Věra Linhartová - Překladatel (Mluvené slovo CZ)

Přejeme příjemný poslech!

Věra Linhartová drží v české literární obci zvláštní postavení. Od roku 1968 žije v Paříži a od 1969 píše výhradně francouzsky. Na češtinu zcela zanevřela a rozhlasová hra Překladatel, patří k jejím posledním česky napsaným textům. Emigrace Linhartové nebyla podle jejich slov politická a nijak nesouvisela s tehdejší domácí situací. Byla to svobodná volba. Francouzština byla pro autorku zájmem již mnoho let, nabízela spoustu nových možností a nepovažuje jí za vyčerpanou. Linhartová se zcela oprostila od českého jazyka. Zůstává nadále v Paříži a o návratu do Čech neuvažuje. Literární dílo autorky se rozhodně nedá nazvat obyčejným. Běžný čtenář ho může považovat za velice složité a nesourodé. Linhartová se nedrží žádných norem ani konvencí. Často balancuje na hraně prózy a poezie. Autorčin osobní zájem v surrealismu se silně projevuje i v jejím díle, stejně jako názor k technice vyprávění příběhu. To je podle ní už zcela vyčerpané a nenabízí autorovi vývojově pokračovat. Setkáváme se s literárním stylem, kde je ve hlavním zájmu cosi neuchopitelného. Linhartová se nikdy nezajímá o politickou či sociální realitu. Předmětem jejich děl jsou vždy objekty, které se jí přímo dotýkají. Mnohdy, stejně jako i v této hře autorka řeší samotný jazyk. Přestože umělci bývají za svou odvahu jít proti nastolenému pořádku obdivováni, Věra Linhartová byla díky své experimentální próze terčem silné kritiky. Slova chvály si pro ní kritická veřejnost nachází až v posledních deseti letech. I přes svou obtížnou formu, dílo Linhartové skýtá nesporné literární kvality. Péče, s jakou autorka pracuje s mezerami ve vyprávění, interpunkcí a sebereflexí je nezpochybnitelná. Linhartová je také osobnostním vzorem pro význam tvůrčí svobody a autorkou, která se pro sdělení ve svých dílech nebojí narušit současné konvence.