ocemsemlci

Stanislav Novotný se ptá Petra Markvarta na zahraniční obchodní politiku. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Česká republika silně závisí na úspěšné zahraničně-obchodní politice. Ideologické politické neziskovky jí rozhodně prospěch nepřinesou. A protože do studia přišel vysoce exponovaný expert na český zahraniční obchod, Petr Markvart, ptám se právě jeho: Jaké podstatné kroky se učinily pro to, aby se za poslední dekády tak strašně zhoršil náš zahraniční obchod? Petr Markvart (expert pro zahraniční obchod) Zahraničnímu obchodu škodí hned několik věcí. Tím nejhorším jsou asi různé politické zásahy do běžné obchodní činnosti, které začínají účastí v různých intervencích, přidáním se k různým embargům, mezinárodním sankcím až po nečinné přihlížení tomu, jak jsou ničeny naše trhy. Tohle se stalo konkrétně v Libyi, v Iráku, v Sýrii, v Jemenu. Ve jménu humanity byla ožebračena Ukrajina a dodnes nás ničí sankční režimy, které jsou aktuálně nastolené vůči Rusku a Bělorusku. Dalším velkým problémem byla nepochybně privatizace českých komerčních bank začátkem našeho století, kdy čtyři velké banky přešly do rukou zahraničních "matek", které kromě toho, že z nich vyvádějí neuvěřitelné množství peněz českých společností a drobných střadatelů, kteří je platí na poplatcích, nás v poslední době podrobují velmi těžké cenzuře. Veškeré naše projekty, především ty, které se týkají citlivých strategických věcí jako jsou energetika, nerostné zdroje a především obchod s vojenským a bezpečnostním materiálem, který je krví našeho strojírenství. Problémy nastávají i v oblasti dopravy, kdy nás sousední země, Německo, Polsko, podrobují velmi drakonickým opatřením z hlediska tranzitu našeho vývozu. Poslední problém bych viděl v nastavení našeho školství. Naše vysoké školy dnes produkují místo expertů na různá teritoria a regiony, a naopak komodity, ohromné množství absolventů v oborech, které nikdo nepotřebuje. Kteří potom plní neziskové organizace a ty neziskové organizace právě dělají zpravidla politiku, která jde proti zájmům České republiky a proti zájmům českého exportu a zahraničního obchodu obecně. To se týká i technických oborů. Nemáme dostatek procesních strojních inženýrů. Týká se to i zcela rozloženého učňovského školství, a to především v přesném strojírenství. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Strašlivá inventura! Ale my se pravdy nebojíme, pohlédneme jí do očí. Co bys dělal, kdybys byl premiérem, ministrem, což bych si velmi z duše přál, aby nastal nějaký obrat k lepšímu? Petr Markvart (expert pro zahraniční obchod) Odpovím příkladem z našeho blízkého příhraničí, kdy taková opatření jsou možná. Tím příkladem je Maďarsko, kde jeho zvolená vláda dělá přesně to, co si přejí občané a co si přejí podnikatelské subjekty v Maďarsku. Vyznačuje se velmi sebevědomou, jak vnitřní, tak zahraniční politikou. Vystříhá se věcí, do kterých Česká republika pravidelně padá jako do pasti. To jsou šťouchance mezi třemi velmocemi, my se neustále přidáváme zpravidla jenom na tu jednu stranu a vlastně pracujeme v žoldu jedné z velmocí proti dalším dvěma. To českému zahraničnímu obchodu rozhodně nepřispívá. Toho bych se jako politik České republiky rozhodně vystříhal. Další věc, za kterou bych se přimlouval, je absolutní depolitizace obchodu a exportu vůbec. Především depolitizace od otravných neziskových organizací, které, jak jsem řekl, namnoze fungují proti našim zájmům a náš obchod komplikují, místo, aby ho nám pomáhaly realizovat. Co se týče bank, o kterých jsem mluvil, tam je samozřejmě velký problém. Dnes bychom uvítali, aby vláda podnikla jednoznačně kroky směrem k ustanovení jedné nebo dvou bank, které by byly exportně zaměřené, které by nám pomohly otevřít bankovní záruku, otevřít akreditiv nebo provést jakoukoliv platbu, protože ze zahraničí řízené české banky, takzvaně české banky, nám tohle neumožní. Nejtěžší úkol nás čeká právě ve školství, kde musíme zase - v některých oborech už nám chybí celá generace odborníků - nastavit to, abychom vychovávali absolventy v oborech, které českému exportu budou prospívat, kterému budou napomáhat. Poslední, co bych řekl: měli bychom se vyvarovat všech dotačních berliček, které ve svém důsledku pokřivují obchodní prostor. Prostředky bychom měli věnovat spíše českým podnikatelům a povzbudit je v tom, aby hledali na vzdálených zahraničních trzích svá odbytiště. Místo toho, aby vyváželi do nejbližší evropské nebo sousední země a pak hrdě statistici prohlašovali, že vlastně 75 % vývozu realizujeme do zemí Evropské unie. Což je asi taková pravda, jako když si komunističtí papaláši mysleli, že RVHP vyřeší všechny jejich prostředky. Takže se toho nebojme a hlavu vzhůru a Českou republiku na první místo. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) A jenom ne strach. Moc bych si přál, abys byl opravdu v nějaké takové pozici, protože jsem přesvědčen, že bys nesloužil cizím zájmům a že by ses nechoval lokajsky. Děkuji za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Michala Semína jak se změnilo školství. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, vážení diváci. Pojďme se podívat na to, co se stalo s naším školstvím. Před listopadem 89 tolik jsme se v roce 89 těšili na svobodu na od ideology zvanou školství. Těšili jsme se na to, že děti vychovávané pro národní budoucnost na to, že nebudou obtěžovat politici svými vlezlými projevy, že je nebude nikdo indoktrinovat, že dostanou plnohodnotnou znalostních průpravu do života na to, že se znalostmi si životem pro sebe jiné ponesou morální étos naší původní civilizace, což je, co jsem řekl zejména v základním středním polistopadový školstvím postupně stalo. Prof. Piťha se pokusil někdy v roce 94 o nápravu minulosti a na viselo jako ministr školství poměrně normální směr směr, jenž byl schopen navázat na relativně dobrou tradici školství tereziánského, ale jak byl ten jeho dobrý úmysl s kárkou vám v podstatě otázka člověkem se celý život zaobírá pedagogů stavem českého školství na člověka stál u zrodu domácího vzdělávání na Michala Semína. Toť onen dobrý muž, vítej, Michale, pozor v pořadu O čem se mlčí. Michal Semín (pedagog a publicista) Děkuju Stando za pozvání. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Tak, co si o tom školství po listopadu 89 myslíš, jako co bylo v pořádku, nebylo v pořádku a ty hlavní trendy tendence, které se nelíbí. Michal Semín (pedagog a publicista) Tak ten polistopadový režim zdědil poměrně robustní kvalitní školství, když odejdeme o to o to ideologického balastu, který poměrně rychle byl odstraněn, tak bylo, na čem stavět v těch prvních letech v těch devadesátých letech, řekněme, to vypadalo poměrně dobře, jenomže potom začal ze západu přicházet silný progresi listy lidský proud různých nových ideologií a do škol se začala pomalu zase vkrádat taková jako takový duch indoktrinace a zároveň určitý tlak vlastně na odklon toho dosavadního znalostního a a školství vlastně zaměřeného na na určitý výkon, který jsme tu byli zvyklí. A tím pádem začalo docházet k jednoznačné degradaci vlastně jaksi kvality toho vzdělání v podstatě každou tou reformou, která přicházela kurikulární širší ty ty nové vzdělávací plány, a tak dál, tak začala vlastně klesat kvalita toho školství. Vidíme to dnes třeba v tom útoku na matematiku vůbec exaktní myšlení exaktní vědy. Naopak se posilují různé výchovy, vymýšlí se úplně zcela nové typy výchov mediální a finanční gramotnost. Já nevím, co všechno přes různá průřezová témata se do jednotlivých předmětů vlamují prostě věci, které to školství skutečně jako odvádí ideologicky někam úplně jinam zase zpátky vlastně k nějakým takovým totalitní myšlenkovým proudům, Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Jak ta tzv. proticovidová, opatření pata mě zasáhla celý ten vzdělávací celý ten školský systém, jak zranila vlastně školský systém zranila děti rodiče, Michal Semín (pedagog a publicista) Tak ono v těch v těch podstatných ohledech v zásadě ta před covidová nebo pocovidové, když žádné po covidové době ještě teda exil jako nežijeme, ale tak těch podstatných ohledech se to příliš neliší pouze ten COVID. Ty ty ty dříve započaté procesy urychlil, co je jakoby Novu je pochopitelně ta distanční výuka a po návratu dětí do školy prostě taková ta sanitární opatření, to je něco, co skutečně ten dětem dlouhodobě ubližuje, protože, zvláště ten, ten to nošení roušek ve škole, to to je nějaký prvek takového odosobnění a v zásadě, že tvář člověka to je vlastně té brána ke vstupenkám, jak, jak jaksi k té k té k té osobě, že nápadníci, takže na tom stále na nás ještě asi ano, ale na té vizualizaci díváme se tváříte, když vlastně to dítě nevidí pořádně tvář svých spolužáků své učitelky. Nevidíte emoce, že, a tak dál, takto to vlastně také vede vede, ale to se netýká jenom vzdělání, to se potom týká vůbec jakoby i zhoršení těch mezilidských vztahů, a tak dál, čili a ta distanční výuka pochopitelně, že jo, ve chvíli, kdy se od osobní ta výuka, kdy vlastně jsou všichni jenom zapojený na těch přístrojích, tak to skutečně nemá klasickou pedagogikou, kde ten živý kontakt. Učitel, který uvádí to dítě vlastně do života a předává nějaké znalosti, tak to vlastně úplně odpadá, tak to nemá s pedagogikou nic společného. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Vlastně se vkradl do školského systému teď nenápadně nikdo to vlastně nemluví. Je tady nový nějaký program, který ministr ano, tak potichoučku vyhlásil. Michal Semín (pedagog a publicista) Já myslím, že to je prostě převýchova, že problém v zásadě je v tom, že jste školní třídy, která původně určena ke vzdělávání k tomu klasickému vzdělání, takže se stává takový před výchovný ústav takové jako terapeutické zařízení, kde vlastně ty děti mládež si mají osvojovat nějaké nové hodnoty nové postoje. A čili tenhleten stát ten režim, který covidový, který teď jaksi velmi posiluje, tak jsi vysloveně osvojuje takové ty typické znaky těch totalitních režimů tzn. zmocnit se školství a tou vlastně formací těch nejmladších generací si začít prostě budovat budovat ty ty světlé zítřky atomu je zapotřebí se velmi aktivně bránit Nick a ať už prostě politicky nebo jinými cestami prostě zapotřebí najít cesty, jak, jak s jaksi udělat nějakou otočku zase se vrátit k tomu k tomu původnímu klasickému vzdělá žáky, teď se by se dalo bránit. Přímo recept. Víš, ono taky jsou 2 cesty buď jedné shora instalací nějakého rozumného ministra, který bude mít kvalitní loajální tým, to je velmi těžké vzhledem k tomu, jaká chobotnice se mezitím za těch 30 let kolem ministerstva vytvořila všechny ty neziskovky, všechny ty parazitující prostě zájmový skupiny, ale, řekněme, i tak je zapotřebí se o to pokoušet ta politická cesta druhá je zdolá aktivitami rodičů, tzn. aktivitami různých školských radách komunikací se školou, anebo paralelně alternativně domácí vzdělávání přejít opravdu jakoby, v uvozovkách do podzemí a tam se doma tam jsem tak nějak dlouhodobě doma. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Ano, co bys řekl, kdyby se ti měla naložit tahle ta povinnost tvoje záda, protože doposud jsme na tom ministerstvu moc už dlouho jsme neviděli nějakou osobnost. Současný ministr také neosobnost, takže co by se tomu říkal, kdyby náhodou někdo vyzval, aby dělal ministra školství. Neříkej, ne. Michal Semín (pedagog a publicista) To si mě zaskočil, tak já to teda beru, ale budeš mi dělat náměstka. (smích) Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) No klidně tak já tě podepřu zezadu. (smích) Michal Semín (pedagog a publicista) Tak jsme domluvení (smích) Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Díky, tak na viděnou a na slyšenou s tebou a diváky, u pořadu O čem se mlčí, O čem se mlčí, O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Vratislava Kalendy jaký smysl má očkování. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Jako by zmizely všechny problémy našeho světa. Hroutící se ekonomika, život na účet příštích generací, ztráta soběstačnosti, suverenity a radikální chudnutí společnosti, s příslušnými následky. Ale politiky zajímá pouze očkování proti covidu-19. Do studia přišel lékař a psycholog Vratislav Kalenda. Vratislave, jaký má smysl očkování, proč politici tolik horují pro očkování, když se zdá, že nám nepodali ani dost informací? Vratislav Kalenda (lékař a psycholog) Problém je opravdu v těch informacích, protože my dneska žijeme ve velice proměnlivém světě, v prostředí nejistoty, nejednoznačnosti, dvojznačnosti a nikdo nemá dost informací. Nikdo neví, jak to doopravdy je. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Zdá se, že se používají také manipulativní metody, techniky, které se nás nějakým způsobem snaží přesvědčit o tom, že všichni politici a mainstreamová média vědí, co máme dělat. Vratislav Kalenda (lékař a psycholog) Samozřejmě, věc, jak přesvědčovat - neříkejme tomu manipulace, říkejme tomu ovlivňování přesvědčení - se často zakládá na třech úplně jednoduchých postupech. První je, že potřebujeme pracovat s nějakou obecně známou pravdou a tu zasadit do trošku jiného kontextu. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Upozorňuji, že jsi také psycholog, to znamená znáš různé propagandistické triky, na toto téma se trošku rozhovoř. Vratislav Kalenda (lékař a psycholog) Budu konkrétní. Všichni vědí, že očkování je užitečná věc. Všichni víme ze školy, že očkování pomohlo vymýtit tuberkulózu, neštovice, mozkovou obrnu. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) To nikdo nezpochybňuje. Vratislav Kalenda (lékař a psycholog) To je velká pravda. Ale v kontextu dnešního očkování se už nemluví o tom, že očkování proti způsobiteli této nemoci moc smyslu nedává, protože způsobitel se proměňuje. Kdežto u nemocí, které jsem jmenoval, je způsobitel pořád stejný, virus nebo bakterie se vůbec nemění. Dneska nikdo neví, jak to bude. Víme, že na chřipku očkování příliš nezabírá. Ano, snižuje pravděpodobnost vážného onemocnění, ale pokud se objeví nová mutace, tak to stejně k ničemu není. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Různí kulturtrégři vědí, jak to je, a my bychom asi měli přemýšlet nad jejich slovy. Mají dostatek informací? Vratislav Kalenda (lékař a psycholog) Tady se působí na emoce. Pusťme si televizi: Uděláme konec! Uděláme tečku! Vystupují tam slovutní lékaři, velké autority a tvrdí nám, že očkování je jediná možná cesta. Mluví o očkování, to zní tak velice hezky česky a vlastenecky, národově. Neříkají "vakcinace", to už zní trochu jinak. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Lidé se bojí perzekuce, když se nebudou nechávat očkovat. Myslíš, že se bojí oprávněně? Dojde k nějaké velké perzekuci, kdy se budou kriminalizovat, kdy se budou nuceně očkovat, kdy je svážou do kozelce? Vratislav Kalenda (lékař a psycholog) Než odpovím na tu otázku, ještě řeknu, jak to dělají s těmi, kteří podlehnou. Ti, kteří už do toho šli. Proč do toho šli? Jedna z prvních věcí, která se používá, je zahrát na jejich ego. Na hlavním nádraží je očkovací centrum. Je tam vchod a východ, nad vchodem je napsáno Východ pro hrdiny s tečkou. Nechtěl bys být hrdina? Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) To je trochu jako Arbeit macht Frei. Vratislav Kalenda (lékař a psycholog) Být hrdina je ale pro řadu lidí velice důležitá věc, ta záchrana ostatních. Já jsem ten hrdina, vím, co je správně. Na to lidi moc dobře slyší. Druhý, trošku tvrdší krok, je vyvolávat pocit viny. Jestli se nenecháš očkovat, jsi odpovědný za velice vážné následky pro celou společnost. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Mají se lidé očkovat, když dojdou k závěru, že to pro ně není dobré, správné, že nemají dost informací? Anebo mají vydržet, čekat, hodnotit a selským rozumem uvažovat? Vratislav Kalenda (lékař a psycholog) Přesně tak. Vydržet, čekat a hodnotit. Na škále možností z hlediska zvažování rizik musí nastat nějaký scénář. Dnes jsme ve scénáři, pětibodovém, na třetím stupni, a to je diskriminace. Neboli, ať to řeknu hezky, zvýhodňování očkovaných. To je evidentní, všude to čteš, všude to vidíš. Neočkovaní nemají celou řadu, řekněme až občanských práv. To je stadium, ve kterém teď žijeme. Mělo by přijít další, podle daného scénáře, a to kriminalizace těch, kteří nejsou očkováni. Nedovedu si představit, jak budou vyhazovat z práce nebo trestat 5 000 000 Čechů. Dobře, pracují 2,5 milionu, ale často na klíčových pozicích. Že někdo bude vyhozen z práce za očkování? Někdo bude zavírat? Kolik bychom museli mít míst v nápravných ústavech? Nebo tvrdé pokuty, jak dlouho by to lidi vydrželi? Jinak by se polarizovala společnost. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Jenom ne strach, neměli bychom mít strach! Vratislav Kalenda (lékař a psycholog) Kdo a jak by to zařídil? Poslední stupeň: představte si, že by na vás chodilo nějaké komando, to by vás svázalo, píchalo do vás injekce? Který politik by si to vzal na starost? Přemýšlejme o těch scénářích. Věřím tomu, že dlouho zůstane u diskriminace. Teď nikdo neví, jak to je, jestli jsou nežádoucí účinky nebo nejsou, nikdo nemá o tom informace. Všem bych doporučil: vyčkávejte. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Vratislave, moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Ivo Budila co se opravdu ve společnosti děje