v24tv

Na Západní břeh Jordánu se za posledních 50 let nastěhovalo přes 600 000 izraelských osadníků. I když jsou izraelské osady na palestinském území porušením mezinárodního práva, současná vláda i většina izraelské veřejnosti jejich výstavbu podporuje.

Výherce Zlaté palmy na filmovém festivalu v Beverly Hills - Okupace 101 je tematicky a koncepcí poměrně ojedinělým dokumentem. Snaží se proniknout do hlavních historických a aktuálních příčin Izraelsko-Palestinského konfliktu, který trvá již několik desetiletí. Okupace 101 představuje komplexní rozbor faktů a mnoho přehlížených souvislostí. Dále poukazuje na mnoho mýtů, které ve světě vznikly a převládají. Film je koncepčně jasně seřazen v chronologickém sledu událostí, které předcházeli dnešnímu tristnímu stavu. Od první vlny židovské imigrace z Evropy roku 1880, přes napětí v roce 1920, vystěhovávání Arabů z Palestiny, uznání státu Izrael roku 1948, válce roku 1967 až k příchodu první Intifády roku 1987 (nazývané také jako „Válka kamenů“ ), mírový proces v Oslu, který v červenci 2000 skončil nezdarem, a po kterém přišla druhá Intifáda. Počátky a průběhem tvorby bariér a oddělení Gazy... Film také popisuje život pod izraelskou vojenskou nadvládou, dále se podrobně zaobírá rolí vlády Spojených států, na průběh konfliktu. Je zde také poukázáno na hlavní překážky, které znemožňují ustanovení dlouhodobého a životaschopného míru ve Svaté Zemi. Kořeny konfliktu jsou vysvětleny prostřednictvím osobních zážitků, od předních učenců Středního východu, mírových aktivistů, novinářů, náboženských vůdců a humanitárních pracovníků, jejichž hlasy jsou příliš často potlačovány v amerických médiích... Z mnoha předložených faktů či historických spojitostí nám dokument předkládá zostřený obraz, který se může poměrně lišit od zažité představy o realitě a „tzv. správnosti“ věcí. Co je skutečné pravda? Je lidská spravedlnost opravdu slepá? Kam až může zajít neinformovanost a nenávist? Je možné se na věci dívat černobílým pohledem? To jsou jen některé otázky, které film předkládá...

V dokumentárním filmu "Palestina je stále problém" z roku 2002 se můžeme očima britského novináře a dokumentaristy Johna Pilgera podívat na tuto tematiku zase z trochu jiného úhlu, který je mnohdy zcela opačný k oficiálním zprávám z médií. Pilger se dotýká všech palčivých problémů izraelsko-palestinského sporu: ilegální okupace pásma Gazy (za natáčení ještě oficiálně okupovaného) a západního břehu Jordánu, neexistence palestinského státu, ilegálních izraelských osad, terorismu, palestinských sebevražedných útoků, teroristické minulosti některých izraelských předáků, vojenského a finančního zaštítění Izraele Spojenými státy atd. Dokument je především unikatní v zachycení výpovědí rodilých Izraelců a lidí, kteří si uvědomují vzájemnost utrpení, které způsobuje trvalá okupace Palestiny a vojenská přítomnost Izraele. Film tak otevírá k zamyšlení další oblasti lidského cítění a vnímání v krizových situacích. Jak může otec zabité dcery odpustit? Co je to zoufalství, které se mění v násilí? Kdy dochází k soucitu? Lze zastávit kruh nenávisti? Snímek sice popisuje již události před několika lety. Situace se však mezi "sousedními" zeměmi nezlepšila a proto nám nadále přináší svědectví o zoufálém stavu ve Svaté zemi. Během lednové (2009) akce proti organizaci Hamás bylo zabito 1300 Palestinců z toho 410 dětí.

Byli jsme best in covid? Kdo měl plán: lidstvo, nebo virus? Filmový štáb Víta Klusáka (V síti) a Mariky Pecháčkové se na jaře 2020 vydal do prázdných ulic a dva roky sledoval reakce české společnosti na pandemii covid-19 v odrazu vládních nařízení. V dokumentární tragikomedii Velké nic tvůrci nasbírali silné příběhy lidí z různých oblastí, zachytili bizarní obrazy krize a vytvořili tak absurdně úsměvnou zprávu o naší společnosti.

Je to teprve rok a půl od doby, kdy platila nařízení typu zákaz zpěvu či "bez tečky žádná hospoda nebo divadlo". Když opadla vlna hysterie, mnozí by byli rádi, aby se rychle zapomnělo na to, co se dělo ve společnosti v letech 2020 až 2022. Aby se nemluvilo o výpovědích z práce kvůli nenasazené roušce, policejních zásazích proti zdravým lidem, kteří chtěli jen jít na koncert, o pronásledování kvůli zdravotním rozhodnutím. Ale lidé, kteří toto zažívali, žijí mezi námi. Jejich příběhy odvahy, odporu proti nesmyslným příkazům či "jen" prostého postavení se za sebe samého jsme zaznamenali a prostřednictví dokumentu je sdílíme. Sdílení skutečných lidských příběhů je důležitým krokem na cestě k uzdravení a sjednocení. Ke smíření a odpuštění. Na příbězích 24 odvážných lidí, kteří se rozhodli místo strachu postavit sami za sebe a nesklonit hlavu před tím, co by bylo v rozporu s jejich vnitřním přesvědčením, ukazuje dokument NETEČKOVANÉ PŘÍBĚHY na absurdní realitu doby nedávno minulé. Svědectví těch, kdo se kvůli rozhodnutí nepodvolovat se slepě příkazům a zákazům a zažili kvůli tomu nátlak, šikanu či dokonce násilí, doplňují vyjádření právníků, psychologů, lékařů a dalších odborníků k mnohdy nezákonnému postupu státních orgánů, nátlaku vyvíjeném médii a dalším průvodním jevům doby. V kontrastu s ukázkami z obsahu šířeného médii hlavního proudu ukazují obyčejně neobyčejní hrdinové z dokumentu, že i nelehkou dobou lze projít nezlomen.

Krize konzumní společnosti. Typická americká rodina střední a vyšší střední třídy obývá plochu šesti set metrů čtverečních, má dvě auta, pohovky, židle, postele, stoly, pračku, sušičku, více než dva televizory, video a kabelovou televizi. Kuchyň je vybavena mikrovlnkou, ledničkou, mixérem, kávovarem, konvicí, robotem a samozřejmě spoustou kastrolů, pánví, misek, hrnečků, skleniček, zásobníků na potraviny, kuchyňského náčiní, talířů a příborů. Dům je vybaven počítači s tiskárnami, telefony, kalkulačkami, přehrávači, hudebními nástroji, mnoha uměleckými předměty a to jak originály a reprodukcemi, tak i spoustou dekorativních předmětů, jako jsou vázy, talíře, sošky, fotografie a další drobnosti. V koupelně je fén, váha, kartáček, strojek. Skříňky přetékají ručníky, šampóny, kondicionéry, krémy a jinými přípravky. Šatníky jsou přecpané oblečením i botami všeho druhu, od společenských šatů po kalhoty, trička, svetry a kabáty. Nechybí klobouky, kozačky, tenisky, baleríny, lodičky, vycházková obuv, lakovky, mokasíny. Nesmíme zapomenout na šperky. Kromě hodinek jsou to diamantové prsteny a další cennosti, obvykle větší množství bižuterie, náhrdelníky, náramky, náušnice a zase náušnice. Obývák je plný knih, DVD, CD, časopisů, fotek a dalších drobností. Podlahy kryjí koberce, po celém domě je rozmístěn nejrůznější nábytek často ozdobený sušenými nebo textilními květinami. V suterénu či v garáži je uloženo sportovní náčiní, jako kola, lyže, kufry, batohy, sekačka a zahradní nářadí. Kromě všech těchto věcí rodina utrácí značné částky za služby jako hlídání dětí, kina, restaurace, bary, hotely, létání, dále za kadeřníka, masáže, výlety do Disneylandu, právnické služby, pojištění, úroky a někdy i za pronájem skladovacích prostor, kde hromadí další věci. Typický spotřebitel nikdy nemá dost. I ve vašem životě byly pravděpodobně doby, kdy jste všechen svůj majetek mohli naskládat do auta a odjet do západu slunce. Dnes potřebujete k převezení všech svých věcí stěhovací firmu. Nástup průmyslové revoluce znamenal zásadní změnu v povaze práce ? pomalá, rozvážná doba řemeslné zručnosti byla nahrazena plánovaným šílenstvím tovární výroby. Rychlost a výkonnost nové doby s sebou přinesla dosud nevídanou produktivitu, avšak ještě zásadnější změny se odehrály ve způsobu, jakým lidé začali vnímat sebe sama a své místo ve světě. Radikální posun tedy spočíval nejen v tom, kolik jsme schopni vyrobit pro ostatní, ale v tom, kolik jsme schopni získat pro sebe. Před koncem devatenáctého století tu byla báječná devadesátá léta. Toto období se vyznačovalo nadbytkem a koncentrací bohatství na vrcholu společnosti, což nutně vedlo k výraznému prohlubování sociálních rozdílů. První člověk, který se začal podrobně zabývat vzrůstající spotřebou v americké kultuře, byl tento úžasně nabručený a popudlivý člověk jménem Thorsten Veblen. Je autorem slavné teorie zahálčivé třídy, což byl satirický, ale zároveň i velmi vážný pohled na rostoucí řadu produktů, patřících k určitému společenskému postavení a zajišťujících svým majitelům sociální převahu.

Během uplynulých padesáti let prudce vzrostl počet amerických vojenských operací ve světě. Byly opravdu nezbytné a v zájmu globální bezpečnosti? Během uplynulých padesáti let prudce vzrostl počet amerických vojenských operací ve světě - od raketových úderů a výsadkových akcí až po války a okupace. Důvody těchto zásahů se často lišily. Vždy zahrnovaly složité geopolitické zájmy Spojených států v různých částech světa a v různých etapách americké historie. Na vnějším obrazu těchto válek se to však neprojevuje. Po desítky let se diskuse o pravých příčinách amerických vojenských akcí vedou v uzavřeném kruhu vysoce postavených washingtonských politiků a úředníků. Na veřejnost tyto informace pronikají v podobě vynesených nebo odtajněných dokumentů, často až řadu let poté, co byly bomby svrženy a jednotky se vrátily domů. Skutečné pohnutky a možné dopady vojenských operací oficiální představitelé státu zatajují. Místo toho veřejnosti opakovaně předkládají schůdnější verzi válečné reality. Většinou v podobě pozoruhodně souvislých konstrukcí, jejichž cílem není informovat, ale získat a udržet podporu občanů.

Dokument ukazující jak USA a jejich agentury sledují internetovou a telefoní komunikaci po celém světě. Dokonce používají metadata z mobilních telefonů k zabíjení nepohodlných lidí, které svévolně a bez jakýchkoliv soudů označí za teroristy a pak je zabijí např. raketou z dronu. Mnohokrát to odnelli nevinní civilisté, jako např. známý masakr svatebního průvodu v Iráku.

V roce 2003 zaútočily USA na Irák a svrhly režim Saddáma Husajna. Válka po sobě zanechala desítky tisíc mrtvých a zemi v rozkladu. Důvodem invaze měly být chemické zbraně hromadného ničení. Čtyři roky předtím se do rukou německé rozvědky dostal uprchlík z Iráku, který do detailů popsal svou práci v tajném iráckém vojenském komplexu na výrobu chemických zbraní. Právě jeho svědectví posloužilo Američanům jako důkaz k rozpoutání války. Jak se ale ukázalo – Iráčan si vše vymyslel. Osu dokumentu tvoří přímý, až minimalistický rozhovor režiséra s mužem, který se snaží obhájit své činy, ale přitom svou lží pomohl vehnat svět do války.

Ve filmu na pomezí dokumentu a dramatu varují odborníci na moderní technologie před sociálními sítěmi, které sami vytvořil. Na začátku bývalí zaměstnanci Facebooku a Googlu chvástají, že o účasti v dokumentu rokovali s právníky, to opravdu neobsahuje žádná nová, konkrétní, potenciálně výbušná odhalení. Spíš to opakuje, že na sockách jsme produkt, nikoliv zákazníci, a že se uzamykáme v názorových bublinách bezpodmínečných souhlasů, které nám přinášejí rychlou validaci, bez níž upadáme do depresí. A taky že fake news lámou demokracii.

Jak nejbohatší armáda vyvolává zemětřesení, poroučí větru a dešti. Vrcholný americký senátor byl zavražděn, protože Obamova “meteorologická válka” uvrhla svět do chaosu. Nová zpráva připravená pro Putina ruskou zahraniční vojenskou výzvědnou službou GRU praví, že bývalý vysoký americký senátor Ted Stevens byl zavražděn poté, co se pokusil shromáždit materiály k dokázání, že prezident Obama vystavil svět americkým ničivým meteorologickým zbraním. Ruský vědec dr. Andrej Arešev se přidal do řad mezinárodních vědců a expertů, kteří tvrdí, že extrémní meteorologický chaos, který v současnosti sužuje naši planetu, je způsobován systémy zbraní založenými na Teslově technologii, které jsou namířeny z aljašského zařízení známého jako HAARP (High Frekvency Active Auroral Program)

Unikátní film rozkrývá způsoby, jak světové elity používají podvod s globálním oteplováním, terorizmem a krizí pro to, aby vytvořily stále těsnější světovou integraci a jednu světovou vládu. Je to soubor více než dvou set projevů, v kterých prominentní osoby mluví o tvorbě Nového světového řádu

Populismus se stal v mnoha zemích účinnou metodou pro udržení si moci. Tento film se zaměřuje na činnost těch, kteří jsou u moci, a spolu-podílejí se na organizování společenského i politického chaosu. Mají k dispozici lidi, kteří systematicky pracují na nových metodách nakládání s daty a informacemi. Vítejte ve světě digitální propagandy.