BKP: Pravdivé pokání katolických biskupů

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://imaculada.wistia.com/medias/pxtmszyhug
https://cos.tv/videos/play/46230748610203648
https://www.bitchute.com/video/vgryT7zEwowW/
https://ugetube.com/watch/yeIxGBHjX95bsrW

https://vkpatriarhat.org/cz/?p=50404
https://bcp-video.org/cz/pravdive-pokani/

Odebírat aktuální informace od BKP https://bit.ly/3BhmCoT

(Pro tento níže uvedený pastýřský list připravili koncept biskupové BKP)

Drazí kněží, řeholníci a věřící,
my pravověrní katoličtí biskupové jsme povinni před Bohem i před vámi, Božím lidem, se jasně a pravdivě vyjádřit k současné situaci v církvi. Jako nástupci apoštolů neseme spolu s pravověrným papežem plnou zodpovědnost za Kristovu církev. Bohužel, současný papež František Bergoglio není pravověrný, ale je heretik, a proto není ani platným papežem. V tom případě zodpovědnost za církev dopadá na pravověrné biskupské kolegium. Z tohoto kolegia apoštolů jsou vyloučeni biskupové Německa a Belgie a také každý biskup, který má jednotu v herezi s neplatným papežem Bergogliem a s jeho synodální LGBTQ cestou.
My pravověrní biskupové přiznáváme před vámi, drazí kněží a věřící, svůj velký hřích a konáme nyní veřejné pokání. Tím hříchem je, že jsme se neřídili Božím slovem, ale měli jsme panickou hrůzu z toho, že kdybychom se oddělili od podřízenosti heretikovi a zrádci Krista, heretici by nás ocejchovali jako schizmatiky. Toto zastrašování a tato kolosální lež, které jsme se otevřeli, nás děsila. To proto, že jsme nebrali vážně Boha, který svým slovem staví heretiky pod anathemu, tedy pod prokletí, za falešné evangelium (srov. Gal 1,8-9). Nám záleželo hlavně na tom, abychom měli před světem a mnohými falešnými katolíky zevnější image excelencí a eminencí. Nezáleželo nám na tom, jak se na nás dívá Bůh ani jak obstojíme před Božím soudem. Více nám vyhovoval sebeklam. Namlouvali jsme si totiž, že můžeme zároveň nesouhlasit s heretickým programem LGBTQ synodální cesty neplatného papeže a současně ho můžeme poslouchat a podřizovat se mu. Nevadilo nám, že je to nonsens. Tento sebeklam totiž od nás nevyžadoval přinášet oběti za věrnost pravdě. To, že jsme tím soustavně zrazovali Krista a dávali pohoršení, to nás nezajímalo.
Kajícně vyznáváme, že k této schizofrenii nás tlačila naše nevěra a také strach. Báli jsme se, že budeme-li jednat v závislosti na realitě, že heretik je heretikem, budeme považováni za ty, kteří dělají rozkol, tedy údajné schizma. Tím bychom, jak jsme si namlouvali, sebe diskvalifikovali před tzv. katolickou veřejností. Kvůli této své tzv. „dobré“ pověsti, abychom nevypadali jako rozkolníci v očích heretiků a světa, jsme byli schopni se zřeknout Krista 7× za den. Pak jsme si to navíc falešně posvětili tím, že přece my jako věrní synové katolické církve tak musíme jednat. To byl další stupeň duchovní schizofrenie. Pro svou jednotu s bergogliánským Vatikánem, který postupně stahoval prokletí, jsme nepozorovaně otupěli a oslepli. Nechtěli jsme si připustit, že Bergoglio v rozporu s Božím zákonem schvaluje homosexualismus, transsexualismus, ruší Boží přikázání i objektivně platné morální normy v Amoris laetitia, schvaluje sexuální výchovu pro děti a doporučuje pro ně tzv. sex bez rigidity a pak je zjizvené nechá napospas. Tento destruktivní proces jsme krok za krokem akceptovali, a tím jsme měli spoluvinu a svolávali na sebe prokletí. Byli jsme němí psi, neboť jsme z tohoto šlapání po Božím zákonu nevyvozovali žádné adekvátní důsledky. A dokonce, když jasně zazněl prorocký hlas bývalého nuncia USA, C. M. Vigana, který vyzval heretika i s celou homosítí k abdikaci, dále jsme zrádně mlčeli. Svou tichou shodou jsme stáli za heretikem a nepřidali jsme se k Božímu hlasu, který Bergogliovu abdikaci vyžadoval. Když kardinál Müller jasně označil synodální cestu za věroučně nekompetentní a církevně-právně nelegitimní, nejenže jsme dále mlčeli, ale tuto synodální cestu apostaze jsme na synodálních setkáních podporovali.
V této vážné situaci, kdy jde o bytí a nebytí katolické církve, prosíme upřímně Boha o světlo k pravdivému pokání, abychom si mohli uvědomit svoje hříchy, a to zrady Krista, zakrývání očí a zacpávání uší před pravdou, farizeismus, liberalismus, klerikalismus, trestuhodné zanedbávání povinnosti bojovat proti herezím, zbabělost, lásku ke světu a marné slávě. Rádi jsme se nechali klamat tzv. novým, dynamickým přístupem k depositu víry, tzv. novými požadavky doby, omlouváním hříchu falešným milosrdenstvím a tzv. potřebou subjektivního přístupu. Nechtěli jsme slyšet prorocké slovo ani skrze lidi, ani skrze varovné situace, ani skrze hlas svědomí. Ten jsme ubili a otupili, a tak jsme se dostali do temnoty a přestali rozlišovat pravdu od herezí, mravnost od nemravnosti. Navíc jsme likvidovali proroky i prorocký hlas ve svých srdcích, abychom se mohli řídit falešnými proroky, heretickými teology, místo toho, abychom před nimi, jako před dravými vlky, chránili ovce. Plně o nás platilo, že jsme milovali více slávu lidskou než slávu Boží.
Toto, Pane, před Tebou a před církví vyznáváme jako svůj hřích. S hrůzou zjišťujeme, že jsme se dostali do stádia totální duchovní slepoty, hluchoty a zatvrzelosti srdce. Nechtěli jsme vidět, slyšet ani si uvědomit, že kráčíme cestou do záhuby. Stále jsme si namlouvali, že se nemůžeme mýlit, když posloucháme Svatého otce, ač jsme věděli, že už posloucháme Jidáše a spolu s ním zrazujeme Krista. Nyní to kajícně a veřejně vyznáváme.
Vyznáváme i hřích spojený s nucením lidí k vakcinaci. My jsme k tomu přispívali, a to buď aktivně, nebo pasivně. Nechali jsme tohoto ducha lži a smrti působit ve své diecézi. Máme proto na svědomí mnohé tragické následky, a to nejen na lidském zdraví a životech, ale i na duších. Touto cestou jednoty s bergogliánským Vatikánem bychom je dál vedli pod vládu antikrista k očipování, až nakonec do ohnivého jezera.
Nalhávali jsme sobě i lidem, že synodální LGBTQ cesta je úplně něco jiného, než co ve skutečnosti je.
A už vůbec fakt, že Německo a Belgie dále pokračují v oficiální apostazi a my, apoštolské kolegium, k tomu doposud mlčíme, je znakem naší vnitřní zrady. Víme, že Bergogliův Vatikán tyto do nebe volající hříchy schvaluje, a přesto jsme nebyli schopni se postavit za Boží pravdu a Bergoglia a jeho homosíť usvědčit ze zločinu.
Žili jsme si ve své virtuální realitě a hlas pravdy jsme si hned převáděli do těchto svých dimenzí, kde už Bůh a Jeho slovo není bráno vážně. Hlavní pro nás bylo mít image katolického biskupa, který je v jednotě s tzv. Svatým otcem. Nechtěli jsme si přiznat realitu, že on už se anathemou vyloučil z církve. Svou jednotou s ním jsme stahovali tuto anathemu – prokletí – na sebe i na své diecéze.
Pokud by nějaký Kristu věrný kněz přestal heretika zmiňovat v liturgii, chladnokrevně bychom ho exkomunikovali. Nyní si uvědomujeme zrůdnost našeho myšlení – byli jsme schopni klidně zabíjet Krista v duších Jeho věrných kněží. Toto je znak naší zrady Krista i naší duchovní slepoty. My jsme byli naopak povinni v autoritě Kristově zakázat zmiňovat v liturgii jméno neplatného papeže. Místo toho jsme hráli komedii a horlivě hlídali, aby nějaký kněz nenašel odvahu už heretika v liturgii nezmiňovat. Vymykal by se tak prokletí, pod kterým jsme drželi svou pseudoposlušností tzv. Svatému otci celou diecézi. Ano, my máme největší vinu na udržování prokletí, které dodnes visí na naší diecézi. Kvůli nám katolíci změnili myšlení, takže už hřích nejsou schopni nazývat hříchem ani zvrhlost zvrhlostí, a už vůbec ne konat pravdivé pokání. Toto je corpus delicti, který nás usvědčuje ze zneužití autority a hrozných zločinů vůči Bohu. Nyní toto kajícně vyznáváme a konáme veřejné pokání, protože pokání je jediná cesta k záchraně. Pokud bychom se zatvrdili ve lži, nesli bychom spoluzodpovědnost za masovou zradu a drastickou sebevraždu Kristova Tajemného Těla.
S prorokem Danielem voláme: „Bože velký a hrozný, ... zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se (zapojováním se do synodální vzpoury LGBTQ). Uchýlili jsme se od tvých přikázání (tím, že jsme respektovali Bergoglia, falešného papeže, který tyto Boží zákony nejenom přestupuje, ale i ruší). Neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří mluvili ve tvém jménu. (Byli to kolikrát odvážní kněží či bezejmenní věřící, kteří byli prorockým hlasem a výčitkou našeho svědomí.) ... Na nás je nyní zjevná hanba... na každém muži (na každém katolickém biskupovi). ... Na nás je vylita kletba a zlořečení (za falešné LGBTQ evangelium, které prosazuje lžipapež synodální cestou). ... Bože náš, slyš modlitbu svého služebníka (mne, kajícího biskupa) o smilování... Bože, odpusť! Bože, jednej a neprodlévej!“ (srov. Dan 9,4n)
Veřejně se nyní oddělujeme od bergogliánské sekty. Tímto oddělením ze sebe snímáme prokletí, které bylo na nás a na našich diecézích.
Vyzýváme kněze, aby jméno veřejného kacíře a buřiče proti Bohu – Jidáše a apostatu Františka – už nezmiňovali ve svaté liturgii a tím znovu nestahovali prokletí na sebe i na věřící.

Vás, drazí věřící, prosíme, modlete se denně až do konce měsíce října pokud možno celých 15 desátků růžence. Tyto historické dny jde o bytí a nebytí katolické církve. Je to nejdramatičtější období v celé její historii.
Obracíme se na Přesvatou Bohorodičku a prosíme Tě, naše Matko, šlápni na hlavu pekelnému hadu!

O modlitbu prosí a požehnání vám zasílá
kolegium kajících pravověrných biskupů katolické církve

29. 7. 2023