BKP: Kontinentální synodální cesta kontra Kristova cesta spásy /2. část: Konkrétní program/

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://kristova-cesta.wistia.com/medias/1737pgkhho
https://ugetube.com/watch/D7l6dMQOS9Xhs6s
https://cos.tv/videos/play/42741303095890944
https://www.bitchute.com/video/FDv9tTk4QPmt/

https://vkpatriarhat.org/cz/?p=49789
https://bcp-video.org/cz/kontra/

Odebírat aktuální informace od BKP https://bit.ly/3BhmCoT

Co by měla obsahovat ortopraxe, aby sis i ty v současném světě uchoval živou víru?
1) Zachovávej řád každodenní svaté hodiny, to je čas pro modlitbu od 20 do 21 hodin.
2) Vezmi si hodinu své modlitební stráže a zapoj se tak do nepřetržité modlitby. Nečekej, až se zorganizují ostatní, začni se modlit takovou hodinu, která ti vyhovuje.
3) Dodržuj sedm modlitebních zastavení během dne: při vstávání, v 9:00, 12:00, 15:00, 18:00, v 21:00 a před spánkem (srov. Ž 119,164).
Skrze tyto tři praktiky odvádíš Bohu desátek času dne – 2,5 hodiny.
4) Fatimská sobota – můžeme také říct biblické novoluní. Je vhodné, aby muži ve společenství prožili jeden den v měsíci, nejlépe celou první sobotu, jako kající a modlitební den. Je zde prostor i pro Boží slovo a svědectví z modlitby i ze života. Podobně i horlivé ženy ať jednu sobotu v měsíci prožijí spolu na modlitbách a svědectvích. Zde načerpají sílu k nesení životních křížů.
5) Svěcení neděle
Začíná už v sobotu večer. Rodina se doma modlí společně. Od 20 do 21 hodin je svatá hodina a po ní se zazpívá velikonoční píseň, tím začne svěcení neděle. První hodinu prožívají podle návodu v brožurce konkrétní pravdy, které se týkají Kristova vzkříšení.
Ráno od 5 do 7 hodin pokračuje rodinná modlitba rovněž podle návodu v brožurce. Jde o prožívání konkrétních pravd evangelia spojených s nedělním ránem vzkříšení.
Pak je snídaně, odpočinek a od 8:00 či 8:30 do 9:00 či 9:30 následuje hodina k Duchu svatému podle návodu.
Potom se rodina účastní svaté liturgie.
V případě, že nemá možnost jít na pravověrnou liturgii, může liturgii prožít duchovně podle brožurky, anebo sledovat online přenos z pravověrné bohoslužby, kterou slouží kněz nebo biskup, který se nenechal začlenit do tzv. synodální cesty, prosazující legalizaci LGBTQ amorálností.
Pokud rodina sleduje liturgii online doma, je vhodné se po ní pomodlit modlitbu víry dle Mk 11,23.
Odpoledne se rodiny sejdou kolem 15. hodiny, ženy jsou ve společenství spolu. Pokud se scházejí mladé rodiny, je třeba zabezpečit, aby se někdo staral o děti, popřípadě pro ně připravil užitečný program.
Muži jsou ve společenství zvlášť. Pravověrná katolická církev musí počítat s přechodem do katakomb, proto stačí, když se sejde 3 až 5 rodin, úměrně prostoru, který mají k dispozici.
Druhá varianta je, že se sejde více rodin a je přítomen i pravověrný kněz. V tomto případě je praktické vzít si jídlo s sebou a po liturgii hned zůstat na společnou modlitbu a bratrské společenství. Nedělní program pak mohou ukončit kolem 15. hodiny.
Tradice předkoncilní církve byla taková, že z vesnice, kde nebyl chrám, se věřící scházeli do střediskové obce. Po mši svaté se nevraceli hned domů, ale zůstali až do odpoledne. Jednoduché jídlo si vzali s sebou a po mši svaté se posilnili. Volný čas, 2-3 hodiny, využili k rozhovorům před chrámem či k soukromé modlitbě v chrámu. Kněz s nimi odpoledne probíral například katechismus a pak byla adorace s požehnáním. Po ukončení požehnání se teprve vraceli domů.
Dnes je v bratrském společenství prostor k řešení otázek týkajících se výchovy, rodinných vztahů, hmotných a pracovních záležitostí i vzájemného povzbuzování. Nemělo by se zapomínat ani na hledání a uvažování o tom, jak realizovat Boží slovo ve svém životě. Podstata Kristovy cesty následování není jen ve cvičení se v zevnějším sebezapírání, ale jde hlavně o vnitřní zříkání se svého ega. A to je pozvolný proces. Světci to nazývají cestou očistnou. Pak mluví i o cestě osvětné a o cestě spojné. Zde hraje roli nejen naše snaha, ale i Boží milost.
A právě Boží milost k následování Krista získáváme nejvíce modlitbou. V žádném případě ale není možno vnitřní modlitbu míchat s pohanskými praktikami jógy či zenového buddhismu! K vnitřnímu očišťování a uzdravování naší duše z různých zlozvyků či závislostí pomáhá i společenství, kde se dá na toto téma otevřeně hovořit a kde jeden druhému může pomoct. Jednak může správným způsobem ukázat na chyby, které si druhý neuvědomuje, a jednak citlivě předat zkušenosti z boje v téže oblasti. Člověk těžko přijímá poučení či napomenutí a buď propadá smutku, nebo se uzavírá do uraženosti. V procesu očisty duše ukázat na chyby je velmi choulostivá záležitost, ale pravdivá psychohygiena.
Duchovní proces, který vede k přerodu, není možný, pokud členové společenství nezachovávají modlitební řád. V osobní modlitbě sílí vztah k Ježíši. Tam Mu člověk dává své hříchy i nejvnitřnější bolesti a učí se vnímat i Ježíšovu bolest. Uvědomuje si svůj nevděk, lhostejnost, svévolnost, urážlivost... Ve spojení s Kristem ukřižovaným přichází světlo poznání, týkající se hlubokých Božích tajemství, která jsou spojena s křtem svatým i se svatou liturgií. Z takové modlitby vyvěrá síla milosti pro spásu duší.
Večer doma ještě rodina uzavře svěcení neděle svatou hodinou od 20 do 21 hodin. Prožívají pravdy Kristova zjevení apoštolům bez Tomáše a pak s Tomášem.
K prohloubení vztahu ke Spasiteli velmi pomáhá modlit se ve čtvrtek večer a v pátek večer ve svaté hodině pravdy vztahující se ke Kristovu utrpení a smrti. (Jsou obsaženy v brožurce Utrpení Páně a sedm slov z kříže).
Rovněž se doporučuje, obzvlášť pro začátečníky, ale i pro ostatní k povzbuzení nejen četba evangelia, ale i četba živého evangelia, tedy životopisů mučedníků a svatých. Ty povzbuzují a disponují k následování podle principu: „Mohli jiní, mohli jiné, proč ne ty, (Augustine)?“
Pokud člověk prožije obrácení a otevření se Duchu svatému v plnosti, musí se zároveň rozejít s falešným duchovnem pohanských pseudonáboženství a jejich praktik, různých forem pověr, magie, spiritismu a věštění. Dnes to vše je součástí pseudokultury, která se vnucuje už dětem. Teprve po takovém kroku obrácení může vstoupit na cestu následování Krista. Aby ale v dnešní době vytrval, neuhasil oheň Ducha, neztratil víru a nedostal se do otroctví hříchu a ducha světa, potřebuje právě tento konkrétní duchovní program, tedy jasnou cestu následování Krista. Tato vyzkoušená cesta není jako ta synodální, o které prorok říká, že je jen tlach na tlach, žvást na žvást. Kristova cesta vede bezpečně ke spáse.
Na Kristově cestě si křesťan často připomíná čtyři reality, a to smrt, Boží soud, věčnost a Boží milosrdenství, spojené s pokáním. Tato duchovní spiritualita je zaměřena na Krista ukřižovaného a vzkříšeného! Je to cesta Kristocentrická. Než na tuto cestu křesťan nastoupí, je velmi vhodné, aby prožil alespoň čtyřdenní duchovní cvičení, na kterých si může uvědomit nejzákladnější pravdy, týkající se jeho záchrany v Ježíši Kristu. Je potřebné přijmout Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele a Pána. Jemu dát do rukou svou minulost i budoucnost i žitou přítomnost.
Rovněž by měl na těchto duchovních cvičeních s vírou pod křížem prožít Kristův testament a přijmout Ježíšovu Matku za svou. Také je nutno otevřít se Duchu svatému a odřeknout se všech forem okultismu. V otázce prvního přikázání musí mít každý věřící po takových duchovních cvičeních jasno a také musí mít jasno v otázce současných herezí, které ničí živý vztah ke Kristu.
Každý, kdo prožije čtyřdenní duchovní cvičení, ať už odchází s tím, že se začlení do společenství a nastoupí na duchovní cestu, kde přijme modlitební řád, tedy Kristovu cestu spásy.
Svatá hodina, modlitební stráž, sedm zastavení během dne, fatimská sobota neboli novoluní a svěcení neděle, to je čas obětovaný Bohu a své duši. To je oběť živá a svatá, to je naše duchovní bohoslužba. Naproti tomu tzv. synodální cesta vede skrze přijímání ducha světa i duchů skrytých za LGBTQ do záhuby. Tuto falešnou cestu musí křesťan radikálně odmítnout.

BKP – hlas volajícího na poušti

12. 2. 2023