O ČEM SE MLČÍ

Stanislav Novotný se ptá Jaroslava Nováka, jak zajistit co nejrychleji energetickou soběstačnost našeho státu a zabránit krutým dopadům blackoutu

Stanislav Novotný se ptá Aleny Vitáskové proč masivní podpora pro obnovitelné zdroje tzv. Green Deal vyvolává vysoké ceny energií, zdražování a likvidaci středního stavu

Stanislav Novotný se ptá Soni Pekové na důkazy, které zcela ohromily širokou veřejnost a zásadním způsobem zpochybnily bezpečnost vakcín firmy Pfizer

Stanislav Novotný se ptá Petra Druláka, jak vidí vliv koaliční smlouvy na budoucnost naší zahraniční politiky

Poděkování vám všem. První cyklus rozhovorů Akademie pod názvem O čem se mlčí zhlédlo více než 400 000 unikátních diváků.

Stanislav Novotný se ptá Jindřicha Rajchla na drzost ministra zdravotnictví, který svou vyhláškou porušil Listinu základních práv a svobod Stanislav Novotný se ptá Jindřicha Rajchla na drzost ministra zdravotnictví, který svou vyhláškou porušil Listinu základních práv a svobod Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Tolik ve svém druhém článku praví Listina základních práv a svobod. Porozuměl jste právě probrané látce, pane ministře zdravotnictví? Vaše vyhláška, jež zavádí povinné očkování pro vybrané skupiny lidí, zákonem rozhodně není. A my, občané České republiky se proto vašemu diktátu podřizovat nemusíme. Navíc nás k výkonu vámi uložené povinnosti nesmí nikdo nutit. Je to dost jasné? Vyhlášky zbožňují diktátoři, byly v oblibě za protektorátu, měl je rád předlistopadový režim, ale dnes by nemělo být žádné tzv. zákonné zmocnění dost silné, byť by to byl zákon o ochraně veřejného zdraví, aby skupina ministerských úředníků v čele se svým nepříliš způsobilým šéfem bezostyšně likvidovala naše ústavní práva a svobody. Ve studiu vítám advokáta Jindřicha Rajchla a ptám se jej: Jak "oceňujete" tuto svévolnou vyhlášku? Už jsme přivykli různým parlamentním zvěrstvům, ale aby nad tyto nedokonalé zákony se postavila skupina jakýchsi ministerských úředníků a do budoucna říkala "ano, my vám budeme určovat pravidla", to tady ještě nebylo! Jindřich Rajchl (advokát) Ne, to tady nebylo a je to samozřejmě novum tak jako mnoho nových věcí, které přinesl právě covid. Najednou se zapomnělo na GDPR a na další zákony, všechno je povoleno, protože pod záminkou covidu je možné všechno. Myslím, že když už Nejvyšší správní soud konstatoval v jednom odůvodnění svého rozsudku, že ani pandemický zákon by neměl uložit ministrovi pravomoci římského diktátora, aby nám tady mohl řídit naše životy, když už i Nejvyšší správní soud použije takhle ostrý výraz, tím jednoznačně ministrovi něco vzkazuje. Myslím, že ministr, ať už nový nebo nadcházející, respektive původní nebo nadcházející, by si to měli uvědomit a vzít si to k srdci. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Rozeberte trošku tu vyhlášku. Jindřich Rajchl (advokát) Samozřejmě to je legislativní paskvil. Za prvé: To, co jste říkal. Vyhláškou nelze omezovat základní práva a svobody stanovené Listinou, to je jednoznačné. Za druhé: Pro povinné očkování zákon stanoví podmínku, že musí bránit přenosu infekce. No a víme, že to vyhláška proti covidu zcela jednoznačně nesplňuje, tzn. je nezákonná. Za třetí: Vydala ji vláda, která je v demisi, tzn. odcházející vláda. Vůbec nechápu, jak je tohleto možné. Nebylo tam připomínkové řízení, nebylo tam nic, důvodová zpráva, nic. Prostě jenom se to takhle tady zavedlo. Pro mě je nejdůležitější to, že výběr skupin je naprosto nelogický. Nevím, proč by se měl očkovat třicetiletý hasič, to nemá vůbec žádnou logiku. Výběr skupiny je naprosto nelogický, nemá žádné odůvodnění. Také je mimochodem důležitý fakt, že o použití vakcíny a o tom, jak často se budete muset dát očkovat, bude rozhodovat sám výrobce vakcíny, nikoliv stát. A výrobce nadto nenese vůbec žádnou zodpovědnost. Pfizer a Moderna berou za tyhle vakcíny přes 30 miliard ročně, ale neodpovídají vůbec za nic. Pokud se něco stane, tak za to bude odpovídat stát a odškodnění se bude platit z našich daní. To je prostě něco neakceptovatelného. Nechápu, jak tuhle smlouvu mohl někdo vůbec podepsat. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Jestli to bude takhle pokračovat dál, tak ad absurdum může poslanecká sněmovna příště, když se sejde, odhlasovat hned na začátku zákon, kterým zmocní k prováděcím vyhláškám vládu a ta si potom bude ve všech oblastech života dělat, co bude chtít. Na konci může, aby to bylo stylové, ministr vnitra přijmout vyhláškou rozpuštění parlamentu. Jindřich Rajchl (advokát) Mohou udělat úplně cokoliv. Může nám říct, že máme všichni nosit modré čepice a my to asi pravděpodobně budeme muset udělat. Samozřejmě to je totální nesmysl. Tahle věc je to nejdůležitější, co jsem kritizoval na pandemickém zákonu. To jest, že pandemický zákon dal do ruky ministrovi zdravotnictví naprosto nepřiměřené kompetence a ještě se sám vyloučil z kontroly. To znamená, když ministr něco udělá, tak parlament nemůže zasednout a říct "tohle konkrétní opatření my rušíme". To by musel zrušit kompletně celý pandemický stav, všechna ta opatření najednou anebo nic. Sám se vzdal kontroly nad těmito opatřeními, což je něco naprosto neuvěřitelného, skandálního. Jak to ministr zdravotnictví zneužívá, že už tady máme 45 zrušených opatření, jsem už říkal na demonstraci, na jeho místě bych spáchal sebevraždu. On je právník a mít za sebou 45 opatření, které vyhlásil, zrušených, je něco naprosto neuvěřitelného. On nám těmito vyhláškami, těmito opatřeními totálně ničil život, zničil mnoho podnikatelů atd. Všechny se ukázaly, že jsou nezákonné, to je něco nevěřitelného. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Věřme, že ho spravedlnost dožene. Nicméně pojďme ještě o patro výš. Paní Ursula von der Leyen prohlásila, že je třeba se povinně očkovat v celé Evropské unii. Došla k závěru, že můžeme úplně pominout první článek tzv. Norimberského kodexu, který měl zabránit právě tomu, aby se už neopakoval příklad Mengele, aby už žádný nový nacistický doktor nemohl bez souhlasu, bez dobrovolného souhlasu provádět experimenty. Ona chce ještě zbylých asi 25 miliónů občanů Evropské unie vakcinovat. Nějak jí to hodně leží na srdci, zřejmě asi kvůli jejímu manželovi, který je ve střetu zájmů, protože dělá ve firmě, která se zabývá vakcinovou terapií a je navázaná na firmu Pfizer. Jindřich Rajchl (advokát) Mám už takové pravidlo, že cokoliv řekne paní von der Leyen, je blbost. Už to filtruju, to nemá smysl a myslím si, že Česká republika by si zasloužila vládu a politiky, kteří jednoznačně budou sebevědomě prezentovat názory České republiky a českých občanů v Evropě. Tzn. že neskloní hlavu a budou se chovat třeba jako Poláci nebo Maďaři a udělají si to podle svého. Přijel bych tam a řekl: Paní von der Leyen, co s námi jako chcete dělat, když se vám nepodrobíme? Pošlete sem armádu? To už jste zkoušeli jednou a nevyšlo to. Takže v žádném případě se neklanět, nejsme lokajové Bruselu, jsme sebevědomý národ. Česká republika je, myslím si, velmi suverénním státem se skvělou historii a se skvělými osobnostmi a prostě my se nesmíme klanět. V žádném případě si nenechat diktovat nic z toho, co nám tady Brusel jaksi nařídí. Evropská unie byla zřízena jako spolek, kde mělo být partnerství suverénních států, které se měly společně dohadovat na nějaké politice. Nikoliv jako bruselský superstát, kde nám budou úředníci, nikým nevolení úředníci diktovat, jak máme žít a co máme dělat a poslední dobou hlavně i co si máme a nemáme myslet. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Za naše peníze uzavírá Evropská komise tajné smlouvy s vakcinačními firmami. Co má znamenat? Jindřich Rajchl (advokát) Smlouvy, to, co jsme zatím z nich měli vidět, to je naprostý skandál! Já doufám, že tohle téma někdo otevře, protože smlouvy veškerou odpovědnost převádějí na stát. Dokonce se stát zavazuje, že i kdyby byl objeven nějaký lék v budoucnu, tak bude dále očkovat. To jsou prostě klauzule, které jsou naprosto nepřijatelné. Mně to přistát na stůl a být zodpovědnou osobou, která to má podepsat, tak by mě upadla ruka, než bych si to pero vzal a podepsal to. Firma, která na tom bude mít veškerý zisk, se nemůže zároveň zbavit jakékoliv odpovědnosti za případné nežádoucí účinky. Zamyslete se nad tím znovu, kdyby ta vakcína byla tak bezpečná, a tak perfektní, jak nám tvrdí, proč by si Pfizer vymiňoval to, že nebude odpovědný za žádné nežádoucí účinky. Když by žádné nežádoucí účinky nebyly, tak tam tu klauzuli nepotřebuju. Ale ta klauzule tam je a Pfizer na ní velmi tvrdě trval, tzn. je naprosto jednoznačné, že oni vědí, že to, co říkají, není pravda. Jejich smlouva sama je z toho usvědčuje, a to je, myslím něco, co by si lidéměli uvědomit a co, znovu opakuji, považuji za naprosto skandální. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Velmi děkuji za rozhovor. A s Vámi, Vážení diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Renaty Školoudové, proč úzká skupina tzv. odborníků a masmédia vytváří strach a nenávist ve společnosti Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Bezmála dva roky řádí kolem dokola pandemie strachu z onemocnění covid-19. Strach je systematicky šířen médii i politiky. Neadekvátní opatření ničí ekonomiku a tím i sociální jistoty obrovského množství lidí, rozdělují společnost, přátele i rodiny. Vnášejí do společnosti neklid, nedůvěru i nenávist. Místo věcné starosti o komplexní zdraví obyvatelstva nabízí politika a takzvaní "odborníci" pouze očkování a represi vůči všem, kdo tento univerzální prostředek v boji s nemocí za svůj nepřijímají. Prokazatelné nepravdy o účincích a smyslu vakcinace, očkovací povinnost, stejně jako zjevná finanční motivace řady propagátorů očkování na klidu lidu také rozhodně nepřidají. Není však záměrně šířený a zesilovaný strach z covidu větším problémem než nemoc sama? Na to se zeptám zkušené lékařky, infektoložky Renaty Školoudové. Nejsou náhodou politici a velká část novinářů spíše spolupracovníky celého slavného koronaviru? Renata Školoudová (lékařka, infektoložka) Ano, rozhodně si myslím, že jsou nejenom spolupracovníky, ale i katalyzátory toho strašení, aby ten strach, pokud možno se šířil co nejrychleji a byl co nejsilnější. To je rozhodně můj dojem z médií i z politiky všech zemí, dá se říct. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Co s tím? To znamená, že bychom se měli soustředit na léčbu, na pozitivní přístup k lidem. Asi bychom neměli dělat to, co třeba dělají Lékaři bez hranic, když chtějí poděkovat těm, kdo je obdarují nějakým finančním obnosem. Dávají mu injekci jako znamení doby, injekci plnou červené barvy, tedy krve. To snad znamená, že se mám už potom upisovat krví? Renata Školoudová (lékařka, infektoložka) To je hezké znamení doby, jak jsi řekl, protože to k tomu patří, k tomu strachu a k tomu strašení. Poněvadž víme, že většina lidí, když vidí injekční stříkačku i bez krve, natožpak s krví, tak samozřejmě hladina jejich strachu stoupne. Dá se to i změřit pulzovou frekvencí, říká se taky něco o syndromu bílého pláště, tak to je zrovna doklad toho, že to patří k dnešní době, injekční stříkačka. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Lidem je různě vyhrožováno, jsou ponižováni, jsou děleni na kategorie, očkovaní, neočkovaní. Co s tím? Co byste teď vzkázala všem lidem, kteří takto rozdělují společnost? Kteří nejsou schopni akcentovat to, že je tady především nějaká primární péče a že k člověku se má přistupovat jako k někomu, koho máme rádi a koho chceme opravdu vyléčit, komu jenom něco nevnucujeme. Renata Školoudová (lékařka, infektoložka) Úplně nejradši bych vzkázala všem lidem, že je potřeba udělat osvětu úplně opačného typu. To znamená lidi strachu zbavovat, a to se děje málo, poněvadž politici spolupracují většinou s těmi lékaři, kteří se sami buď bojí doopravdy anebo mají touhu po moci nad pacientem, což je taky touha, která je dosti nemocná. A co je potřeba vzkázat, je rozhodně to, že existuje určitá přiměřená zdravá míra strachu, a to je náš vrozený pud sebezáchovy, který nás vede k obezřetnosti. To znamená k tomu, abychom žili správně a tedy zdravě, eventuálně. Anebo s nemocemi, ale v pohodě. Protože člověk může být nemocný, ale nemusí být z toho ustrašený a smutný. Norma je pud sebezáchovy a odchylky od té normy mohou být negativní, tzn. že někdo nemá strach přiměřený, ale nepřiměřeně malý a někdo zase má právě strach větší, tzn. nepřiměřeně velký. To teď tady žijeme, v tom nepřiměřeně velikém strachu. Je potřeba, aby lidé věděli, že pokud se chtějí opravdu uzdravovat, případně očkovat nebo neočkovat, tak by měli mít ten strach skutečně v míře pudu sebezáchovy, poněvadž očkování samo o sobě je snahou naučit imunitní systém rozpoznat nepřítele. Když se imunitní systém třese strachy jako ten člověk sám, poněvadž bílé krvinky, červené, koneckonců náš celý imunitní systém, naše osobní armáda, policie, kontrarozvědka, rozvědka se třese úplně stejně jako my sami. Jestliže se tento systém takto otřásá strachy, těžko může být očkování plně účinné, protože rozpoznávat nepřítele může imunitní systém, když je obezřetný, nikoliv, když vystrašený k útěku. Strach přináší několik reakcí, jednak agresivitu, které jsme teď taky všichni svědkové, jednak úzkostnost. Všechny duševní choroby bují na podkladě strachu, úzkostné neurózy, dezinfekční, vydezinfikuje celý svět. Lidé mohou ještě být také tím strachem úplně ochrnutí, takže nejsou schopní se rozhodnout pro nic, ani pro očkování ani pro neočkování, ani pro nic, jít k doktorovi, nejít k doktorovi... A zároveň ještě upadají do různých závislostí, protože, jak léčíme my, lidi strach? Alkoholem, kouřením, přejídáním se, zkrátka neřestmi. Čili ráda bych všechny lidi nabádala k lepšímu klidu, k určitému duševnímu pokoji, poněvadž poznaného nepřítele už máme, virus je poznaný. Na začátku ještě nebyl poznaný, teď je a my víme, jak se proti němu dá bojovat, jak se dá léčit a vyléčit. Základní obava, která byla kdysi z nepoznaného nepřítele, je už nyní definitivně pryč, protože nepřítel je poznaný. Je potřeba, aby se lékaři ujali své funkce a léčili, přijímali své pacienty, dávali jim dveře otevřené dokořán a chovali se k nim jako lékaři. Prostě dělali své stavovské povinnosti tak, jak se k tomu uvázali už na lékařské fakultě a lidi spíše strachu zbavovali. Poněvadž, když je zbaví strachu a nechají jen ten přiměřený, obezřetný, tak bude vyhráno. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Mocní tohoto světa chtějí rozdělovat a panovat, ale my bychom z tohoto místa mohli poprosit diváky, aby si uvědomili, že se nemusí prolhané moci bát, že se nemusí bát ani těch agresivních médií. Že by si spíše měli podat ruku a tím udělat pro to zdraví své i svých bližních daleko více. Renata Školoudová (lékařka, infektoložka) Docela určitě. Nejprve je potřeba snížit hladinu strachu, poněvadž to je podstatné pro to, jak jsem řekla, aby imunitní systém za nás mohl vůbec bojovat. A druhá věc je znásobit výrobu hormonů štěstí v člověku, která se vyrábí různými způsoby. Nabídla bych ještě pár rad, jak se to dá udělat. Říká se: rozdýcháš to, rozchodíš. Takže první, co je potřeba, rozdýchat se a rozchodit se. Potom je nutno, aby lidé k sobě našli znovu cestu a nebáli se jeden druhého, byli obezřetní, ale nikoliv podezíraví, a aby spolu komunikovali s radostí. Jestliže někomu chybí radost, což je možné, tak může zabloudit nebo spíš konečně trefit do svojí banky radosti, a tu máme každý při sobě. To je banka našich krásných životních zážitků a stačí se do ní jenom na chviličku nastěhovat, trošičku nasát a úsměvem, který díky téhle bance radosti vzniká v srdci, nikoliv na ústech. I když i úsměv vynucený léčí člověka, tohle je úsměv zevnitř a ten okamžitě skrze hormonální systém povzbudí náš mozek a zároveň teda i tu naši armádu, policii, rozvědku a kontrarozvědku k činu. Takže cesta rozhodně vede cesta k umenšení strachu a k tomu, aby člověk se stal znovu člověkem a zjistil, že je hospodářem svého času, že jeho čas mu žádný politik ani žádný jiný strašák nevrátí, že čas, který promrháme strachem, tak už jsme jej ztratili. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Moc děkuju za krásný závěr a za rozhovor. S Vámi, milí diváci, se těším na další setkání u pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Radomila Bábka, proč vláda likviduje české podnikatelské prostředí a na druhé straně neomezuje zahraniční nadnárodní korporace Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Podnikatelské odbory vyzvaly důrazně vládu i poslance, aby okamžitě zrušili nouzový stav vyhlášený vládou v demisi 25. listopadu. Nouzový stav dle jejich mínění vláda nepotřebuje, neboť ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice mají dost pravomocí, nástrojů a možností, aby měli pandemii pod kontrolou. Navíc podmínky nouzového stavu jsou diskriminační, protože devastují stav živnostníků a drobných podnikatelů a zároveň prakticky neomezují nadnárodní korporace, velké firmy, obchodní centra či velké dopravce. Běžného pozorovatele však zaskočí zejména zrušení vánočních trhů. Tak okaté ničení oblíbených tradic a nahánění zákazníků nadnárodním gigantům je už s odpuštěním na pár facek. Kdyby navíc nouzový stav neumožňoval podepisovat smlouvy bez výběrového řízení, řekl by si jeden, že je to jenom hloupost a nekompetentnost, jež vedou kroky vlády. Na podrobnosti dopadů vyhlášených opatření se nyní zeptám podnikatele a předsedy výboru zmíněných Podnikatelských odborů Radomila Bábka. Jak je to s těmi opatřeními? Vláda přece opakovaně v nouzovém stavu monopolizuje české podnikatelské prostředí, likviduje střední stav, likviduje lidi práce, kreativní lidi! Radomil Bábek (předseda Podnikatelských odborů) Nemluví se mi o tom snadno. Kdybychom nouzový stav zažívali poprvé, asi bych zvažoval, jak příkře se budu k vládě vyjadřovat. Ale protože jej zažíváme už poněkolikáté a především už jsme si zažili téměř dva roky nebo rok a půl různých covidových kvazi-opatření a vládních kvazi-snah o to něco udělat, tak dneska. myslím, můžeme říct jasně a já to tvrdím, že nouzový stav je opatření pro vládu, nikoliv pro občany. Naopak je namířen proti občanům. To, že nouzový stav vyhlásila vláda, která je v demisi, to, že jej vyhlašuje úplně na konci svého funkčního období, to, že jej vyhlašuje dokonce v situaci, kdy už dochází k poklesu všech těch hrozných, v uvozovkách, čísel, kterými nás bombardují a bombardují a kterými se snaží vyvolávat paniku, tak to všechno dohromady myslím jasně říká, že když to má peří jako kachna, tak je to kachna. Tedy nouzový stav je čistě opatřením, kterým si tato vláda vytvořila prostor pro to, aby mohla dělat ještě na konci svoje kšefty, aby si mohla podepisovat smlouvy, jaké chce, a aby mohla likvidovat české podnikání. A to je pojem, na který bych, prosím, důrazně upozornil: české podnikání. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Ta zhůvěřilá rozhodnutí vedou k tomu, že velcí pohlcují malé a zdá se, že to vláda dělá téměř na klíč. Nezdá se vám, že tady jde ještě o něco jiného, než jen o proticovidová opatření, která jsou koneckonců nefunkční? Radomil Bábek (předseda Podnikatelských odborů) Ano, první, co nás napadlo při prvních vládních opatřeních někdy v březnu 2020, bylo, že to vypadá, jako když se chystá přerozdělení trhu. Dneskauž bych neřekl, že to tak vypadá. Dneska tvrdím, že tomu tak je. Ono to přerozdělení trhu nemusí dokonce vypadat tak nebo fungovat v praxi tak, že ti velcí skoupí ty malé. Ne, stačí, když jsou ti malí zlikvidováni nebo je jejich, řekl bych obchodní síla, výrazně, výrazně zmenšena. Teď máme typický, úplně klasický příklad takového obchodního boje, kdy vláda zavřela vánoční trhy, na kterých čeští malí výrobci tradičního zboží, jako jsou vánoční ozdoby, různého proutěného zboží, slaměného zboží atd., tedy ti, kdo to rukama vyrábějí nebo jejich rodiny a blízcí - a vyrábějí to půl roku - pak na Vánoce prodávají. Toto zboží se k nám nedostane a tito trhovci zkrachují, protože oni musí těmi vánoci vydělat na půl roku svého života, a to nevydělají. A my potom všichni půjdeme dárky kupovat do těch supermarketů, hypermarketů, tam jsou čínské dárky, čínské figurky, hračky, čínský tzv. porcelán atd. Jinými slovy, místo kameninového hrnku, který vyrobily české ruce paní někde ze Šumavy, nebo slaměné figurky na stromeček jdeme a koupíme si čínské zboží v supermarketu. Kdyby, hypoteticky, v té vládě seděli úplní pitomci s IQ 80, tak bych řekl: chudáci, to se teda spletli, to udělali ale chybu. Oni to jsou ale vesměs lidé s IQ přes 120 a neudělali chybu, ale je to zlý úmysl. Mám jim to za zlé a tvrdím, že jsou to lumpové. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Bylo by dobré, kdyby si i ti nejchudší uvědomili, že na nich se to podepíše nakonec nejvíce. Oni mají pocit, že se stále ještě nic neděje. Společnost prostě bude stále celá více a více chudnout. Ta opatření jsou samozřejmě asociální, jsou protinárodní. Země je vlastně prodávaná nadnárodním korporacím. Radomil Bábek (předseda Podnikatelských odborů) Lidská společnost je sestavená z různých skupin, některé jsou větší, některé jsou menší. Největší skupina lidí ve společnosti - a to prosím, říkám bez jakéhokoliv zahlížení na ně, bez jakéhokoliv pejorativního vztahu k nim - je skupina lidí, kteří se na všechno dívají, anglicky řečeno "just in time", tedy "tady a teď". Zajímá je jenom, co budu mít dneska ráno ke kafi a na co budou večer koukat v televizi. Já jim to nemám za zlé. Na tomhle ale stavěly všechny totalitní režimy. Přesně na tomhle stavěl protektorát Böhmen und Mähren. Přesně na této skupině lidí, která taky viděla, že to není dobré, ale prostě přežívali. Potom přežívali v padesátých letech, pak přežívali v šedesátých letech, potom přežili normalizaci. A teď tatáž skupina lidí, je jich, řekněme, nějakých 70-80 % ve společnosti, přežívají zase. Oni nepomáhají tomu režimu, oni jenom přežívají ze dne na den. A bohužel, sociální inženýři ve vládách, v politických stranách, v nadnárodních korporacích především, tohle všechno dobře vědí a na tom staví svoji strategii. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Děkuji velmi za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Martina Kollera jak blízko jsme k válečnému konfliktu v Evropě Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg vyčetl Rusku, že na svém území v blízkosti hranic s Ukrajinou koncentruje vojenské síly. Stoltenberg dále pravil, že tato koncentrace prý nebyla ničím vyprovokována, je nepochopitelná a zvyšuje riziko nesprávného vyhodnocení situace. To už je v překladu zjevná hrozba horkým konfliktem. Do toho ukrajinský prezident Zelenskyj, jehož popularita u voličů strmě padá a on se tak snaží odvrátit pozornost od své vlastní politické neschopnosti, dokonce tvrdí, že Rusko připravuje skrze oligarchu Achmetova na Ukrajině převrat. Na druhou stranu Rusko si stěžuje na narůstající přítomnost jednotek NATO, od Pobaltí až po Černé moře, na jejich provokativní vojenská cvičení a na dodávky amerických zbraní právě Ukrajině. Co se však ve skutečnosti reálně vojensky odehrává v blízkosti evropské hranice Ruské federace? Na tuto a další související otázky nám odpoví vojenský analytik a expert na armádní techniku Martin Koller. Jsou Rusové v pohotovosti opravdu neprávem nebo naopak, vojensko-politické nastavení zemí v regionu je takové, že de facto stupňuje napětí a pod taktovkou NATO, což je dnes, dá se říct, nástroj politiky Spojených států, se snaží zatáhnout Rusko do konfliktu? Martin Koller (vojenský analytik, diplomat) Situace je následující: Především na Ukrajině probíhá už šestý rok občanská válka. Ta občanská válka je na hranicích Ruska a je naprosto logické, že si každý hlídá pořádek, aby se mu občanská válka nepřevalila přes hranice. Dále je tu fakt, že Ukrajina de facto vypověděla Minské dohody, přičemž jak Evropská unie, tak NATO neustále peskují Putina, že on je porušuje. Ukrajinské ozbrojené síly vstupují do prostoru, který by měl být kolem Doněcka a Luhanska demilitarizován. Můžeme v podstatě mluvit o vojenské agresi. Dobře, mohli bychom si teoreticky představit, že se jedná o vnitroukrajinský konflikt, ale to není pravda, protože se především jedná o ruskojazyčnou enklávu. To je první věc. A druhá věc: řada občanů této doněcké a luhanské enklávy má ruské občanství, takže tady je angažovanost Ruska zcela logická. Když k tomu přidáme další realitu, tzn. různá společná vojenská cvičení jako fingovaný nálet bombardérů, amerického B-1 ve spolupráci s ukrajinskými stíhačkami, jako přelety německých bezpilotních letounů nad Krymem atd., je logické, že žádný rozumný a zodpovědný politik nenechá odkryté hranice. A když se podíváme na délku hranic a vycházíme tedy z počtu případných služeb a z počtu techniky, tak tomu odpovídá i to množství vojáků. Vždyť si můžeme uvědomit, že třeba naše armáda by nedokázala pokrýt hranice ani tak, aby zajistila něco, co kdysi dělala pohraniční stráž. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Takže se dá říct, že černý Petr je vlastně na straně Západu, ten se ale pochopitelně snaží svou rétorikou tvrdit, že to je ruský problém. Martin Koller (vojenský analytik, diplomat) To je klasika. Pokrytectví, řekl bych, je základ politiky posledních desítek let. Pod různými tématy dobra se páše zlo. Ten, kdo je mírumilovný, se označuje za agresora a naopak. Já bych řekl, že to už je úplný standard. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Máme zhruba nějaký přehled, kdo všechno je dnes rozmístěn v pásu mezi hranicemi Evropské unie a ruskou hranicí? Martin Koller (vojenský analytik, diplomat) Můžeme začít Norskem, když to vezmeme na severu, tam jsou i sklady americké výzbroje. Pak tady máme takzvaně neutrální státy, což je Švédsko a Finsko. Jenomže si musíme připomenout jeden základní fakt, a to je smlouva NATO a EU, která udělala z Evropské unie podřízenou součást NATO, no a tím pádem se i neutrální státy staly, de facto, nikoliv de iure, státy NATO. Takže máme další dva státy NATO. Plus Rakousko, to je vlastně taky stát NATO. Jediný neutrální stát, opravdu neutrální v Evropě, je Švýcarsko. Když začneme od toho Norska, pak můžeme pokračovat: pobaltské státy, pak je tady Polsko se svými ambicemi, nepřátelská Ukrajina, skončíme v Rumunsku a už jsme u břehu Středozemního moře, tam kouká přes vodu Turecko, i když mám dojem, že Turecko je nakonec nejmenší problém. Když přes to moře přeplujeme, dorazíme na hranici Gruzie, což je další nepřátelský stát. Takže Rusko je de facto obklíčeno obloukem nepřátelských zemí, které jsou více či méně, téměř skoro všechny členskými státy NATO a Evropské unie, což je dnes v zásadě totéž. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Mělo by vůbec nějakou logiku, aby Rusové sami chtěli vyvolat konflikt na hranici států NATO a Evropské unie? Dávalo by to nějaký smysl? Martin Koller (vojenský analytik, diplomat) Smysl to nemá, protože Rusko vzhledem k počtu obyvatel, postavitelnému počtu a udržitelnému počtu armády nemá z vojenského hlediska možnost porazit NATO. Rusko má 146 miliónů obyvatel, zatímco Spojené státy mají přes 300 miliónů obyvatel, Evropská unie sama o sobě přes 500 miliónů obyvatel. Vojenský rozpočet NATO je zhruba 18-20× vyšší než rozpočet Ruska. NATO má tudíž zásadní převahu ve většině faktorů, včetně počtu moderních letadel, počtu moderních tanků atd. Je v podstatě vyloučené, aby Rusko se svými možnostmi dokázalo vést konvenční ofenzívní válku proti Evropské unii a NATO a dokázalo tyto zisky udržet. Řekněme, že by se tedy Putin zbláznil a vyvolal válku. Ale to je celé nesmysl. Co by Rusko v Evropě získalo, proč? Získalo by jadernou válku. Proč? Co by z ní mělo? Získalo by v podstatě rozpadající se společnosti a vydrancované ekonomiky středoevropských zemí. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Přesto, kdyby se podařilo rozpoutat válku, kdyby se podařilo tím soustavným tlakem, tím zvyšováním napětí válku vyvolat, co by to pro nás znamenalo? Co by se potom mohlo stát? Nejsme potom nakonec my tady, Česká republika, jenom ten obyčejný "kanonenfutr"? Martin Koller (vojenský analytik, diplomat) Musíme si uvědomit, jaký by byl dopad. To by nebylo sledování nějaké televizní hry. Realita je zima, hlad, nefungující veškerá elektronika, nefungující cokoliv z hlediska přísunu energie, nedostatek potravin, kterých jsme se sami zbavili, když jsme byli kdysi téměř plně schopni zásobovat své obyvatelstvo. No a kromě toho samozřejmě následky jaderného spadu. Rusko se nemůže ubránit agresi ze strany NATO a Evropské unie bez jaderných zbraní. To není možné. Rusko je prostě výrazně slabší, a to navozuje naprostou realitu jaderné války v Evropě, což je něco, co si nikdo neumí ani představit. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) A to bylo dobré, aby těm válečným štváčům, i u nás, se neustále opakovalo dokola, protože často to jsou pseudointelektuálové, kteří by samozřejmě neudrželi ani v ruce batoh, který by si měli vzít na cestu na frontu. Martin Koller (vojenský analytik, diplomat) Myslím si, že by po tom útoku hlavně neudrželi svěrač, ale to je věc druhá. Máme tady tzv. odborníky jako armádního generála Pavla, který nikdy nevelel větší jednotce než prapor. A když se podíváme na jeho rozhled a výrazivo, tak člověk žasne, že není spíše desátníkem. Takoví lidé se dostávají do funkcí a jsou na pozicích těch válečných štváčů a propagandistů. Každopádně, jestli se jim opravdu podaří válku vyvolat, tak na to doplatí Evropa, od Ukrajiny po Berlín. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Nebylo by to poprvé, kdy se mocní snaží řešit krizi, kterou sami zavinili, válkou. Martin Koller (vojenský analytik, diplomat) Samozřejmě, protože hospodářství celé Evropské unie a celého NATO, včetně Spojených států a Kanady, je v rozpadu a hlavně je v rozpadu i společnost. Ono na jedné straně to vlastně Rusku přihrává, protože armáda je takový naturalistický obraz svého státu. Jestliže je v rozkladu stát, tak je také v rozkladu armáda, to nakonec vidíme všude. Ať se podíváme kdekoliv, výsledný efekt je čím dál tím horší, začíná to školstvím. Jediná dnes relativně bojeschopná, opravdu bojeschopná armáda je armáda Polska. No a ta to samozřejmě sama nezvládne. A my vůbec nevíme, jaká je vlastně situace a kolik Poláků je ochotno nechat se pozabíjet za zisky nějakého amerického deep state nebo za německý revanšismus. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Erika Besta, proč existuje hluboký stát (deep state), který slouží pouze úzké vrstvě super bohatých oligarchů Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! V roce 2014 publikoval dlouholetý zaměstnanec kongresu Spojených států Mike Lofgren esej, ve kterém došel k závěru, že skutečnou moc v USA mají vybraní politici a nikým nevolení finančníci, úředníci, soudci, členové tajných služeb či představitelé technologických gigantů. Jinými slovy, že reálnou moc příliš neovlivňují volby a demokratické procesy. O dva roky později Lofgren úvahy rozvinul v knize Hluboký stát, anglicky Deep state, s podtitulem Úpadek ústavy a vzestup stínové vlády, kde dokonce kongres přirovnal k loutkovému divadlu. A Amerika měla o čem přemýšlet. Vzhledem k tomu, že i naši politici a různé vlivové politické ziskovky prosazují vehementně zájmy různých amerických struktur, máme i my právo na rozsáhlou diskusi na téma: Kdože v reálu řídí onen americký "hluboký stát" a komu tím pádem slouží naši lokajové? Do studia přišel americký novinář, politický analytik a komentátor Erik Best. Jak je to s hlubokým státem, s tím deep state? Slouží skutečně úzké vrstvě super bohatých oligarchů, jak si cvrlikají vrabci nejenom na amerických střechách? Erik Best (novinář) Myslím si, že ne tak přesně. Spíše si myslím, že existuje nějaká americká politika. Říká se, že jsou určitá témata, která jsou akceptovatelná. Teď je módní mluvit o tom, že to je Overtonovo okno. To znamená, že máme politické názory na levé straně, na pravé straně, mezitím jsou různé názory, všechno je akceptovatelné. Jenom když jsou radikální, na pravé, na levé straně, tak už nejsou. Všechno mezi tím je akceptovatelné. A ti, kteří propagují deep state, hluboký stát, jsou víceméně ti, kteří jsou v rámci spektra, co je povoleno, a propagují tuhle politiku. Nemyslím si, že můžeme říci, že to slouží jenom jedné skupině. Jestli ano, tak ta skupina je obrovská, protože v Americe máme, to je velký stát, přes 300 miliónů lidí. Těch zájmů je tam opravdu hodně, ale směr je vždycky stejný a ten směr je v rámci toho okna. Takže to, co je povoleno, je v tom a všechno jinak je mimo. To je, co slouží. Občas to jsou bankéři, kteří z toho nejvíce těží, občas různí průmyslníci atd. Teď jsme ve fázi, kdy jsou to bankéři. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Lofgren došel k závěru, že politická struktura, respektive samotný deep state, je prakticky neměnitelná, protože prakticky se prostupuje republikánská a demokratická strana a nijak do toho systému nelze zvenku vstoupit. To znamená, že voliči příliš velký vliv na proměny deep state nemají. Erik Best (novinář) S tím bych souhlasil, až na to, že přesně nevím, co myslíte, když říkáte, že jsou to ti samí lidé. Myslím si, že vlastně není důležité, kdo to je. Jednotlivci nejsou v tom systému vůbec důležití, je to otázka, jakou politiku propagují a v jakém směru to jde. Myslím si, že důležitý moment je, když asi před 60 lety začal ten směr být negativní, alespoň v mých očích. To znamená, že co bylo předtím, bylo víceméně v zájmu Spojených států jako takových. Teď si myslím, že to není a je to příliš v zájmu těch zainteresovaných lidí. To je ten problém. Není problém, že existuje nějaká skupina lidí, ale že propagují zájmy, které nejsou prospěšné pro Spojené státy. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Říkal jste, že dnes to jsou především bankéři, eufemisticky se jim také říká globalisté. Globalisté sledují své vlastní zájmy, ale skrz deep state mají velkou možnost používat stát ke svým cílům, ke svým soukromým cílům. To je na tom asi to nejvíce nebezpečné, že mohou používat tajné služby, celý špiclovací a technologický aparát, že mohu používat hlavně rozpočet. Erik Best (novinář) To ano. Nemyslím si ale, že to jsou soukromé zájmy v tom smyslu, že "já chci udělat tohle a támhle tohle". Musí to být v rámci toho, co je povoleno. Takže to není něco, co slouží jedné rodině. Význam Trumpa je, že přišel s tím, že to chce změnit, pojmenoval to. Používal ten termín deep state. Vlastně to je paradoxní, protože on byl taky toho součástí, jeho politika byla v rámci tohoto okna. Jediný rozdíl, v mých očích, je - možná šel v něčem o něco dál než někdo jiný - že Trump jako takový byl nepřijatelný. Takže když jste mluvil o tom, že to jsou soukromé zájmy, tak tam možná ano. To byly jeho zájmy, které u ostatních lidí nepřipadaly v úvahu, a proto ho museli vystrnadit. Ale vlastně ho velice dobře využili, aby mohli poté, co odešel, o to více propagovat vlastní zájmy. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Myslím si, že to je velmi nebezpečné a že my bychom byli rádi, kdybychom věděli, že se skutečně v Americe bojuje za americké zájmy a že to není jenom nějaký skupinový zájem. Proto bychom měli asi vést diskusi o tom, co je to deep state, protože deep state asi nebude svou povahou vlastní jenom Spojeným státům. Bude asi i v jiných zemích, zvláště velkých zemích, ale i malé země mají možná nějaké "mini deep state". Erik Best (novinář) S tím bych určitě souhlasil, velice často jsou to zájmy, které jsou financovány ze strany Spojených států. Máme různé organizace, které, které mají v popisu práce propagovat americké zájmy v zahraničí a velice často propagují zájmy přes různé neziskové organizace. A mají s těmi organizacemi smlouvy, kde je napsáno, že vlastně musí propagovat americké zájmy. Jenom mám problém s tím, jaké jsou ty americké zájmy. Jsem hrdý Američan, ale americké zájmy už nejsou to, co já můžu považovat za správné. Například války, které nikdy nekončí. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Ano, stejný problém mám v České republice. Také bych byl rád, abychom bojovali za české zájmy, ale cítím, že bojujeme za cizí zájmy. Dost často jsou to právě ty zájmy, které se vydávají za americké a vlastně to nejsou americké zájmy. Jsou to nějaké skupinové zájmy. Moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, Vážení diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Alice Tomkové, co se stalo s praktickými lékaři a primární péčí Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Z proticovidového bojiště přicházejí stále nepochopitelnější zprávy. Porušuje se Ústava i další normy nižší právní síly. Před soudními rozhodnutími nemají respekt ani ministři, na frak dostává logika a někteří lékaři si už pravděpodobně nedokáží vzpomenout na Hippokratovu přísahu. A politici a jejich takzvaní experti hledají cesty, jak vydíráním, segregací či mediálním skandalizováním přinutit neočkované k vakcinaci. Přitom jimi nakoupené experimentální vakcíny jsou stále nevěrohodnější, jelikož zcela zjevně nechrání před nemocí ani očkovaného ani jeho okolí a k potvrzení jejich bezpečnosti chybí validovaná data. Zato u největších propagátorů vakcinace byly zjištěny tak výrazné komerční zájmy, spojené s očkováním, že je s podivem, že tyto osoby bere někdo vážně a dává jim vůbec mediální prostor. A znovu lockdowny a znovu neadekvátní proticovidová opatření s těžkými sociálními dopady na příští generaci. Kde je nějaký důraz na primární péči a pacienty, kde je skutečný zájem o jejich zdraví? Ve studiu sedí známá lékařka paní Alice Tomková a já se jí ptám: Jak je to s našimi lékaři, co dělají s primární péčí, co se s nimi stalo? Alice Tomková (lékařka) Myslím si, že to je všechno motivováno obecně strachem, který jednak vyvolávají média, jednak samozřejmě i takzvaní, pro mne samozvaní odborníci. Myslím, že veřejnost musí uznat, že v České televizi nebo v Českém rozhlase figurují pořád ta samá jména, většinou ještě i nelékařů: prof. Hořejší, dr. Smejkal, dr. Maďar, dr. Prymula. Částečně jsou to lékaři, částečně epidemiologové. Epidemiologové, to je věda, která je statická, nemá svůj vývoj, kromě toho, že covid je nová diagnóza. Takže ani epidemiologové, kteří zkoumali jiné infekce, s tím zkušenosti nemají. Ale my všichni posloucháme, oni sami vyvolávají strach a řada lékařů tomu strachu podlehla, přestože všichni lékaři jsme složili státní závěrečnou zkoušku z veřejné zdravotnictví a měli bychom vědět, že o epidemie mluvíme při počtu nějakých 1600 na 100 000 obyvatel. Bavorský model, v Bavorsku bylo vyhlášeno strašné omezování občanů vlastně na základě 534 "nemocných" nebo možná jenom testovaných, ani ne nemocných, na 100 000. Bylo by dobře, aby žonglování čísly taky někdo správně uchopil a lidem to prezentoval jinak než to prezentují tady ti samozvanci. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Není podivné to, že to jsou lidé, kteří jsou pravděpodobně docela zainteresováni na tom, aby se vakcinovalo, vakcinovalo a vakcinovalo? Alice Tomková (lékařka) Možné to je, ale myslím, že je tady potřeba se spíše konečně probudit. Kromě normální veřejnosti probudit i lékařskou veřejnost, což se už děje prostřednictvím paralelní lékařské komory, která vzniká. Ale i prostřednictvím každého jednotlivce, který začíná prohlížet to, že je asi zvláštní, že vakcinace nefunguje nebo minimálně funguje jinak než se očekávalo. Z toho mám radost. Na druhou stranu bych chtěla, když tady spolu takhle mluvíme, aby to bylo bráno i třeba jako povzbuzení pro obyčejné lidi, že je potřeba mluvit o primární péči, že covid je diagnóza, která by měla být řešena mezioborově. A to se neděje. Děje se to opět, jak říkám, samozvanými odborníky, kteří straší veřejnost. Je potřeba, aby každý obor přispěl svým, co on pozoruje v praxi, a to se složilo jako mozaika do jednoho závěru, což se neděje. Samozřejmě primární péče selhává i trošku navigací pana prezidenta Kubka, který celý minulý rok posílal noční e-maily ve smyslu "hlavně chraňte sebe, lékaři". Téměř jakoby ponoukal k tomu, aby tu Hippokratovu přísahu nedodržovali. To se nemá dít. Samozřejmě lékař je tady pro to, aby na pacienta sáhnul, aby s ním mluvil, aby mu pomohl. V primární péči, když je dobrý praktický lékař, dneska už existují rukověti, jak pomoci pacientovi s covidem. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Množí se případy, kdy lékaři odmítají neočkované. Odmítají poskytnout tu primární péči! Alice Tomková (lékařka) Nejenom tu primární. Alespoň co jsem slyšela, že vyžadují spíše test, to znamená: "ke mně může přijít jenom otestovaný člověk". Přitom do primární péče by měl samozřejmě přijít nemocný člověk a je úplně jedno, jestli je testovaný anebo není. To jsou spíše výjimky, alespoň doufám, že to jsou výjimky. Ale setkala jsem se i s tím, že třeba v středočeské nemocnici se strašně ošklivě vyjadřovali k rodině, která přišla neočkovaná, s maminkou a chtěli péči. Tak to je jakoby druhá kategorie člověka nebo druhá kategorie pacienta, což by také být nemělo. Samozřejmě jsme vystudovali medicínu pro to, abychom pomáhali lidem a stejně jako Jan Jesenský nebo svatá Zdislava na pacienta šahali. Myslím si, že k tomu by se měli vrátit. Ráda bych tady sdělila lidem, že není potřeba se covidu bát. Staří lidé, když dostanou... nebo obecně někdo čeká na vakcinaci a pomůže mu to v překonání strachu, že si myslí, že mu pomůže. Ale i to je fajn, protože psychosomatika funguje, za to jsem vděčná. Samozřejmě by se měli respektovat i lidé, kteří vakcinaci nechtějí. Když už ke covidu dojde, tak by se lidé neměli bát se léčit, vyžadovat od svého praktika, protože dneska už existuje způsob, jak léčit nebo minimálně covid překonat. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Jak vy sama léčite covid? Alice Tomková (lékařka) Já jsem "kožařka", ke mně se dostanou spíše ti lidé, kteří nechtějí přiznat diagnózu, takže jsem takový paralelní praktický lékař. Proto tak o tom mluvím, jsem to konzultovala se svými kamarády, jak praktiky, tak anesteziology. Takže vím, že i běžný praktický lékař, když má ve svém regionu nějaké lidi, kteří jsou vyloženě rizikoví, jim může pomoci jenom tím, že je bude sledovat, že jim dá oxymetr a v případě nějakého zhoršení saturace kyslíkem je schopen mu poskytnout kortikoidy, fraxiparine, antibiotika. Covid lze včas zachytit, jenom je potřeba vyhmátnout moment, kdy začne reagovat nebo se nemoc přehoupne z klasické virózy do autoimunity, do toho patologického, do sraženin v plicích, toho, co by už nemělo být. Lidi by měli vědět, že v České republice k dnešnímu dni bylo "pozitivních" 1 900 000, ale nemáme tady o pětinu národa méně. Máme tady lidi, kteří to přežili a je potřeba právě více tlačit na primární péči, aby to fungovalo. A zrovna tak by bylo fajn, kdyby lékaři, kteří jsou na intenzivních lůžkách, aby lidi nestrašili. Oni mají pohled úzký, vlastně už nevědí, proč se jim tam lidi dostali, na akutní lůžka. Nemusí to být jenom tím, že jsou neočkovaní. Ono je to často právě selháváním primární péče a nebo právě selháním toho, že lidé nechtějí přiznat covid, takže si ho strašně dlouho nějakým způsobem pokoutně léčí doma a pak se tam dostanou. Tedy opět, myslím si, že je potřeba mluvit. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Není problém, že lékaři jsou také až pod dryáčnickým mediálním tlakem? Alice Tomková (lékařka) To je to, co jsem zmínila nebo naznačila na začátku. Přesně tak, mne tohleto mrzí. Pan profesor Žaloudík měl tendence, skloubit veškeré obory, aby se o tom hovořilo, aby tohle přesně fungovalo, aby fungovala primární péče. Díky dobře fungující primární péči se lidé na akutní lůžka nemusí vůbec dostat. Ale jak říkám, ono je tady vlastně patologické úplně všechno, normálně by to takto nefungovalo, kdybychom covid neměli, ani rok a půl téhle masáže, tak by všechno bylo úplně jinak. Oni už opustili standardní mechanismy léčby, ale nestandardně se chovají i lidé, pacienti. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem mlčí.

Stanislav Novotný hodnotí popřevratové dění v naší zemi po 17. listopadu 1989 Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! 17. listopad není skutečně obyčejné datum. Toho dne v roce 1939 uzavřeli Němci české vysoké školy coby následek odvážných protinacistických studentských protestů. Následně bylo 9 studentů popraveno, 1200 jich bylo transportováno do koncentračního tábora a české školy zůstaly uzavřeny až do konce války. Byl to důsledně a systémově promyšlený útok ke zničení české inteligence a kultury. A na takový genocidní krok ze strany německých okupantů by se opravdu zapomínat nemělo, zvláště v době, kdy se do módy dostává přepisování nedávných dějin a kde právě toto přepisování stále více marginalizuje válečné zločiny našich západních sousedů. I to je zjevně jeden z důvodů, proč výročí hrdinného odporu českých vlastenců vůči cizí moci je v tento den stále méně připomínáno oproti výročí demonstrace z roku 1989. A protože jsem se právě této demonstrace stejně jako všech předchozích tehdejších protirežimních pouličních vystoupení zúčastnil, myslím, že si mohu dovolit o to více poněkud zlehčit význam oné události, staré již 32 let. Pokud totiž budeme i nadále přehnaně glorifikovat akci, kterou ve skutečnosti organizovali funkcionáři SSM a na jejíž řádný průběh dozírala Státní bezpečnost s vědomím tehdejších nomenklaturních špiček, nemůžeme nikdy pochopit příčiny následného vývoje země. Zároveň se odsuzujeme k fatálnímu opakování historických chyb neboť žijeme v mylném přesvědčení, že špatný systém se odstraňuje cinkáním klíčů. Zopakujme si tedy, že před listopadem 89 sice celá řada lidí velmi upřímně volala po svobodě slova, vyznání, pohybu, podnikání atd. a dávala režimu najevo, že si přeje radikální změnu. Jejich volání však nebylo tak hlasité, aby změnu vyvolalo. Režim měl spoustu problémů, ale bez popudu zvenčí by se nehnul. V Moskvě však došlo ke změně, nastala obleva a po několikaletém vývoji a jednáních mezi špičkami USA a SSSR zatoužili po změnách i vybraní komunističtí funkcionáři. A motivace? Jak prosté, majetek! Ten majetek, který dosud spravovali a který oni sami nebo jejich předchůdci znárodnili. Ta možnost vlastnit mnohem více než výslužku do kufru od bafuňářské volhy! Touha exponentů režimu po majetku tak ve skutečnosti rozložila celý tábor socialismu. Avšak k majetkovému převratu byly nutné věrohodné kulisy. A u nás lidé, jako na potvoru, moc nebouřili. Tak i na té Národní musela Státní bezpečnost vyrobit falešného mrtvého studenta, aby se lidé rozhýbali. Dostali jsme tedy svobodu, ta však nebyla získána v lítém boji, ale v převratu organizovaném a podporovaném Západem i Východem. V převratu, v něm za delší konec provazu i nadále tahali ti, proti kterým byla namířena hesla demonstrantů. V převratu, po kterém následovala neprůhledná privatizace, ve které byly kupodivu odměněny zejména bývalé opory režimu. Nad onou nespravedlností by se dalo mávnout rukou, kdyby však neměla své neblahé pokračování. Tento způsob privatizace nevedl k efektivnímu využití národního bohatství ve prospěch vlastního obyvatelstva, ale naopak. Dojemná nadnárodní kooperace řady bývalých mocipánů změnivších se v kapitalisty, mimo jiné řádně zkorumpované a zkompromitované právě v procesu privatizace, dostala strategické majetky spolehlivě pod nadnárodní kontrolu a proměnila zemi v nemotornou kolonii, jež byla navíc zauzlována do politické sítě Evropské unie. V kolonii montoven, skladů, druhořadých občanů EU, spotřebitelů aušusu a nekvalitních potravin. V kolonii se snižující se úrovní vzdělání. V kolonii, jež trpně přijímá nedůstojné ideologie pro méněcenné. V kolonii, jež není soběstačná ani v pěstování brambor, zelí a jablek, ale zato vyrábí levně elektřinu pro Německo, odkud ji zase draze nakupuje. Postupně jsme prakticky přišli o suverenitu i schopnost bránit vlastní hranice před příchodem nezvaných hostů. Nevím, jak Vás, ale mně opravdu nebaví při každém výročí poslouchat o vylhaných zásluhách nejrůznějších hochštaplerů a kariéristů, studentských pseudovůdců a příživníků z politických ziskovek plných neužitečných patolízalů a vrtichvostů. Nebaví mě jejich cenzura demokracie ani svazáctví jak vystřižené z padesátých let. Při příštím výročí 17. listopadu prosím vzpomínejme více na autentický zápas českých studentů v roce 1939. Ti byli vystaveni skutečné a nekompromisní brutalitě a bojovali za svobodu svou i národní až do krajnosti. Při současném trendu se však obávám, že se spíše dočkáme stavby dalších pomníků nacistům. Vážení a milí diváci, děkuji Vám za Vaši ctěnou pozornost a těším na další setkání u pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Miroslava Ševčíka na státní rozpočet a další fiskální aspekty politiky nové koalice, která rychle zapomíná na předvolební sliby Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Povolební koalice předvolebních koalic se chystá do Strakovy akademie a máme se prý na co těšit, neboť dojde ke změně, a to sice k lepšímu. Než se však té velké radosti dočkáme, podívejme se pro jistotu na finanční předpoklady oněch lepších zítřků. Před volbami nám slepenec Spolu sliboval méně rozhazovačnou politiku s tím, že ročně jejich případná vláda uspoří 125 miliard korun českých. Dnes už nová koalice hovoří o pouhých 100 miliardách úspor a navíc hodlá rozmnožit řady ministrů hned o 3 činovníky, jež bez patřičných úřadů jistě nezůstanou. Do toho všeho propukla v Evropě energetická krize coby důsledek eurounijní zelené politiky vypuštěné ze cvokhauzu. Neadekvátní proticovidová opatření fatálně prohloubila státní dluh a poškodila celá ekonomická odvětví. Dnes je tu se mnou národohospodář Miroslav Ševčík, a to proto, aby okomentoval případné sestavování státního rozpočtu, popřípadě další fiskální aspekty politiky nové koalice. Jak byste sestavoval vy sám rozpočet, v situaci, kdy už na nás dopadly a ještě dopadnou rány egyptské? Miroslav Ševčík (národohospodář) Samozřejmě bych se nejdříve poučil z historie, a to poučení můžeme vzít například z osmdesátých let od Rogera Douglase na Novém Zélandu, který, byť byl labourista, vytáhl Nový Zéland z hrozného srabu a postavil tuto zemi do čela zemí, které jsou dneska na prvních místech v indexu ekonomické svobody a které jsou na prvních místech právě i v tom, že hospodaří poměrně zodpovědně. Pak bych se poučil od Bati. A samozřejmě bych se snažil nevyhazovat peníze. Je naprosto stupidní, úsměvné a směšné to, co se nám snaží namluvit stávající vytvářeči vlády, že ty 3 další úřady nepřinesou další náklady. My to vidíme, jsou to sice jednotlivé miliony, které se ale pak skládají do desítek a stamiliónů. Týká se to například i dalších funkcí v Poslanecké sněmovně. Něco nám slibovali, ale určitě to plnit nebudou. Konkrétně bych postupoval tak, že všechny kapitoly rozpočtu, které máme v našem státním rozpočtu, je jich 48, bych zvážil, jestli všechny musí být. Na svém seznamu mám asi 7 kapitol, které by tam nemusely být, ale to se nepodaří udělat na příští rok, to by byla spíš záležitost dalších let. U všech těchto kapitol bych rozdělil do tří skupin tak, aby se v první skupině, kde by byla většina těchto kapitol, by ten, který spravuje tuto kapitolu, dostal za úkol: Tady máš rozpočet, který bude na úrovni letošních výdajů a snížíš tyto celkové výdaje o 10 %. Jestli to neumíš, tak tady máš podmíněně do června, abys to udělal. Když to neuděláš, běž pryč. Každá kapitola má svou "vatu". Když odcházejí ministři, kteří nedělají politiku, to přiznávají. Ale samozřejmě ti, co tam budou přicházet, tak to nebudou chtít, protože bucho chtít na přerozdělování co nejvíce peněz. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Co politické tiskovky? Miroslav Ševčík (národohospodář) Politické tiskovky ovládají svět prostřednictvím Billa Gatese a Sorose a u nás je to obdobně. Tzn. samozřejmě těch by se to dotýkalo jako prvních, protože tyto peníze daňových poplatníků jdou do kapes soukromých osob a v žádném případě by to tak nemělo být. Jsou tady určité, možná až vyšší částky. My víme, že pro příští rok je například plánován nárůst zhruba o 14-15 miliard do rozpočtu ministerstva obrany a víme, že nejsme v Afghánistánu. Nemusíme teď podle mého názoru pořizovat 12 vrtulníků za 17 miliard, i když to nejde do příštího rozpočtu, jenom do příštího roku. Nemusíme nakupovat zbraňové systémy z Francie a z Izraele, nemusíme ani do budoucna nakupovat takové a takové pandury. Stačí nám to, co bychom si byli schopni vyrobit, protože my jsme byli v tomhle soběstační a nemusíme to nakupovat ze zahraničí a tím pádem by se mohly snížit náklady. Jsou tady samozřejmě další částky, které by se daly ušetřit, nicméně k tomu chtěla politické rozhodnutí a chtělo by k tomu, u nás na Moravě se říká, mít na to koule. Bohužel ta stávající squadra je asi mít nebude. Mimochodem nevím, jestli si občané všimli, že pro tuto složitou dobu tam nemáme ani jednoho ekonoma. Toho jediného, který by byl schopný něco udělat a udělat racionální rozpočet, pana Honzu Skopečka, tak toho uklidili na místopředsedu Poslanecké sněmovny. Podle mého je to pro něho lepší, protože to, co nám připraví tato vláda, tak to nebude asi nic moc, takzvaně k jídlu. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Zato tam máme spoustu lidí, kteří patologicky milují Evropskou unii a jsou poslušní a budou vykonávat to, co bude chtít Evropská unie. Miroslav Ševčík (národohospodář) To je samozřejmě další problém, protože z Evropské unie nám sice přichází nějaké drobné. Nicméně málokdo ví, že pro příští rok se počítá, že do Evropské unie pošleme skoro 60 miliard korun. My je tam pošleme, které bychom mohli využít pro naše potřeby. Z Evropské unie nám řeknou - oni to ví lépe, v uvozovkách samozřejmě, aby to někteří nepochopili, že to myslím vážně - kam je máme dát, za co je máme utratit. To je další kapitola, která by se mohla trošku pokrátit. Samozřejmě jsou tady ještě další subkapitoly. Nesmíme zapomenout, že platíme pořád církevní restituci, miliarda k miliardě, je to přes 2 miliardy pro příští rok a je nutno říct, že dle mého názoru se dá ušetřit už v samotném základu, protože plánovaný deficit pro letošní rok, který byl 500 miliard, doufám, že tato vláda ho nedosáhne a že to bude něco kolem 400 miliard, protože za prvních 10 měsíců je to zatím 335 miliard. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Ale moc optimistický nejste. Miroslav Ševčík (národohospodář) Doufám, že jo, že tam nebudou rozpouštět, protože si myslím, že přece jakousi spoluzodpovědnost pro naše občany mají. Takže zásadní věc je šetřit v každé kapitole, přemýšlet o tom, jestli všechny kapitoly rozpočtu opravdu potřebujeme. Je to otázka takových záležitostí, kdy dáváme strašně moc peněz na vědu a pořád se říká, že budeme dávat víc a víc peněz na vědu, ale občané neví, že tu vědu, kterou my tady financujeme, tak si vlastně platíme americké časopisy, aby se tam vydávaly obskurní články, kde je třeba 20 spoluautorů. Za to se platí, takže my za ty české peníze platíme americké vydavatele v těchto časopisech. Je to směšné pro společenské vědy. Myslím si, že to má význam v nějakých technických a medicínských vědách, ale na druhou stranu si myslím, že i tyto peníze zbytečně plynou do zahraničí, které by měly zůstat tady. Jsem přesvědčen, že kdybychom sestavovali rozpočet u nás na národohospodářské fakultě, tak bude tvrdý. Bude sociální, protože nejmenší doteky v oblasti výdajů by se týkaly ministerstva práce a sociálních věci, který je vlastně největší kapitolou, přes které tečou všechny transferové platby. Ale myslím si, že by byl racionální. Určitě bychom nedopustili to, aby správcové kapitol si pořád nafukovali rozpočty donekonečna. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Děkuji za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Ivana Noveského, kdo může za současný marasmus energetické politiky a jak pomoci občanům, které zasáhl krach Bohemia Energy

Stanislav Novotný se ptá Věry Ivanovičové, kdo bezdůvodně poškozuje vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Je neuvěřitelné, jaké úsilí dokázali čeští politici a různě motivovaní aktivisté v relativně krátké době vyvinout, aby bezprecedentně a hlavně bezdůvodně poškodili vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací. Pokud tedy za důvod nepovažuji službu cizí moci, jež má samozřejmě na mysli pouze zájmy své, nikoliv zájmy české. Infantilní pomníková válka pražských starostů, jež vyvrcholila řeporyjským památníkem nacistickým zločincům, veřejné a nepodložené obvinění pracovníka ruské ambasády z údajně zamýšleného teroristického útoku a vrbětická tragikomedie ústící do teatrálního vzájemného vyhoštění diplomatů poslala naši zahraniční a bezpečnostní politiku na dosud nepoznané dno. Situaci, kdy fantasmagorická zelená politika Evropské unie jenom prohloubila závislost Evropy na ruských surovinách a kdy se jednání s Ruskem stává pragmatickou nutností pro všechny realisticky uvažující politiky, jeví se hrdinské kousky našich politických a bezpečnostních nedospělců obzvlášť bizarně. Ve studiu sedí novinářka se specializací na postsovětské teritorium a Balkán, paní Věra Ivanovičová. Jak hodnotíte neadekvátní spektákl neumětelství, všelijakých nehorázností, neomalenosti, hlouposti a neznalosti, které doprovázely v posledních dvou až třech letech česko-ruské vztahy? Věra Ivanovičová (novinářka, analytička) Vzhledem k tomu, že se česko-ruskými nebo československo-sovětskými vztahy zabývám už několik desítek let, musím říci, že jsem z toho, co se děje v poslední době, velice smutná. Jistěže bylo období, kdy naše vztahy měly velmi oprávněný důvod k tomu, aby Čechoslováci cítili vůči tomu obrovskému kolosu nedůvěru a z toho určitě vyplývají oprávněné emoce nedůvěry. V devadesátých letech, když se Václav Havel a Boris Jelcin a ještě před ním Michail Gorbačov dohodli na tom, že se udělá tlustá čára za minulostí, začnou se budovat reálné vztahy, kdy i Václav Havel v kongresu USA řekl, že pokud Západ chce pomoci nám, tak pomůže Rusku, jsem doufala, že konečně se cesta vydá nějakým normálním způsobem. Ale to, co se děje v posledních letech, ve mně vzbuzuje opravdu velmi smíšené pocity. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Vysvětlete, prosím, divákům, proč je třeba změnit kurz. Proč je třeba naučit se dělat diplomacii, naučit se dělat zahraniční politiku. Proč se právě česko-ruské vztahy musí zlepšit a jestli nezlepší, takže je to jenom ke škodě naší a že není potřeba sloužit neustále cizím zájmu, ale také posloužit našim, českým zájmům. Věra Ivanovičová (novinářka, analytička) Zmínil jste slovo diplomacie. Diplomacie je vytváření vztahů mezi státy, jejich pěstování, ale to, co se děje nyní u nás, je opravdu snaha ty vztahy všeobecně přerušit, zmrazit a nevím, jestli mám použít to silné slovo, poškodit. Řekl jste slovo poklonkovat, něco v tom smyslu. To říká i podle posledních zpráv budoucí ministr zahraničních věcí, že nebudeme nikomu poklonkovat. Kdo chce od diplomatů a od států, aby někomu poklonkovali? Vždyť jde o budování racionálních, rovnoprávných vztahů. Takže už jenom ten předpoklad, že bychom měli tendenci někomu poklonkovat, je pro mě těžko představitelný. Navíc, když diplomat používá "nebudeme nikdy", promiňte, ale připomíná mi to takový dříve často používaných vtip, že když diplomat řekne "ne", tak není diplomat, Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Myslíte si, že naši politici alespoň tuší, co je to diplomacie? Věra Ivanovičová (novinářka, analytička) Po devadesátých letech u nás byli vynikající ministři zahraničí, a to bez ohledu na politickou orientaci. Byli vždycky reprezentativními osobnostmi i v mezinárodním světě, když vezmeme pana Dienstbiera, pana Kavana, pana Schwarzenberga. Myslím si, že na rozdíl od některých opravdu expertních ministerstev, diplomacie chce i přiměřený věk a zkušenosti. Zkušenosti se nezískají jenom studiem, byť to studium je hrozně důležité a ráda bych měla ministra zahraničí, který má odpovídající vzdělání. I když se obávám, že zrovna nynější kandidát to úplně nesplňuje, ale to jsem odbočila. Diplomacie se zakládá na hluboké znalosti, hluboké schopnosti komunikovat s lidmi, komunikovat, a to přátelsky nebo korektně přinejmenším, s lidmi, kteří mají zcela odlišné názory. To, aby si všichni přikyvovali, to je aktivistické. Vzpomínám si, nedávno jsem četla rozhovor Sergeje Lavrova, což je persona, ať s ním člověk souhlasí nebo ne, je to persona v celém světě uznávaná a citovaná. Vzpomínal na doby studené války. Říkal: bylo to těžké období, bylo to velmi těžké období, ale existoval respekt, vzájemná úcta, existovala pravidla diplomacie a vztahů mezi státy. A to mám obavu, že konkrétně u nás, vůči Rusku se tohle vytrácí. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Moc děkuju za rozhovor. S vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Jozefa Banáše jak hodnotí vývoj vztahů mezi Čechy Slováky po rozdělení společného státu

Stanislav Novotný se ptá Ladislava Větvičky proč se přeceňuje výročí listopadového převratu po kterém strategický majetek naší země skončil v nadnárodních korporacích Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Slavné výročí listopadového převratu je tu. Před 32 lety se sice nejednalo o žádnou revoluci a celá řada tehdejších aktérů vědomě či nevědomě silně přeceňovala a přeceňuje svou roli na šachovnici jiných, ale vliv tohoto symbolického data byl pro další směřování země kruciální. Byly odstartovány změny, kterým sice musela napomoci i samotná Státní bezpečnost, ale obyvatelstvo z velké části výzvu přijalo a začalo si užívat nabyté svobody v očekávání prosperity a velké budoucnosti své i svých potomků. Nomenklaturní kádry bývalého režimu, příslušníci tajných služeb a nejrůznější vlastníci informací vyměnili v privatizačním procesu moc politickou za ekonomickou a společnost tak bez větších otřesů vklouzla do nového tisíciletí. Zároveň se postupně země chopily euroatlantická a evropské politické struktury a rozhodující strategický, ale i další majetek postupně našel svého pána v nadnárodních korporacích. Má to své důsledky, které každý chápe jinak. Ale já se dnes zeptám pouze jednoho člověka, a to spisovatele, cestovatele, fotografa, blogera a ostravského barda Ladislava větvičky. Jak se vztahuješ nebo ses vztahoval k 17. listopadu a jak to vidíš dnes? Ladislav Větvička (blogger,spisovatel) No, už je to dávno. Tenkrát mi bylo 23 let, takže jsem byl aktivním účastníkem, protože jsem byl v té době vysokoškolským studentem. Říkáme dneska "boj za svobodu" nebo "svobodu, kterou jsme získali". Já jsem paradoxně tu svobodu pocítil už o dva týdny dříve, když jsem se dostal do Polska na koncert našich zakázaných zpěváků Karla Kryla, Jarka Nohavici a dalších. Ta svoboda byla nádherná. Prakticky to, co u nás bylo 17. listopadu, jsme tenkrát zažívali kolem 3. listopadu ve Wroclawi. Když jsem se před pár lety bavil u piva s Karlem Schwarzenbergem, tak mi řekl, že tu akci vymyslel on a financoval ji jeho přítel ze Švédska, který financoval i Chartu a financoval to z peněz pana Sorose. Takže to byla vlastně moje první akce, kde jsem se nevědomky aktivně účastnil s panem Sorosem jeho první akce a bylo to velice krásné. 17. listopad, ta atmosféra, kdo si na to pamatuje a kdo to zažil, tak ta byla neuvěřitelná. Bohužel, v téhle republice trošku podléháme dvěma věcem. Jednou je taková bílá legenda, kterou o 17. listopadu máme, to znamená verze, že hrdinní studenti se nechali zbít na Národní třídě a potom pod vedením Charty 77 v čele s naším největším dramatikem svrhli nenáviděného bolševika. A potom s pomocí Pražského výběru jsme vyhnali i ruská vojska. To je ta bílá legenda, která neustále jde v našich médiích. Pak je černá legenda, která se moc neříká, že to byla všechno dohoda mezi mocnostmi, mezi tajnými službami a my jsme jenom tak, jakoby k tomu přišli jako slepý k houslím. Samozřejmě pravda není ani jedno ani druhé, pravda je někde uprostřed. Ale je škoda, že se o tom nemluví, protože když by se o tom mluvilo, třeba o mezinárodním rámci, tak by vynikly zajímavé věci. Například to, že už rok předtím, v roce 1988 v Moskvě se Gorbačov s Reaganem dohodli na tom, že Sovětský svaz odsune svá vojska z Afghánistánu. Gorbačov potvrdil, že odsune i sovětská vojska z východní Evropy. Potvrdil to i na jejich posledním setkání v prosinci osmdesátého osmého roku, když se potkali naposledy v New Yorku na zasedání OSN a tehdy to bylo odhlasováno i v jejich politbyru. Když se to dozvěděli naši tehdejší komunističtí vládci, samozřejmě věděli, že je konec, protože těch 20 let je tady držely tanky, tak viděli, že to je jenom otázka času, než to půjde pryč. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Maltské setkání nakonec odstartovalo všechny změny, které se potom materializovaly a personalizovaly. Ladislav Větvička (blogger,spisovatel) Neřekl bych. Já bych řekl, že maltské setkání, to už byl Gorbačov a Bush o rok později, mělo být vyhodnocení celé akce, kterou naplánovali. Gorbačov s Reaganem se dohodli i na tom, že ve východní Evropě budou povoleny svobodné volby. To se dohodlo už v roce 1988, je to obecně známo. Termínem, kdy se to mělo vyhodnotit a tím pádem i Sovětský svaz měl nadále dostávat ekonomickou pomoc od Spojených států, tak byla právě Malta, prosinec 1989. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Ten proces byl už od poloviny osmdesátých let nastartován, špičky se bavily už od té doby, s příchodem Gorbačova došlo k té změně, která se postupně nějakým způsobem realizovala a prosadila. Jak na tebe teď působilo to, jak někteří lidé jásali - zvláště takoví, kteří si přepsali často životopisy - nad tím, že komunistická strana stojí mimo parlament. Přijde mi to dost licoměrné, protože všechny polistopadové vlády měly ve svých řadách komunisty, bývalí komunisté jsou dodnes v čele významných institucí, od České televize až po Karlovu univerzitu. A najednou se tady jásá, že lidé, kteří ještě stále věří nějaké ideologii, se dostali mimo parlament. To je dost legrační. Často nejvíc freneticky jásají ti, kteří mají máslo na hlavě. Ladislav Větvička (blogger,spisovatel) Popravdě řečeno, mi ti komunisti, kteří se jmenovali komunisti a kteří se teď konečně nedostali do parlamentu, až tak nevadí. Ti nejsou až tak škodliví jako bolševici ducha, kteří jsou v mnoha jiných stranách, položili rudé legitimace v osmdesátém devátém, ale v hlavách to mají poplantané pořád. Podívejme se na dva týdny staré záběry po volbách, kdy mnozí z nové bruselské pětky se už vyjadřují ve smyslu, že s těmi a s těmi se bavit nebudou, s extremisty se bavit nebudou. To je horší, než ti praví komunisti, kteří teď mají sice 4 %, ale popravdě řečeno, co si budeme povídat, kdyby oni chtěli a kdyby pravděpodobně nedodržovali nějaké dohody, které asi v osmdesátém devátém s někým uzavřeli, tak by neměli čtyři procenta, ale patnáct. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Nelze než souhlasit. Ještě pikantnější je samozřejmě to, že ti, kteří jsou tak spokojeni s tím, že komunisté zůstali mimo, navrhují třeba Petra Pavla, komunistu, na funkci prezidenta. Moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Ivana Noveského co je to za skupinu lidí, která zdražuje cenu energie mezi výrobcem a spotřebitelem Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Dodavatelé energií ze skupiny Bohemia Energy oznámili ukončení činnosti i dodávek plynu elektřiny 900 000 zákazníkům. Jejich selhání silně poškodilo konkrétní spotřebitele a jejich blízké. Ti byli totiž bez řádného varování postaveni před holý fakt, že si budou muset energie náhle koupit za násobně vyšší ceny. Energetický regulační úřad proto přispěchal rychle s vyhlášením, že prověří všech 434 dodavatelů, aby zjistil, zda mají zajištěný dostatek energie na dodržení svých závazků vůči spotřebitelům a podnikům. Kromě logické otázky "A cože dělal ERÚ doposud?" se nabízí další velezajímavé téma: Proč působí na našem energetickém trhu, slovy "čtyři sta třicet čtyři" obchodníků s energiemi? S kým jiným si tyto základní otázky vyjasnit než s bývalým prvním místopředsedou právě zmíněného Energetického regulačního úřadu Ivanem Noveským. Vysvětli divákům, co to je za skupinu lidí, která stojí někde mezi distributory a výrobci energií a spotřebitelem? Co to je za lidi, kteří tímto způsobem zdražují cenu energie? Kdo vytvořil právní rámec pro jejich působení? A pokud byla Evropská unie, kdo implementoval tento legislativní rámec do České republiky? Ivan Noveský (bývalý 1. místopředseda ERÚ) Problém nastal v roce 2006-2007, kdy se rozjel tzv. unbundling. Unbundling znamenal rozsekání dosud fungujících jednotlivých obrovských společností v elektroenergetice, jako byl např. ČEZ. Osekání na jednotlivé části a vytvoření nové skupiny lidí, která se zabývá pouze přeprodáváním, která v podstatě nemá, mohlo by se říct, teoreticky žádný majetek, žádné sítě, nic, žádnou odpovědnost a pouze přeprodává. Čili vytvořili se obchodníci, řekl bych s teplou vodou, v tomto případě s energií. Bohužel tady nastalo selhání, za které svým způsobem nemůže Česká republika, protože to přišlo z Bruselu jako tvrdý požadavek a je to v rámci nového energetického zákona. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Trochu to zavání nějakým chtění, že se tímto způsobem ze systému vyvádějí peníze. Ivan Noveský (bývalý 1. místopředseda ERÚ) To je sice pravda, ale například už v červnu 2017 se do tohoto systému snažila zasáhnout tehdejší paní předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, protože říkala: Pojďme se podívat, když se udělá chyba. Chyba se dá udělat. V energetice je každá chyba příšerná, protože všechny chyby trvají strašně dlouho, napravování chyb trvá strašně dlouho, stojí to obrovské peníze. Říkala: Pojďte, udělali jsme chybu, udělala se chyba s unbundlingem, pojďme se podívat, co se s tím dá dělat. Jenom společnost ČEZ do unbundlingu dala více než 2 miliardy korun. Ale ty 2 miliardy neplatil ČEZ, to platili spotřebitelé. Vždycky všechno zaplatí koneční spotřebitelé. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Myslíš si, že ERÚ požene k odpovědnosti Bohemia Energy a jmenovitě i majitele pana Tesaříka? Bude se nějakým způsobem kompenzovat to, co si řekne tzv. dodavatel poslední instance - zní to hrozně, jako z nějakého pohřebnictví - který si řekne spotřebitelům. Bude možné potom kompenzovat cenu, třeba z peněz Bohemia Energy? Ivan Noveský (bývalý 1. místopředseda ERÚ) Obávám se, že tam žádné peníze asi nezůstanou. Ale to samozřejmě nemohu predikovat. Problém je v jiné věci, protože tady se ukončila činnost, proč? Ta společnost, včera jsem kontroloval všechny dostupné veřejné dostupné rejstříky, má platnou licenci. Ta společnost není v insolvenčním rejstříku čili vůbec nemá důvod ukončovat smlouvy na dobu určitou, které jsou s lidmi, tam není žádný právní titul. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) To už skoro vypadá na to, že by se možná celá věc měla prošetřit trestněprávně. Ivan Noveský (bývalý 1. místopředseda ERÚ) Tam je jiná věc. Nejdříve by měl fungovat Energetický regulační úřad, který musel mít signály, které, přiznám se, nemám, nevidím. Ani teď nemohu vidět do Energetického regulačního úřadu. Ten má všechny výkazy, má všechny informace nebo si je může opatřit. To znamená, Energetický regulační úřad tady absolutně selhal, protože, abych to řekl lidově, nechal to plynout. Věděl, že je tam problém, to oni věděli, protože to přiznávají, ale vůbec to neřešili. Držitel licence má své povinnosti. To není jenom, že bude lízat smetanu. On má své povinnosti, musí plnit, musí zásobovat a dodávat. První, co je napsáno v energetickém zákoně, jako první povinnost Energetického regulačního úřadu, v § 17, je chránit oprávněné zájmy spotřebitelů. A to tady selhalo. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Jak by sis představoval nějakou systémovou změnu, která by znamenala návrat rozumu do energetiky a také starost o občana a o jeho základní potřeby? Ivan Noveský (bývalý 1. místopředseda ERÚ) Tady jsou vnitřní věci, to je záležitost celého systému. Vrátit unbundling zpátky a vytvořit znovu ty celky, to bude asi obtížné, ne-li nemožné. Tady je ale jiný problém. Dneska máme problém s cenou elektřiny, ale za chvilku bude problém v tom, že elektřina tady prostě nebude. Němci letos odstavují, v příštím roce poslední tři jaderné bloky, mezitím odstavili černouhelné elektrárny, které jsou ekologické, a elektřina v Německu nebude. Budeme mít problém, protože cena se tvoří, když máme v Praze pobočku burzy, v Lipsku na burze, myslím cenu elektřiny. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Necháváme si tunelovat vlastní systém a ještě diktovat ceny zvenku. Ivan Noveský (bývalý 1. místopředseda ERÚ) Přesně tak. Nebudeme mít na to, abychom si v Německu kupovali drahou českou elektriku. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Jiřího Mikeše proč jsou současná mainstreamová média politicky ideologická či jinak podjatá Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Předvolební kampaň nás opět přesvědčila, jak neblahý vliv mají současná mainstreamová média na zdravé naplnění smyslu našeho politického systému. Nejsou schopna nejenom představit reálné názorové proudy, které hýbou společností, ale už vůbec nemají zájem na konfrontaci skutečných voličských nálad s praktickou politikou parlamentních politických stran a hnutí. Protěžují navíc strany a síly, jež nejdůsledněji slouží cizím zájmům a případnou relevantní mimoparlamentní konkurenci dokonce ignorují jako obtížný hmyz. S výjimkou těch, u nichž se dá předpokládat, že budou jen kosmetickým doplňkem stávajícího povoleného kurzu, tedy kurzu, jenž vyhovuje politice Evropské unie, Spojených států či speciálně Německa. A protože je tu se mnou bývalý prezident Rady pro reklamu České republiky a vysokoškolský pedagog Jiří Mikeš, ptám se ho: Mohl byste nám rozebrat důvody, proč současná hlavní média jsou tak impotentní a dá se říci, politicky, ideologicky a jinak podjatá? Je možná nějaká náprava a řekněme, v čem spočívá? Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog) Žijeme ve světě, který se globalizuje. Tento svět ovládají určité zájmové skupiny a důležitou roli hrají velké korporativní firmy. Když jsme tady začínali, bylo k dispozici 750 miliónů Kč na reklamu a na komerční komunikace. Dnes je to 100 miliard. Je pochopitelné, že se parlament, senát a všichni budou snažit omezovat výdaje do určitých médií. Nás by totiž nemělo zajímat, jestli je médium nalevo nebo napravo, nás by mělo zajímat, kolik má čtenářů, kolik má posluchačů. To se žel neděje. Jsem s hrůzou sledoval, jak jedna velká společnost, nadnárodní, říkala: My budeme dávat reklamu jenom do těch médií, které nám vyhovují. V podstatě řekl pravdu, je to hrozné, jestli to pak takhle je. Vzpomínám si, že když jsme začínali, byl jsem ředitel jedné americké agentury. Oni mi říkali, z Frankfurtu jsem dostal pokyn: Ne abys to dal do Rudého práva! Tak jsem říkal, že to nedám, jsou to pánové, diktujou si. Za 14 dní mi volali a říkali: Hele, ono to lidi čtou, jen to tam klidně dej. Kdo si to dnes dovolí? Tady se odvádí strašný prachy, 300 miliard z této republiky ven, korporacím. Takže teď jde o to, jestli uděláme to, co je zcela běžným životě. Každá akce budí reakci. Reakci na to, co se tady děje, je zdůrazňování: My jsme národ, my obyčejný lidi. My máme nějakou tradici. My máme historii. Nikdy jsem nic neměl proti Evropské unii, svého času jsem tam 7 let zastupoval celý východní blok v Evropské asociaci komunikačních agentur. Diskuze tam byly normální, jenže když jsme pak šli do parlamentu, viděl jsem hrozné velké budovy zbytečných lidí. (Řekli:) Co bys tedy udělal? Udělal bych jednu jednací řeč, angličtinu. Nestěhoval bych každý rok celý personál do Štrasburku atd. Tady je takových možností, jenže oni nechtějí, oni to chtějí zbyrokratizovat, oni nám chtějí přikazovat. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Říkal jste Evropská unie. Právě z popudu Evropské unie se sestavují seznamy médií, kde nesmí být vlastně uplatněna reklama velkých firem a v případě, že je, tak potom ty firmy jsou ostrakizovány, jsou pronásledovány a kdejaký, s odpuštěním, idiot a práskač přichází jaksi s tím, že ta firma... Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog) Nemluvíme o paní Jourové? Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Mluvíme o paní Jourové. Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog) Tak to je jasný. Co ona, která tomu nerozumí, mediálnímu byznysu? My děláme, měli bychom dělat média nezávislými. No jo, ale opak je možná někdy pravdou. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Takže firmy se potom samozřejmě bojí, ale vytváří to prostředí nekalé soutěže, což je skutková podstata trestného činu. Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog) To je jasné. Jestliže je mediální trh rozdrobený a je tady spousta novin, časopisů a televizi, jsou závislí na tom, jestli dostanou peníze z reklamy. Velké společnosti dostanou pokyn, těm to tam dejte a těmhle srabům... oni dělají seznamy "fake news". To by neměli dělat. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Narušuje se tady jednoznačně trh s informacemi i svoboda podnikání. Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog) Určitě. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Jak to vypadá s politickým marketingem? Prázdnota, která se na nás valila při šaškárně v předvolební kampani, vůbec neposkytovala fakta, která by opravdu pomohla voličům se správně rozhodnout. Co to je, co to političtí marketéři předvádějí? Jiří Mikeš (bývalý prezident Rady pro reklamu ČR, vysokoškolský pedagog) Tam je to tak, víte, že když vám budeme lhát v komerční reklamě, tak manželky, které jdou nakoupit "Dočista, dočista", to zkusí a řeknou, no to jsou šmejdi. A okamžitá reakce: My to přestaneme kupovat. Kdežto v politickém marketingu, u politické reklamy, jsou sliby. Něco naslibují a pak mají čtyři roky, aby se na vás... to nějak obešli. Efekt bumerangu, že se jim to vrátí, je čtyři roky. Myslím si, že teď to nebudou čtyři roky, že to bude o něco dřív. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) To si myslím taky, předvolební kampaň, to bylo nepovedené leporelo. Moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, Vážení diváci, se těším na další pokračování v cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Ivana Vyskočila jak definovat skupinu, jež vědomě či nevědomě prosazuje často národu nepřátelskou cizí agendu Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Vítám vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Máme po volbách. Nelze si nevšimnout, že největší radost nad jejich výsledky projevovaly často příslušníci tzv. pražské kavárny. Jak definovat přesněji tuto skupinu lidí, která dle kritiků útočí svými výmysly nejenom na tradiční českou společnost, ale i samu podstatu lidství? Jak definovat skupinu, jež je existenčně závislá především na zdrojích z veřejných rozpočtů, zahraničních dotací a podpor a přitom hojně využívá veřejnoprávní, nikoliv nestranná, média k hlásání svých mouder? Jak definovat skupinu, jež vědomě či nevědomě prosazuje často národu nepřátelskou cizí agendu? Přitom mezi svými živí pocit nadřazenosti zbytku společnosti a přisvojuje si právo k moralizování ostatních. A protože pražská kavárna sestává kromě aktivistů ze zištných neziskovek a z vybraných novinářů také z domnělých i skutečných umělců nebo intelektuálů, pozval jsem si do studia divadelního a filmového herce, dramatika a publicistu Ivana vyskočila, jenž mentalitu mnoha těchto osob a osůbek dobře zná. Ivane, proč se pražská kavárna tak rozjasnila? Vy ty lidi velmi dobře znáte, s kterými jste dlouho, nějakým způsobem pobýval a znáte jejich mentalitu. Velmi by mne zajímalo, co si oni ve skutečnosti myslí? Co očekávají od změn, které přinášejí politické slepence, kdy jednotlivé strany působily velmi nepřesvědčivě, ale pak se dají dohromady a říkají, že něco změní? Ivan Vyskočil (herec, zakladatel Herecké asociace) Pražská kavárna shrnuje spoustu lidí, kteří jsou intelektuálové, herci, někteří zpěváci a tak podobně. Já jsem se především stýkal nebo se stýkám s herci. U herců je to zvláštní, protože herectví je strašně závislé povolání. Oni jsou závislí na tom, kdo jim dává práci. Po svých článcích mám mnoho ohlasů v tom, že kolegové volají a říkají "Ivane, já s tebou souhlasím, každé slovo podepisuju, ale já to nemůžu říct, já bych s nimi nevydržel.". To je jedna skupina. Pak je druhá skupina, kteří jsou... prostě nadávat na Zemana, na Babiše, ono se to nosí, takže oni v tom jedou. A pak je další skupina, která, jakoby nostalgicky vzpomíná na tu dobu, kdy oni byli hlasem národa. To jsou ti, co chodí mluvit na Milión chvilek, protože to je opojné, 200 000 lidí a on řekne "Zeman" a všichni plácají. V životě, v divadle, tolik diváků neměli. Pak jsou takoví, a to už je opravdu daleko za hranou, hutkové, co skládají písničky, jako že by pan prezident měl umřít, a textař Dědeček, že "by si smrt umazala kosu". To je už něco naprosto nechutného. Říkám, že každá hospodská odrhovačka "já ti ho tam našroubuju" je daleko lepší než tyto Hutkovy výmysly. Ta je totiž přímočaře vulgární, sprostá, ale tohle je zlé. A to nemá být! Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Tihle lidé mají plná ústa liberální demokracie, ale málokdo z nich chce dopřát osobní svobodu tomu druhému a už vůbec nechtějí dodržovat demokratická pravidla. Detail za všechny: Dohaduje se zde vedení příští Poslanecké sněmovny, ale jedna parlamentní strana byla vynechána, SPD prý nemá co dělat ve vedení Poslanecké sněmovny. To je ta příští demokratická změna! Ivan Vyskočil (herec, zakladatel Herecké asociace) To je právě to, co jsem říkal: nalepí někomu známku extremista. Ale já bych známku extremista nalepil paní Pekarové Adamové. Na čelo, protože ta má určitě v sobě hluboce zakořeněnou "pravdu a lásku" a je v ní zakořeněná tak hluboce, že nemůže ven. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Bez předvolebního slepence by se ani nedostala do parlamentu. Ivan Vyskočil (herec, zakladatel Herecké asociace) To je právě to, co demokracii potlačuje. Mimochodem, tihle sluníčkáři, mezi herci to tak není. Ona herecká společnost není až tak příliš upřímná. On vám na jedné straně řekne "no jo" a pak jde tamhle za roh a říká "s tím Vyskočilem se není možné vůbec bavit... to je kretén". Bohužel, herci jsou málokdy tak otevření, že řeknou něco do očí. Ale oni jsou až militantní, v tom svém názoru, který drží a zastávají, jsou nesmiřitelní. Kdežto "no dobře, tak ty si myslíš tohle, já si myslím tohle... myslím si, že nemáš pravdu, tak si to mysli". "Kulturní fronta", ta pražská kavárna trošku nevidí za roh. Oni jsou nadšení tím, jak to ODS, slepenec, jak to vyhrál, ale vůbec neuvědomují těch 30 let, které tady byly předtím. Oni někdy přece kulturu nikdy nepodporovali. Oni na to dojedou! Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Staronová parta samozřejmě nese také svoji vinu na tom, co se bude teď v nejbližších měsících dít. Dostaneme se do obrovských turbulencí a do velké energetické krize a bude chudnout národ a budou chudnout samozřejmě i členové pražské kavárny. Ivan Vyskočil (herec, zakladatel Herecké asociace) Samozřejmě budou chudnout, protože budou chudnout i v tom, že lidi nebudou mít na to, aby si koupili lístek. Když stojí lístek do muzikálu 600 Kč, přece nemůže jít s celou rodinou normální pracující člověk, když má 2 děti. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Moc děkuju za rozhovor. S Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Jana Skalického, proč je důležité abychom obnovili a rozvinuli opět vodní dopravu v České republice. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. V posledních desítkách let usilují evropské země o renesanci vodní dopravy. Modernizují současné vodní cesty a splavňují další úseky vodních toků. Jak se rozvíjely naše vodní cesty v uplynulých 30 letech? Jak se podařilo splavnit některé jejich úseky a jak se tuto nejekologičtější dopravu dařilo modernizovat a začleňovat do dopravy kombinované? Nesvědčí náhodou o stavu tohoto odvětví dosti výmluvně už samotný pokles počtu našich říčních plavidel, z původních 1200 na dnešních 38? Předseda představenstva společnosti Vodní cesty Jan Skalický se snaží usilovně obracet pozornost politiků a státních úředníků na katastrofálně zanedbaný obor. Proto se ptám právě jeho: Zkus sumarizovat, jaké hlavní, základní důvody vedou k tomu, abychom opět obnovili a rozvinuli vodní dopravu v České republice? Jan Skalický (předseda představenstva Vodní cesty, a.s.) Když mluvíme o vodní dopravě, tak musíme mluvit o vodních cestách. Dokonce tomu říkám vodní koridory, voda je nejvíce mezirezortní a mezioborový dopravní mód, protože je rozestoupena asi na sedm ministerstev a je potřeba vnímat, že vodní koridor má význam nejen dopravní, ale také hospodářský a vodní bilance, energetický, bezpečnostní a další. V té sumě nacházíme důvod, proč vlastně všechny evropské státy dnes rozvíjejí vodní cesty. K otázce, proč vlastně plout na vodě: je to úplně jednoduché, není možné jenom plout, není možné jenom jezdit na silnici, všechny dopravní módy musí fungovat dohromady. Když fungují dohromady, dávají v dopravním mixu nejenom ekonomický význam, ale také vodohospodářský a ekologický. Proto také v Evropě, například i v rámci green dealu a "Fit for 55", programů a plánů Evropy byl vždycky kladen důraz na to, že se musí rozvíjet nejenom silnice, ale také voda, železnice a další obory. Například číslo 75 % dálkové nákladní dopravy přesunout do roku 2050 na vodu a na železnici, v pořadí železnice - voda, železnice bude vždycky větší, to je přece jasný důkaz o tom, že s vodní cestou v Evropě všude počítají. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Asi nikdo soudný nebude pochybovat o tom, že je blahodárné přesunout část dopravy na vodu. Jak je možné, že ekologičtí aktivisté, kteří by měli mít největší zájem na vodní dopravě, a zároveň s nimi politici dělají všechno pro to, aby se to nepodařilo? Je to obrovské pokrytectví a strašná licoměrnost. Jan Skalický (předseda představenstva Vodní cesty, a.s.) Přesně tak. Když mě táta jako čtyřletého kluka vodil v Pardubicích kolem Labe, ukazoval: Kluku, tohleto je ta nejvíc ekologická doprava, která je dopravou budoucnosti. V Pardubicích je izolovaný jez na izolovaném úseku řeky, dodnes není přes plavební stupeň Přelouč propojen na labskou vodní cestu směrem do Hamburku. Vždycky jsem si říkal: Přece všem je úplně jasné, že když jede na lodi přibližně 70 kamionů zboží, to znamená, představte si loď, má 2 motory kamionů a veze 70 kamionů, co se týče kapacit zboží. Je přece úplně jasné, že to je ekologický dopravní mód. Když vezmu opotřebení pneumatik, mikročástice ve vzduchu, vezmu hluk, vezmu otřesy, když jezdí vlaky kolem obydlí. Všechny tyto tzv. externality, externí náklady na vodě vodní doprava rapidně snižuje, je to ekologická doprava. Když u nás řekneme voda, tak to je zejména ministerstvo životního prostředí řízené nevládními organizacemi. To je potřeba říct, dneska není řízeno ministrem, ale nevládkami, které vždy ochranu přírody ohýbají v něčí prospěch. Tvrdí, že například plavební stupeň Děčín, což je naprosto nezbytná část infrastruktury na vodě, se nikdy nepostaví. Oni prostě říkají, to nikdy nepostavíte, protože vodní doprava je věc minulosti, je to neekologické, je to prostě nepotřebné. No a já se ptám, v čí prospěch to je? Je to úplně jednoduché: musíme velmi "ocenit" ostatní dopravní módy, jako například železnici, která si umí vylobbovat, umí si prosadit svoje místo na slunci. Jedou-li samozřejmě okolo jakéhokoliv vodního toku, například okolo Labe, ale také okolo Rýnu, okolo evropských vodních cest jedna nebo dvě železnice, tak je jasné, že tam dochází ke konkurenčnímu boji. No a železničáři si prostě umí svoje místo na slunci vydobýt. Z toho důvodu potom také můžeme říct, že jsou často těmi, kteří - a je to úplně normální, oni bojují sami sebe - poskytují určité fondy a platí například ekologické... Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) To mne moc zajímá, co jsi říkal. Plavební stupeň Děčín, to byl přece vládou schválený záměr a pak naprosto nepochopitelně ministr životního prostředí poslal čtvrt milionu jakési neziskovce, aby torpédovala ten projekt. Co to je za podivnou hru? Oni nechtějí vůbec nic stavět, oni vlastně "na oko" schválí nějaký projekt a zároveň si ho potom nechají likvidovat neziskovkami, kterým posílají ze státní rozpočtu peníze. Co to je? Jan Skalický (předseda představenstva Vodní cesty, a.s.) Říkám tomu kanibalizace vlastních projektů. Plavební stupeň Děčín je úplně krystalická ukázka toho, jak stát není schopen realizovat své vlastní projekty. Existuje 26 vládních usnesení a přece vláda je schválena parlamentem, parlament je vůle lidu, to znamená je je tady 26krát rozhodnuto, že plavební stupeň Děčín má být prioritou pro výstavbu, za prvé. Za druhé, je tady jasně rozhodnuto zákonodárci, že plavební stupeň Děčín a plavební stupeň Přelouč jsou prioritami, které se mají stavět urychleně a proto jsou dány do zákona o urychlení výstavby (dopravní) infrastruktury (zákon č. 416/2009 Sb.). Za třetí: vlastní projekt plavebního stupně Děčín je tak dlouho projektován, že v němž je již utopeno 1,6 miliardy korun jenom na přípravu. Jsou tam 2 přechody pro bobry, 3 rybí přechody, 1 terestrický přechod, zaústění Ploučnice, velmi kulturně vráceno do původního stavu, elektrická česla, aby ryby neměly tendenci vplouvat do elektrárny, pomaluběžné turbíny, aby nesemlely ryby atd. Můžu tady hodinu mluvit o tom, co tam je za opatření. Čili projekt je schválen, vliv na životní prostředí je vysoce kompenzován v tom projektu. Dlouhodobě bylo požadováno, aby byl kompenzován. A výsledkem je, že tzv. posouzení vlivu na životní prostředí (EIA) není, protože nevládní organizace řeknou: "nám se zdá, my máme pocit, že tam ještě je problém s drobnokvětem a s bahenními náplavami, stanoviště 3270. Státe, řeš to!" Stát, místo aby řekl "to je dávno vyřešeno, to je dávno vykompenzováno a je tady 26 vládních usnesení, že máme stavět", tak stát řekne "no dobře, tak mi to budeme zkoumat a dáme 15 miliónů Kč. TAČR, to je další instituce, která může říct "ano, my na to dáme peníze a budeme čekat na výsledek". A ředitelství Vodních cest jako státní investor v tuto chvíli čeká na výsledek TAČRu, pouze v drobnokvětu a bahenních náplavach. Co přijde po tom, jaké budou další otázky ekologů? Abych nějakým způsobem cílil k závěru: Tady má stát přece říct: "Ne, my jsme již několikrát stanovili, že to je priorita. Kompenzace dávno proběhly." Stát musí umět prosazovat zájmy jednotlivých rezortů ve prospěch lidí této země. Tady se jasně ukazuje, že je-li Labe celé kanalizované, tzn. až po Střekov je kontinuální vodní cesta, prvků, které jsou dávno vybudované našimi předky, tak dobudovat poslední tři stavby na kanalizované vodní cestě by mělo být jednoduché. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Takže stát si prostě schválí projekt a pak si ho nechá kritikou zničit, aby nemusel nic dělat. Jan Skalický (předseda představenstva Vodní cesty, a.s.) Přesně tak. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další setkání u pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Pavla Chrastiny na budoucnost V4 Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Také vám vadí, jak ideologové, demagogové a obchodníci s vlažnou vodou posouvají naši republiku ve svých podbízivých frázích jednou na východ a podruhé na západ? Pokud ano, navrhuji, abychom se společně podívali na mapu a domluvili se, že jsme na první pohled země středoevropská a že s tímto faktem žádný režim ani jeho manipulátoři či takzvaní spojenci nehnou. Máme svoje dějiny, kulturu a tradice, které jsou dány právě a především tímto geografickým postavením. Z tohoto postavení bychom měli vycházet i při formování principů naší zahraniční politiky. Do studia přišel někdejší spoluzakladatel skupiny Olympic, filmový dokumentarista, vynikající textař a skvělý publicista Pavel Chrastina. Jak rozumíš geopolitickému postavení České republiky? Máme i nadále na sebe brát cizí identitu, bojovat nějaké cizí války a za cizí zájmy anebo bychom už měli konečně přejít k tomu, že bychom měli hájit vlastní středoevropskou identitu a bojovat za své vlastní zájmy? Pavel Chrastina (zakladatel hudební skupiny Olympic, publicista) Když jsem začínal psát na tato témata, velice jsem ocenil existenci spolku, protože už byl nějakým způsobem ustavený. Všechny bývalé komunistické země mají spoustu společného, hlavně za sebou mají zkušenost totality. Visegrádskou smlouvou, visegrádskou čtyřku myslím. Mají za sebou zkušenost čtyřicetileté totality, to znamená, že se ke všemu, co dneska přichází z tzv. západu nebo zemí, kterým říkáme západní, k tomu máme úplně jiný vztah než země jako Holandsko, Dánsko atd. Je potřeba si tohleto uvědomit, je potřeba na tom stavět a je potřeba opravdu tento region posilovat. Posilovat jeho svébytnost a jeho soudržnost. To, co se bude teď dít, s případnou změnou vlády, která pravděpodobně nastane, nedává dost dobrý výhled do budoucna. Už je tady někdo, kdo chce být ministrem zahraničí a říká: visegrádská čtyřka je málo demokratická. Tihle lidi prostě otáčejí o 180 stupňů, co je bílé, je najednou černé. O tom jsem taky napsal jednu písničku, jmenuje se Z bílé černou. Tehdy se nelíbila a dneska je doba, kdy se nelíbí znovu, protože princip je úplně stejný. Vždycky, když se blíží totalita, tak se najde síla, která převrací pravdu, vzhůru nohama, převrací na opak. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Takže ty jsi pro to, aby se naopak visegrádská čtyřka posílila, případně ještě rozšířila a vytvořil se blok, který by nás bránil před případným chaosem, ke kterému dojde nepochybně v Evropské unii? Pavel Chrastina (zakladatel hudební skupiny Olympic, publicista) Visegrádská čtyřka je jediná naděje, jak z tohoto všeho, do čeho jsme se dostali - není to zrovna příjemné se podívat na to, kam směřuje celá Evropská unie - jak z toho vybruslit jakžtakž s odřenýma ušima. Jsem bytostně přesvědčený o tom, že visegrádská čtyřka, která už teď reprezentuje téměř 70 miliónů lidí, je strašná síla. Je to jeden velký národ, který dneska ovládá Evropskou unii, což jsou Němci. To už chybí jenom dalších 10 miliónů. A tady je naděje, že k visegrádský čtyřce by se ještě možná nějaký ten milión různých jiných národů, až uvidí, co se děje, že by se k ní přidalo. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Tos mi nahrál na další otázku, protože to, že by ten blok posílil, by také znamenalo, že bychom se cítili kolektivně bezpečněji proti velkému mono-molochu, který dnes představují Německo a samotná Evropská unie, pod jeho diktátem. Pavel Chrastina (zakladatel hudební skupiny Olympic, publicista) Samozřejmě. To je princip: když se člověk nepoučí z dějin, tak je odsouzen k tomu si ty dějiny prožít znovu. To se děje téměř masově, Němci se moc nepoučili ze svých dějin. Nás se to bezpochyby týká taky. Musíme se podívat na to, že jsme tady měli 40 let totality, kterou jsme si částečně zavinili sami, podobně, co se stalo za Hitlera v Německu, že diktátor přišel k moci demokratickou nebo formálně demokratickou cestou. U nás přišli k moci komunisti, formálně demokratickou cestou, jenomže už si to připravovali od r. 1945, celé dva roky se už na tom pracovalo. V podstatě něco podobného se děje dneska. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) V4 by také mohla posílit naše sebevědomí, sebevědomí členských států a to je důležité. Pavel Chrastina (zakladatel hudební skupiny Olympic, publicista) Určitě, potřebujeme to. Těch 70, možná 80 miliónů, to je síla, která sama o sobě může být i hospodářsky zajímavá, protože některé státy jsou více zemědělské, některé více průmyslové. Kdyby se u nás trochu víc dbalo na to, aby byl průmysl v českých rukou a daně se neodváděly do daňových rájů, tak jsme schopni být ve visegrádským uskupení průmyslová velmoc, která by veškeré potřeby tohoto bloku byla schopna obstarat. A to nechci ubližovat zemím, o kterých se říká, že jsou hodně zemědělské. Poláci taky nevyrábějí úplně špatné věci, ale přece jenom ne tolik, jako my. O Slovensku se dá říct totéž, protože slovenský průmysl nebyl zanedbatelný, hodně věcí zrušili a rušit vůbec nemuseli. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Kdysi se ve starém mocnářství velmi dobře doplňovalo průmyslové Česko a zemědělské Maďarsko. Pavel Chrastina (zakladatel hudební skupiny Olympic, publicista) Jsem přesvědčen o tom, že tenhle celek by mohl existovat i samostatně, bez Evropské unie. Anebo s ní spolupracovat jako rovný s rovným. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Nepotřebujeme i určitou obranu? Postupuje kolonizace země, dokonce ideologická kolonizace a tady bychom mohli přece jenom být soběstačnější, samostatnější a být trošku v tvrdším odporu. Pavel Chrastina (zakladatel hudební skupiny Olympic, publicista) Když mluvíme o bezpečnosti, co to je? Jediné nebezpečí spočívá v migraci. Tohle jsou země, který si to uvědomují. Orbánovo Maďarsko migraci zastavilo plotem, nedá se nic dělat, Schengen-neSchengen. Poláci dělají totéž, s Běloruskem, kam strká emigranty Turecko. Tohle je to, co dnes reprezentuje největší ohrožení bezpečnosti, vnitrostátní bezpečnosti. Když tady bude emigrantů, podle známých pravidel, více, od nějakých čtyř do deseti procent, tak už jsou rizika atentátů, nesmírné komplikace. Nehledě k tomu, že tahle imigrace je většinou muslimská. Muslimové jsou známí tím, že kladou své požadavky, myslí si, že celý svět jim padne na kolena a že se jim přizpůsobí a chtějí měnit zákony podle svého. Chtějí pro sebe všechny peníze, aniž by museli pracovat, chtějí věci, které se nedělají a který vyvolají uvnitř každého státu určitý chaos, pocit nebezpečí a všechno, co s tím souvisí. Ani si nemyslím, že je potřeba budovat nějakou supersilnou armádu pro příklad nějaké budoucí války v tom smyslu, jak tady války byly až doposud. Dnes se to posouvá a nebezpečí jsou trochu jiného druhu a je to především nebezpečí ilegální migrace. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Takže budujme společný blok, budeme společnou obranu i společný ekonomický prostor a buďme ve střehu proti tomu, co se dnes děje na západ, případně i na východ a na jih od našich hranic. Moc děkuji za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další setkání při pokračování cyklu O čem mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Jana Pokorného proč jsou naše lesy v katastrofálním stavu Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Stovky lesníků se sjely 4. října do Českých Budějovic, aby se rozloučily s Janem Štroblem. S mimořádnou lesnickou autoritou, s člověkem, jenž zasvětil celý svůj život našim lesům, o které se staral s nejvyšší možnou profesionalitou. Náhle však do lesa vstoupila ideologie. Zelení aktivisté, kteří měli pouze své dojmy a pocity, a s nimi jim naklonění politici, kteří, ať už hlouposti či záměrně, vytvořili metodicky i legislativně podmínky pro bezprecedentní kůrovcovou kalamitu. Jan Štrobl se pustil do boje a na všech stranách, včetně parlamentu a ministerstev, vysvětloval, že za použití standardních opatření prověřených za celá staletí lze katastrofu zastavit. Nakonec podlehl nemoci a dle svědectví mnohých lidí zcela ztratil vůli k životu, neboť odpovědní lidé nechali bezohledně umírat jeho milované lesy. Ve studiu sedí fyziolog rostlin, jenž se coby vědec desítky let zaobírá úlohou vody a vegetace v proměnách klimatu, Jan Pokorný. Proč jsou naše naše lesy v takovém stavu? Proč se Jan Štrobl stal pro lesníky obětí politické a úřednické zlovůle? Jan Pokorný (fyziolog rostlin, výzkum úlohy vody a vegetace) Náš les, středoevropský les, je staletým dílem lidské činnosti, od zasázení stromků až po výchovu, až po výběrovou sklizeň. Zejména na horách má les hlavně funkci vodohospodářskou, klimatickou. Ono se teď hovoří o biodiverzitě a o tom, že máme moc smrku. Když začneme odshora, od osmého vegetační pásma, který je od 1100 m výše, tak je to jenom smrk, ale různého věku, od jednoletého až třeba do třistaletého. Když půjdeme o stupeň níž, o dva stupně níž, je to tzv. hercynská směs, kde máme smrků třeba 50 % a mělo by tam být dalších 20, 25 % jedle a 20, 25 % buku a k tomu další. To všechno jde docílit jenom soustavnou péčí z generace na generaci. Jak jsem zestárnul, teprve teď chápu, jak se les rozpěstovává, jak se o něj pečuje a podobně. Jenda Štrobl to zažil od mládí a podobně s ním řada dalších lesníků a jsou zoufalí z toho, že se bere málem za přednost, že se kůrovec nechá rozmnožit a nazývá se ať už architektem nebo lékařem lesa. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Jak pociťujeme a ještě pocítíme absenci lesů v české krajině? Co všechno umí jeden každý strom, zvlášť jehličnatý? Jan Pokorný (fyziolog rostlin, výzkum úlohy vody a vegetace) Každý strom vypařuje vodu. Roste tak, že bere oxid uhličitý. Za jednu molekulu vyloučí jednu molekulu kyslíku a vypaří stovky molekul vody. Takže strom je v první řadě klimatizační zařízení, které rozptyluje sluneční energii, která jde rytmem den-noc, ve dne je jí víc, v noci méně, a pak máme sezonalitu. Jeden jediný strom, vypaří 20 l vody za hodinu, chladí čtrnácti kilowatty jako pět air-condition, klimatizačních jednotek, které máte na oknech svých kanceláří. Pak to dohromady dá les a víme z historických zkušeností, to je popsáno tisíce let, že tam, kde se odlesní, se krajina ohřívá a postupně vysychá. Les vypařuje vodu a současně ji tím přitahuje. to je otázka krátkého cyklu... Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Honza Štrobl říkal, že na ministerstvu jsou někteří odpovědní úředníci přesvědčeni, že například smrk krade vodu. Jan Pokorný (fyziolog rostlin, výzkum úlohy vody a vegetace) To je zajímavé, jak létáme na Mars, jak jsme rozřešili dědičnou informaci a nejsme schopni se domluvit o tom, jestli výpar vody rostlinami je zlo anebo podmínka pro to, aby vůbec voda přicházela od moře. Opravdu to je základní rozpor, protože v odborné literatuře se pořád mluví o ztrátách vody, tzv. evapotranspirací. To znamená, tím, jak voda odchází přes rostlinu a z půdy, je to podmínka pro to, aby se zase vytvořily mraky, spadla dešťová voda zpátky a přitáhlo to vlhký vzduch od moře. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Vím, že nesouhlasíte s teorií, že za klimatickými změnami stojí oxid uhličitý. Kde hledáte příčiny změn klimatu? Jan Pokorný (fyziolog rostlin, výzkum úlohy vody a vegetace) Můžeme lehce změřit, kolik sluneční energie přichází, když je jasný den, je to až 1000 W na metr. To znamená na kilometr čtvereční jde gigawatt, a to je výkon Temelína, jednoho reaktoru. Jestliže sluníčku nabídneme suché vydlážděné plochy nebo nějaké prázdné haly nebo uschlý les, tak většina sluneční energie, 20 % se odrazí a zbytek ohřeje půdu na až 50 až 60 stupňů. A horký vzduch jde nahoru a ze stran vytahuje vodu. Když mu nabídneme život, což je voda a rostliny, tak většina jde právě do výparu vody. Vypařená voda, každý litr se přemění na 1200 l vodní páry a ta přenese sluneční energii ze dne do noci, což je pak rosa. Anebo ji zase zvedne nahoru a udělá mraky. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Politika betonování, asfaltování a zároveň ničení lesů je tou daleko silnější příčinou změn klimatu. Jan Pokorný (fyziolog rostlin, výzkum úlohy vody a vegetace) Určitě, to je změna klimatu, kterou si můžeme změřit. Nikdo nezměřil, jak se změnil skleníkový efekt díky navýšení koncentrace oxidu uhličitého z 250 ppm, čili mililitrů v kubickém metru, na 400 ppm. Byly tady koncentrace mnohem vyšší. Ale hlavně ono jde změřit, kolik tepla vysílá Země, když je oblačno, a kolik ho vysílá, když je jasno. Květy na jaře mrznou, když je jasná obloha. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Hlavní důvody vysychání krajiny, krátce... Jan Pokorný (fyziolog rostlin, výzkum úlohy vody a vegetace) Je to, že odvedeme vodu a máme krajinu suchou. Vytváříme z krajiny step a poušť, svádíme to na oxid uhličitý a divíme se, že se krajina tak chová. Ještě to otočím: vytváříme z krajiny step a poušť, krajina se tak chová a svádíme to na oxid uhličitý. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem mlčí.

Stanislav Novotný se ptá Rudolfa Jindráka jak máme číst výsledky německých voleb Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Dobrý den, Vážení diváci! Vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Historie nám přisoudila silného a vlivného souseda, Německo. Ať už k němu máme jakýkoliv vztah, jistě všichni uznáte, že bychom měli mít dobrý a pokud možno všestranný vhled do dění za naší západní hranicí. Nedostatek obezřetnosti v kombinaci s iracionální důvěrou v nezištnou cizí pomoc nás už jednou málem připravily o samotnou národní existenci. A protože 26. září se konaly volby do německého Spolkového sněmu, nemohu se nezeptat odborníka nad jiné znalého, bývalého dlouholetého velvyslance v Německu, Rakousku a Maďarsku a také bývalého náměstka ministra zahraničí a současného ředitele zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolfa Jindráka. Jak máme číst německé volby, výsledky německých voleb? Přestože probíhají složitá koaliční jednání, mám pocit, že už možná můžeme vysledovat určitý trend, změnu kurzu německé politiky do budoucna. Jak se například bude chovat Německo v migrační politice? Jak se bude chovat v politice energetické, když nám dnes hrozí bezprecedentní krize v celé Evropě? Zajímá mě také, jestli budou prudčeji, ostřeji realizovat "zelený úděl". Rudolf Jindrák (diplomat, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky) Předně jsem rád, že se německým volbám tolik věnujeme. Myslím si, že Německo, na rozdíl od jiných zemích, je tou zemí, která přímo ovlivňuje českou domácí politiku. Nejen politiku, ale i ekonomiku a další. To je ten velký omyl, si myslím, že někdo říká, že Rusko je tím hlavním tématem, které se má promítat do české vnitřní politiky. Není tomu tak. Je to Německo a myslím si, že právě různé vrtochy některých německých politiků, a nejenom německých politiků, směrem do zelena, do... nechci říct migračně... nám svým způsobem komplikují přímo náš život. Takže se tím zabývat musíme a samozřejmě si musíme vyhodnocovat programy politických stran. Myslím si, že konstelace, která nastane v Německu, nebude úplně změnou k lepšímu. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Jaký vliv má současné Německo na naši politiku a ekonomiku) Rudolf Jindrák (diplomat, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky) Vliv má, je to otázka provázanosti ekonomik. Celý život odmítám tezi o tom, že jsme sedmnáctou zemí Spolkové republiky Německo. Myslím, že sedmnáctou zemí nejsme, bavíme se česky, máme svoji historii. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Spousta ministrů, spousta politiků a různých aktivistů by si přála, abychom byli součástí Spolkové republiky Německo. Rudolf Jindrák (diplomat, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky) Nechci použít výraz vlastizrada. Myslím, že toto má určitou charakteristiku, přiléhavé vyjádření této věci. Neříkám, že máme s Německem bojovat. To prostě není součástí současné politiky. My jsme členy Evropské unie, jsme společně členy NATO, tak si myslím, že máme spolupracovat. Samozřejmě si přitom zachovat určitou rovnou páteř v tom smyslu, že máme své priority, které také dokážeme říci a dokážeme je do očí říci i našemu partnerovi. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Roste ovšem počet lidí, kteří mají pocit, že vazby na našeho západního souseda jsou víceméně koloniální, do určité míry devótní, že jsou vlastně vazalského charakteru. Jak cítíš naši pozici? Rudolf Jindrák (diplomat, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky) To si úplně nemyslím. Samozřejmě záleží na osobnostech politiků, do jaké míry dokáží svým způsobem komunikovat, dokáží mít svůj vlastní názor. Nebudu říkat žádná jména, navíc jsme v předvolební době, ale myslím si, že zrovna oba dva prezidenti, mám na mysli Václava Klause a Miloše Zemana, dokázali vždycky rovnat jednat se svým partnerem, s kancléřkou Merkelovou, jako rovný s rovným, a to je velmi důležité. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Jak dnes v německé politice rezonují hlasy volající po návratu majetku sudetským Němcům a kolaborantům, který byl tento majetek zkonfiskován po roce 1945? Rudolf Jindrák (diplomat, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky) Je to téma, které se samozřejmě promítá v československo- a v česko-německých vztazích od roku 1945, které tady pořád latentně je. Je otázkou, jaká je politická reprezentace na německé straně, zejména v Bavorsku, které samozřejmě hájí zájmy sudetských Němců. Momentálně to nevidím jako úplně aktuální téma, které bychom museli nějak aktuálně řešit, ale samozřejmě ta obezřetnost je určitě na místě. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Někteří lidé dokonce nabíhají tzv. radikálním sudetským Němcům, například z Witikobundu, a zdá se, že jsou i nějakým způsobem odměňováni. Co si o tom myslíš? Rudolf Jindrák (diplomat, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky) Tu zkušenost nemám, nemůžu to potvrdit a samozřejmě to nemůžu ani vyvrátit. Buďme úplně upřímní, tady jde o velké majetky, které zůstaly na území bývalého Československa, dnes České republiky, tak si myslím, že v tomto mnohdy někdo nezná přítele ani bratra. Takže znovu, obezřetnost je na místě. Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Moc děkuji za rozhovor. A s Vámi, milí diváci. se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.

Stanislav Novotný odpovídá na některé otázky a shrnuje sdělení odborníků v předchozích pořadech Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií) Vážení diváci, vítám Vás při sledování dalšího dílu z cyklu O čem se mlčí. Tentokrát bez hostů, občas je totiž dobré odpovědět na některé otázky sám za sebe, tedy na vlastní odpovědnost. Zároveň se chci čas od času, tedy i dnes, pokusit shrnout to, co v jednotlivých segmentech sdělili již odborníci přede mnou. Otázky jsou však směřovány i na Vás, protože právě společně si musíme postupně uvědomit, kam spějeme a jaké dopady bude mít současný vývoj na nás a na naše potomky. Proticovidová globální opatření s sebou nepřinesla jen těžké zadlužení, které si v praktickém životě většina z nás vůbec neumí představit. Pod covidovou clonou už nabývá stále jasnějších obrysů evropská energetická krize. Na začátku byla chaotická hesla alarmistů, nad kterými jsme my, znalí ještě základních fyzikálních zákonů a principů, nevěřícně kroutili hlavami. Ale iracionální hesla byla vtělena do směrnic a zákonů a stala se součástí "slavné" evropské energetické koncepce. Její naplňování, koncentrované primárně na využívání elektrické energie získané z bezuhlíkaté výroby, je navíc omezené politicky motivovanými teoriemi o globálním oteplení, ideologicky zneužitou rétorikou Grety Thunbergové a tzv. green dealem, tedy "zeleným údělem". Náš dosavadní životní styl, který je již poplatný respektu a plnění cílů evropského, respektive světového globalismu, na který jsme si rádi jako tvorové spotřební navykli, vychází z nedávno vcelku stabilizované ceny elektrické energie v průměru 60 EUR za megawatt. Z této relace se odvíjí celý řetěz hospodářské bilance, schopnost státu hradit mandatorní výdaje, hlavně na zajištění zdravotní a sociální politiky, včetně důchodů pro ty, kteří svoji aktivní prací v minulosti zajistili naši dnešní existenci. A teď jednoduché otázky. Jak se mohou při dnes již dosahované ceně za elektrickou energii ve výši 140 EUR a více za megawatt vyvíjet ceny potravin, ceny bydlení, výplaty důchodů, kvalita zdravotnictví a školství? Kde se na takový cenový nárůst energie, tedy základní složky života, vezmou prostředky, když se současně vzdáváme, opouštíme racionální a prověřené energetické zdroje? A s nedostatkem energií bude cena dále růst. Proč se na jedné straně převáží součástky v ohromném množství z jedné strany světa na druhý, aby se nakonec na jiném konci světa smontovaly? A to při neskutečných energetických výdajích, kdy potom energie musí logicky jinde chybět. Uvědomujeme si a jsme připraveni rozhodnout se nejen za sebe, ale i za naše děti, vnuky a další pokolení, že se vrátíme zpátky do životního stylu století páry? (I když z dnešní nejvyšší politické rozhledny se zdá, že už tehdy vynálezce parního stroje šel chybnou cestou spalování fosilních paliv.) Pro lepší pochopení problematiky naší a evropské energetiky několik podkladů. Náš rezort energetiky je bohužel tak jako řada dalších v pořádném nepořádku. Lacino elektřinu vyvážíme, draze ji nakupujeme, podle údajů Institutu pro energetiku se ročně odklání finance v objemu více než 15 miliard korun (sic!). Pokud Německo v krátké době zcela opustí výrobu v uhelných elektrárnách a zavře i ty jaderné, hrozí v důsledku raketového růstu cen elektřiny a následně všech energií evropská energetická krize dosud nepředstavitelných rozměrů. Vzhledem k dominantnímu postavení Německa pak i zvýšený vývoz naší elektřiny a nedostatek u nás. Jinými slovy, i v energetice se staneme pouhou montovnou. A jak na situaci reaguje naše evropské okolí? Co vlastně můžeme v této zásadní oblasti sami udělat? Tak především: Měli bychom se naučit rozumět klíčovým informacím. A ta hlavní zpráva dnes se týká dokončení plynovodu Nord Stream 2 z Ruska do Německa. Tento fakt zcela mění dokonce i geopolitickou situaci. A ta druhá zpráva? No přece, že Američané a Francouzi dnes vedou obchodní jednání s ruským Rosatomem. Takže o konečném vítězi budoucích tendrů na dostavbu našeho Temelína a Dukovan se rozhoduje úplně jinde a náš politický humbuk vyznívá nakonec mimořádně směšně a nedůstojně. Ve "svatém" boji za zájmy našich spojenců tak naši politici a různí tajtrlíci zahrozili Rusku, ale americké, francouzské, německé a další firmy naopak s ruskými společnostmi intenzivně jednají a spolupracují. Tím ideálním českým řešením dle opravdových odborníků je realizace tzv. ostrovního systému, v čele s našimi jadernými elektrárnami, dosluhujícími uhelnými, doplněnými racionálně obnovitelnými zdroji, zejména fotovoltaikou. To nejcennější, co nám však ještě zbývá, je reálná schopnost našeho průmyslu realizovat modernizaci a výstavbu jaderných elektráren vlastními silami, tedy jako hlavní dodavatel, pouze s rozumným výběrem zahraničních partnerů jako subdodavatelů. Zahodíme i tuto jednu z posledních šancí pro náš národní průmysl v tak kritické situaci a definitivně pohřbíme náš um a schopnosti? Rezignovali jsme na vlastní odpovědnost na zajišťování potravinové soběstačnosti pro naše občany z titulu společné evropské zemědělské politiky a to, co jsme byli donedávna schopni si sami vypěstovat, už z velké většiny musíme dovážet. Nyní je tedy před námi snad ještě fatálnější rozhodování, a to o naší energetice. Takové rozhodnutí v praxi potvrzuje nebo popírá státní suverenitu, pokud nám ještě nějaké její zbytky zůstaly. Anebo jsme opravdu podlehli bludu sdílené suverenity, která je jen a jen zástěrkou pro diktát globalismu? Na závěr si dovolím ještě jednou zdůraznit, že od června na evropských burzách stoupla cena elektřiny již o více než 100 %. Uvědomme si, prosím, že radikální zvýšení cen elektřiny se promítne radikálně prakticky do všech cen. Od bydlení až po základní lidské potřeby nutné k přežití třeba i pod mostem. Dnešní díl věnovaný bezkoncepční hloupé a protilidské energetické politice končí. To, že se o problému opravdu mlčí, je patrné z toho, že jeho smysluplné řešení nemá žádná politická strana ve svém volebním programu. A to je před volbami, ze kterých vzejde naše nová vláda. Velmi alarmující poznání! Odpověď však nemají také proto, protože od nás voličů nedostávají často přesné a konkrétní dotazy. Ptejme se jich tedy a buďme důrazní. Milí diváci, děkuji Vám za pozornost. Těším se na další setkání při pokračování cyklu O čem se mlčí.