímco Americká říše si myslí,
že jí je dovoleno vše!
Z historického měřítka už to nebude trvat tak dlouhou, až se přesvědčí o opaku.
Proto byly ty otázky kladené
Putinovi tak jednotvárné.
„Řekni nám nakonec, v čem
tkví ta tvoje nepředvídatelnost!
Kde, jak? My to vůbec nechápeme!“ Biden tomu porozuměl, ale nemůže mluvit o tom, o čem spolu mluvili.
Oni tam přece probírali obecné věci,
obecné věci! Ale tyto obecné věci...
A už jsme zase u toho Putinova mistrovského řízení. Putin, přestože je to jen deklarativní
se třemi odstavci a zdánlivě prázdná deklarace, ale byla podepsána!
Byla podepsána! To znamená, že byl zafixován opěrný bod na dokumentu!
A o tento dokument je teď
možné opírat řízení.
Protože: „My vám přece nikde nepodepsali nic o tom, že se NATO nebude rozšiřovat?“
„Slibovali jste nám to.“
„A kde na to máte nějaký papír?“
A tady jsou obecné, základní principy,
přístupy. Přesně jak to Putin řekl:
„Setkali se dva lídři, aby si promluvili
a ve světě nedošlo k velkému neštěstí!“
To znamená, že tu je základ, na kterém je možné postavit základy.
V tomto ohledu jsou velice
zásadní ty Minské dohody.
Jen si povšimněte, jak Ukrajina a celý Západ ty Minské dohody nenávidí.
A co požadují? Aby nás tady uvnitř Ruska ti takzvaní ruští patrioti donutili se jich vzdát.
To znamená, že jsou Minské dohody trnem v oku Západu,
ale vzdát se jich chtějí ruští „patrioti“, aby nás poškodili.
Pokud jsou tak nevýhodné pro Ukrajinu,
tak proč se těch dohod sama nevzdá?
Proč Francie a Německo nezruší Normandský formát? Jen do toho, kdo vám v tom brání?
Proč to nedělají? Protože si uvědomují důsledky a naši „patrioti“ tu vyřvávají:
„Nám jsou ty Minské dohody
k ničemu, zbavme se jich!“
Dělat hlouposti je snadné.
Zbavit se jich můžeme a co tím získáme? My teď máme
v rukou velice mocný diplomatický dokument,
a potom budeme za všechno moci jen my.
Už tak jsme vším vinni my, ale díky tomuto dokumentu můžeme manévrovat.
Vyhýbáme se velké válce a velkým kataklyzmatům uvnitř Ruska.
Už by dávno žádný Donbas nebyl, kdyby Rusko bylo jen o trochu slabší.
A neuvědomovat si přínos Minských dohod
podepsaných a potvrzených v OSN v tomto procese,
to znamená absolutně nerozumět státnímu řízení, a tím spíše nadnárodnímu řízení.
A to je úroveň, na které bylo uzavřeno to obecné memorandum sestavené Putinem a Bidenem.
Biden samozřejmě nemůže nic říci o rozmluvě s Putinem,
proto ty obecné fráze. A organizace byla výborná.
Putin nikoho v otázkách, které mu byly pokládány, neomezoval. Proč?
Protože my jsme otevření! My jsme otevření, my nemáme co skrývat! My na nikoho nešijeme žádnou boudu,
nemusíme schovávat žádné podvodní kameny, protože se nehodláme dopouštět žádných špinavostí.
My světu nabízíme obecné principy
budování na základech ruského světa.
A oni vědí, že chtějí za svými slovy schovat záměr zlikvidovat Rusko i ruský národ.
Nemůže pravdu říci ani svým Američanům, jak to doopravdy je, protože by se jim zhroutilo jejich řízení.
A tak jen obecné fráze, obecné řeči. Nu a potom tak: „Já tady mám seznam novinářů i s jejich otázkami.
Tak to vezmeme popořadě.“ Máš-li seznam,
můžeš si přečíst otázku a hned na ni odpovědět.
A to navíc odpovídal
se čtecím zařízením. Proč?
Protože bylo zapotřebí mluvit tak vyhýbavě,
aby vlastně řečeno nebylo vůbec nic.
Kdyby něco teď řekl, vyvolalo by to napětí s nějakou klanově-korporativní skupinou uvnitř USA
a tomu se on musí vyhnout.
A nyní se vrátí a začnou
přemýšlet co a jak udělají.
Tedy vymyšlené už to mají, to co, proč a nač,
ale aby zadali úkoly určitým úřadům,
musí napřed celkově
zformulovat vytyčení cíle.
Takže teď měsíc bude trvat, než vypracují odvetnou reakci proti Rusku
na základě nově nabytých
vědomostí o něm.
Ale opět jednají s fázovým posunem.
Ano, oni nám připravují, jednání Sobjanina a dalších ukazují, že nám připravují velký majdan na září.
Přinejmenším o tom fantazírují,
uvidíme, co z toho jim vyjde.
Nemohu říci, že jsou bezmocní, přece jen jsou u řízení,
řídí subjekty federace, sedí ve vládě, mohou toho hodně.
Sobjanin například svévolně ustanovuje
svoji osobní fašistickou diktaturu.
To je stoprocentní fašista, ve všech ohledech a vůbec se tím netají.
Ruská právní úprava se jeho netýká,
zájmy lidí jsou mu ukradené,
důležitější je vyplnit pokyn,
který dostal z Washingtonu.
Ale to je taková vedlejší věc.
Co proběhlo ze strany Ruska?
To, že Rusko ohlásilo celému světu svou subjektnost v globální politice.
Bylo zapotřebí to udělat
a bylo to uděláno.
A povšimněte si, nakolik tvrdě se Putin vyjádřil
o té takzvané nesystémové opozici,
o Navalném a tak podobně.
On řekl: „Vy proti nám vedete válku.
Vaše diverzně-výzvědné skupiny pracují v našem státě a vy chcete, abychom proti nim nebojovali?
Z hlediska Američanů, kteří si v devadesátkách zvykli,
že jsou takoví jako Navalnyj nedotknutelní…
Že jsou nedotknutelní, protože když jim to řekli ve Washingtonu, tak to tak musí být.
A Putin řekl: „My jsme stát, my máme
svou vnitřní, vnější i globální politiku.“
A bylo to prohlášeno tvrdě! Kdyby… Mimochodem, velké díky soudruhu Bidenovi,
zase by si zasloužil nějaké
to vyznamenání. Ano, za zásluhy o vlast.
Co mám na mysli? Putin je velice taktický člověk, velice taktický.
Jednu a tu samou myšlenku může vyjádřit ostřeji nebo mírněji.
Bidenova nepřítomnost na té tiskovce umožnila Putinovi mluvit o všech jevech ostřejší formou,
konkrétněji a přesněji, aniž by bylo nutné
to diplomatické poklonkování s vědomím,
že partner, se kterým jednal,
stojí vedle něho.
Takto Putin prostě mohl vyjádřit svou myšlenku
a jak na to ty zareaguješ, je už tvoje věc.
To vy jste přece odmítli společnou tiskovku.
A Putin tu věc využil se vší parádou.
Takže co potřebovali Američané?
Ti si potřebovali ujasnit to, co pro ně bylo nepředvídatelné v ruské politice.
Proč je ta podpindosnická sebranka v Rusku tak neakceschopná, proč nedokáže zajistit předvídatelnost.
Rusko zase muselo ohlásit
svou subjektnost v globální politice.
Jedna i druhá strana své úkoly na tom setkání vyřešila. Otázkou pouze zůstává…
Zatímco pro nás to jsou samé plusy,
tak pro západní koncepci řízení a globalizaci vůbec
je příznačný efekt opičí pracky.
Nekuj proti nikomu zlo
a nebude efekt opičí pracky.
A jak to dopadlo u nich? Svůj úkol splnili a ve výsledku je v Times obvinili, že Putinovi poskytli tribunu.
To znamená, že dosáhnutý prospěch byl opět znehodnocen a překonán průvodní škodou.
Ale to všichni známe, každý se tak či onak v životě setkal
s tím, že byl v běžném životě nucen zvažovat:
„Když udělám tohle, může mi to způsobit takovou a takovou škodu. Mám to zapotřebí?
A někdy říkají: „Nejspíš vůbec nemyslel, když to dělal, podívej, jakou mu to způsobilo škodu!“
A proč do toho ten Američan přesto šel?
To také všichni znají ze svého života.
Někdy je něco zapotřebí udělat i přes tu způsobenou škodu,
protože předpokládáte, že si tu škodu vynahradíte jinými způsoby.
A tohle teď prostě udělat musíte za každou cenu,
protože jinak vás nečeká vůbec žádná budoucnost.
A teď si představte, v jaké jsou asi situaci USA, klanově-korporativní skupiny v USA,
když byly ochotny přistoupit
na takovou škodu.
Věděly, že k tomu dojde, předpokládaly to,
proto také některé ty klany, co byly proti tomu,
bránily Bidenovi v té schůzce,
protože to věděly.
Jenže ty si myslí, že mají všechny naše podpindosníky v kapse.
A i když je Rusko nepředvídatelné, tak si můžou na kobereček pozvat třeba Vološina, plivnout mu do obličeje,
kopnout ho okovanou botou do držky a ten zavýskne radostí a udělá, co bude potřeba.
Přesně tak, jak Američané jednají
s našimi podpindosníky.
Jenže oni se pletou, Biden je chytřejší.
To znamená jen jedno, oni dnes bojují o přežití.
Už nepřemýšlí na dlouhou dobu dopředu.
Oni potřebují ten úkol vyřešit teď, v této etapě.
A jak to vypadá s jejich vzájemnými rvačkami?
Klanově-korporativní skupiny si tam jdou po krku tak,
že se stát otřásá v základech a je před zhroucením.
USA teď jdou cestou SSSR,
jak jim to také gosudar řekl.
Téměř hodinu.
Máme tu ještě jednu otázku.
V předvečer toho summitu, v minulém pořadu ze 14. června,
když jste odpovídal na otázku, nač je dobrá ta schůzka pro Rusko, jste řekl,
že Rusko musí budovat vztahy
s dalšími státy světa
a poukázal jste na to, že ruský svět je budován dobrovolnou spoluprací všech národů.
A potom také tyto národy zůstávají zachovány, na rozdíl od západního světa. - Ano.
A že pokud se někdo pokouší vystavět pro sebe ráj díky vykořisťování ruského národa,
tak ruský národ to na rozdíl
od tohoto národa ustojí.
Ale ne proto, že by ruský národ
tyto národy snad likvidoval,
ale protože svojí vlastní činností budou jednat v rozporu s Božím záměrem,
a tím si na sebe přivolají různá přírodní kataklyzmata, zemětřesení, epidemie a tak dále.
Jak to nyní také pozorujeme.
V souvislosti s tím tu jsou dvě otázky od dvou různých uživatelů.
Vy mluvíte o zemětřesení v jiných státech, ale kupodivu v samotném Rusku jsou jak požáry, tak i povodně.
Ta poslední na Krymu a v Krasnojarském kraji. - To je všechno pravda.
A co tedy dělá špatně Krym
a celkově Rusko?
A tady se takříkajíc tou
otázkou trefil do černého.
Je určitě nutné tomu porozumět, ale dříve, než přejdeme k přírodním kataklyzmatům,
musíme pochopit tu otázku sebelikvidace národů,
které při střetu s ruským světem upřednostňují smrt,
protože jejich činnost
je v rozporu s Božím záměrem.
Všechno se nejlépe pozná porovnáním.
Zatímco v ruském světě národ, jakýkoliv národ dostává možnost, aby si sám vybral,
zda bude existovat do budoucna,
nebo se sebelikviduje,
tak v západní koncepci globalizace takovou volbu žádný národ nemá.
Vždy je mu to naneseno tak, že za něj
o všem budou rozhodovat silnější.
Abyste to pochopili, pokusím se to v krátkosti ilustrovat určitou dějinnou dynamikou,
určitými dějinnými událostmi.
Například rok 1830 byl v historii
velice zajímavým rokem.
Už nejednou jsem říkal, že v lidských dějinách jsou takové opěrné body,
že události, ke kterým v té době dojde,
velice ovlivní následný průběh událostí,
že proběhnou nějaké natolik zásadní
změny, že si toho povšimnou všichni.
Mluvili jsme o 20. století.
A co se týče 19. století, tak jedním z takových důležitých opěrných bodů byl rok 1830.
Co to bylo za rok? V roce 1830 byla založena Belgie. Evropská kultura, národ, že?
A my tu mluvíme o jakési sebelikvidaci národů ze strany silnějšího.
Je tu jedna velice důležitá událost,
ke které došlo v Rusku.
V roce 1830 začal upadat
obchod s otroky,
který provozovaly kavkazské národy,
Čerkesové s Tureckem.
Čerkesové podnikali výpady do ruských zemí, brali zajatce, které potom prodávali v Turecku do otroctví.
Mimochodem, jak rozšiřování se Ruska
do střední Asie, tak i na Kavkaz,
bylo vždy především bojem
s otroctvím, to především!
Všechno ostatní už to jen doprovázelo.
A v roce 1830 křižování ruských lodí podél černomořského pobřeží Kavkazu
vedlo k tomu, že ten obchod
s otroky začal upadat.
Současně byl v roce 1830
v USA přijat zákon,
na jehož základě měli indiáni opustit ta území,
která se zalíbila bílým kolonizátorům
a ustoupit dále na Západ,
do Oklahomy.
Přičemž měli odejít i ti, kteří…
Nu, těch pět civilizovaných kmenů, které přijaly
křesťanství i celkový způsob evropského života.
Jenže ta území byl potřebná pro bílé, a tak ty indiány začali vyhánět.
Celé té cestě se říká cesta slz,
mnoho lidí na ní umíralo.
Bílí chtěli půdu, a tak likvidovali
indiánské osady, vybíjeli ženy, děti.
Proti indiánům byl veden rozsáhlý boj
a tak byli nakonec přesídleni.
V letech 1853 až 1856 proběhla
ta takzvaná „Krymská“ válka.
Aktivně se jí
účastnili i Čerkesové,
kteří se pod vedením anglických a tureckých emisarů pokoušeli vést bojové akce proti ruské armádě.
Výsledkem toho se stalo to, že…
Vykládají nám, jak ruská armáda všechny zavalila svými mrtvolami a všechno prohrála.
Ale výsledkem toho, jaké měla ta ruská armáda obrovské ztráty a všechno prohrála, se stalo to,
že část těch Čerkesů projevila své přání přesídlit do Turecka.
Spustilo to migraci.
Carská vláda se pokoušela vést opačnou propagandu,
ve smyslu: „Zůstaňte, vždyť vám tu nic nehrozí.
Když nebudete obchodovat s otroky a bojovat
proti Rusku, tak bude všechno v pořádku.“
Jenže tu byly ty sliby. Když se přestěhují do Turecka,
tak jim angličtí a turečtí agenti slibovali:
„Přestěhujete-li se do Turecka, tak dostanete domy
a majetek Arménů, kteří se přestěhovali do Ruska.
Dostanete půdu, daňové úlevy, budete moci mít ruských otroků, kolik jen budete chtít, budete se mít jako v bavlnce.
A ty dýně, co rostou v Turecku!
Každá dýně má velikost povozu.
Pro rodinu vám bude stačit vypěstovat pět takových dýní. Jednu budete sami celou zimu jíst
a čtyři prodáte a budete se mít!“
A tato agitace vyvolala
migrační proud.
Ten vyvrcholil v roce 1864.
A jak to skončilo pro ty původní národy, pro ty Čerkesy, kteří se přestěhovali do Turecka?
Skončilo to pro ně tím, že oni sami začali být prodáváni do otroctví.
Velice často se stávalo, že když jste na lodi
přepluli Černé moře a dostali se do Turecka,
tak vás majitel té lodi prodal do otroctví.
To byl takový poplatek.
Prodávali všechny.
Často ti mladí muži sami prodávali svou ženu,
děti a sami se upisovali ke službě v osmanské armádě
s tím, že si potom pořídí ženu a děti.
To znamená, že tak Turecko okamžitě
získalo ohromný přítok levných otroků.
Lidé snili o svobodném bohatém
životě a dostávali se do otroctví.
Ve výsledku o žádném zachování národů,
které přesídlili do Turecka, nemohlo být ani řeči.
Zatímco kavkazské národy, které do té doby neměly vlastní písemnictví, tak když tam přišlo Rusko,
zachovaly si pod jeho křídlem svou kulturu, získaly své písemnictví
a rozvíjely se v bratrské rodině národů, jejíž se staly součástí.
Pro kavkazské národy byly určeny speciální kvóty v různých školách.
Mnozí zástupci těchto kavkazských
národů se stali významnými generály,
ještě v tom 19. století, přímo v té době.
Takže žádný nátlak se nekonal, zachovaly se,
zachovaly si svou budoucnost, svou kulturu,
zachovaly se jako národ.
Zatímco ti, kteří se přestěhovali do Turecka, například Ubychové, byli jako národ zcela zlikvidováni.
Byli asimilováni Turky a přišli
o svou kulturu i jazyk,
a pokud dnes někdo vůbec vzpomíná na svůj čerkeský původ, nebo že patřil k Ubychům,
tak jen díky tomu, že si zachoval nějakou
tu rodovou paměť. Paměť o svém původu.
Rusko-turecká válka, která proběhla v letech 1877-1878,
částečně souvisela právě i s tím přesidlováním.
Bylo to totiž tak, že značná část těch Čerkesů byla rozmístěna na Balkánech, v Bulharsku.
A ti Čerkesové, kteří si přáli dostat
od Turecka slibovaný majetek,
začali nemilosrdně okrádat bulharské obyvatelstvo,
zabíjet ženy a děti, prodávat je do otroctví a tak dále.
To znamená tím nejdivočejším způsobem porušovat pravidla společného soužití,
což v důsledku vedlo
k povstání bulharského národa.
Ruská armáda, která přišla na pomoc bulharskému národu, tu tureckou armádu porazila
a v tomto ohledu je zajímavé
chování Čerkesů.
Oni se jako ohně báli střetnout
se s ruskou armádou.
Byli připraveni likvidovat a také likvidovali bulharské vesnice, ženy a děti,
ale boje s ruskou armádou, o které nám naši západní historici dnes tvrdí, že byla porážena,
tak té se báli a utíkali před ní
při první možné příležitosti.
A co se dělo tou dobou v USA?
Tou dobou se v USA platilo
za skalpy zlikvidovaných indiánů.
V té době se tam „vyznamenal“ generál Custer,
v té době tam byly likvidovány vesnice, osady indiánů.
Prostě čistili to území od indiánů.
Občanská válka na chvíli indiánům přinesla trochu úlevy, když byli bílí zaujati vzájemným bojem.
Ale poté, kdy občanská válka skončila, tak konfederáti
i federalisté začali indiány likvidovat společně.
A tady se opět dostávám k té slavné Belgii, kterou jsem začal. Rok 1830.
Cožpak jsem to řekl jen kvůli tomu,
že se Belgie… …že se stala státem? Ne.
Je to tak, že v té době na trůn usedl mladý král Leopold II. Belgický, který v souladu s evropskou módou,
neboť stát bylo možné považovat za civilizovaný
a vzkvétající jen v tom případě, že měl nějaké kolonie.
Proto si vyžádal od západních států, které tu Belgii založily, aby mu také vyčlenily kolonie!
Aby měla Belgie z čeho žít.
Mimochodem, už ve 20. století byl také jeden stát,
který snil o tom, že se stane evropským státem,
a proto požadoval
od západních států kolonie.
A to bylo Polsko, měli tam takovou
společenskou organizaci Koloniální liga,
která byla fakticky ministerstvem, neboť měla podporu všech ministrů, vlády a prezidenta a dalších úřadů.
Byly vznášeny vládní požadavky jiným státům: „Vydejte nám ta či ona území!
Jak se máme považovat za evropský stát, nemáme-li kolonie?“
V roce 1939 přestalo existovat
Polsko i ta Koloniální liga.
Ovšem Polsko tak moc chtělo být tím evropským státem, že požadovalo také přidělení kolonií.
Ale to bylo takové lyrické odbočení.
Teď k tomu Leopoldovi II.
Ten byl ve svých požadavcích velice důrazný,
a tak mu do jeho osobního vlastnictví
vyčlenili „Nezávislý“ stát Kongo,
který byl sice bohatý na různé zdroje,
ale také tam byla rozšířena moucha tse-tse,
proto se tam Evropané moc nehrnuli.
Leopold sám tam také nehodlal pobývat,
ale když mu to území přidělili,
tak si tam z místních naverboval kárné jednotky, které začaly dohlížet na to,
aby z Konga začaly být dodávány zdroje do Evropy,
především šlo o kaučuk, no a ještě slonovinu a další.
Ale především to byl kaučuk.
To byl v té době velice důležitý produkt.
A co tam prováděli ti ušlechtilí Belgičané?
Ti ušlechtilí Belgičané tam rukama zrádců vlastního národa,
jedinců přímo z toho afrického
národa, stimulovali práci tak,
že zavedli kárná opatření různého stupně.
Jedním z těch kárných opatření bylo, že když člověk neplnil normu ve výrobě kaučuku,
tak mu, tedy jeho dítěti
usekli ruku
A tyto ruce byly dokladem… Na internetu je dost fotografií, které si můžete dohledat,
dětí s useknutýma rukama, z té doby.
Takže Leopold II. dostal do svého vlastnictví Kongo v roce 1885.
Všude se můžeme dočíst, že až do roku 1914 šlo
o mírumilovné, klidné a vzkvétající třicetiletí,
v jehož průběhu se sice hromadily jakési rozpory,
ale fakticky se ve světě nic tak zvláštního nedělo.
Z hlediska Evropanů!
Vždyť co je takového na tom, že v Kongu se v té době počet obyvatel snížil ze 30 miliónů na 15?!
To znamená, že každý rok ho ubyl milión.
Omlouvám se, za třicet let patnáct
miliónů, tedy půl miliónu ročně.
Chápete to? V roce 1885 tam bylo 30 miliónů obyvatel
a v roce 1914 jich už bylo jen 15, ale všechno bylo OK!
Slyšeli jste, že by někdo někde něco vyčítal demokratickým státům? USA za vybíjení indiánů, za to, že porušily…
Tím, že vyhnaly těch pět civilizovaných kmenů,
porušily své vlastní dohody, které s nimi uzavřely.
Oni jim slibovali, že na tomto území
už zůstanou po věky věků, navždycky.
Jenže pak potřebovali půdu
pro bílé kolonizátory, tak je vyhnali.
Vždyť to jsou domorodci,
kdo by na ně bral ohled?
Mluvil snad někdy někdo o tragédii v Kongu?
Západ si v té době užíval v ZOO,
kde vystavovali v klecích lidi.
To také všechno dohledáte
na internetu, také v té Belgii.
A když, který to byl rok, došlo ve Rwandě
k té takzvané genocidě Tutsiů.
Proč takzvané? Protože ten problém byl složitější, daleko složitější.
Tutsiové a Hutuové, ty informace
o tom jsou zcela překroucené.
Tam skutečně došlo k masové genocidě,
skutečně masové, ale to, jak se to stalo,
je prezentováno zcela jinak,
aby to nebylo na Evropě.
Ano, v roce 1994.
Když se tam Belgičané dostali
do rukou vzbouřenců,
tak to, co s nimi ti černoši
prováděli, bylo prostě příšerné.
Ale proč to dělali? To paměť, vzpomínky na to belgické kolonizátorství Rwandy.
Na ty Belgičany tam hned tak nezapomenou!
Na ty jejich metody řízení.
Mimochodem, těmi nejmírnějšími byli Němci, i když ta věc je taková…
No a v té současné historiografii vymizeli Ubychové na tureckém území.
Oni tam odešli zcela dobrovolně
a Rusko tu jejich emigraci navíc zaplatilo.
Chápete to? Ještě jim to zaplatilo!
„Chcete odejít? Nu tak běžte! Nechtěli jste zůstat. Snili jste o rajském životě tam.“
A že přestali existovat. Kdo za to může?
Nu samozřejmě, že Rusové!
A nějací Konžané? Nějací indiáni? „Ale prosím vás, to je přece civilizovaný svět.“
To znamená, že vždy za viníka
prohlašují nevinného.
Já opakuji, že v Rusku nevymizel ani jeden národ, ani jedna kultura.
Všechno, co bylo možné,
tu zůstalo zachováváno.
A pouze přirozené procesy
životnosti národů,
kdy se národ postupně zmenšuje, asimiluje s jinými národy, tu vedou k tomu, že je těch národů čím dál méně.
Ale to je absolutně přirozený proces. Takto se formovaly velké etnické skupiny vždycky.
Například se podívejte, jak se vzory na vyšívání
v Rjazani liší od ornamentů z Vologdy a od dalších.
Kdysi to byli všichni Drevjlané a Poljané,
potom se z nich stali Rusové,
jedno společenství.
Ale nikdy to neprobíhalo metodou likvidace kultury.
Ty kultury se vzájemně doplňovaly, vždy.
A další příklad, který nám neustále vnucují,
že prý tu v roce 1916 byla genocida Kazachů.
Skutečně?
To, že se jednalo o koordinované
kroky britské rozvědky
a vnitřních, tehdejších britanofilů, anglofilů uvnitř státu, nevyvolává vůbec žádné pochybnosti.
Ale problém spočívá v něčem jiném.
Vždy na místní úrovni, když někam přišlo Rusko, vlastní řízení zůstalo ponecháno místním národním kádrům.
A právě tyto národní kádry realizovaly vládní nařízení takovým způsobem, že... A za anglické peníze…
Opět v tom měli prsty Angličané.
Chtěli od nich ty peníze, a tak souhlasili s tím,
že se postarají o destabilizaci ruského týlu.
Angličané najali ty lidi, provedli přípravná opatření a vyburcovali národ, aby povstal,
pozabíjeli Rusy, porazili telegrafní sloupy,
demolovali železnici a Rusové, nu prostě…
A Rusové to měli mlčky strpět.
Nepočítali s tím, že se tam vydá ruská armáda, jenže ona přišla.
A co si pak měli počít?
Ti, kteří vyburcovali to povstání, vzali i se svými rody nohy na ramena a utekli rychle do Číny.
Někteří zemřeli cestou, někteří tam byli prodáni
do otroctví a jaký tam potom vedli život?
Jaké tam přetrpěli epidemie? Takže to dopadlo tak,
že všichni, kteří tam utekli se fakticky sebelikvidovali.
A co ti, kteří zůstali?
Byli snad pobiti? Nebyli.
Dostali možnost zachovat si svou kulturu, svůj jazyk,
svůj národ, a navíc později získali i svou státnost.
To je rozdíl, že? A kdo za to za všechno zase může? Britové snad? Nebo ti chudáci malé národy?
Ne, zase za to všechno mohou Rusové.
Takže ti Rusové, kteří umožnili danému národu,
aby se zachoval, jsou vinni tím, že mu to umožnili.
A Britové, kteří vyvraždili indiány, Angličané, Američané, ti ne,
ti za nic nemohou.
To přece nebylo nic tak neobvyklého, co jim vyčítat? A nám vyčítají, že my ty národy zachováváme.
A to je právě tím ukazatelem ruského světa. A teď k těm povodním.
Když jsem mluvil o tom, že některé národy chtějí vydělat na protiruské politice,
vedou svou politiku tak, že je to
v rozporu s Božím záměrem,
a tím sami vytvářejí pro sebe a svůj národ,
jejich vůdci, pro sebe i svůj národ…
Někteří z těch vůdců se ještě do nového systému více méně začlení,
ovšem se ztrátou své kulturní identity,
ale ty národy přestávají existovat.
Proč? Protože je vedou do prostředí, ve kterém ten národ vymizí, jednoduše vymizí.
A jedinou záchranou pro ty Kazachy,
kteří odešli do Číny, byl návrat do Ruska.
Když se vrátili, tak přežili.
A pokud by se nevrátili, tak by tam vymřeli,
v bídě o hladu a v otrocké práci.
Zatímco tady se plně mohli rozvíjet.
Dostali možnost stát se občany Ruska.
Tehdy ruskými poddanými, ale to už byl asi jen rok, a potom občany.
Národy samy budují svůj sociální život, který vede
k tomu, že buď vzkvétají v jednotné rodině národů,
nebo se samoizolují s přáním někoho utlačovat, na někom parazitovat
a samy tak vytvářejí podmínky,
za kterých se národ sebelikviduje.
To se týká Čerkesů, kteří odešli do Turecka,
Kazachů, kteří odešli do Číny.
Ti sami si to všechno zavinili.
Ruská armáda žádné kárné operace
neprováděla, neprováděla!
Nezávisle na tom, co dnes žvaní, o čem lžou různí ti anglosaští placení přisluhovači,
žádné neprováděla.
To je v rozporu s celými dějinami,
taková fakta prostě nejsou.
A ty, co jsou uvedeny v publicistice, se snadno vyvrátí, když začnete pracovat s dokumenty.
Takže je to potom tak, jak jsem tehdy říkal, tyto národy
a případně i jiné začínají postihovat nějaká kataklyzmata,
zemětřesní, epidemie, povodně.
A čím se provinili řekněme lidé na Krymu?
A kdo řekl, že se provinili
ti lidé na Krymu?
Ta povodeň na Krymu
je stoprocentní vinou Ukrajiny,
ukrajinské státnosti, která řídila Krym
v postsovětské době do roku 2014.
Cožpak se za jeden rok zformovala taková situace, za které se řečiště řeky zaneslo o 3,5 až 4 metry?
To se stalo za jeden rok, nebo co?
A ty masové nepovolené stavby
bez ohledu na ochranu přírody.
Vždyť stavěli, kde se jen dalo,
hlavně aby byly peníze!
Takže tohle všechno se přece
nestalo najednou.
Je to konkrétní výsledek ukrajinského,
ve smyslu marginálního způsobu života.
Tohle všechno přímo potvrzuje i… V roce 2012 byla povodeň v Krymsku, hrozná povodeň.
Byli tenkrát i oběti na životech,
a jak to tam vypadalo?
Opět nepovolená zástavba, řečiště řek byla také
znečištěna a v důsledku toho všechen ten bordel,
který byl v řekách, v přírodních zúženích nebo pod mosty vytvářel hráze a výsledkem byla tato rozsáhlá povodeň.
Byla to práce lidských rukou,
výsledek lidské činnosti.
V roce 2019 Tulun.
To lidé vykáceli les tak, že se srážky nevsákly v lese,
ale všechno se to v jednom proudu přivalilo na město.
A nyní v Krasnodaru.
Opět vidíme jedno a to samé.
Oj, v Krasnojarsku, omlouvám se. Všude je v tom znát lidská ruka. Infrastruktura to nezvládá.
A oč jde? Zatímco v SSSR…
Musím připomenout jednu věc.
Bůh je pohan komunikující s lidmi jazykem životních okolností.
A pokaždé, když ho lidé uslyší, tak se díky těm
nápovědám chovají tak, aby si nepřivodili velkou újmu.
A pokud lidé zůstanou hluší k těm nápovědám Shora, tak dojde ke katastrofě.
Také v Sovětském svazu docházelo
k různým katastrofám.
Ale aby byly minimalizovány, aby se jejich počet snížil,
bylo všude zřízeno oddělení bezpečnosti práce,
na všech podnicích, hlídala se pole, lesy, řeky, všechno, aby nedej Bože nedocházelo k nějakým katastrofám.
A všechny ty předpisy v oblasti bezpečnosti práce byly napsány krví a životy lidí, to všechno.
A když přišel nějaký pracovník bezpečnosti práce
za šéfem podniku, tak slyšel: „Já na tebe nemám čas.
Hoří mi plán, nevím co dřív a ty mi tu vyprávíš o jakémsi čištění...?
A komu to vůbec překáží? Vždyť kolik už bylo dešťů a nic se nestalo…“
Jenže všeho do času.
Když byl SSSR zlikvidován, tak místo bezpečnosti práce zřídili Ministerstvo pro mimořádné situace,
v jehož čele stál Sergej Kužugetovič Šojgu.
A v čem spočívá jeho práce? Když někde dojde k tragédii, tak přijdou a pomohou.
To znamená, že se jim přestalo přecházet,
jen se čeká, kde se něco stane.
To je nový přístup. Ruský svět stojí na tom, že je třeba odvrátit katastrofický rozvoj určité situace
a budovat společnost na principu, že člověk je člověku přítelem, soudruhem a bratrem,
zatímco západní civilizace, protiruská civilizace na kšeftování, na zisku.
A když je nutné vydělávat peníze,
tak řešit konkrétní otázky…
Navíc se městům snížilo financování,
ten Krymsk například.
Nebylo dost peněz na všechno, nemluvě o tom, že si je ještě třeba také nakrást.
Teď přece všichni všude musí být těmi
úspěšnými. A jak to dopadlo ve výsledku?
Začali zanedbávat ochranu životů, takže příchod budoucí katastrofy se stal už jen otázkou času.
Zato se honí po tajze za nějakým osamoceným
dřevorubcem, který pokácel jednotlivé, vybrané stromy…
Jen vybrané stromy, protože on v tom lese žije, takže nemá zájem ničit okolní přírodu,
jen aby si postavil saunu,
domeček, protože v tom lese žije.
A my tu mimochodem máme zákon chránící národy žijící v přirozeném prostředí.
Proč se to netýká lidí, kteří žijí například v tajze?
A na něj poštvou OMON, specnaz a kdo ví koho ještě. Prokurátoři zahajují trestní řízení:
„Co si to dovoluje, je to kácení
ve zvlášť velkém měřítku.“
V Krasnodarském kraji chlapec rozřezal
na polínka dva spadlé stromy,
takže se na něj vůbec nemohl
ten paragraf vztahovat!
Ale prokurátoři viděli šanci: „Teď se s ním můžeme vypořádat a udělat si na tom reklamu…“
Stejně jako soudce! „Podívejte,
jak pracujeme, jak viníky trestáme!“
Hned vedle kácejí tak,
že tam nezůstává ani proutek,
zanechávají za sebou spoušť, která
potom vede k povodním jako v Tulunu,
ale ani jeden prokurátor nic nevidí!
Nevidí sklady, ani ta vykácená místa, žádné ty karavany náklaďáků se dřevem, ani vlaky odvážející to dříví.
To nevidí! Zato vypořádat se s člověkem,
který jako v Krasnodaru udělal dobrou věc...
Vždyť odvrátil nebezpečí, odstranil ty spadlé stromy z cesty! Ale to ne, na tom si prokurátor smlsne!
Nakonec chytili těžkého pytláka!
A proč přehlíží ty, kteří skutečně kácí les?
Ale takového prokurátora hned tak neuvidíte!
No a na Krymu Ukrajina zanechala takové dědictví,
které se ještě bude dlouho projevovat.
A jakou budoucnost si Ukrajina připravuje teď? Jen se podívejte, jak to tam vypadá s infrastrukturními objekty.
Oni přece žijí jen tím, aby si teď
nahrabali a po nich potopa.
Jakmile se lidé odchýlí od pravověrnosti…
A to znamená dodržovat bezpečnost a ochranu práce a žít v harmonii s přírodou.
Bylo to velice silně prodemonstrováno v době trvání SSSR i při všech těch mínusech.
Jakmile se odchýlíte od pravověrnosti, povede to ke kataklyzmatům.
Potom to vyvolá takový Krymsk - 2012, Tulun - 2019 nebo Krym - 2021.
A půjde to tak dál, pokud nezměníme podstatu naší společnosti.
Pokud společnost nezmění
svůj mravní stav.
Bude-li to u nás fungovat tak, že washingtonský partajní výbor o všem rozhoduje
a místní podpindosníci jsou
připraveni zlikvidovat všechno.
To právě v důsledku jejich činnosti, těch podpindosníků, potom dochází k takovým katastrofám
jako v Tulunu, na Krymu a v Krymsku.
Mimochodem, ten Krymsk,
to bylo varování už v roce 2012!
Tak taková je to situace.
Je zapotřebí naslouchat Božímu hlasu, číst jazyk jeho symbolů, a potom budou katastrofy ubývat.
Ano budou určité povodně, menší potopy,
aby si lidé mohli na malém problému uvědomit možný rozsah blížících se problémů a předejít jim.
To bylo pro dnešek všechno.
Nu což, v podstatě jsou ty otázky, které jsme dnes probírali, velice rozsáhlé.
Těch informací je velice mnoho a všechny se probrat nedají.
A tím spíše, když se pracuje formou otázka odpověď,
když se nejedná o předem zpracovaná pojednání.
Ale v tom právě spočívá úkol pro každého
z vás, abyste se stali konceptuálně mocnými,
abyste věděli, jak jsou řízeny
složité sociální supersystémy.
Abyste nečekali, až vám někdo něco vyloží a když zmizí, hledali někoho jiného, kdo vám vše zase objasní.
Musíte se sami umět vyznat ve všech těch propletencích velké politiky.
Není to nic natolik složitého, pokud si osvojíte znalosti Koncepce sociální bezpečnosti
a její pilíř, Dostatečně
všeobecnou teorii řízení.
Pamatujte na to, že znalosti znamenají moc. Berte tuto moc do svých rukou.
Braňte zájmy své i své rodiny. Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí. Do příštích setkání.
Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz