Několik myšlenek z interview C. M. Vigana z 13. 8. 2024

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://vkpatriarhat.org/cz/?p=52405

Odebírat aktuální informace od BKP https://bit.ly/3BhmCoT

Arcibiskup Carlo Maria Viganò vysvětluje, co je a co není schizma: „Schizma je hříchem proti jednotě církve. Dochází k němu tehdy, když se pokřtěná osoba odmítne podřídit autoritě římského papeže a setrvat ve společenství víry a lásky katolické církve.
Co se však stane, jestliže na Petrově stolci sedí – namísto papeže, který brání a řídí církev – uzurpátor, který ji systematicky ničí a který byl podvodně vybrán a jmenován sanktgallenskou mafií právě za tímto účelem? Katolická církev je v současnosti okupována cizorodým tělesem, které se na ni navrstvuje a zastírá ji podobně jako zatmění: Toto cizorodé těleso není církví, ale anticírkví falešného proroka, a jako s takovou s ní není možné být ve společenství.“
Arcibiskup ukazuje na pozici současných katolíků, kteří se stali rukojmími apostaty Bergoglia. Po vydání deklarace Fiducia supplicans se ocitli v synodálním padělku katolické církve hlásajícímu sodomské antievangelium: „Katolíci náleží do katolické církve, a ne do jejího koncilního a synodálního padělku, jehož hlavou je Bergoglio. A je to Bergoglio, kdo je ve stavu schizmatu s církví, za jejíhož papeže se vydává, a jako heretik a schizmatik nemá ani nemůže vykonávat žádnou moc, ani vyžadovat poslušnost.“
Arcibiskup Viganò hovoří o zneužívání církevních soudů: „Ještě jednou zdůrazňuji, co se týče zneužívání soudnictví k politickým účelům, čehož jsme svědky v občanské sféře obzvlášť ve Spojených státech amerických, že tytéž mechanizmy působí v církevní sféře prostřednictvím účelových a údajně kanonických sankcí.“
Arcibiskup ukazuje na precedentní, a zároveň neplatný trest, kterým Bergoglio zastrašuje ostatní biskupy a kněze, aby mlčeli: „Má exkomunikace, přestože je zjevně neplatná a neúčinná, je jednou z forem potlačování opozice a má sloužit jako odstrašující prostředek pro ostatní. Jsem přesvědčen, že bych těžce selhal ve svých povinnostech biskupa a nástupce apoštolů, kdybych dále zůstal mlčet, jak to bohužel činí všichni moji spolubratři v biskupské službě.“
Arcibiskup ukazuje, že vliv satana je nejúčinnější tehdy, když může zneužít oficiální struktury: „Chtěl bych upozornit na jeden zásadní a velmi důležitý prvek. Musíme pochopit, že k ‚mistrovskému tahu satana‘, zapřisáhlého nepřítele církve, došlo tak, že si přivlastnil autoritu a zneužil moc s ní spojenou, aby jeho zhoubné působení mělo všechny znaky přinejmenším formální zákonnosti.
Arcibiskup Viganò přirovnává II. vatikánský koncil k načasované mině: „Druhý vatikánský koncil se měl stát právním nástrojem, s jehož pomocí by se podařilo umístit dynamit do samotných základů církve a později ho odpálit. Měl vypadat jako skutečný koncil, měl vzbuzovat dojem, že má stejnou autoritu jako nicejský či tridentský koncil, a zároveň nesměl definovat jako pravdy víry žádné hereze, které již učitelský úřad církve odsoudil.
Arcibiskup Viganò zdůrazňuje metodu koncilu k skrytému prosazení herezí, a to dvojznačnost pojmů: „Bludy se tedy vnucovaly pomocí dvojznačností – vědomě nepřesných formulací, které měly v pravý čas posloužit jako základ pro uskutečnění revoluce. Stále mluvíme o ‚koncilu‘, ale měli bychom si poctivě přiznat, že pro ‚koncilní církev‘, která se zrodila s II. vatikánským koncilem, existuje pouze jeden ‚koncil‘, který svou autoritou a významem předčí všech dvacet ostatních ekumenických koncilů katolické církve. Právě tento koncil představuje anomálii, neboť byl využit k podvratným účelům, a to pod formálním nátěrem slavnostního církevního aktu a s autoritativností (i autoritou) papeže a koncilních otců.“
Arcibiskup Viganò odhaluje, že II. vatikánský koncil vytvořil předpoklady pro současnou bergogliánskou revoluci uvnitř církve a pro transformaci církve na anticírkev New Age. Jde o zednářský projekt: „Cílem II. vatikánského koncilu bylo vytvořit doktrinální předpoklady – ne nutně explicitní a často skryté v nejednoznačných formulacích – k realizaci revoluce uvnitř církve, k její protestantizaci a sekularizaci, aby bylo možné ji přivést do synkretistického sjednocení všech náboženství. A to je zednářský projekt – ekumenické a inkluzivní náboženství lidstva.“
Arcibiskup Viganò ukazuje na program, který nastolil koncil, a to je ruinování božského účelu a podstaty církve: „Druhý vatikánský koncil se v církvi rozšířil jako rakovina. Zavázal celé tělo církve, a to na každém stupni, ve všech institucích a strukturách, k podvracení jejího božského zřízení. Nový katechismus, nový kodex kanonického práva, nová mše, nové svátosti, výuka v seminářích a na univerzitách, kázání ve farnostech, činnost katolických sdružení, řeholní život v klášterech a řeholních společenstvích – vše bylo pozměněno a přepracováno podle koncilního paradigmatu. O výsledcích se může každý přesvědčit.“
Arcibiskup zdůrazňuje, že porušením základního principu, tedy konečného cíle existence církve, se koncil sám diskvalifikoval: „Podobně jako autorita papeže nemůže být použita ke zničení papežství, tak ani učitelská autorita koncilu nemůže být zlovolně využita ke zničení církve. Koncil tehdy ipso facto ztrácí svou autoritu, protože tím převrací své opodstatnění, tj. svůj konečný cíl.
Odmítnutí heretického koncilu, je už nyní, kdy vidíme zhoubné ovoce, o kterém nelze pochybovat, povinností každého biskupa a každého kněze: „To, že odmítám koncil, je motivováno faktem, že tento koncil odporuje neomylnému učení církve a všem dvaceti předchozím ekumenickým koncilům.“
Už 20 let po koncilu tehdejší kardinál Ratzinger v rozhovoru s Messorim ukázal na jeho tragické ovoce: vymizela řeholní povolání, a zvláště kardinál uvedl katastrofální statistiku z Quebecku. Důvodem bylo, že v klášterech byla modlitba nahrazena orientálními meditacemi a duchovní život psychologiemi. Všichni se odvolávali na II. vatikán. Zvláště řeholnice se dostaly do existenční krize a masově vystupovaly z klášterů. Nová povolání de facto nebyla. Ale povědět pravdu tak, jak je možné ji povědět nyní, tehdy ještě nebylo možné.
Dnes vidíme zhoubné ovoce, jímž je především Bergogliova destruktivní činnost, která u biskupů nenaráží téměř na žádný odpor. Vyvrcholila vyhlášením nového antievangelia a odtržením se skrze Fiducia supplicans od pravověrného učení, tedy od Kristovy církve. Bergoglio dále zneužívá nejvyšší autoritu církve k jejímu sebezničení.
To jsou fakta a je třeba se nad nimi vážně zamyslet a identifikovat i otrávený kořen, kterým je II. vatikánský koncil. Arcibiskup Carlo Maria Viganò veřejně a odvážně nazval koncil tím, čím byl a čím je, tedy heretickým a neplatným. Učinil to se vší zodpovědností a láskou ke katolické církvi, z touhy po její vnitřní i zevnější obnově.
II. vatikánský koncil:
1) otevřel dveře panherezi modernismu;
2) deklarací Nostra aetate nastolil zhoubný synkretismus s pohanstvím a zavedl do církve antimisii pohanství, spojenou s hříchem proti prvnímu přikázání;
3) použil metodu dvojznačných pojmů v dokumentech, a tím dal možnost k zpochybnění všech pravd, na kterých církev stojí;
4) otevřel dveře duchu světa tzv. aggiornamentem a vyhnal z nitra církve Ducha pravdy, spojeného s pravdivým pokáním,
5) zakázal pravdivou apologetiku církve a tím dal prostor k masovému rozšíření herezí.
Bergoglio prohlašuje, že on jen důsledně realizuje program II. vatikánského koncilu. Proto také v souladu s duchem II. vatikána transformoval katolickou církev na pseudocírkev antikrista skrze tzv. věroučnou deklaraci Fiducia supplicans. Přišel čas činit pravdivé pokání, vrátit se k zdravým pramenům katolického učení, které nám zabezpečuje věčnou spásu, a odřeknout se proto Bergoglia a jeho sekty.
Co arcibiskup Viganò vzkazuje věřícím?
„Písmo svaté nás varuje před vládou Antikrista, která bude v posledních časech nastolena po celém světě, a před falešným prorokem, který bude manipulovat s masami. Je těžké nevidět přípravu na to vše v globalistické ideologii, která ztělesňuje synarchický projekt svobodného zednářství, a v naprosté podřízenosti vedení bergogliánské církve tomuto projektu.“
Arcibiskup zdůrazňuje skutečné poslání církve, a to je spása duší a obnovení Kristova království: „Nemluvíme zde o složitých otázkách, ale o samotných základech katolické víry: o jedinečnosti církve jako nástroje spásy, o jejím poslání obracet duše k Bohu a o nutnosti obnovit společenské kralování Krista Krále jako jedinou ochranu před veškerou tyranií, jak světskou, tak duchovní.“
Na závěr arcibiskup připomíná pronásledování, předpovězené v knize Zjevení, a varuje před falešnými proroky, kteří vedou k jednotě s duchem světa: „Před druhým příchodem našeho Pána musí církev, která je Jeho mystickým tělem, projít utrpením krutého pronásledování. Písmo svaté nám to jasně říká, především kniha Zjevení svatého Jana. To by nám mělo pomoci pochopit, jak důležité je vydávat svědectví o Kristu a odsoudit falešné proroky, kteří se nás snaží přesvědčit, abychom se přizpůsobili světu.“

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

13. 9. 2024