Erich Maria Remarque - Podivný osud Johanna Bartoka (Válečný) (Povídka) (Mluvené slovo CZ)

Erich Maria Remarque - Podivný osud Johanna Bartoka
Z produkce Mluvka Toulky Mluveným Slovem 2021

čte Jiří "Marša" Maršík, Tým Mluvka

Příjemný poslech!

Erich Maria Remarque původním jménem Erich Paul Remark se narodil v Německu roku 1898. Byl třetí ze čtyř dětí a mladší z jeho sourozenců bylo pouze jeho sestra Elfrída, která bude v autorově životě hrát důležitou roli.

Literární počátky lze u něj nacházet již v 16 ti letech kde kromě esejí a básní začne psát také svůj první román Domov snů, který dokončí až v roce 1920.

Do cesty se mu postaví první světová válka. Po navršení 18 ti let je Remarque odveden do německé císařské armády a převelen na západní frontu, kde se přímo účastnil zákopových bojů. Měsíc po odvedení je však zraněn střepinou z granátu na noze, ruce a krku. Po jeho evakuaci stráví zbytek války v nemocnici rekonvalescencí a posléze je zbaven armádní povinnosti.

Po návratu do normální života vyzkouší mnoho profesí. Od učitele, knihovníka, novináře editora i automobilového závodníka. Válečné hrůzy a později i smrt jeho milované matky se na něm silně podepíše. Mění si jméno na Erich Maria Remarque. S otcem si nikdy příliš nerozuměl a vyměnil jeho příjmení Paul za matčino Maria. Poslední z jmen Remarque odkazuje na autorovi francouzské kořeny hlavně z dědečkovi strany.

Druhý román Stanice na obzoru vychází po částech ve sportovním magazínu, kde tehdy pracoval.

Opravdový průlom však Remarque udělá až se svým následujícím dílem – Na západní frontě klid, které vychází v roce 1929. Přestože měl zpočátku problém najít vydavatele, dílo se stane skvostem v novodobé literatuře a Remarque se díky ní stane hvězdou světového formátu. Dílo pojednává o krutostech války z pohledu německých vojáků. Popsal zde své zkušenosti a zážitky vojáků, kteří s ním obývali prostor nemocnice, kde se zotavoval v průběhu války. Kniha se stane inspirací dalším a velmi silně otevře téma válečných zločinů a hrůz. Pomůže také téma války vnést na divadla i kina v Německu a v zemích, které proti německé říši bojovaly hlavně v Anglii a Spojených státech amerických.

V době, kdy je Remarque na literárním výsluní roste také síla nacistů v Německu. Styl, jakým Erich popisuje válku nemůže být pro nacisty ničím jiným než přítěží. Remarque je Německé říši představován jako buřič, zrádce morálky, vojenství i Německa. Jeho romány jsou zakázány z prodejů i knihoven a když dojde ke zfilmování Na západní frontě klid (později oceněn Oscarem), zakáže se jeho projekce, až na velmi úzce vybrané skupiny lidí. Remarque emigruje nejprve do Švýcarska a později do USA.

Nacistická mašinérie nelení, ani když už své romány píše na jiném světadílu. Prohlašuje ho za žida a nepravého Němce později ho připraví o německé občanství. Remarque mezitím vydává Cestu zpátky, Tři kamarády a Miluj bližního svého. Stále se drží tématu první světové války popisuje například těžký návrat vojáka zpět do společnosti, čtenářům představuje rozervané Německo a vlivy spojených s poválečným obdobím.

V roce 1943 dojde již v plně nacistickém Německu k zatčení autorovi nejmladší sestry Elfrídy. Elfrída neemigrovala. zůstala ve své rodné zemi se svým manželem a dětmi. V politickém procesu u nechvalně známého ,,Volksgerichtshof“ (Hitlerův zcela mimoústavní lidový soud) byla odsouzena za podkopávání morálky. Údajně prohlásila, že válka je už téměř prohraná. Při rozsudku si vyslechne od předsedy soudního dvora následující: Váš bratr je bohužel mimo náš dosah, vy nám však neutečete. Ještě v tomto roce je popravena. Remarque se to dozvídá až po konci války a věnuje ji jeho román Jiskra života.

Po válce se Remarque vrací zpátky do Švýcarska, kde stráví zbytek jeho života. Napíše další romány, které se nesmazatelně zapíšou do literární historie a jemu zajistí věčnou slávu. Jmenujme například Čas žít, Čas umírat nebo Nebe nezná vyvolených.

I v jeho posledních letech vycházejí nadále autorovi knihy. V nich, nebo v jejich filmových podobách se opakují podobná témata. Vidíme utrpení jednotlivců v nechápající společnosti. Hrůzy, utrpení, bezmocnost a zbytečné lidské oběti, které přináší válka. Erich Maria Remarque umírá na srdeční selhání ve věku 72 let v roce 1970. Na jeho přání byl pohřben ve Švýcarsku, kde trávil poslední léta svého života. V zemi, která mu dala nový domov poté, co ho Německo zavrhlo.

S jeho smrtí svět přišel o mimořádně přesného popisovače své doby, představitele ztracené generace a filantropa, který se vždy trochu držel stranou.